S určitým zadostiučiněním jsme v uplynulých dnech přijali v redakci rozsudek jménem republiky Krajského soudu v Praze, který zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, na jehož základě měl Raport vrátit ČSSZ přeplatek na starobním důchodu jednoho ze svých externích zaměstnanců.

Povinnost vrátit přeplatek vznikl při kontrole OSSZ ze září roku 1998. Tehdy úřednice Jitka Brédová zjistila, že máme za období šesti měsíců údajně špatně postavenou pracovní smlouvu na nepravidelnou výpomoc na dobu neurčitou se starobním důchodcem, který měl být podle novelizovaného zákona zaměstnán pouze na dobu určitou, a ztrácí tak nárok na řádný starobní důchod v celkové výši 33.246 korun. Na naši námitku, že za období šesti měsíců obdržel náš zaměstnanec čistou mzdu ve výši 4.836 korun (což činí 806,- Kč za měsíc), a že by se v případě vrácení starobního důchodu dostal pod hranici životního minima, jsme od obdrželi odpověď, že zákon tyto okolnosti neřeší.

O zmírnění tvrdosti tohoto absurdního rozhodnutí jsme požádali i ředitele rakovnické pobočky OSSZ Milana Štelcla. Ten naše argumenty, že šlo o nezáměrné opomenutí a stát nebyl o nic ošizen (všechny odvody byly řádně plněny), neshledal pádnými a s typicky úředním alibismem podstoupil celou záležitost ČSSZ.

Když jsme nenašli zastání “u našich” v Rakovníku, těžko bychom je hledali u úředníků v Praze. Nepomohla ani intervence poslance Pícla u kompetentního ministra Špidly. Pan ministr se sice k našemu případu vyjádřil, ale de facto shledal konečné rozhodnutí ČSSZ, o navrácení důchodu za správné, a pokud nesouhlasíme, ať rozhodne soud.

Více než jeden rok trvalo, než k řádnému soudu došlo. Více než rok jsme věřili, že právo je na naší straně. Nakonec jsme se šťastně dočkali. Krajský soud rozhodl ve prospěch Raportu, neboť rozhodnutí ČSSZ bylo neoprávněné a formálně zcela špatné.

A jaké z toho plyne ponaučení? V podstatě je jich několik. To nejpodstatnější a optimistické je pro mě zjištění, že opravdu žijeme v právním státě. To méně optimistické je bohužel to, že u nás, přes velkohubé proklamace, neexistuje podpora malého a středního podnikání a to hlavně tam, kde by to člověk nejvíce očekával – to znamená u státních úředníků.

Dokážu pochopit nedostatky v rychlokvašených znalostech úředníka OSSZ, který se horkotěžko nabifluje několik zákonů, aniž je umí použít v praxi. Nad podobným postojem ředitele takové pobočky už však musím vrtět hlavou, a doslova mě pak zamrazí, když takto zpackaný výsledek kontroly podřízeného orgánu nedokáže odhalit tým profesionálních právníků na ČSSZ a klidně nechá celou záležitost podstoupit soudnímu přezkoumání. O právních poradcích pana ministra nemluvě. Nikdo z nich neodhadl míru dopadu svého lehkomyslného rozhodnutí, které šlo vyřešit prostou domluvou. Nešlo totiž o nic jiného než o přepsání jednoho slovíčka.

Když pochybí na svých povinnostech podnikatel, jehož činnost je limitována ne jedním, ale desítkami zákonů, ví státní orgány zcela přesně a bez pardonu, jaké má zaplatit sankce. Uvede-li však státní instituce v omyl soukromý podnikatelský subjekt, či starobního důchodce, nejenže ji to nic nestojí, ale neuzná bohužel ani za vhodné se poškozeným obyčejně lidsky omluvit. Nechci v žádném případě házet všechny úředníky do jednoho pytle, je mezi nimi dost slušných a moudrých lidí, kteří chápou svoji práci jako svědomitou službu občanům. Těm, přeji krásný den a klidný spánek.

Svým kolegům – podnikatelům pak radím, buďte ve střehu a nedejte se.