Rak Tým zleva Martin Remar, Ladislav Bodó, Kamil Němeček a Michal Mour.
Letošního extrémního závodu Dolomitenmann se poprvé v historii zúčastnil i tým z Rakovníka
Jediná cesta k cíli – sáhnout si na dno svých sil
LIENZ/RAKOVNÍK. Dvaadvacátý ročník jednoho z nejtvrdších extrémních týmových závodů – Red Bull Dolomitenmann, který se uskutečnil v sobotu 12. září ve východním Tyrolsku, přivítal poprvé v historii také družstvo z Rakovnicka. Na startu v Lienzu se s číslem 60 objevil Rak Tým v sestavě Michal Mour, Kamil Němeček, Martin Remar a Ladislav Bodó. Spolu se 110 týmy, které tvořilo 440 sportovců, se vydali zdolat 50 kilometrovou trať s převýšením 3 000 metrů. Bojovali nejen s časem, počasím, soupeři, ale především sami se sebou. V tomto závodě si každý závodník sáhne až na dno svých sil. Kdo to neudělá, nemá šanci na úspěch.
Zranění zkomplikovala přípravu
„Dali jsme si jednoznačný cíl – závod dokončit. Na první pohled se to zdá snadné, ale opak je pravdou. Když jsme si pročetli startovní listinu v kategorii amatérů (17 týmů bylo profesionálů, zbytek amatérů – pozn. autora), zjistili jsme, že jsme v podstatě jedinými doopravdovými amatéry. V ostatních družstvech startovali bývalí profesionálové nebo špičkoví sportovci, účastníky mistrovství světa a olympijských her nevyjímaje,“ vysvětluje postavení Rak Týmu biker Ladislav Bodó.
I když už byli Rakovničané přihlášeni na Dolomitenmanna od jara, do poslední chvíle nevěděli, zda do Rakouska pojedou. „Od června nás stíhalo jedno zranění za druhým, a tak jsme neabsolvovali v tomto složení ani ,generálku‘ na Adrenalin Cup,“ navazuje paraglidista Kamil Němeček a hned přidává výčet neduhů. Láďa utrpěl v červnu těžký výron kotníku, který ho vyřadil na měsíc z jakéhokoliv pohybu. Martin si utrhl meniskus, absolvoval operaci, skoro měsíc měl problém se nasoukat do kajaku a nyní ho čeká plastika křížového vazu. Michala „postihlo“ několik pádů z výšek (pracuje jako profesionální hasič), které odnesl pohmožděninami a modřinami. Nejlépe si vedl Kamil, který si při sbíhání kopce jen trošičku zvrtnul kotník, což prý se za tři dny úplně zahojilo. A tak se na nejtěžší štafetový závod v Evropě připravoval každý individuálně, podle svého momentálního zdravotního stavu. „Před odjezdem jsme měli pár schůzek, abychom doladili podrobnosti,“ doplňuje popis přípravy Kamil Němeček.
Velká účast z Česka
Kromě čtyř závodníků tvořil výpravu i doprovodný tým „děveček pro všechno“, který tvořili Michal Bodó (fotograf, servisman, taxikář atd.) a Markéta Macáková (tlumočnice, fotografka atd.). Dvoudenní předstih, s nímž Rak Tým do Tyrolska vyrazil, sloužil především k aklimatizaci a vyzkoušení si tratě. „Zjistili jsme, že to opravdu nebude žádná procházka růžovým sadem. Jak jsme se tak večer sešli v penzionu, kde jsme bydleli, říkali jsme si, že tam asi nemáme co dělat,“ přiznává Láďa Bodó. Z chmurných myšlenek se ale kluci vyspali, odolali i „zničující“ předstartovní špagerty-párty, kterou pro závodníky pořadatelé připravili, a v 10 hodin se objevili na Mainsquare v Lienzu na startu. Česká účast byla letos bohatá. Přijelo 13 týmů a v dalších devíti mezinárodních se nějaký ten Čech ještě nacházel.
Závod rozběhl Michal
Start první kategorie – horského běhu – byl společný. Přesně v 10.00 zazněl výstřel ze startérovy brokovnice a na trať se vydalo 110 běžců. S číslem 60 Michal Mour. Čekalo ho 12 kilometrové stoupání na vrch Kühbodentörl ležící v nadmořské výšce 2 441 m. Převýšení dělalo 1 767 metrů. „V podstatě mě nic nepřekvapilo. O běhu je to jen první tři kilometry, kdy trasa vede po asfaltce pod kopec, a pak už je to jen nahoru po všech čtyřech. Pod nohama kameny, borůvčí, sem tam žebříky... bylo to spíš o vůli. Držel jsem se davu, protože značení nebylo moc dobré,“ popisuje svůj úsek závodu Michal a doplňuje, že když vybíhal, svítilo sluníčko, ale už na prvním stoupání začalo pršet. Nahoře zase už bylo hezky. „Krizi jsem ani neměl, jenom jsme trošku zazmatkovali při předávce, protože jsem nemohl Kamila najít.“
Helikoptéra vysypala padáky
Pomyslný štafetový kolík převzal paraglidista Kamil Němeček. Těsně před startem této discipliny došlo ke kuriózní situaci. Helikoptéře, která vyvážela na vrchol padáky závodníků, se uvolnil vak a zhruba třicet padáků se rozkutálelo po suťové stráni pod sedlem, ze kterého se startuje. Jelikož došlo k poškození i několika GPS přístrojů, pomocí kterých se zaznamenává trasa letu pilota a kontroluje, zda proletěl ve správné vzdálenosti kolem dvou pylonů, museli pořadatelé tuto technickou pasáž zrušit a piloti letěli rovnou na mezipřistání.
Letce čekaly nejen dva seskoky (z Kühbodentörlu na Taxer Moos a posléze na fotbalové hřiště v Leisachu), ale i kilometrový běh s rozvinutým padákem do vrchu po sjezdovce.
„Startoval jsem s nestandardním vybavením, na které nejsem zvyklý. Letěl jsem na asi o 20 kg přetíženém křídle (tzn. na menší ploše – pozn. autora), aby jsem byl ve vzduchu rychlejší. Výhodou bylo, že jsem mohl vybíhat již ustrojený do sedačky. Nepříjemné bylo mezipřistání, které pořadatelé stanovili mezi dvě lanovky, do protisvahu s větrem v zádech. Nejvíc zabrat mi daly oba běhy, hned ten na startu, který byl po suťovišti dolů, po vrstevnici a pak nahoru. No a při tom druhém, kilometrovém s převýšením 120 metrů, jsem šel. Snažil jsem se poklusávat, ale nešlo to. Na prvním startu mě zdržel závodník přede mnou, stálo mě to takových 10 míst,“ říká ke svému úseku Kamil.
Dřina ve vlnách
Třetí disciplinou byl kajak. V rakovnickém dresu ho absolvoval Martin Remar. Závodníci vybíhali po předávce ze hřiště v Leisachu a museli nejprve přeplavat divokou Drávu. Po nasednutí do lodi je čekal skok ze šestimetrové rampy. „Na trati, která měřila 5 kilometrů, bylo 32 branek. Většinou protivody a ještě na přeskáčku, takže jsem se musel vracet taky 100 metrů proti proudu. Byla tam taky pasáž asi 15 branek klasického slalomu, kterou jsem projel bez problému. Nejhorší byl úsek, kde byly čtyři branky od nejvyššího čísla k nejnižšímu a asi 50 m od sebe. Musel jsem se 250 m škrábat proti proudu. Při tréninku jsem do nich najížděl asi čtyřikrát, teď se to povedlo napoprvé,“ popisuje Martin a dodává, že eskymácký obrat, válec i průjezd další řekou Isel, kde byl velmi silný proud, zvládl bez komplikací a mohl tak předat štafetu bikerovi Láďovi Bodó.
Kajakář Martin Remar „posílá“ na trať bikera Láďu Bodó.
Dole za 19 vteřin
Také pro závodníky na horských kolech připravili pořadatelé „lahůdku“. Po startu od Tiroler Brücke na ně čekalo 14,8 kilometrů stoupání na Hochsteinkreuz (2061 m.n.m.), při němž museli cyklisté překonat výškový rozdíl 1388 metrů. Průměrné stoupání bylo 12°. Závěrečná fáze závodu se nesla ve znamení prudkého klesání do Lienzu. 13,4 km absolvovali jezdci převážně po obávané sjezdovce Světového poháru H2000 svažující se do údolí v úhlu 24°.
Kamil Němeček v cíli.
„Po startu jsem trošičku zakufroval a ztratil tak 3 minuty, které jsem vyjel před hromadným startem. Stoupání jakž takž šlo, větší strach jsem měl z klesání. Při tréninku jsem při něm utavil brzdy. Při vlastním závodu už to bylo lepší,“ svěřuje se Láďa.
Zatímco nahoru se šplhal 2 hodiny, 4 minuty a 29,5 vteřiny, dole byl za 19 minut a 19 vteřin. Z tohoto času si udělejte obrázek, jaký „sešup“ to musel být. Zajímavé bylo i počasí. Dole příjemných 23°C, nahoře jen 11°C. „Dojezd byl na náměstí v Lienzu. Když jsem tam dorazil, oddychl jsem si, protože jsem věděl, že cíl, který jsme si dali, se nám podařilo splnit,“ dodává finišman rakovnické štafety. Večerní vyhlašování výsledků a následná párty byly už jenom pomyslnou třešničkou na dortu.
Splněný cíl
A jak vše dopadlo? V kategorii profesionálů obhájil loňské prvenství mezinárodní tým Kolland Topsport, který tvořili Novozélanďan Jonathan Wyatt a Rakušané Christian Amon, Herwig Natmessnig a Alban Lakata. Do cíle dorazili v čase 03:54:46,1 hod.
V kategorii amatérů si zlato odvezl český tým Specialized/OpavaNet (Pavel Brýdl, Michal Šotek, Lukáš Kubričan, Martin Horák), který závod absolvoval v čase 04:21:21,4 hod.
Rak Tým při své premiéře obsadil velmi pěkné 74. místo s časem 06:05:53,8 hod. Zajímavé jsou i časy a umístění jednotlivých závodníků. Běžec Martin Mour skončil ve své disciplině na 60. místě s časem 01:58:55,5 hod. Paraglidista Kamil Němeček doletěl do cíle 48. v čase 00:47:18,5 hod. První seskok absolvoval na 51. místě (viz zmíněné zdržení soupeřem), druhý na 42. místě. Kajakář Martin Remar doplul na 82. místě v čase 00:55:51,3 hod. Konečně biker Ladislav Bodó dosprintoval do cíle jako 79. v čase 02:23:48,5 hod. Ve stoupání byl hodnocen jako 80. a v klesání jako 47. (!)
Příští rok znovu
„Od začátku jsme měli k závodu velký respekt, ale myslím, že jsme ho zvládli nad očekávání dobře. Úžasná byla atmosféra a zájem diváků. Okolo trasy a na předávkách bylo 28 tisíc lidí, což je prý rekord. Také zájem médií byl veliký. Příští rok bychom to chtěli zkusit znovu, protože jsme objevili nějaké ty rezervy. Moc bychom chtěli poděkovat všem, kteří nás podpořili, hlavně pak našemu generálnímu sponzorovi rakovnickému pivovaru Bakalář, Městu Rakovník a firmám CRC Technik a Triton. A samozřejmě také všem, kteří nám fandili a drželi doma palce,“ dodal Kamil Němeček.
Tomáš Bednařík, foto Michal Bodó
