Včelaření není jen med, ale i láska k přírodě. (Jiří Hubka na zahradě nového spolkového objektu).

V Novém Strašecí vyrostl objekt, kde vychovávají „včelařský potěr“

Na včely si musíte sáhnout, pak vás to začne bavit

Je málo měst v republice, kde jsou ke včelařům vstřícní jako v Novém Strašecí. Nákladem 3 milionů korun zde město vybudovalo objekt pro spolkovou činnost. Součástí objektu na Fortně je technologické vybavení, které mohou využívat včelaři ze širokého okolí, a také dva mládežnické kroužky. A právě o budoucí generace včelařů jde podle předsedy základní organizace Ing. Jiřího Hubky především. Jak se on dostal ke včelařině? A co by poradil těm, kteří by chtěli s tímhle koníčkem začít, ale neví jak do toho? I to se můžete dozvědět z našeho rozhovoru.

Co děláte v civilním životě, když zrovna neděláte včelaře?

Dnes už musím mluvit v minulém čase, protože jsem v důchodu. Jako inženýr ekonom jsem celý život působil v energetice. Začínal jsem v elektrárnách Počerady a Ledvice. Poté jsem dělal v obchodní branži s elektřinou a s plynem.

Vy jste novostrašecký rodák?

Pocházím z Rynholce. Tady jsem měl jednu babičku a druhou na Rudě. Většinu života jsem tady ale nebydlel. Na Rudu jsem se vrátil před dvaceti lety. Byla tu zahrada po prarodičích, a tak jsem si tu postavil domek.

Ke včelaření jste se dostal už v dětství?

Prožíval jsem tady prázdniny. Děda v Rynholci byl včelař. Ne, že by mě to učil, ale určitě jsem tím načichl. Pamatuji si, jak jsme na podzim chodili s bandaskou s cukerným roztokem krmit včely. Ve včelíně (byly to tzv. zadováky) jsme museli být absolutně potichu a bylo slyšet jen bzučení včel.

Tehdy jsem chodil do páté, šesté třídy a tenhle zážitek možná ovlivnil, že jsem se později stal včelařem. Jako kluka mě děda ke včelám nepouštěl. Bál se, aby mě nepoštípaly.

Takže vlastní včely přišly až později?

V době mého dospívání jsem bydlel v paneláku v Bílině, kde žádná možnost včelaření nebyla. V té době jsem si začal kupovat časopis Včelařství a o včely jsem se zajímal alespoň jeho prostřednictvím. Když pak babička na Rudě zemřela, táta nevěděl, co se zahradou. Tak mi ji dal a řekl: starej se. První, co jsem tady postavil, byl včelín. A tím to začalo.

Část mladých včelařů pod vedením Michaely Kubičkové.

A to vám bylo kolik let?

Něco mezi čtyřiceti a padesáti. Záhy jsem zjistil, že všechny ty časopisy mi byly k ničemu. O včelách si můžete číst horem dolem, ale až když si na ně sáhnete, tak jim začnete trochu rozumět a začne vás to bavit. Pak jsem si na té zahradě postavil ještě domeček, kde bydlím už 25 let. A celou tu dobu včelařím.

Kolik máte včelstev?

Začínal jsem se včelínem na devět včelstev a teď mám to samé i v druhém. Takže nyní mám 18 až 20 včelstev plus 4 rezervní. Měl jsem radost, že minulou zimu (2020/21) mi neuhynulo žádné včelstvo, ani ta rezervní. To je tím, že se včelám věnuji naplno, nic jiného nemusím dělat.

Co je hlavním motivem, že se člověk dá na takového koníčka?

Určitě to není jen med. Je to láska k přírodě, k tomu, co pro nás včely dělají, že jsou pro nás obrovsky užitečné. A zároveň můžete obdivovat, jak jsou inteligentní a co všechno umí. K tomu patří i žihadla, kterými vám dají najevo, když se jim něco nelíbí. Na druhou stranu na první jarní žihadlo se vyloženě těším. To je jako droga.

Laik si může myslet, že včelaření je taková pohoda. Včely si sami žijí a včelař si k nim dojde pro med. Co to ve skutečnosti obnáší?

Je to koníček, který můžete dělat i tak, jak jste popsal. Děláte jen ty nejzákladnější úkony a pak si jdete pro ten med. Tento způsob má však jednu nevýhodu, že včely mohou onemocnět a můžete o ně přijít. Dále musíte počítat s tím, že se vyrojí, oslabí vám úl a část toho medu si odnesou. Když jsem míval náročnou práci (10 až 12 hodin) v Praze, tak si mé včely taky trochu žily svým životem. Dnes jim od března do konce srpna mohu dát dostatek času a je to znát i na kvalitě včelstvech.

Co považujete za svůj největší úspěch u včelaření?

Za velký úspěch považuji vybudování zázemí našeho včelařského spolku, ve kterém si teď povídáme. Patří za to velký dík zastupitelům a vedení města Nového Strašecí. Pro včelaře je důležitá komunikace a mít kde se scházet. Hlavní výhodou je, že zde budou mít zázemí naše dětské kroužky a také naše kroužkové včely. Víte, pro mě je největší úspěch, když vidím, že se některé dítě do tohohle koníčku zamiluje a pořídí si vlastní včely.

Stane se, že děti ve vašich kroužcích přitáhnou ke svému koníčku i rodiče?

To platí ve většině případů. Rodiče vidí, že to děti baví a chtějí jim s tím pomoci. Může to krásně fungovat pro stmelení rodiny. Takových ušlechtilých koníčků, které může dělat táta společně se synem i dcerou, moc není. Dneska máme v Novém Strašecí dva kroužky po osmi dětech. Vedou je Michaela Kubičková a Věra Matějovičová a za jejich práci jím patří velký dík. Stejně jako jednateli naší organizace Tomáši Bačkovskému. Bez nich si činnost spolku neumím představit.

V novém objektu si včelaři mohou vylisovat vlastní mezistěny. (Vlevo Tomáš Bačkovský – jednatel spolku)

Loňský podzim a zima nebyla pro včely příznivá. Jak jste dopadl vy?

Úplně v pohodě. Bylo to tím, že jsem se včelám věnoval a na podzim poctivě léčil. I ve spolku to dopadlo vcelku dobře. Vedeme si statistiku na varroázu a nic tragického se tady nedělo. Bylo zvláštní jaro, vše bylo o měsíc posunuté, to se projevilo na množství medu.

Se včelami jsou spojené nemoci. Jaké s nimi máte zkušenosti?

Předloni se na Novostrašecku objevila dvě ohniska včelího moru. V ochranném pásmu bylo Strašecí, Rynholec a Ruda. Dva roky jsme nesměli včely kočovat a i jinak se chovat ke včelstvům zodpovědně. Další nemocí způsobené včelím kleštíkem (roztoč) je varroáza. Té se nedá úplně zbavit, ale je třeba ji co nejvíce utlumit. Léčí se hlavně teď na podzim. Tady je u včelařů důležitá kolektivní zodpovědnost. Stačí, když dva tři včelaři léčit nebudou, a nákaza se může opět rychle šířit dál.

Jaký med je nejlepší?

To je otázka. Květový voní po květech a obsahuje pyl. Medovicový má více minerálů a zajímavou vůni. Na Rudě je obrovská alej lip. Med z nich je tmavší a má trošku mentolovou chuť. Ten mám nejraději.

Jak často ho konzumujete?

Každý den. Vánočka a med, to je moje nejlepší snídaně.

Co byste doporučil tomu, kdo chce začít včelařit a neví jak do toho?

Nejjednodušší rada je – přijďte k nám. Každému zájemci přiblížíme, co včelaření obnáší a jeden z členů spolku si nad ním vezme patronát. To je v první chvíli to nejdůležitější. Poradíme, jaké úly si koupit, jakou rámkovou míru, kam úly umístit, kde sehnat včelstvo. Jako spolek pomůžeme zajistit oddělky (to jsou nová včelstva).

Co když to někdo bude chtít zkusit třeba jen s jedním včelstvem?

I to je možné. Vstupní investice do včelaření je poměrně velká. A proč si kvůli jedněm včelám kupovat medomet, když med si můžete vytočit u nás, stejně jako si vyrobit rámečky nebo vlastní mezistěny. Já si myslím, že pokud včelař má do šesti úlů, tak je nevhodné a drahé pořizovat si zařízení sám, ale je dobré využít našeho zařízení zde na Fortně, v našem středisku. Smyslem naší práce je, abychom zájem o včelaření vyvolali mezi malými i dospělými včelaři. Všichni u nás teď mají ideální podmínky.

Sláva Vaic