S náhradní rodinou – maminkou a sestrami v Jokohamském přístavu v části města Minato Mirai.

S Kateřinou Jirkovskou o studijním pobytu v Japonsku

V zemi, kde se v MHD šeptá a ve škole uklízejí studenti

Osm a půl tisíce kilometrů vzdušnou čarou. Zhruba tolik kilometrů dělilo půl roku Kateřinu Jirkovskou z Rakovníka od rodiny i přátel. V prosinci minulého roku vycestovala na studijní pobyt do Země vycházejícího slunce – Japonska. Na osm měsíců v Jokohamě našla náhradní rodinu se třemi náhradními sourozenci. Jaká byla její příprava na pobyt v asijské zemi? A jaké bylo cestování ve stále se měnících opatřeních spojených s celosvětovou pandemií covid-19?

Proč bylo tvou cílovou destinací Japonsko?

Pro Japonsko jsem se rozhodla, jelikož jsem chtěla poznat něco úplně jiného než prostředí, ve kterém jsem vyrůstala a japonská kultura mě přitahovala. Také se mi líbí, zvukomalebnost japonštiny.

Jaké je zde klima?

V zimě se zde teploty držely stále nad bodem mrazu. Sníh na velkém části území vůbec není. Následně se začalo oteplovat, ovšem dříve než u nás – už na začátku března. Od přelomu května a června byly teploty nad 30 stupňů s vysokou vlhkostí a pak následovalo období dešťů.

Vycestovala jsi v době, kdy byla pandemie celosvětově na vrcholu, jaké byly podmínky?

Měla jsem problém dostat vízum, jelikož Japonsko víza dlouhou dobu nevydávalo. Před cestou jsem pak musela mít negativní test. Přestupovala jsem v Amsterodamu, kam letadlo letělo vcelku ještě plné. Z Amsterodamu do Tokia nás poté v letadle bylo asi 50, přičemž kapacita byla 450. Samozřejmostí byla rouška po celou dobu letu a popříletový test. Letiště byla liduprázdná. I přes negativní výsledek testu mi pak byla nařízena čtrnáctidenní karanténa s měřením teploty dvakrát denně.

Když porovnáš přístup Čechů a Japonců ke covidu, liší se postoje?

Určitě. Japonci se obecně starají o své zdraví mnohem více než my. Roušky se nosily úplně všude, takže i na ulicích, které byly po většinu doby prázdné. V realitě to pak vypadalo tak, že jste si ráno před odchodem z domu roušku nasadili a sundali, až když jste přišli domů. Lockdowny také nastávaly mnohem dříve. V Tokiu nastal, už když se počet nakažených blížil k tisíci případům, přičemž samotné Tokio má 19 milionů obyvatel.

Když se řekne Japonsko, člověk si představí gejši, samuraje, ale také věhlasné automobilky a elektroniku. Jaké je Japonsko dnes?

Japonsko je i v dnešní době velice kulturně založená země. Stále můžeme nalézt tradiční japonské hotely a vše, co je pro Japonsko typické. Celkový dojem to ve mně zanechalo takový, že se i stará tradiční kultura může potkat s nejnovějšími trendy a vymoženostmi.

Slaví Japonci Vánoce? A co oslavy Nového roku?

Ano, Vánoce slaví i když jinak, než jsme zvyklí my. Večeři si objednávají dopředu z KFC a každé dítě dostane většinou jen jeden dárek. Dárky dostávají ráno, ne večer jako my. Datum určují sami rodiče. Novoroční oslavy patří k jejich tradicím. Těmi jsou také velké festivaly. Já jsem se bohužel na žádný takový nedostala.

Našla jsi kulturní odlišnosti?

Kateřina se spolužačkami z hodin vaření. V rámci učení etikety šla třída na společný oběd do restaurace. Na snímku s jedním z číšníků.

Fungování v rodině je asi stejné až na fakt, že velká část japonských žen vůbec nepracuje. Co se odlišností týče, tak bych zmínila školství, kdy již od druhého stupně jsou na japonských školách zkoušková období následována menšími testy v průběhu roku, a také to, že si studenti ve školách sami uklízejí. Ve městech je pak udržována mnohem větší čistota, přestože se na ulicích zřídkakdy vyskytují odpadkové koše. V hromadných dopravních prostředcích je převážně ticho nebo slyšíte slabý šepot.

Chutnala ti místní kuchyně?

Japonské jídlo mi velice chutná. Pokrmy jsou podstatně lehčí a jednodušší. Není toho na talíři moc, ale vždy je vše výborně ochucené. Naučila jsem se od rodiny vařit hned několik jídel. Moje nejoblíbenější jídlo vůbec je たこ焼き (takoyaki). Jedná se o smažené kuličky plněné salátem, křupínky a chobotnicí. Konzumují je se dvěma druhy omáček a dochucují speciálním kořením.

Je něco (nemyslím materiálního), co sis přivezla z Japonska?

Například zvyk, který jsem zde odkoukala. Japonci poté, co si zují boty, si je připraví do směru, ve kterém příště půjdou. To se snažím praktikovat i tady. Fajn je i to, že si věci připravují dopředu. Například když vím, že musím vařit večeři a nebudu mít večer moc času, tak si základ (přípravu) udělám už den předem nebo ten den ráno.

A co škola?

Škola se hodně liší od té české. Přístup je hodně rozdílný. Pro Japonce je vzdělání na prvním místě a věnují mu v podstatě veškerý svůj čas. Na začátku jsem měla všechny předměty, kromě klasické japonštiny. Chytat jsem se začala po pár měsících. Na konci japonského školního roku (březen) už jsem zkoušky skládala stejně jako ostatní. V novém školním roce už jsem měla rozvrh více personalizovaný. Nejvíc ze všech předmětů mě bavila japonská kaligrafie nebo domácí ekonomika.

Co japonské písmo?

Japonci kombinují tři druhy písma – hiraganu, katakanu a kanji. První dva druhy písma jsem se naučila předem. Chodila jsem na půlroční intenzivní kurz do Prahy, k tomu jsem pak měla od své agentury (AFS) i předodjezdové soustředění. Jazykově jsem se mohla připravit samozřejmě lépe, ale řekla bych, že jsem byla připravená dobře. Respektive uměla jsem základy japonštiny. Pokud však člověk japonsky neumí, ve větších městech se domluví anglicky, na menších už to může být problém. Obecně ale platí, že je dobré se základní fráze naučit dopředu.

Ty jsi byla v Japonsku v době olympiády, jaká byla atmosféra?

Místní lidé olympiádu z velké části nechtěli a olympijská nálada tady jednoduše nebyla. V Japonsku je pak tradiční sport judo. Všechny děti ho zkoušejí už ve škole, jestli v něm nejsou dobré. Díky tomu také Japonsko vyhrálo 12 medailí, z toho 9 zlatých, tím pádem nezískání medaile v jedné kategorii vůbec neřešili. Co je však zaskočilo, bylo vypadnutí tenistky Osakové v zápase s Vondroušovou, protože pro ně bylo jisté, že Osaková medaili získá.

Měla jsi možnost navštívit nějaká zajímavá místa?

Školní výlety byly kvůli koronaviru zrušené, ale díky mé skvělé hostitelské rodině jsem se dostala na spoustu krásných míst. V Tokiu jsem navštívila všechna pro mě historicky a turisticky atraktivní místa. Poté jsem měla možnost podívat se i do Disneylandu, USJ, Ósaky, Kyota nebo Takamatsu.

Chceš se sem ještě někdy vrátit?

Rozhodně. Japonsko je úžasná země a každému bych doporučila, aby se sem alespoň jednou podíval.

Barbora Knotová Vaicová