Karikatura Milana Kounovského z Raportu č. 4 roku 1991.

Týdeník pro Rakovnicko a Novostrašecko slaví 30 let

Jak jsme potkali Raport a co bychom mu popřáli k narozeninám?

Je to 30 let, co se na prodejních pultech poprvé objevil rakovnický porevoluční týdeník. První číslo Raportu vyšlo 18. září 1991. Psali jsme v něm o likvidaci Podniku místního hospodářství, špatném stavu novostrašeckých komunikací a také o konci pojízdných prodejen Jednoty. Redakci tehdy kromě vydavatelů Pavla Skleničky a Slávy Vaice tvořil také Jan Švácha. Noviny jsme tiskli v Praze a pak je v naší první redakci ve Vladislavově ulici vlastnoručně kompletovali a rozváželi po okrese či jako kameloti roznášeli po městě.

Náš tým

Za 30 let se v redakci vystřídala celá řada dalších osobností. Ať už to byl sportovní redaktor Honza Prokop, redaktorka pro zemědělství a venkov Marie Procházková, kulturní redaktor Marek Bradáč a jeho nástupkyně Lenka Pelcová či Ludmila Faflíková. Velký kus práce odvedli pro Raport i Tomáš Bednařík a Markéta Hartlová, s nimiž dodnes spolupracujeme. Nemůže ale zapomenout ani na naše kolegy sazeče a tiskaře. Po Jiřím Šlajchrtovi asi nejvíce novin prošlo pod rukama Stanislava Karlíka, který stával u tiskařského stroje několik desítek let. Nyní Raport vzniká pod rukama grafiků Pavla Tajčovského (též působil jako kulturní redaktor) a Ivety Tarantové. Konečnou podobu mu dává současný tiskař Miroslav Chvojka.

Vlastní redakční tým se ustálil ve složení Pavel Sklenička, Sláva Vaic, David Svoboda a Renáta Fryčová. Příjem inzerce, účetnictví a další činnosti má na starosti Jana Vaicová. Kmenové redaktory doplňují externí spolupracovníci. Kromě již zmiňovaných Tomáše a Markéty také Bára Knotová Vaicová a Roman Hartl.

K 30. výročí Raportu jsme požádali několik regionálních osobností o jejich vzpomínku na první setkání s naším listem i několik slov o významu regionálních novin. Došlo i na pár narozeninových gratulací.

Václav Láska, senátor

První vzpomínku na Raport mám, když se v něm po mně svezl bývalý přednosta okresního úřadu Jiří Chalupecký. To jsem byl ještě řadový policejní vyšetřovatel. Raport mi otiskl moji repliku na jeho článek okamžitě a v plném znění. To mi přišlo fajn. To mohl být tak rok 1997. Mimochodem před pár týdny jsem byl zase v redakci Raportu a fascinovalo mě, že společná kancelář Pavla Skleničky a Slávy Vaice je od roku 1997 v podstatě beze změny:-) Má nejoblíbenější vzpomínka je, když Raport zažaloval bývalý ministr Marcel Chládek pro údajnou svoji urážku na cti. Raport jsem jako advokát zastoupil ve sporu a pan exministr prohrál na celé čáře. To byl pro změnu jeden z momentů, kdy jsem měl radost ze své práce advokáta.

Jiří Červenka, vydavatel Novostrašeckých a Slánských listů

Raport začal vycházet až po dvou týdnech, co jsem začal vydávat Novostrašecké listy, takže jsou Raporťáci pořád mladí kluci oproti mně. Žádný konkurenční boj ale mezi námi nebyl, spíš jsme si navzájem přáli, abychom to všechno ufinancovali a nezkrachovali dřív, než získáme dostatečný počet čtenářů. Stali se z nás kamarádi a tuším, že v roce 1995 jsme spolu dokonce začali spolupracovat. Kolegové z Raportu pro nás vytvářeli grafiku a tisk Slánských listů a řady jiných periodik. S grafikou novin se na ně obracím dodnes.

Vzpomínám si pouze na jednu drobnou „roztržku“ mezi mnou a Slávou Vaicem. To se psal rok 1994, na politickou scénu nastoupila Demokratická unie (DeU) a Sláva ji začal hrozně fandit. Já jsem to jako tehdy zavilý odeesák nemohl pochopit, a tak jsem do jejich novin do rubriky „Můžeš kreslit, můžeš psát“ poslal dopis, v kterém jsem tuto jeho „záškodnickou“ činnost šmahem odsoudil. Myslel jsem, že mi zavolá a začne si ze mne utahovat, popř. nadávat. Ale on ten dopis tehdy rovnou zveřejnil. Asi ten můj článek byl tak neuvěřitelně blbej, že usoudili, že jim jeho otisknutí zvýší čtenost, no jinak by to nedělali. Určitě v tom měl prsty i Pavel Sklenička, jako bych ho viděl…

Tak zdravím, chlapci a děvčata, a dejte si při oslavě za mě skleničku (ne Pavla).

Věřím, že tištěné regionální noviny tu budou, na rozdíl od celostátních, ještě hodně dlouho. A budou tu tak dlouho, dokud je budou chtít lidé číst. Já osobně Raport považuji za nejlepší regionální noviny v republice, a to hned po našich novinách…

Milan Mánek, bývalý starosta Rakovníka

S Raportem tu po revoluci najednou byly jiné noviny, než na které jsme byli zvyklí. Zachycovali jste tehdejší politické dění a záhy se z Rakovníka orientovali i na Novostrašecko a celý region. Pro moji generaci, která nečerpá informace jen z Facebooku, plní velice důležitou roli. Díky Raportu se dozvím, co se děje v jiné části okresu. Zajímají mě nejen aktuality, ale i historické události, o kterých píše Tomáš Bednařík nebo Roman Hartl. Vyčerpávající jsou i sportovní události. Během třiceti let jste vlastně zachytili politický i společenský život a směřování našeho okresu.

V posledních letech mi připadá, že už do toho netepete, jako tomu bylo dřív. Ale tohle může být jen můj subjektivní pohled ovlivněný dobou, kdy jsem pracoval na radnici a kdy jste na nás nenechali niť suchou. Takže bych vám přál, abyste to toho bušili jako dřív. V regionální politice to není jednoduché, protože se tu všichni známe, ale o to víc důležité. Zvlášť pro lidi, kteří pracují na radnici, aby měli zpětnou vazbu a nedělali neuvážené kroky. Dovedu si představit, že dělat třicet let noviny, aby byly zajímavé pro čtenáře, není legrace. Takže vám do dalších let přeji hodně inspirace a pevné zdraví.

František Povolný, bývalý ředitel muzea TGM

My, co jsme vítali revoluci, tak jsme v roce 1991 vítali i Raport. Byl hlad po regionálních informacích, protože tehdejšímu týdeníku Rozvoj, který tu zbyl z doby socialismu, trvalo dlouho, než se vymanil ze staré linie. Kdežto Raport začal tepat do všeho – hlava nehlava.

Dnes bohužel regionální noviny obecně upadají. Některé tituly zprivatizovalo vydavatelství Vltava a vytvořilo z nich jakýsi inzertní deník. Kdežto regionální noviny, jako je Raport, jsou spíš vzácností. A je to škoda.

Právě v současné době se ukazuje, jak důležité problémy otevřelo 21. století. A tím nemyslím jen covid, ale i otázky kolem sucha, zadržování vody v krajině, ochrany ovzduší, zemědělství, odpadového hospodářství. Při jejich řešení se nemůžeme spoléhat na nějakého ministra v Praze, ale především sami na sebe v regionech. A k tomu jsou důležité informace. Podněcovat diskuse na takové témata a hledat společná řešení, protože my tady žijeme a nikdo to za nás neudělá. A v tom vidím význam i novin, jako je Raport.

Vladimír Soukup, vedoucí mužstva HC Rakovník

Zaplaťpánbůh, že tu Raport je. Tak jako jsem od útlého mládí četl Rozvoj, tak teď posledních 30 let jsem věrným čtenářem Raportu. S chutí sleduju skoro všechno, ale protože se motám kolem sportu, tak nejvíc mě zajímají sportovní strany, které připravuje David Svoboda. A mám radost, co tu máme šikovných mladých lidí a talentů, o kterých by se bez vašich novin ani nevědělo. Kdo by třeba věděl, že hokejista David Sklenička pochází z Újezdu nad Zbečnem a hraje Kontinentální hokejovou ligu? Když někdo říká, že jsou v Raportu samé reklamy, tak se ho ptám a můžeš mi říct, z čeho by asi měli být živi? Z dvacky za jedny noviny určitě ne. Takže já vám fandím, protože jsem rád, že jste tady a vydržte i do dalších let.

Vilém Žák, bývalý místostarosta Nového Strašecí

Popravdě, nevzpomenu si, kdy a jak jsem dostal do rukou první číslo vašeho, vlastně našeho skvělého týdeníku. Faktem ale zůstává, že jsem jeho pravidelným odběratelem a čtenářem po celou dobu jeho existence. Schovávají mi ho u nás v trafice na náměstí.

Největší přínos Raportu vidím v tom, že sdružuje určitou skupinu obyvatel našeho okresu a vytváří tak nenápadně a skrytě podvědomý pocit sounáležitosti. Sounáležitosti k místu i k lidem v sousedství a to je něco nenahraditelného. Mohlo by se zdát, že v dnešní době sociálních sítí, digitálních médií s bleskovými informacemi z celého světa je to tak trochu anachronismus, ale já říkám krásný anachronismus! Právě proto si dovolím Raportu, všem kteří ho připravují, jeho čtenářům i sám sobě popřát, aby v této podobě vydržel co nejdéle.

Jan Švácha, místostarosta Rakovníka

Raport jsem potkal ve formě Pavla Skleničky, s jehož sestrou a svojí současnou manželkou jsem tehdy chodil. Bylo to ještě před tím, než existoval název Raport a noviny byly ve stádiu ideje. A pak to začalo se všemi porodními bolestmi, které provázejí každý podnikatelský subjekt...

Předností regionálního tisku je, že je přítomen ve všech svých článcích ve svém rajónu. Novináři se pohybují mezi svými čtenáři a čtenáři mohou reagovat prakticky ihned a osobně přímo do uší autora článku. To celostátní média nedokážou. Tištěné médium sice oproti elektronickým nebude nikdy rychlejší. Ale jako pozitivní vidím to, že regionální tisk může (a musí) využívat více zdrojů a přináší tak svým respondentům přesnější a relevantnější informace. Uvádí kauzy (nebo je může uvádět) na pravou míru a pomáhá čtenářům orientovat se v problematice.

Vladimír Drápal, majitel galerie Louny

Raport jsem objevil náhodou při svém politickém angažmá v loňských senátních volbách. Jeho existencí jsem byl potěšen, ba nadšen, protože u nás, na Lounsku, už nic podobného neexistuje. Přicházíme tak o dobrodružství každodennosti, která při pohledu zpátky vytváří dějiny a neopakovatelnou historii místa. Raportu přeji, ať neustává ve své mravenčí práci, která mu zajistí významné místo na Rakovnicku a širém okolí.

Připravili Pavel Sklenička a Sláva Vaic