U domu čp. 2603 již vypršela „ochranná lhůta“ 20 let. Nyní by mělo město převést členům družstva i 35 % podíl, který si vytvořilo uměle jako břemeno k naplnění podmínek státní dotace.

Čerpali státní dotaci, teď mají městu zaplatit její dvojnásobek

Právnická kličkovaná o 28 milionů korun za bytové domy

RAKOVNÍK. Kde nestačí selský rozum a mravnost, nastupují paragrafy a právníci. To je bohužel případ sporu mezi současným vedením městského úřadu a představiteli města se členy Investičního bytového družstva. Jde při něm o převod spoluvlastnických podílů (35 %) ke třem bytovým domům na Zátiší, které byly před dvaceti lety vytvořeny jen jako státem požadovaná pojistka pro udržitelnost dotace. Jenže nyní město požaduje podíly uhradit. Pokud se na věc podíváte čistě logicky, je požadavek města absurdní. Radní a část zastupitelů to ale vidí jinak. Obávají se, že v případě převodu podílů za ceny nižší, než jsou v místě a čase obvyklé, by jim mohlo hrozit trestní stíhání. K problematice jsme obdrželi dva zajímavé názory a k nim přinášíme i základní fakta.

Tzv. Žiletky, čp. 2604 a 2605, přijdou na řadu hned poté.

Jak to vidí úřad a radní?

Z podkladů pro jednání městského zastupitelstva, které se uskutečnilo 6. září, vyplývají následující fakta. V roce 2000 byla zahájena výstavba bytových domů v lokalitě na zátiší v ulici Otýlie Beníškové a Jirkovského. Byly zde vybudovány tři bytové domy s tím, že na výstavbu byla poskytnuta státní dotace od Ministerstva pro místní rozvoj, jejímž příjemcem bylo město. Výstavbu inicializovalo Investiční bytové družstvo Rakovník.

Náklady na výstavbu domu čp. 2603 (24 bytových jednotek) činily 22 487 584 Kč, dotace byla 7 680 000 Kč. Město uhradilo 94 500 Kč za projektovou dokumentaci a poskytlo přiznanou dotaci.

Domy čp. 2604 a 2605 byly stavěny současně. Každý dům má 11 bytových jednotek. Celkové náklady na výstavbu činili 21 597 268 Kč, dotace byla ve výši 7 040 000 Kč. Město hradilo projekt ve výši 97 965 Kč a poskytlo přiznanou dotaci. Město pro výstavbu všech domů poskytlo pozemky, které zůstaly doposud v jeho vlastnictví.

Program podpory výstavby

Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo v roce 1999 program podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury. V něm mimo jiné uvádí: „Objekt bude po dobu 20 let od kolaudace užíván k trvalému nájemnímu bydlení (řešeno formou zástavního práva k nemovitosti, zástava ve výši státní dotace). V případě, že se bude obec na investici podílet jen 50 % a méně (sdružení investorů), bude zabezpečen vliv obce zřízením věcného břemene (zápisem do katastru nemovitostí) opravňujícího obec k rozhodování v těchto věcech.“

Již v roce 2020 proběhla se zástupci bytového družstva první jednání o vypořádání společného majetku, na základě kterých nechalo město vyhotovit znalecký posudek na určení ceny obvyklé spoluvlastnických podílů na domech a ceny obvyklé stavebních pozemků pod domy. S cenami seznámili zástupce bytového družstva:

• bytový dům čp. 2603 (id. spol. podíl ve výši 35/100) 14 354 030 Kč

• bytový dům čp. 2604 (id. spol. podíl ve výši 35/100) 6 114 680 Kč

• bytový dům čp. 2605 (id. spol. podíl ve výši 35/100) 6 114 680 Kč

• pozemek st. p. č. 5403 800 200 Kč

• pozemek st. p. č. 5470 369 000 Kč

• pozemek st. p. č. 5471 370 390 Kč

• výsledná cena celkem 28 122 980 Kč.

Město tak požaduje za dvacet let staré domy 28 milionů korun, tedy 63 % z jejich pořizovací ceny. Za to, že členové družstva čerpali státní dotaci ve výši 14,6 milionů, mají po dvaceti letech zaplatit dvojnásobek.

S tímto požadavkem členové družstva nesouhlasí a navrhují uhradit městu cenu za pozemky a náklady na projektovou dokumentaci. To zas není přijatelné pro představitele města. Zastupitelstvo proto na svém posledním zasedání schválilo vytvoření pracovní skupiny, která bude za účasti všech stran hledat kompromisní řešení.

Pavel Sklenička

Nemůže jít o zneužití dotace?

RAKOVNÍK. Zakládající člen IBD Rakovník Ivan Macourek byl na jednání zastupitelstva osočen, proč jako tehdejší statutární zástupce družstva po dobu dvaceti let nekonal a neudělal nic pro vyřešení dnešní situace.

Krátce po zasedání nám poskytl zcela zásadní prohlášení. Vyplývá z něj mimo jiné i to, že pokud město nyní požaduje po členech družstva navrácení dotace, mohlo by se podle jeho názoru jednat de facto o zneužití dotačního titulu.

„V současném jednání s městem je jako hlavní dokument uváděna Smlouva o sdružení mezi městem a družstvem, ale této smlouvě předcházela jednání pro získání státní dotace a program státní podpory, který měl jasná pravidla. Ta řeší, jak se se státní dotací nakládá. Program byl účelově vytvořen a použit. Podle toho, jak byl vydaný, nebylo možné použít prostředky na něco jiného. Peníze byly určeny na stavbu a na infrastrukturu v pevném poměru a nebylo možné to měnit dvoustrannou dohodou mezi městem a družstvem. Smlouva o sdružení byla jedním z mnoha dokumentů přikládaných k žádosti o dotaci a měla upravit způsob správy domů a jejich užívání, případně nakládání s penězi města a družstva.

Přijatá státní dotace však byly peníze ministerstva a ministerstvo stanovilo pravidla, jak se s nimi naloží. V jejich rámci byl stanoven požadavek, aby město zajistilo udržitelnost využití na dvacet let. A aby to mohlo účinně vymáhat, dostalo k tomu nástroj a tím je zápis věcného břemene, případně majetkového podílu do katastru. Nikde v těch podmínkách sice není, jakým způsobem bude zápis po dvaceti letech vymazán. Ale na druhou stranu je tam daný jasný časový úsek, po který tento nárok platí a kdy tedy zaniká. A všichni jsme v té době vnímali, že tak, jak se to zapíše, se to po dvaceti letech opět vymaže. Je to však otázka, která nepříslušela dvoustranné dohodě města a družstva, protože se jednalo o vypořádání státní dotace, ke kterému by měl podat výklad pouze její poskytovatel. Rozumím tomu, že ten úkon převodu podílu může být náročnější, než bylo jeho zapsání. K tomu však ministerstvo v současnosti vydalo jasná pravidla jak to provést v rámci stávajícího zákona o obcích. Zde by mělo být podle našeho názoru zdůvodněním odchylky od ceny obvyklé uvedeno ‚splnění podmínek poskytnutí státní dotace.‘

Město už nyní nemá o čem rozhodovat a nemůže s družstvem uzavírat žádné další smlouvy, jakým způsobem se vypořádá dotace. Město o tom rozhodlo a závazek o převodu přijalo už před dvaceti lety. Ve chvíli, kdy přijalo státní dotaci za státem stanovených podmínek a vstoupilo do tohoto programu. Tím, že to představitelé města před dvaceti letech schválili a uzavřeli smlouvu, rozhodli, že po dvaceti letech toto břemeno zase zanikne. Tak to bylo vykládáno ministerstvem pro místní rozvoj, tehdejším poskytovatelem dotace. S takovou logikou je postavena i smlouva o sdružení.

Pokud by teď po nás město požadovalo dotaci vrátit, ve formě odprodeje 35 % podílu, došlo by de facto ke zneužití dotace. Město by tak vlastně po dvaceti letech použilo státní dotaci na něco jiného,“ míní Ivan Macourek.

Pavel Sklenička

* Najde někdo odvahu rozhodnout?

Po mnoha letech jsem se v pondělí 6. 9. zúčastnil 15. zasedání zastupitelstva města Rakovníka. Byl jsem tu jen v roli „taxikáře“. Nejsem již dlouho obyvatelem tohoto města a nevlastním tu jako osoba ani jediný čtvereční metr pozemku či jiné nemovitosti. Tím pádem můj názor není relevantní (to bylo během zasedání zopakováno mnohokrát). Přivezl jsem na místo mamku mé manželky – tedy svou tchýni.

Který bod jednání jí zajímal natolik, že se ve svých 81 letech vůbec poprvé takového zasedání zúčastnila? Jednalo se o její podíl v investičním bytovém družstvu. Vše podstatné k této kauze už bylo publikováno všemi stranami. Proto nebudu základní fakta opakovat.

Abych ale začal od začátku: Je to už dávno, kdy se s manželem a dvěma dětmi pustila do stavby bytu formou družstevní výstavby. V tomto bytě (v Havlíčkově ulici) pak prožila většinu svého života. Manžel zemřel, děti vyrostly… Přenechala svůj byt synovi.

A vybavena zkušenostmi z dávných let se opět stala zakládající členkou nově vznikajícího investičního bytového družstva. Jako dlouholetá pracovnice banky si uměla velmi dobře spočítat, že přijmout podíl na hypotéčním úvěru k dvacetiletému splácení bytu, postavenému se státní dotací, je výhodná investice. Dvacet let se těšila, až bude byt převeden do jejího vlastnictví a dávala si pozor, aby se neopozdila s úhradou jakékoli splátky.

Až potud bylo její uvažování podobné, jako uvažování většiny členů současného rakovnického zastupitelstva. Značná část rozpravy se vedla právě na téma, zda zatížit, či nezatížit město úvěrem ať na to, či ono. Většinou hlasů se zastupitelstvo jasně vyjádřilo, že odmítnout nabízenou dotaci – jakkoli je dofinancování důvodem zadlužení, se vyplatí…

Moje tchyně šla kdysi ve svých úvahách ještě dál. Stát by přece jistě neuvolnil peníze bez všech potřebných náležitostí! A navíc! Stát si přímo vyžádal účast města! Tohle je přece jasná sázka na jistotu!

Tady ale podobnost uvažování se zastupiteli končí. Zatímco oni mohou ve svůj prospěch využít byrokratický aparát úřadu, ona se mohla spoléhat jen a jen na sebe. S péčí řádného hospodáře totiž vsadila na solidnost státu a samosprávy. Nevyužila služeb žádné ze slavných právních kanceláří. Že vlastně udělala dobře, vyplynulo z dalších argumentací zastupitelů. Žádný právní názor (jak bylo zmíněno vícekrát) není totiž závazný, natož rozhodující… Z pohledu běžného občana to lze přeložit větou: „vyhozené peníze“.

Ze začátku mi bylo líto, že převod tohohle již splaceného bytu se odehraje výhradně na moji manželku (ačkoli vše ostatní máme ve společném vlastnictví). Teď už mi to líto není! O to víc je mi líto té paní. Zadlužila se, dlouhé roky splácela, aby využila výhodu kombinace úvěru a dotace (jak zastupitelé doporučují) a teď?

V jejím věku jsou před ní vidiny těchto závěrů:

a) Výhodu úvěru nevyužila – naopak. Vše, co si pořídila kdysi, je dnes obchodováno v cenách dnešních (či spíše budoucích).

b) Dotace, kterou jí stát poskytl, je dnes vydávána za městský majetek.

c) Podle řady zastupitelů je ideální cestou řešení soudní spor. Bude se táhnout léta, dost možná ho zdědí další generace – ale především – další zastupitelstvo.

d) Dlouhou dobu teď bude disponovat „zamčeným“ majetkem, který nebude v žádném případě možné spravovat s péčí jakéhokoli (natož řádného) hospodáře!

Takové vyhlídky nejsou ideální. Osobně si nesmírně vážím práce všech zastupitelů, ale přesto se domnívám, že jak stát, tak samospráva, mají v zastupitelské demokracii rozhodovat a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Prosazovat rozdělení vybraných daní jde jistě snáz, ale… Chtěl bych věřit, že i o nepříjemných věcech najde někdo odvahu rozhodnout.

Jirka Pšenčný