Honza Frolík krátce po MS.

Frolík: „Nikdy jsem neměl přehnané ambice, sport jsem bral jako zábavu.“

Honza se popere o účast na paralympiádě

Ve dnech 19. až 26. června 2021 se uskutečnilo v Ostravě Mistrovsví světa v para (sledge) hokeji. Během šesti hracích dnů se na ledě Ostravar Arény odehrálo 20 zápasů, při nichž se představilo 199 sledge hokejistů z osmi zemí – Kanady, USA, Jižní Koreje, Ruska, Itálie, Norska, Slovenska a Česka. I když nemohla hala pojmout vzhledem k proticovidovým opatřením plný počet diváků jako v roce 2019, byla povolená kapacita téměř ve všech utkáních naplněna. V Ostravě se hrálo nejen o titul mistrů světa, ale i o přímý postup na paralympiádu, která proběhne v březnu příštího roku v čínském Pekingu. Díky 5. místu na letošním MS na ní nebudou chybět ani čeští para hokejisté. Jedním z hráčů, kteří naši republiku úspěšně na červnovém MS v Ostravě reprezentovali, byl i Jan Frolík ze Zbečna, který dnes žije v Tuchlovicích.

Honzo, velká gratulace k postupu. Co tento úspěch znamená pro tebe osobně?

Letos jsem si splnil sen, že jsem si zahrál na turnaji, kde o něco jde. Vždycky jsem se pohyboval v reprezentaci jako takový ten první hráč pod čarou. Sice jsem se zúčastňoval mezinárodních turnajů, ale takových, kde prakticky o nic nešlo. Na velkém turnaji jsem nikdy nebyl, až letos. Protože se liga téměř nehrála a my jsme si prakticky dva roky nesáhli na puk, odjeli jsme do Ostravy o týden dřív a sehráli jsme před MS pět přípravných zápasů – dva s Kanadou, po jednom se Spojenými státy, Norskem a Itálií. I když jsme si mysleli, že se trenér Jiří Bříza zbláznil, když nám dal před turnajem takovou nálož, tak se nakonec ukázalo, jak moudré rozhodnutí to bylo.

Když se podíváme na turnajové výsledky české reprezentace s USA (0:4), Kanadou (0:10) a Ruskem (0:7), zdá se, že sledge hokejové top týmy jsou úplně někde jinde než ostatní mužstva…

Je to tak. V Kanadě a USA je obrovská základna. U nás je zhruba 150 parahokejistů, tam jich je okolo 100 tisíc. Každý hráč tam ví, že když nebude makat, čeká na jeho místo dalších 20 špičkových hráčů. To u nás není. V Rusku je to dobře placený sport, tak se tam každý snaží prosadit. Když hraješ sledge hokej, dostaneš byt, auto, slušný prachy a můžeš fungovat. Myslím, že Rusové jsou za to sakra vděční. Ono být mrzákem na Sibiři, kde není bůhvíjaký sociální systém, není určitě nic moc. Kanada je hokejový národ a sledge tým hraje hezký hokej. Mají to v hlavách, umí si přihrát, umí zabrzdit, umí vystřelit a hrají rychlý hokej. USA má několik rychlých hráčů a hrají na to, že tě přebruslí, ale není to nijak hezký hokej. No a Rusko, to je od každého něco dohromady. Jsou šikovní, rychlí a agresivní. Ale občas jsou to zákeřňáci.

Když jsme spolu mluvili před pěti léty, říkal jsi, že ideálními para hokejisty jsou váleční veteráni.

Jan Frolík (23) v dresu Sparty Praha sledge hokej.

Jasně, ideální para hokejista je ten, kterého přivezou z Iráku nebo Afghánistánu ořezaného. To jsou hlavně Rusové, ale i někteří Američané. V týmu USA hraje minimálně 4 nebo 5 válečných invalidů. Jsou to „magoři“, na sledge hokej jak dělaní. Hokej není složitá hra, tam nemusí být žádní filozofové. Tihle kluci jsou fyzicky perfektně vybavení, a když jim řekli, aby šli hrát para hokej, tak šli.

Vraťme se k tobě. Změnilo se u tebe něco po sportovní stránce od doby, kdy jsme dělali poslední rozhovor?

Pro mě je tenhle sport strašně těžký. Nikdy jsem nebyl sportovní typ a sportovat jsem začal ve dvaceti. Od té doby jsem si začal plnit sny. Mým problémem je dostat hokej do hlavy, protože jsem v minulosti nebyl poznamenaný kolektivními sporty. V civilním životě pracuji jako projektant pro firmu, která dělá dřevostavby. V pondělí skončím v práci, jedu na stadion a musím přepnout na hokej. A to mi někdy docela dělá problémy. Kluci jsou tam od pondělí do středy – mají to jednodušší. Já tam přiletím z práce, a když bych se měl soustředit na hokej, stále mi ještě chodí pracovní SMS a e-maily.

Tomu moc nerozumím…

Po MS v roce 2019 došlo v našem para hokeji ke změně. Český tým se zprofesionalizoval. Od pondělí do středy kluci trénují v Poděbradech, které patří pod sportovní centrum v Nymburku. Pobírají nějaké peníze, ze kterých můžou žít. Když bylo rozhodnuto, že se pokusíme probojovat na paralympiádu v Pekingu a začala příprava v Poděbradech, dostal jsem nabídku, abych se k týmu také připojil. To bylo vloni v září. Od té doby jsem si zkrátil pracovní úvazek a začal jsem do Poděbrad jezdit alespoň jeden den v týdnu. Řekl bych, že jsem takový poloprofesionál. Dělám sport, za který jsem částečně ohodnocený, a minimálně jednou týdně se mu intenzivně věnuji.

Bude to stačit, aby ses nominoval na olympiádu?

Byla by to moje první paralympiáda, a nevím, jestli budu mít ještě možnost, sílu a chuť zabojovat o další. Bude mi třicet, pak čtyřiatřicet. V týmu je spousta nováčků, jsou to mladí kluci, 16, 17 let a vidím, jak jdou nahoru. Říkám si, že nás zanedlouho převálcují. Chtěl bych se hecnout, pokusit se o nějaký progres v hlavě, zamakat na fyzičce. Zvažuji, jestli si ještě v práci nezkrátit úvazek a dát tomu ten půlrok něco navíc. Olympiáda je hodně lákavá meta, je nejvíc, čeho můžu dosáhnout, ale hlavně chci být spokojený sám se svými výkony.

A co tým, má na olympiádě šanci na dobré umístění?

Jan Frolík (zcela vpravo) a jeho kluboví spoluhráči ze Sparty v reprezentačním dresu.

Na týmu je vidět, že se sehrává. Jak jsem říkal, dva roky jsme si prakticky nesáhli na puk. Kdybychom si mohli jednou měsíčně zahrát s top špičkou, jakou je Kanada, USA nebo Rusko, posunulo by nás to dál. I když dostaneme dardu. To, že dostaneš desítku, je jedno, ale jde tam o ty malé role, které si na ledě plníš. Je to od střídání ke střídání. Ty víš, že oni tě potrestají za každou chybu, že ten gól dostaneš. I ze zápasu, kdy prohraješ 10:0, můžeš mít dobrý pocit. Když při střídání dáš tělo, udržíš puk, pásmo, uděláš dobrou přihrávku, je to o těch makrech zápasu, jak říká náš trenér Jiří Bříza. Jsme pátí na světě, ale od té top trojky nás dělí obrovská propast. Takže udržet na olympiádě pozici, jakou máme, by bylo obrovským úspěchem. Ale jsou tu další vyrovnaní soupeři – Itálie, Norsko, Slovensko, Švédsko, Jižní Korea a další.

Ještě k jednomu momentu z letošního MS bych se chtěl vrátit. V týmu Norska nastoupila žena – Lena Schroeder. Chovali jste se k ní na ledě gentlemansky nebo jste do ní šli jako do ostatních hráčů?

Je to zkušená a šikovná para hokejistka. I ona umí dát pořádné tělo. Kluci říkali, že to od ní občas bolí. Ale protože je Norka, a navíc docela hezky vypadá, tak do ní kluci tolik nechodili. Kdyby to byla nějaká ruská Naděžda, tak se s ní nikdo nemaže a smlsne si na ní (smích). My máme třeba ve Spartě Janu Nachtigalovou, je fajn, ale nikdy z ní žádná velká parahokejistka nebude, protože má špatný úraz. Lidi, kteří jsou přeražení hodně vysoko a necítí břicho, to mají těžké.

Pořád tedy hraješ za Spartu Praha sledge hokej? Jak to bude letos s ligou?

Za Spartu hraji pořád. Teď hrajeme v Icing aréně ve Strašnicích. Doufám, že se liga rozeběhne. Vloni jsme odehráli jen jedno kolo, pak nás koronavirus zastavil. Ale je polovina léta a zatím není žádný kalendář. Tak se obávám, že to bude formou dvou – tří turnajů. Kromě nás hraje ligu ještě dalších pět mančaftů – Parahokej Havířov, SHK LAPP Zlín, SHK Mustangové Auto In Pardubice, SKV Sharks Karlovy Vary a SOHO Olomoučtí Kohouti.

Co bude po olympiádě? Zvažuješ ukončit hokejovou kariéru?

Fakt teď nevím. Bude mi třicet, teď v prosinci se nám narodí dcera… Vždycky jsem bral sport jako zábavu. Nikdy jsem neměl žádné přehnané ambice. Netoužím dělat ještě nějaký jiný sport, kterému se budu věnovat na té úrovni jako sledge hokeji. Až uvidím, že už nestačím, že jsou tam lepší, mladší hráči, tak se klidně s klukama rozloučím, budu si chodit do fitka, třeba si koupím kajak. Určitě nebudu nabírat kila…

Tomáš Bednařík