Pásku k nové hale slavnostně přestřihla ředitelka školy Jaroslava Pichová a vedoucí školského odboru kraje Jan Chuchler.

Na Stochově otevřeli nejmodernější výukové centrum klempířů

„Chceme zvýšit zájem o řemeslo,“ říká ředitelka učiliště

Věříte na náhody? Pokud ano, tipněte si, po kterém řemesle je v obcích na Hodonínsku a Břeclavsku zpustošených nedávným tornádem největší poptávka? Vedle zedníků, tesařů a pokrývačů je to klempíř. Teď možná řeknete, že mistrů, kteří z plechu dokáží vykouzlit parapet, úžlabí střechy či lem komínu, je zoufalý nedostatek i bez ohledu na živelnou katastrofu, a dáme vám za pravdu.

Není proto náhodou, že v areálu Střední školy služeb a řemesel ve Stochově byla nově otevřena výuková hala pro budoucí klempíře. Vybavení jako strojní zakružovačka nebo ohýbačka plechu o délce 6 m, drážkovací stroj, profilovačka a dělící linka patří vedle slaňovací věže a soustavy modelových střech k nejmodernějším v republice. Hlavním cílem 23 milionové investice je zvýšit atraktivitu a zájem o nedostatkové povolání.

Specialitou haly je slaňovací věž. Mladí klempíři se na ní učí jištění při výškových pracích. Ukázku slanění předvedl Lukáš Šottník.

Stálo to za to

„Od prvotní myšlenky po samotnou realizaci uběhlo 9 let. Během nich jsme museli překonat mnoho obtíží, ale stálo to za to. Vybavení naší haly mnohonásobně převyšuje dosavadní výukové prostředí a srovnatelnou halu v ČR nenajdete. Některé stroje nemají k dispozici ani klempířské dílny. Chceme tak zvýšit zájem o klempířské řemeslo,“ zdůraznila při slavnostním otevření ředitelka stochovské školy Jaroslava Pichová.

S jejími slovy souzní také radní pro oblast vzdělávání a sportu Milan Vácha (STAN). „Věříme, že moderní centrum pomůže škole přitáhnout zájemce o tento obor a nedostatek klempířů bude již brzy minulostí.“

Nová hala je postavená za prostředky IROP a Středočeského kraje, který je zřizovatelem učiliště. Nad jejím vybavením ve čtvrtek 24. června uznale pokyvují hlavami zástupci cechu klempířů, pokrývačů a tesařů, ale také starostové Stochova a Nového Strašecí nebo hosté z dolnorakouské partnerské školy v Mistelbachu. Právě zde studenti stochovské školy absolvují stáže a pro celý projekt byla inspirací.

Linku na příčné a podélné dělení plechu předvedl učeň 2. ročníku oboru klempíř David Kovalský. Vlevo mistr Jaroslav Dundr.

Nejdřív maluj

Vedle výrobních prostor s vybavením za více než 4 milionů korun jsou součástí objektu také šatny s místem pro občerstvení a sociální zařízení včetně sprch. V prosklené kanceláři s výhledem do haly bude mít svoje zázemí také mistr odborného výcviku Jaroslav Dundr.

Energický chlapík v montérkách učí klempířské řemeslo už tři desítky let a pro jeho erudici a schopnost předat svoje zkušenosti budoucím řemeslníkům si jej škola doslova hýčká. Jakmile se ujme slova, pochopíte proč.

„Říkám jim: nejdřív si to namaluj a vystřihni z papíru. Materiál je drahý a když ti to nevyjde, tak neuděláš žádnou škodu. Musíš také počítat s tím, že papír je tenčí než plech,“ naznačuje mistr, odkud se začínají odvíjet základy řemeslného fortelu.

Klempířské řemeslo totiž vyžaduje kreativitu, představivost a přesnost. Ale samo o sobě to nestačí. Důležitý je osobní příklad.

„Před učedníky si s každým problémem musíte umět poradit. Okamžitě poznají, že jste to udělal špatně. Nedají vám to hned najevo, ale za rohem řeknou – on to neumí,“ odtajňuje Jaroslav Dundr kousek z mistrovského desatera.

Při formování plechu na 6 m dlouhé ohýbačce se měří s přesností na milimetry.

Na kus řeči

Se schopností věc názorně předvést souvisí také respekt ke svému učiteli. A toho je při práci na střeše zapotřebí více než kde jinde. Dodržování bezpečnosti práce a dokonalé jištění je na stavbě stejně důležité jako správně usadit okapový žlab. To je důvodem, proč je součástí výukové haly slaňovací věž. V jednu chvíli se z ní na laně suverénně spouští vousatý chlapík.

„Vyučil jsem se tu klempířem a když jedu kolem, tak se za panem Dundrem zastavím a popovídáme si. Nová hala je nádherná a vybavení je opravdu špičkové,“ chválí Lukáš Šottník z Chrášťan. U řemesla, kterému se na Stochově vyučil, zůstal a nelituje. Dnes pracuje sám na sebe a na větší zakázky spojuje síly s dalšími řemeslníky. O zakázky nemá nouzi a – ač nerad – často odkazuje zákazníky na pozdější termíny.

Vedle vnitřního vybavení upoutá moderní design haly i zvenku.

O krok vpředu

Tak proč většina klempířů hledá po vyučení práci v jiném oboru? Odpověď na tuto otázku se hledá těžko. U stavebních profesí to může souviset s obavami, že po střeše nemohu lézt do pozdního věku, a co bude až na člověka přijdou léta?

S tím ale Jaroslav Dundr nesouhlasí. „Mně už bude sedmdesát a na střechu si pořád ještě troufnu. A pokud se na to někdo necítí, je lépe než pověsit řemeslo na hřebík, jít dělat mistra do učiliště. Skoro všude je jich nedostatek a kdo jiný by měl předávat učedníkům svoje zkušenosti. Alespoň bych už mohl odejít do důchodu,“ směje se stochovský mistr.

Nová hala má ještě další přednost. Na středních školách a učilištích se často žehrá, že jejich vybavení je o pár kroků pozadu za praxí. U stochovské haly se dá říct, že je to naopak. Investice do moderního vybavení může být pro drobné nebo začínající řemeslníky finančně nedostupná. I to může přispět k tomu, že se „dobří holubi“ budou vracet do svojí školy a nabyté zkušenosti budou moci předávat nastupujícím generacím klempířů.

Sláva Vaic