Jarmila Štolcová

JK Spongilit nabízí dětem občasné svezení, výcvik i vzdělání

Kůň to rozhodně není jen „chlupatá motorka“

Říká se, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského sedla. Své o tom ví i Jarmila Štolcová – instruktorka jezdectví a pedagog na Střední zemědělské škole v Rakovníku, majitelka chovatelské stanice Bengálských koček a také předsedkyně Jezdeckého klubu Spongilit ve Hředlích. (Název je odvozen od opuky, která se vyskytuje v této oblasti a Štolcovi z ní mají postavený dům i stáje, pozn. red. ) Povídali jsme si s ní o jezdeckém klubu, o jejích svěřencích a o tom, co vše vlastně práce u koní obnáší.

Jak jste se vůbec dostala ke koním?

U koní jsem se začala pohybovat ve svých devíti letech. Nejprve se jednalo o koně využívané v zemědělství a v lese. Začátek byl dost netradiční, neboť jsem se chtěla jen svézt na koni. Ovšem kůň, na kterého mne tehdy starší děvčata posadila, se splašil a utekl se mnou. Já se udržela, nespadla a to bylo prvním impulsem k tomu, abych se o koně začala zajímat.

Kdo byl váš první kůň?

V dětství či v mládí jsem svého koně neměla, ale každý kůň, kterého jsem nějakou dobu jezdila, mne něco naučil. A čím byl kůň komplikovanější a v jednodušším pojetí zlobivější, tím více mi toho dal. Tehdy nebylo tolik jezdeckých klubů a trenérů, kteří by mě nasměrovali, vysvětlili, ukázali či dokonce mi dali trénink, obzvláště v regionu, odkud pocházím. Mé začátky u koní byly postavené na pokusech a omylech, modřinách, mozolech na rukou a obrovské lásce a respektu ke koním.

Proč jste se rozhodla založit jezdecký klub?

Adriana Štolcová a klisna Sunny Day s putovním pohárem za vítězství ve výkonnostním žebříčku WE.

Rozhodnutí o založení jezdeckého klubu bylo logickým vyústěním toho, že jsem chtěla současným dětem poskytnout to, co jsem jako dítě milující koně neměla. To znamená možnost docházky ke koním, výcvik a vzdělávání pod odborným vedením.

Jaké koně máte ve stáji?

Ve stájích máme poměrně mladé školní a sportovní koně různých velikostí. Protože se zaměřujeme především na jezdectví pro děti a mládež, jsou to koně zdraví a charakterní. V mých očích jsou to opravdové hvězdy. Příprava, výcvik, udržování takových koní ve fyzickém i duševním zdraví a celkový management takových stájí, plánování jezdeckých kroužků, tréninků, jiných akcí a vůbec další celkový rozvoj je podobný tomu, co děláte, když řídíte firmu. Každý kůň ve stáji má svou historii, svůj příběh, a co je strašně důležité, každý z nich je součástí mnohých dalších příběhů dětí, které k nám docházejí. Jsou to přesně takoví koně, na které budou děti, až vyrostou, s láskou vzpomínat.

Máte jezdecké kroužky, kde se připravují jezdci na jezdecké zkoušky. Jaké služby dále nabízíte?

V rámci jezdeckých kroužků děti na zkoušky základního výcviku jezdce, které má pod záštitou Česká jezdecká federace, nepřipravujeme. K tomu je určen zvláštní program našeho klubu, který je postaven na intenzivnějším výcviku a výjezdech na závody. Pokud má některé z dětí ambice v drezurních nebo skokových soutěžích, rádi jej podpoříme. V posledních dvou letech se několik dětí z našeho jezdeckého klubu začalo věnovat komplexní jezdecké disciplíně Working Equitation, pro kterou není licence jezdce nezbytností. V této divácky i jezdecky atraktivní disciplíně, která se v těch nižších výkonnostních úrovních skládá z drezurního testu a testu ovladatelnosti a u vyšších soutěží pak navíc i testu rychlostního a testu s dobytkem, se snoubí jezdecké umění stylově oblečených jezdců a nádherných koní s naprosto nezaměnitelnou a fascinující atmosférou.

Rodí se u vás mladé jezdecké hvězdy. Můžete někoho připomenout.

Trochu se bojím, aby jim nestoupla sláva do hlavy (smích). Mezi nejpilnějšími reprezentanty našeho klubu bych jednoznačně jmenovala dceru Adrianu, dále naší dlouholetou stálici a koňáka tělem i duší Viléma Fišku, nadějná děvčata Elišku Maierovou, Agátku Němcovou, Karolínu Vitnerovou, Danielku Broncovou a perspektivní Verunku Hornofovou.

Minulá sezona byla sice poznamenána covidem, přesto vím, že jste se účastnili několika soutěží. Jak si vaši svěřenci vedli?

Agáta Němcová s Blumchen – klisnou učitelkou pro nejmenší děti.

V loňské sezóně jsme se účastnili workingových soutěží poprvé. Svou první národní soutěž dcera k naprostému překvapení všech vyhrála a za sebou nechala i dospělé jezdce, což ji namotivovalo tak, že se do této disciplíny pěkně opřela. Spoustu let se dcera umisťovala spíše na chvostu výsledkových listin různých soutěží a její vytrvalost a píle přináší ovoce až nyní. Na loňském Mistrovství ČR ve workingu se umístila na bronzové příčce. Obrovskou radost dceři udělal krásný putovní pohár, který získala za vítězství ve výkonnostním žebříčku Working Equitation ČR v kategorii dětí za rok 2020. V kategorii dětí bude jezdit ještě i příští rok a pokusí se letos i příští rok pohár obhájit. V průběhu sezóny si Vilda i Adrianka se svými čtyřnohými parťáky odskákali i nějaké skokové soutěže na velkých kolbištích, kde si vůbec nevedli špatně a potvrdili tak svou všestrannost.

Práce u koní není jen o ježdění, co všechno to obnáší?

Tak to by vydalo na román. Nenapadá mne jiný sport či koníček, pro který musí člověk tolik odpracovat kolem, aby si mohl užít tu třešničku na dortu, kterou je čas strávený v sedle. Pravdou je, že někteří si mohou dovolit ten luxus, že přijdou k vyčištěnému koni, nasedlají ho, nauzdí a jedou, a tu práci kolem obstarají jiní. My se snažíme, aby děti nejen pravidelně a systematicky trénovaly, ale také se seznámily s péčí o koně a jeho zázemí. Navíc při různých úkonech kolem koní se dost výrazně posiluje důvěra mezi jezdcem a koněm, takže z principu nelze tuto oblast přeskočit a udělat z koně jen chlupatou motorku. Takže při práci ve stájích nejčastěji držíte v rukou vidle, koště nebo lopatu.

Co vás v klubu letos čeká? Jaké máte plány do budoucna?

Plánujeme každý den. Některé plány jsou krátkodobé, jindy jsou to projekty na měsíce a i vize na další roky mají v našich plánech své místo. Ovšem s ohledem na situaci kolem šíření onemocnění Covid 19 jsou teď vždy i mnohem více diskutovány plány záložní. Pro letošní sezónu bych ráda s našimi svěřenci vyrazila nejen na workingové závody, ale opět i na skokové soutěže. Rozhodně bychom rádi letos v září chtěli uspět na Mistrovství ČR ve Working Equitation. Z pohledu dlouhodobých plánů chci i nadále pracovat a propracovávat systém tréninků a vzdělávání dětí v rámci jejich docházky ke koním.

Je něco, co byste si chtěla v této oblasti ještě splnit?

Je toho mnoho. Není to nic velkého, jen spíše takové maličkosti, které potěší. A jak mi život ukázal, z těch maličkostí vznikají velké věci…

Renáta Fryčová