Záchranný archeologický výzkum předchází stavbě dálnice D6.

Čistě eneolitických osad je v Česku málo, tím je lokalita výjimečná

Archeologové objevili u Nesuchyně pravěkou osadu

Víte, co by vás spolehlivě vyřadilo ze hry, pokud byste měli touhu stát se archeologem? Neschopnost rozlišit světlejší odstín od tmavšího. Na tom totiž archeologie stojí a padá. Když odkrýváte pravěkou osadu, jsou pro vás tmavší a světlejší odstíny půdy jediným vodítkem. Právě ony označují objekty. V archeologii je objektem všechno, co vzniklo rukou člověka – jáma, do které ukládal zásoby, pozůstatky obydlí, hliníky (výkopy po těžbě hlíny na výrobu keramiky nebo omazávku stěn), příkopy, ohrady… Právě takové objekty nyní odkrývají archeologové na katastrech Nesuchyně a Krupé v rámci záchranného archeologického výzkumu, který předchází stavbě dálnice D6. Tam, kde budou za dva roky frčet auta směrem na Prahu či Karlovy Vary, měli před šesti tisíci lety svoji osadu pravěcí lidé.

Eneolitických příkopů je po Česku jako šafránu.

Podivné puntíky

Vše začalo tzv. zjišťovacím výzkumem. Při něm udělal malý bagřík s plochou lžící zhruba metrovou sondu v celé délce připravovaného úseku dálnice. Archeologové ji prozkoumali a vytipovali podle ní lokality, kde se v půdě propisují objekty a dají se očekávat nálezy. Na nich se pak udělala skrývka půdy v celé ploše zasažené budoucí stavbou. „Vytipovali jsme čtyři lokality. Všechny už jsou skryté. Začínalo se Na Ovčíně u Krušovic, kde nastala zajímavá situace. Když se po skrývce udělal fotosnímek lokality z dronu, byly na něm dobře patrné objekty v pravidelných řadách,“ ukazuje Dana Stolzová z České společnosti archeologické, která výzkum zajišťuje. Snímek je učebnicovou ukázkou toho, podle čeho se při výzkumu orientují. Tmavé pravidelné puntíky snadno rozpozná i netrénované oko. Co puntík, to objekt. A cože představují?

„Byl to ovocný sad, takže jsou to pozůstatky jam, které byly vykopány při výsadbě stromů. Všude, kde rostl strom, je půda tmavší. Když se dělala zjišťovací sonda, objevovaly se jen tmavé body, z nichž žádná pravidelnost zřejmá nebyla. Tu odhalila až celková skrývka. Už na mapě stabilního katastru z roku 1841 je v těchto místech zakreslený sad. Dobře čitelný je i na leteckých fotografiích z roku 1938 a 1939. Při dalším snímkování v roce 1953 už sad na fotografiích není, takže byl zrušený někdy před sedmdesáti lety,“ vysvětluje Dana Stolzová. Lokalita Na ovčíně tak nepřinesla nic světoborného. Mnohem úspěšnější jsou archeologové u Nesuchyně. Lokalita č. 4 U Chobotu odhalila pravěké osídlení. Postupně se tu začaly objevovat domy, zásobní jámy i hroby.

Kus keramického džbánku, jenž používali pravěcí lidé, kteří žili v blízkosti Nesuchyně před šesti tisíci lety.

Výjimečná lokalita

„Dalo se předem tušit, že se v těchto místech něco objeví. V minulosti působili ve zdejším kraji amatérští archeologové Fridrich Hammer z Mutějovic nebo Josef Fencl z Krušovic, takže se díky jejich dřívějším povrchovým sběrům počítalo, že tu na nějaké nálezy narazíme. Navíc většina sídlišť bývala maximálně 300 až 400 metrů od vodního toku, a když se podíváte, jak je to tu prošpikované potůčky, je to ideální území pro osídlení,“ vysvětluje.

Stáří objektů archeologové nejčastěji určují podle keramiky, kterou v nich najdou. Díky ní ví, že osada U Chobotu byla osídlena v období časného eneolitu, tedy 4 300 až 3 900 let před naším letopočtem. „Moc takovýchto čistě eneolitických osad není, tím je lokalita výjimečná. Dole při soutoku Novodvorského a Lišanského potoka máme chycený neolit, konkrétně kulturu s lineární keramikou a kulturu s vypíchanou keramikou. Zatím je mezi nálezy hlavně keramika. Našli jsme ale i pěkné pravěké nástroje – škrabadlo na vydělávání kůží, které bývalo zasazené do dřevěné nebo kostěné rukojeti, nebo krásně opracované šipky,“ ukazuje Dana Stolzová nálezy uložené v krabičkách. Zatím nejsou očištěné. Mytí, základní ošetření a evidence na ně čeká v laboratoři rakovnického muzea T.G.M., které tímto na výzkumu odborně spolupracuje.

Kamenné nástroje jsou poměrně titěrné, takže působí jako malý zázrak, že je někdo dokáže v takovém množství zeminy objevit. Při vybírání objektů je potřeba rozbíjet opravdu všechny hroudy, aby pozornosti archeologů neuniklo nic podstatného. „Všechnu zeminu neprosíváme. Ale to, co se vybere z tmavých objektů, se prohledává opravdu pomalu a důkladně. Poté se ještě berou pytle s hlínou na plavičku, kde se přeplavují. Přitom se objevují například drobné pazourky, které je snadné přehlédnout, nebo spálená semena.“

Území výzkumu bylo využívané jako pole. V těchto místech je jen tenká vrstva ornice a archeologické objekty zde nebývají ukryté příliš hluboko, některé z nich jsou narušeny orbou. Při ní se v minulosti zejména mělčí zásobní jámy a hliníky vytěžily. Je to patrné z toho, že u širších a rozsáhlejších archeologové nalézají už jen jejich spodní části.

Předchůdkyně ledniček

Při hledání objektů je důležité plochu procházet ihned po skrývce, kdy je půda ještě vlhká a tmavší místa jsou zřetelnější. Nejprve se označí kolíky a poté postupně škrabkami začišťují. Následně se v měřítku 1:20 zakreslí na milimetrový papír, nafotí a geodeticky zaměří, poté se začne s vybíráním jejich obsahu. Takto vybrané už mají archeologové zásobnice, které se využívaly jako sila k ukládání zásob obilí, ty hlubší pak mohly být předchůdkyněmi ledniček. „Jámy se mohly zaledovat, vystlat slámou a na ni se naskládalo, co bylo potřeba uskladnit. Poté se jáma uzavřela. Podobné ledničky známe ještě z dob našich praprababiček např. z podkarpatské Rusi,“ říká Dana Stolzová. Všechno, co nemůžeme doložit písemnými doklady (a ty k pravěkému období pochopitelně nejsou), ovšem zůstane jen domněnkou, jakkoli podloženou vědeckými výzkumy nebo logickými vysvětleními.

„Tento druhý objekt bude mladší a je zajímavý tím, že je to pozůstatek pícky. Když se dobře podíváte, uvidíte, jak je krásně černě olemovaný uhlíky. Propálená hlína signalizuje, že tu šlo o něco s ohněm. A vypadá to i na předpecí. Její stáří zatím nevíme, protože jsme ji zatím nezkoumali,“ ukazuje archeoložka další zajímavost.

Tekla tudy prařeka?

Nejrozsáhlejším objektem je příkop, který se obloukem stáčí až za zkoumané území, kde už se ho stavba dálnice nedotkne. Dokud nebyl vyhlouben, vypadal jako široký černý pruh. „Teď už je to krásný véčkový příkop, v němž nalézáme dost keramických zlomků a částí nádob. Není to obranný příkop, spíše rozdělovací, který odděloval jednu zónu od druhé. Zřejmě za ním stála ještě palisáda či plot. Takto vymezený prostor mohl sloužit k rituálním obřadům, ale i jako místo setkávání obyvatel žijících v okolních vsích, jako prostor pro soud a vyhlašování rozsudků nebo shromaždiště pro setkání před bitvou. Mohly se tu konat i výměnné trhy. Příkop sám o sobě je docela zvláštnost, protože časně eneolitických příkopů po Čechách moc není.“

Zajímavé jsou i oblázky, na které archeologové na celé zkoumané ploše narážejí. Jsou to oblé valouny různých velikostí, které mají spojitost s vodním tokem. Jedná se o výplň koryta třetihorní řeky, která zde podle doktora Karla Žáka protékala ze severu na jih. Směřovala od Rakovníka směrem přes Nesuchyni a napříč Džbánem na Žatecko, kde ústila do tzv. žatecké delty do podkrušnohorských pánví.

V posledních dnech se archeologové pustili do odkrývání druhé níže položené nesuchyňské lokality, kde se rýsují další zajímavé objevy – pozůstatky neolitických domů, ale i osídlení z doby bronzové. A mnohá překvapení jistě vydá i okolí kostela sv. Gotharda, kde by se měla nacházet zaniklá středověká vesnice. Území je tu ovšem velmi podmáčené, a tak se může ukázat, že jsou archeologické situace převrstvené náplavami bahna. Výzkum by měl trvat do července a o zajímavosti, které ještě přinese (například z kostrových hrobů), se s námi archeologové rádi podělí.

Markéta Hartlová