Se Zuzanou Knapovou se účastníci srazů rádi fotografují. Není divu. Působí, jako by právě přitančila z muzikálu Pomáda.
V muzeu JK Classics parkuje přes 90 amerických staroušků
Většinu pokladů posbírali v garážích Evropy
LUŽNÁ. Jedno auto v rodině už dnes nestačí. Běžné jsou dvě i tři. Ovšem znám jednu rodinu, která má v garážích v Lužné II celkem 92 vozů. Ani jeden z nich není moc na nákupy, o nějakém „prdítku“ pro teenagery ani nemluvě. Převažují obrovské káry s motory do V a s pohodlným čalouněním v odstínech karoserie. Asi už tušíte. Myslím expozici muzea amerických vozů JK Classics v Lužné. Zajímalo nás, jak majitelé přežili uplynulou sezónu a co nového chystají pro rok 2021. Ptáme se spolumajitelky muzea Zuzany Knapové.
Auta jsou teď uložena k zimnímu spánku?
Je to tak, v zimě je necháváme stát. V halách se netopí, spíše vysušujeme vzduch. Největší nepřítel historických aut je vlhkost, nikoliv mráz. Vlhkost dokáže zničit všechny součástky, škodí nejen karosérii, ale i motorům. Provozní kapaliny jsou buď vypuštěné nebo samovolně vytekly. Jak auta dlouho stojí, občas praskne nějaká ta hadička. Takže zjara se musí všechno pečlivě prohlédnout. Proto se vždycky těšíme na začátek jara. Někdy, když je teplo, tak třeba už na konci února musíme v garážích auta různě přeskupit. Některé z expozice vyřadíme, jiné doplníme, a v rámci toho šachování většinu z nich nastartujeme a jedeme je projet. A to je zpravidla práce na celý měsíc. Protože jak s auty pohnete, zjistíte, že tam se něco pokazilo, tady něco prasklo, něco se uvolnilo. A protože nemáme do všech baterky, v autech je různě střídáme. No je to velká zábava.
Kolik vozů tu vlastně v současné době máte?
Nedávno jsme to zrovna počítali, protože sbírku pořád rozšiřujeme. Teď jich máme aktuálně 92.
Ale deset z nich není vystaveno přímo tady. Jsme z Karlových Varů, takže tam máme sklad a asi tak deset aut stojí ještě tam. Nová auta, které jsme teď koupili, sem na jaře doplníme místo těch, která jsou nejvíce okoukaná.
Na jedné z akcí jsem viděl, že některé veterány dokonce nabízíte k prodeji.
Je to tak. Původně jsme si sice říkali, že nikdy žádné z našich aut neprodáme. Jenže pak se stávalo, že jsme někde narazili na další krásná auta, která sice byla podobná těm, která už jsme měli. Ale byla třeba ještě zajímavější a za dobrou cenu, tak jsme je prostě museli koupit. A místa je málo. Takže občas něco prodáváme. Většinou na FB. Nabízíme auta za rozumné ceny, takže lidé po tom většinou okamžitě skočí. Také se nám stalo, že jsme měli na jedno auto až sto telefonátů nebo 400 zpráv. Lidé reagují tak, že by si přišli pro auto pokud možno okamžitě a zaplatili hotově. Ale my držíme slovo a auto vždy necháme prvnímu zájemci.
Veteráni jsou prý jediná auta, jejichž cena spíše roste, než padá.
Je to tak. Od té doby, co jsme otevřeli muzeum, možná ještě dva roky před tím, začal narůstat zájem o veterány a o americká auta obzvláště. Nezajímavá auta koupíte často i za 100 až 150 tisíc. Ale na srazech se teď objevují i velmi vzácné vozy. Třeba i v ceně 5 až 6 milionů. Lidé zjistili, že americké veterány, kterých bylo vyrobeno omezené množství kusů, jsou velmi výhodnou investicí.
A což teprve auta se zajímavou historií. Jako je třeba to s tím Krtečkem.
Známe pár lidí, co jsou schopni si historii auta vymyslet, ale to není vůbec potřeba. Stačí mít ověřeno, kolik kusů bylo vyrobeno. To, kdo s autem jezdil, nemusí být vždycky pravda a podle mého názoru to není ani tak důležité. Samozřejmě s výjimkou Krtečka nebo Marylin. (směje se)
Vozíte nová auta z Ameriky?
To jsme samozřejmě zkusili, ale vůbec se nám to neosvědčilo. Auto totiž většinou nepřišlo v takovém stavu, jaký jsme podle fotek očekávali. I když bylo za dobrou cenu, tak tady v Evropě, kdybychom ho viděli na vlastní oči, bychom za něj takovou cenu nedali. Devadesát procent aut jsme nakoupili v Evropě. Hlavně v Německu a Holandsku. Pár aut také ve Švédsku a Belgii.
Takže sledujete inzeráty a jednáte s původnímu vlastníky?
Před 15 lety, když jsme s tím s manželem začínali, jsme jezdili po Evropě a sháněli první auta. Tehdy jsme opravdu chodili po individuálních prodejcích, kteří měli auto doma v garáži jako opečovávaného stařečka. Tehdy se nám podařilo koupit za neskutečné peníze neuvěřitelná auta. Ale teď už jsou ceny úplně jinde. Některá naše auta už nám tady cenově vyrostla až třikrát, oproti pořizovací ceně. Teď už jsou auta rovnou nabízena ve specializovaných prodejnách, takže už je to daleko méně osobní. Kde jsou ty časy, kdy jsme si dopisovali s lidmi, kteří nám poštou posílali v obálce fotografie svých aut uložených někde v garáži.
To muselo být často i dojemné.
Ford Thunderbird, který byl údajně předoobrazem pro Krtečkovo autíčko, v Lužné nemají. Ale hodně se mu blíží Ford Galaxie Sunliner z roku 1959. Těch bylo vyrobeno 45 860 kusů, pořizovací cena byla tehdy 2700 dolarů. Vůz v délce 5,4 metrů, o hmotnosti 2,4 tuny poháněl motor V8 o obsahu 4,7 l a s výkonem 200 HP.
Vzpomínám si, když jsme kupovali trucky, setkali jsme se s devadesátiletým pánem, který s tím autem jezdil celý svůj život, a byl strašně dojatý, že by mohl prodat do muzea. Jinak by ho nikdy neprodal, ale do muzea, s tím souhlasil.
Až v dubnu otevřete, mohou návštěvníci očekávat nějaké nové exponáty?
Do příští sezóny chystáme novinky v expozici, ale i drobné stavební úpravy. Rozšíříme přístřešky pro venkovní expozice. Vloni jsme postavili přístřešky pro trucky, letos pro osobáky, které mohou být venku.
Jak moc jste museli mít vloni omezený provoz?
Míváme otevřeno od dubna do října. Celý duben nám vypadl, až v půlce května jsme otevřeli na víkendy. Tenkrát mohlo přijít maximálně do stovky lidí, ale protože máme čtyři haly, sto lidí se tu snadno rozptýlí. Takže jsme měli otevřeno až do půlky října, kdy nám to opět zavřeli.
Jaký byl prázdninový provoz?
Prázdniny byly něco neskutečného. Zřejmě, jak lidi nemohli cestovat do zahraničí, hledali nějaké cíle na výlety po České republice. Takže jsme měli hodně vysokou návštěvnost.
Povedlo se vám uskutečnit i tradiční akce?
I to se nám poštěstilo. Protože naše akce nikdy nejsou přes 1000 lidí, mohli jsme uspořádat dokonce tři srazy. Poslední byl v září, a týden na to už by to možné nebylo. Takže nám to všechno vyšlo. U nás je spousta prostoru, takže se tu nikdy netvořily žádné fronty ani hloučky, tudíž ani nikdo z našich zaměstnanců neonemocněl. V půlce října jsme opět podle nařízení vlády zavřeli, ale stejně bychom končili na konci října, takže nám na podzim odpadly jen dva víkendy. A teď máme zavřeno až do dubna.
Půjčujete auta filmařům?
Někdy jo, ale jen když to muzeu něco přinese. Sousta lidí se nám ozývá, že má třeba manžel narozeniny, takže by chtěli půjčit auto. Tak to neděláme. Taky se ozývá spousta fotografů. Ale svolíme jen tehdy, pokud je to vzájemně prospěšné. Pokud někdo chce nafotit naše auta s modelkami, chceme, aby byly fotografie někde vidět. Třeba v módních časopisech.
Občas se přijede fotit i nějaká kapela.
Támhle vidím na fotce Kabáty.
Jo stojí u cadillacu. Byl tady i Michal Prokop, Marek Eben, Radek Banga z Gypsy CZ nebo pan Jiří Holeček. Letos dorazila také spousta motorkářských klubů, měli jsme tu dokonce sraz mototříkolek. Každý měsíc jsme měli nějakou menší akci. Takže lidé, pokud k nám na víkend přijeli, měli pokaždé na co koukat.
Jako kluk jsem sbíral modely autíček. I tady bych si rád koupil něco na památku. Neplánujete něco takového?
Modely, které vypadají tak, abychom je chtěli prodávat, jsou tak drahé, že by si je nikdo nekoupil. Stály by tak 500 Kč za kus. Lidé chtějí suvenýry, ale ne takto drahé. Takže spíše pohlednice a další propagační materiály.
Na co nového se tedy můžeme v sezóně 2021 těšit?
Na nová auta, část expozice pod novými přístřešky. Také chceme uspořádat navíc ještě jeden sraz jen pro veterány, čistě pro staroušky. Ale nevíme, co všechno nám situace dovolí.
Pavel Sklenička
