Členové expedice Filipíny z roku 2017.

Organizuje expedice na Blízký východ a do jihovýchodní Asie

S Laňkou do světa, klidně i přes deset tisíc kilometrů

O své zážitky z cest se s námi podělil cestovatel, průvodce a také předseda komise životního prostředí města Rakovníka Tomáš Laňka. Vystudoval Blízkovýchodní studia na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Po vystudování začal cestovat, a tak se zrodila cestovní agentura S Laňkou do světa.

Pověz nám něco o své cestovní agentuře. Kdy jsi ji založil?

Založil jsem ji před třemi lety. Specializuji se především na Blízký východ a jihovýchodní Asii. Nejdříve jsem cestoval sám a pořádal z cest různé přednášky. Pak se mě lidé začali ptát, zda-li by byla možnost vycestovat se mnou, tak jsem se rozhodl vyjít zájemcům vstříc a uspořádal jsem cestu na Filipíny s dalšími pěti lidmi. A tím se vše odstartovalo. Zjistil jsem, že na to mám talent a jde mi to. Hlavně z toho má expedice byla nadšená a hned se ptala, kam pojedeme příště. To byl pro mě takový signál, že to dělám správně.

Od kolika let cestuješ? Vycestoval jsi také během studií?

Poprvé jsem byl v zahraničí s rodiči na Ibize asi v deseti letech. A první taková cesta, kdy jsem vycestoval sám, byla cesta do Libanonu v roce 2012 přes Free Movers. Jednalo se o studijní kurz arabštiny od Západočeské univerzity v Plzni. Celkem nás jelo jedenáct studentů a strávili jsme tam něco málo přes měsíc. Ubytování jsme měli zajištěné v pronajatém apartmánu, ve kterém jsme bydleli všichni dohromady.

Jak jsi se dostal k oboru Blízkovýchodní studia?

Když jsem se rozhodoval, kam půjdu, většina vysokých škol a jejich oborů měla již ukončený termín pro podání přihlášek. Tím pádem na mě zbývala Blízkovýchodní studia nebo Obecné dějiny. Na oba obory jsem se dostal, a pak jsem se rozhodl studovat něco, co málokdo zná. Vlastně jsem se k tomu dostal jako slepý k houslím. Popravdě, když jsem se tam hlásil, nevěděl jsem, jaké je hlavní město Iráku či Sýrie. Nenašel bych je ani na mapě. Ovšem postupem času mě to začalo zajímat a zjistil jsem, že tohle mě baví.

Cestuješ především na Blízkém východě a jihovýchodní Asii. Proč tě tyto oblasti lákají?

Děvčata peroucí prádlo u místní studny, Filipíny 2017.

K těmto oblastem mám vazbu díky studiu. Tím pádem pro mě není problém jazyková bariéra. I mentalita těch lidí mi je blízká a rozumím jí. Příkladem může být i to, že Arabové snad nikdy nejezdí na čas, takže i takové eventuality mi pak pomáhají v organizování expedic. Už vím, s čím počítat. Jihovýchodní Asie, to je oblast, kde jsem s cestováním začal, především Indie, Filipíny a Vietnam. Tady mi také vyhovuje přístup místních obyvatel. Lidé jsou tu velice pozitivní. Rozhodujícím faktorem je pro mě určitě příroda a kuchyně. Kdežto na Blízkém východě mě zaujala především historie a kultura.

Strávil jsi téměř měsíc v Indonésii. Následně jsi založil dobročinnou sbírku. O co přesně šlo?

Ostrov Lombok, kde jsem pobýval, zasáhla pár měsíců poté dvě nebo tři zemětřesení. Během svého pobytu jsem si vytvořil přátele, jejichž vesnici to zasáhlo také. Protože jsem měl možnost poslat peníze přímo, rozhodl jsem se uspořádat sbírku. Vybrat se nám podařilo asi 250 dolarů (necelých 6 tis Kč). Není to převratná suma, ale na jejich poměry to není úplně málo. Vím, že díky té částce se jim podařilo opravit několik domů. Od té doby jsem tam sice nebyl, ale určitě plánuji uspořádat expedici.

Jak jsi na tom s jazyky? Zvládneš se domluvit?

Nejlépe jsem na tom s angličtinou, tou se dokážu domluvit bez problémů. Arabštinu mám také na dobré úrovni, ale komfortnější je pro mě používání angličtiny. No, a to je vše. Více toho nepotřebuji. Na gymnáziu jsem se učil ještě francouzštinu, ale to už jsem tak trochu pozapomněl.

Zkomplikovala ti někdy cestu politická situace v dané zemi?

Ano, to byla ta první cesta do Libanonu. Tou dobou začínalo Arabské jaro a v sousední Sýrii probíhaly nepokoje a demonstrace. Bašár al-Asad, který stojí v čele Sýrie, se to samozřejmě snažil potlačovat, což situaci ještě přiostřilo. Doteď si pamatuji, že pár dní před odletem, když už jsme vše měli zařízené, tam začali shazovat bomby s otravnými látkami a Američané přemýšleli o intervenci. Tím pádem hrozilo reálně, že bychom mohli být blízko válečné zóny. Damašek je totiž od Libanonu jen kousíček, cesta trvá zhruba pět hodin. Přesto jsme odjeli a byla to tím pádem rozhodně zajímavá zkušenost.

Jaké dosavadní největší nebezpečí jsi na cestách zažil?

Naštěstí mě moc opravdu nebezpečných situací nepotkalo. Napadá mě akorát situace, kdy se ze mě snažil taxikář dostat ještě o pár dolarů víc, takže jsme měli takovou drobnou slovní potyčku. V zahraničí mě nikdy nikdo neokradl, ale když jsem se po pár měsících vrátil zpět, za dva dny mi ukradli kolo. Jen podotýkám, že bylo zamčené.

Zvažuješ do budoucna také jiné lokality? Například Afriku nebo Jižní Ameriku?

Tomáš Laňka, tradiční oděv jordánských mužů – Dešdah a na hlavě Kefija, Jordánsko 2019.

Jižní Amerika mě prozatím nezaujala. A také je tam potřeba španělština, a tu neumím tak dobře. Afrika mě láká asi jen Etiopií, jinak se tam zatím nechystám. Ovšem do budoucna mám v plánu Austrálii a Nový Zéland.

Zpátky k tvojí agentuře. Jak se lidé mohou přidat k vaší expedici?

Není nic jednoduššího, než mi napsat na Facebooku nebo poslat e-mail. Navštívit lze také moje stránky S Laňkou do světa, kde je postup jak mě kontaktovat. Přístupný jsem i na telefonu. Každá expedice má maximálně devět až jedenáct členů včetně mě, takže vyrážíme v malých skupinkách. Cílím na to, aby si každý účastník odvezl zážitek, jak z turisticky proslulých míst, tak míst neznámých, které znají převážně jen místní. Expedice se také snažím proložit akcemi, které více přiblíží kulturu dané země. Například v Maroku pořádám společně s místní Češkou a jejím marockým manželem Cooking Class, což je škola vaření.

Pokud někdo nemůže vyrazit s tebou, je tu i jiný způsob, jak ochutnat kulturu jiné země?

Samozřejmě. Buď na mých přednáškách, které momentálně nepořádám kvůli situaci ohledně covid-19. Standardně probíhají formou cestovatelské besedy proložené fotkami a videi a trvají většinou hodinu a půl. Nebo tím, že nakoupí v mém skromném krámku, kam přidávám věci ze svých cest. Teď budou Vánoce, tak není vůbec problém se domluvit na předání v Rakovníku, kdyby měl někdo zájem (smích).

Jak moc ovlivnila momentální situace ve světě tvoje podnikání? Plánuješ teď nějakou expedici?

Před touhle situací jsem měl domluvené přednášky v Plzni, Praze, Berouně a Žatci. Všechno to bohužel padlo. Celkově mě to zasáhlo již od první vlny. Den před odletem do Jordánska bylo zavřeno letiště, tím pádem jsme nemohli s naší expedicí odletět. Přesunuli jsme to na říjen, a to nám nakonec také nevyšlo. Tak teď čekám, až bude situace lepší, a rád bych vyrazil v dubnu na Filipíny. Lidi stále přibírám, kdyby měl někdo zájem. Kromě toho chceme do budoucna uvolnit podcast Povídání o Filipínách, kde mě vyzpovídal můj kamarád Vladimír Váchal, který je dost známým průvodcem po Íránu. Doporučuji sledovat moji facebookovou stránku S Laňkou do světa, pokud ho nechcete propásnout.

Přemýšlel jsi někdy nad vydáním cestopisu?

Začal jsem o tom uvažovat. Shodou okolností ten můj kamarád Vladimír Váchal vydal nedávno knížku, a když jsme se o tom bavili, tak mě začal pobízet, proč ji taky nevydám. Tím pádem jsem o tom začal trošku více přemýšlet.

Jak jinak trávíš svůj čas, když zrovna necestuješ?

Tak samozřejmě pracuji a snažím se přečkat náročné období. Pomáhal jsem brigádně jako stěhovák a teď dělám v call centru. Mezitím jsem si udělal kurz na pečovatele od Červeného kříže. Vyšel o tom i článek v Raportu. Jinak dělám vše, co je k dispozici. Kromě práce také rád vařím, a především se zajímám o veřejné dění. Kvůli tomu jsem před dvěma lety kandidoval za hnutí Změna pro Rakovník. Není mi totiž lhostejné, co se ve městě děje, a tak jsem se také dostal i k funkci předsedy komise životního prostředí.

Lucie Spěváčková