Vernisáž výstavy Život v táboře před rakovnickým muzeem. Kateřina Blažková zcela vlevo.

Oslavy 400 let od Bílé hory a bitvy u Rakovníka budou okleštěny

Taková příležitost je jen jednou za život

Datum bitvy na Bílé hoře si z hodin dějepisu pamatuje asi každý. Není divu, protože výsledek dvouhodinové bitvy radikálně změnil běh událostí a ovlivnil tak osud českého státu na následujících 300 let. Letos máme možnost si připomenout 400 let od bitvy, která v podstatě začala již za branami středověkého Rakovníka. Projekt 1620 Cesta k porážce se snaží připomenout všechny okolnosti, které se závěrečnou bitvou souvisejí. Velkolepý program musel být kvůli koronavirovým opatřením značně okleštěn, a proto jsme se archeoložky Kateřiny Blažkové z Muzea T. G. M zeptali, v jakém rozsahu se můžeme na oslavy těšit.

Cesta k porážce

Projekt vznikal postupně od podzimu 2018 a Rakovník byl vybrán jako výběrová lokalita pro prezentaci posledních dní české fáze třicetileté války. Hlavní důvod je nasnadě – události posledních dní před závěrečnou bitvou se skutečně odehrávaly nedaleko za městem a významně ovlivňovaly také život uvnitř hradeb. „Projekt jsme pojali velice široce. Nechtěli jsme dělat pouze rekonstrukci bitvy historických skupin a popřípadě výstavu. Rozhodli jsme se jít cestou nejtěžší a spojit experiment, odbornou část, návštěvnicky přitažlivou část, ale zároveň pietu a duchovní část,“ vysvětlila Kateřina Blažková.

První část projektu návštěvníci Muzea T. G. M v Rakovníku mohou navštívit již od června. Zájemci o faktografii uvítají druhé doplněné vydání publikace Bitva u Rakovníka 1620 z roku 2011, na kterém participuje celkem devět autorů. K jeho dotisku došlo nejen proto, že první vydání je už téměř dva roky vyprodané, ale také proto, že za deset let výzkumů vykrystalizovala celá řada nových poznatků.

„Podařilo se nám získat například dobové plány Kristiána z Anhaltu z dánského archivu, který zachytil postavení vojsk na Bílé hoře. Od Rakovníka tam dorazili 7. listopadu večer a i přes únavu si stihl nakreslit rozložení jednotlivých částí vojska i to, jak čekali na nepřítele. Ve výzkumu jsme udělali skutečné pokroky a máme díky tomu nové výsledky. Rozšířil se také katalog mincí, který odhaluje další kontext,“ popisuje archeoložka.

Dobové vyobrazení bitvy u Rakovníka. Výřez z Troilova sborníku letáků.

Reduta na letišti

Další fáze projektu vznikla ve spolupráci s Univerzitou Hradec Králové, Historického ústavu Akademie věd a Univerzity Karlovy a skupiny vojenské historie Buttlers dragonerregiment. „Od 24. října byla naplánovaná experimentální stavba jednoho z původních polních opevnění, které za zachovalo v Olešenských lesích. Jedná se o takzvanou kokrdovskou redutu, což je čtvercový asi dvacetimetrový objekt,“ vysvětlila archeoložka.

Replika reduty měla vzniknout v blízkosti rakovnického letiště, kde město Rakovník poskytlo část orné plochy. Hlavními kopáči měli být studenti univerzity, kteří měli objekt postavit pouze pomocí replik dobových nástrojů.

„Vzhledem k tomu, že vojska zde byla devět dní a polní opevnění začali stavět až během posledních říjnových dní, předpokládáme, že stavba musela být hotová během jednoho dne. To souvisí i s těmi dobovými vojenskými příručkami, které hovoří o tom, že v tak velkém vojsku se mohou kopáči střídat, protože to zázemí mají opravdu velké. V rámci toho jsem měla vést naučnou vycházku, která je zapsaná do mezinárodního dne archeologie, z nádvoří Muzea T. G. M. a společně jsme měli dojít na letiště. Po cestě by přitom byla hezky vidět na celá plocha rakovnického bojiště. Tuto část nelze při zavřeném muzeu a omezení shromažďování na 6 osob realizovat,“ popisuje zrušený program Kateřina Blažková.

U reduty měli poskytnout komentář vedoucí koordinátoři stavby Klára Andresová z Historického ústavu a archeolog Ladislav Rytíř z Univerzity Hradec Králové.

„Také další program jsme museli přehodnotit. Původní představa byla, že v sobotu 31. října uskutečníme bitevní rekonstrukci na rakovnickém letišti. Přihlášeny byly čtyři stovky tuzemských i zahraničních účastníků z řad vojenských historických skupin. Zájem byl obrovský, bylo přihlášeno čtrnáct zemí. Začátkem října jsme se rozhodli, že plány není možné za současných podmínek realizovat,“ lituje archeoložka.

Virtuálně a ku Praze

Zlatým hřebem mělo být defilé na náměstí a na letišti kromě bitvy dobová hudba, divadlo a jarmark s občerstvením. „Tohle všechno padlo. Do poslední chvíle jsme se snažili vyhovět požadavkům. Sháněli jsme dva tisíce židliček a podobně. Nakonec jsme to vzdali. Program nerušíme úplně, pouze ho překlápíme do virtuální roviny.“ Podle Kateřiny Blažkové se muzeum chystá natočit promo video, ve kterém bude například postup nabíjení zbraní, popis výstroje a výzbroje mušketýra. Nebude chybět komentář k redutě, událostem, přípravám i vizi do budoucna.

„Zde jsme tedy učinili největší změny, ale i tak věříme, že má smysl si alespoň tímto způsobem 400. výročí připomenout. Ostatně tohle je jednou za život člověka – šance se nebude opakovat. Jakékoli připomínání má smysl,“ je přesvědčena archeoložka muzea. Součástí akcí je také přednáškový cyklus, který v muzeu probíhá od konce září a potrvá až do začátku prosince.

Muzeum je od pondělí 12. října pro veřejnost zavřené. Nicméně celý cyklus je živě přenášený přes stránku Youtube kanál projektu 1620 Cesta k porážce. Přednášky probíhají tak, jak bylo v původním plánu.

Zda se bude moci podle poslední fáze původního projektu dvacetičlenná skupina českých účastníků vydat 5. listopadu pochodem ku Praze, zatím nevíme. Trasa má 63 kilometrů, je rozdělena do tří etap a měla by kopírovat i historický přesun stavovských vojsk, aby se 7. listopadu došlo na Bílou horu.

„Všichni mají jít v replikách oblečení, obutí i s výzbrojí, plus počítáme s jedním vozem a koněm. Měli je doprovodit chrudimští výsadkáři, ale armáda všechny akce zrušila, takže se obávám, že to nevyjde. Ještě doufáme, že se pochod uskuteční, i protože se k nám připojil klub českých turistů. Tím, že to není organizovaný přesun, věříme, že proběhne,“ doplňuje Kateřina.

Na Bílé hoře mělo následovat duchovní zakončení spolu se sestrami Benediktýnkami z kláštera Panny Marie Vítězné a tím mělo být vysvěcení praporu při dopoledních nešporách a vztyčení ekumenického kříže v Aleji exulantů při odpoledních nešporách. „Tuto část si před 14 dny převzala Praha 6 s jinou historickou skupinou, takže my už se jí účastnit nebudeme. Pouze půjdeme vzdát hold při aktu smíření všem padlým. Přitom budou naši členové na místě prodávat vlčí máky vojenského fondu solidarity, takže se připojíme tímto způsobem. Ať už proběhne nějaká nebo žádná část projektu v původní podobě, chystáme se vše uskutečnit v náhradním termínu, který včas zveřejníme,“ dodává Kateřina Blažková.

Barbora Vaicová