MUDr. Tomáš Jedlička, jednatel nemocnice

Na úkor pěti krajských nemocnic kraj diskriminuje všechna ostatní zařízení

Pro krajské zdravotnictví jakoby Rakovník neexistoval

O předvolební kampani a nespravedlivém financování krajského zdravotnictví hovoříme s jednatelem Masarykovy nemocnice v Rakovníku MUDr. Tomášem Jedličkou.

V předvolební kampani se kandidáti do krajských i senátních voleb doslova předhánějí se sliby, co všechno na Rakovnicku zlepší. Hodně otázek se týká zdravotnictví i přímo rakovnické nemocnice.

Předvolební čas je dobou, o které si mnozí myslí, že je v ní možné prezentovat nereálné sliby či nepravdy s vírou, že volič se dá snadno oklamat, neboť je hlupák, kterého lze opít rohlíkem. Například takovou dětskou pohotovost slibují politici už léta. Stále však není a ani nebude, i kdybychom si ji hodně přáli. Jsou zde totiž dva klíčové problémy. V první řadě chybí dětští lékaři k jejímu zajištění a Rakovnicko je také malou spádovou oblastí pro její využití. Nemocnice nemůže pomoci, nemá žádného dětského lékaře, pokud nelze situaci řešit konzultací se svým dětským lékařem, tak je nutné využít služeb dětské pohotovosti na Kladně či ve vážných případech dobře funkční záchranné služby. Politici by neměli slibovat něco, co nemohou splnit, protože pak jsou nedůvěryhodní.

Jakou pomoc byste od politiků opravdu uvítali?

Nic jiného, než aby místo planých slibů dobře dělali svoji práci. Ve zdravotnictví jde především o podmínky dostupnosti potřebné péče, korektní úhradové mechanismy, pravidla pro investiční obnovu či motivační mechanismy k účelnému čerpání péče nebo zajištění dlouhodobě udržitelných pracovních podmínek pro zdravotníky. Domnívám se, že v mnohém jsou politici hodně dlužni. A na krajské úrovni? Aby politici nezapomněli, že existují i další obce a okresy, než jejich vlastní, kde žijí občané kraje, kteří platí daně, mají zdravotní, sociální a další potřeby a mají nárok užívat výhod služeb spolufinancovaných z veřejných prostředků, původně jejich daní.

Mají pro vás po zkušenostech z předchozích let větší význam krajské nebo senátní volby?

Ačkoliv si vážím Senátu jako druhé komory parlamentu a ústavní pojistky, věcně však pro nás mají větší význam krajské volby a jejich výsledek.

Na nerovný přístup Středočeského kraje vůči soukromým a městským nemocnicím poukazujete dlouhodobě. V čem vidíte ten hlavní problém?

Ve Středočeském kraji je 5 krajských nemocnic a 6 dalších nemocnic, které poskytují akutní péči v širším spektru. Tyto menší nemocnice se již více než dva roky s podporou svých radnic snaží jednat s krajem o podpoře v zajišťování a udržení péče ve veřejném zájmu občanů svých okresů. Bohužel opakovaně bezúspěšně, ze strany radních jsme dokonce slyšeli, že je malé nemocnice nezajímají a že se máme starat sami o sebe.

Problém spočívá v tom, že se celková situace pro provoz nemocnic v ČR zhoršuje. A to jak po stránce finanční, tak investiční či personální. Případy uzavírání služeb či celých zařízení jsou známé. Za 7,5% HDP na zdravotnictví v ČR se nedá dlouhodobě zajišťovat potřebná péče, modernizovat nemocnice či dostatečně platit personál, když průměr Evropy je 9% a Německo dává 11%. Úhrady pro nemocnice nepokrývají ani náklady na služby z pohledu občana nejdůležitější, tedy služby interny, chirurgie, porodnice, intenzivní péče, které musí být dostupné 24 hodin, a proto mají vysoké náklady.

Majitel investuje do areálu nemalé prostředky. V současné době probíhá výstavba nového vjezdu s parkovacími místy pro pacienty a návštěvníky nemocnice.

Proto jsme se obrátili na kraj, aby se zajištěním těchto služeb v malých nemocnicích finančně pomohl, neboť své nemocnice podporuje, a to z prostředků všech obyvatel kraje. Bohužel dlouhodobě jako bychom pro kraj neexistovali. To je velmi krátkozraký přístup, protože tím může dojít ke zhoršení dostupnosti zdravotní péče pro obyvatele Středočeského kraje.

Dá se říct, že kraj tím, že podporuje pouze vlastní nemocnice, diskriminuje velkou část obyvatel kraje?

Byl bych rád, pokud by si názor udělali občané sami. Ale v podstatě tomu tak je. V okresech s nemocnicemi žije přibližně necelá polovina obyvatel kraje. I když ty mají některé služby nadokresního charakteru, druhá polovina občanů výhod podpory veřejných rozpočtů využívá obtížně. Všechny nemocnice se pohybují na stejném trhu zdravotnických pracovníků, dotované mají možnost vyšších mezd a tím větší atraktivnosti pro lékaře a sestry. Pokud ti budou z menších nemocnic odcházet, budou se dále zavírat služby. Malé nemocnice se nemohou ucházet o veřejné zdroje u většiny evropských programů, u programů kybernetické bezpečnosti, o státní prostředky na modernizaci a tak bychom mohli pokračovat. Představme si situaci, že jedna pekárna na náměstí je finančně podporována třeba městem, druhá musí hospodařit se svými prostředky. Zákazníci se pak ptají, proč je v dotované větší sortiment, modernější vybavení, delší otevírací doba? Tak je to i s nemocnicemi. Otázkou je, jak může menší a nedotovaná nemocnice dlouhodobě udržet své služby, když financování zdravotním pojištěním nestačí a jiné nemocnice jsou zvýhodňovány.

Domnívám se, že i občané Rakovnicka, Slánska, Mělnicka, Nymburska či Čáslavska mají nárok, aby za své daně měli srovnatelné služby jako občané krajem podporovaných okresů.

Mnohé stížnosti pacientů nemocnice na jednání personálu vyplývají z dlouhodobého přetížení a počtu přesčasových hodin. Nemocnice bohužel nemůže rozšířit počet personálu na potřebný stav. Došlo by jednak k neúměrnému zvýšení nákladů, jednak v podstatě na trhu práce volní lékaři nebo sestry nejsou.

Znáte i konkrétní čísla?

Mezi roky 2012 až 2018 dostalo pět krajských nemocnice více než 5 miliard korun provozních a investičních dotací. Selektivní subvencování pokračovalo i v roce 2019, přestože kraj ujišťoval, že nemocnice budou mít srovnatelné podmínky. Malé nemocnice žádaly výrazně méně, přesto kraj sdělil, že jeho rozpočet finance na podporu udržení služeb malých nemocnic nemá. Jde přitom o politickou vůli a preference. I v roce 2020 poslal kraj do svých nemocnic desítky milionů Kč s odkazem na zvýšené náklady spojené s Covid-19. A to za situace, kdy provozní náklady nemocnic z důvodu epidemie ve skutečnosti klesly. Nemocnice dostávaly od státu ochranné pomůcky zdarma a novelizace úhradové vyhlášky zajistila finance v případě péče o pacienty s nákazou. Ve skutečnosti jde o skryté dotování stále deficitních provozů vlastních nemocnic. Nyní, když budeme ochranné pomůcky nakupovat sami, mají tedy zdravotníci malých nemocnic nárok na menší ochranu? Nevolám po zastavení podpory nemocnicím, ale po tom, aby byla systémová a vyvážená.

Občas slýchávám názor, že se vlastně nemáte čemu divit, když jste soukromá nemocnice. Na druhou stranu nejste komerční zařízení, ale poskytujete veřejnou službu. Nebyli byste na tom lépe, kdybyste se zabývali jen výdělečnými činnostmi?

To je ovšem poloviční pravda. Soukromá zařízení jsou charakterizována především výběrem ekonomicky výhodných druhů péče a tržní cenotvorbou. Ani jedno nemocnice Rakovník nedělá. Pokud bychom se chovali zcela ekonomicky, zůstaly by laboratoře, dialýza, rentgen a některé ambulance. Příjmové ambulance a lůžková oddělení bychom uzavřeli. Ekonom by byl spokojen, pacienti zcela jistě ne. Takový scénář si nepřejeme a snažíme se péči zachovat. Jsme na to ale sami, pokud nedojde ke změně přístupu kraje a státu, můžeme to dlouhodobě zvládnout jen velmi obtížně.

Už vám ministr Vojtěch podepsal akreditaci pro gynekologicko – porodnické oddělení? Byl v karanténě, mohl by mít čas...

Podepsal jen polovinu. Žádost na jiné oddělení jsme poslali před rokem a půl, od té doby žádná odpověď, ministerstvo nereaguje, nebere telefony. Pokud by se nejednalo o vzdělávání lékařů v době jejich zásadního nedostatku, mohlo by jít o dobrý scénář k tragikomedii.

Pavel Sklenička