Primář gynekologicko – porodnického oddělení Radek Poláček

Primáři Radku Poláčkovi se podařilo navýšit porody, nyní chystá rozšíření urogynekologie

Jít do Rakovníka to byla taková chlapská výzva

Do rakovnické porodnice se mu podařilo přivést dostatek nových rodiček, tak aby oddělení získalo akreditaci a tím i možnost nabídnout práci mladým lékařům. Od té doby se snaží služby pacientům z Rakovnicka, ale i ze zbytku republiky, na gynekologicko – porodnickém oddělení v rakovnické nemocnici, stále rozšiřovat a zlepšovat. Řeč je o primáři Radku Poláčkovi. Jednačtyřicetiletý Kladeňák začínal svoji praxi v Litoměřicích, odkud přešel do Kladna. A posledních šest let působí jako primář v Rakovníku. Je ženatý a má dva syny.

Kde jste pracoval před tím, než jste přišel do Rakovníka?

Rozmýšlel jsem se, kde začít s praxí, jestli na klinice nebo v nemocnici a vybral jsem si nemocnici, kde jsem viděl určitou příležitost, stejně jako v příchodu do Rakovníka. Začínal jsem v Litoměřicích, tam jsem byl asi rok a půl. Pak jsem byl na Kladně zhruba tak devět let.

Jaké zkušenosti jste na Kladně získal?

Naučil jsem se tam asi všechno, co umím. Začínal jsem na porodnicko – gynekologickém oddělení jako lékař a vypracoval jsem se až na vedoucího lékaře ambulancí. Naučil jsem se tam všechny operační metody, získal jsem potřebnou zručnost. Nejvíce se totiž naučíte praxí. V Litoměřicích to byly opravdové začátky, kdy jsem se naučil porodnictví. Na Kladně pak gynekologii, laparoskopii a vše, co to obnáší.

Zaměřujete se v gynekologii na více podoborů. Zabýváte se také plastikou a urogynekologií?

Ano. Na Kladně mi nabídli, že bych se mohl podílet i na urogynekologii, tak jsem se začal učit a začalo mě to bavit. A když jsem přišel sem, tak jsem se divil, že tento obor a navazující služby a operace tady nejsou moc rozvinuté, protože na inkontinenci nebo na pokles pánevního dna trpí zhruba 40 % žen nad 60 let. Tak jsem si řekl, že to tady trochu rozvineme, abychom těm ženám mohli pomoci a snad se to daří. Je smutné, že někteří lékaři stále pokládají únik moči ve stáří za normální věc, na kterou napíšou vložky a dál ji neléčí. Ale dá se to léčit tak, aby tyto ženy mohly žít bez jakýchkoli problémů.

Jak jste se vlastně dostal do Rakovníka?

Dostal jsem nabídku od vedení nemocnice v době, kdy neměla příliš dobrou reputaci a na místo primáře se nikdo nehlásil. Bral jsem to jako takovou chlapskou výzvu a naštěstí se to podařilo. Prvním úkolem bylo navýšit porody, abychom získali akreditaci a mladí lékaři, kteří tu chyběli a stále, i když už ne v takové míře, chybí, mohli udělat atestaci.

Jak se vám to podařilo?

Nejprve jsme všichni přemýšleli, jak bychom sem mohli rodičky nalákat. Protože v celém okrese se narodí asi pět set dětí ročně. A i kdyby se všechny narodily u nás, tak by to nestačilo na hranici šest set porodů za rok, která je nutná pro získání akreditace. Tak jsem přemýšlel, co nabídnout Pražákům, Kladeňákům, aby rodili právě u nás, tedy v místech, kam ani nevede dálnice. A shodou okolností se tenkrát rušila porodnice ve Vrchlabí, která měla velice dobré jméno. Zajímal jsem se, čím to bylo. Zjistil jsem, že to byla porodnice, která nabízela alternativní porody. Začali jsme tedy nad tím uvažovat, oslovili jsme porodní asistentky, duly a bavili jsme se s nimi, co by očekávaly ony a co jim můžeme nabídnout my. Dnes vidíme, že se to vyplatilo. I když začátky byly velice složité, po čase jsme měli tolik rodiček, že jsme museli zavést registraci k porodům. A u té registrace jsme nastavili určité mantinely, co jsme ještě ochotni akceptovat a co už ne.

Můžete tyto mantinely popsat na nějakém případě?

Snažíme se rodičkám vycházet vstříc. V devadesáti procentech případů jsou ty požadavky v administrativně organizačních opatřeních. Netýká se to žádných léčebných procedur. V podstatě chtějí určitou úctu, u porodu očekávají vstřícnost. Pak jsou požadavky, které už se týkají porodu, jako že nechtějí nástřih hráze, chtějí nechat dotepat pupečník, nechtějí žádné medikamenty, chtějí ošetřit dítě na svém těle a tak dále. Ve většině případů jsme schopni těmto požadavkům vyjít vstříc. Někdy se setkáváme ale s extrémními případy, kdy rodičky přicházejí s požadavky typu, že se dítě neodpojí od placenty a ta vedle něj zůstává několik dnů, nebo nechtějí vyšetřit lékařem a podobně. A to už nejsme schopni akceptovat.

Kolik alternativních porodů, které jste dosáhli v minulém roce, provedete?

Alternativních porodů je zhruba 60 procent. Běžně tu porody provádíme podle doporučených postupů. Ale když má nějaká rodička určité přání, které je v těch našich nastavených mantinelech, tak jí to umožníme.

Zmínil jste registraci. Co když nějakou budoucí maminku přepadne porod na Rakovnicku a nebude u vás registrovaná?

Tak ji samozřejmě odrodíme. Akutní péči jsme schopni poskytnout vždy. Je pravda, že někdy máme tak plno, že to může vypadat, že rodička bude ležet na chodbě, ale to se nikdy nestane. Také při registraci mají ženy z Rakovnicka přednost.

Teď vás zasáhl další problém ohledně potřebné akreditace. Můžete nám o tom něco říci?

Na konci roku 2018 se změnila vyhláška ministerstva zdravotnictví a k akreditaci bylo potřeba splnit i několik výkonů hysterektomie – odstranění dělohy. Komunikovali jsme s gynekology z okolí a žádali je, aby ženy na tyto zákroky posílali k nám. A v roce 2019 se nám podařilo vykonat potřebný počet těchto operací. Hned v lednu letošního roku jsme o akreditaci požádali. Jenže akreditační komise se sešla až v dubnu a akreditaci nám schválila. Přesto platná stále není. Nyní čekáme na podpis ministra zdravotnictví. Je smutné, že jsme podmínky splnili, v lednu zažádali a už osm měsíců čekáme na podpis. V současné chvíli, potom, co jsme o problému začali mluvit a komunikovat s veřejností a politiky (konkrétně aktivně nám pomáhal Robin Povšík z ČSSD, Ivan Bartoš z Pirátů a oslovili jsme i ANO – ovšem bez reakce), nám ministerstvo podepsalo akreditaci, nicméně druhá část akreditace znovu čeká na podpis a je otázkou, jak dlouho to ministerstvu znovu potrvá.

Co to pro gynekologicko – porodnické oddělení znamená?

Pro oddělení to znamená veliké překážky. Tou největší je, že si zde lékař po škole opět nemůže udělat atestaci. Navíc odpracované měsíce se mu nepočítají do praxe. Takže to je v době, kdy je těžké na malé město sehnat lékaře, opravdová rána pod pás. Za takových podmínek k nám žádný mladý lékař nenastoupí a stávající odejdou a tím oddělení skončí.

Na oddělení probíhá rekonstrukce, co se tady děje?

Koncepce nemocnice je taková, že v hlavní budově budou všechna lůžková oddělení, tedy i interna, pro kterou se musí vytvořit místo. Takže my se z nynějších třech pater, které využíváme, musíme vejít na dvě. Tady na 8. patře byly dříve sklady, a ty přestavujeme na ambulance, které nyní máme v 6. a 7. patře. Všechny koncentrujeme sem. Bude tady urogynekologie, dále těhotenská poradna, registrující ambulance a také ultrazvuková ambulance. Ale ultrazvuk chceme mít v každé ze zmíněných ambulancí. Na 7. patře proběhne rekonstrukce, bude tam lůžkové oddělení jak pro neonatologii, šestinedělí, rizikové těhotenství a klasické gynekologické. Ale ještě to není konečný koncept. Na sedmém patře připravujeme nové nadstandardní pokoje, o které je veliký zájem, tak je chceme modernizovat.

Jaké máte plány do budoucna?

Chtěl bych docílit především podpisu akreditace. To je nyní hlavní úkol. Pak bych se chtěl nadále věnovat rozšíření oboru urogynekologie v nemocnici, protože kdybychom opravdu chtěli pomoci všem ženám s tímto problémem, tak bychom to se současným vybavením nezvládli. Také bych tu chtěl mít centrum ultrazvuků, jednak prenatálního screeningu a pak také zaměření na onkologickou problematiku, na diagnostiku. Operovat tady nemůžeme, to je centralizované, ale mohli bychom provádět právě diagnostiku. Ale to jsou zatím opravdu jen plány do budoucna.

Renáta Fryčová