Jitka Zelenková dnes.

Nenechte si ujít narozeninový koncert držitelky Zlaté desky a sboristky Karla Gotta

Jitka Zelenková vyrůstala v Rakovníku a dodnes se ráda vrací

Rozhovor s populární zpěvačkou, který jsme pojali jako pozvání na její koncert v Rakovníku, jsme pořídili prostřednictvím mailu. Nemáme s touto formou nejlepší zkušenosti. Písemné odpovědi většinou působí strojeně a neosobně. V případě paní Jitky to ale neplatí. Ani písemný projev nemohl potlačit její milou povahu a obrovskou dávku empatie, se kterou již více jak půlstoletí rozdává lidem radost. Ať už zpěvem nebo mluveným či psaným slovem.

Jste rodačka z Brna. Tatínek byl dirigentem symfonického orchestru, maminka zpěvačkou. Nikdy jsem se ale nedočetl v jakém žánru. Zkoušel jsem ji „vygooglit“, ale marně… Jen samé Jitky.

Maminka byla sopraniska, s tatínkem se poznali v Brně v Janáčkově opeře, později začala zpívat v brněnské operetě a pak v Praze v Divadle na Fidlovačce. Nakonec na dlouhá léta zakotvila v Pražském filharmonickém sboru, se kterým hodně cestovala do zahraničí.

Táhne vás to v poslední době více na místa, kde jste strávila část dětství? Pokud vím, od 5 let jste žila v Rakovníku, kde jste chodila od 1. do 4. třídy na 2. základní školu. Pamatujete si na některé spolužáky nebo učitele?

Chodila jsem sem i do mateřské školy – Na Zátiší. A pár jmen si vybavím, i když zrovna na jména opravdu nemám paměť. Kousíček od nás bydlela moje spolužačka Maruška Zajícová. No a ta má sestru Miládku, se kterou jsem se vídala v dospělosti a dodnes jsem s ní v kontaktu. Do Rakovníka se vracím moc ráda, vždycky když se blížím, mám takový hřejivý pocit. To město a kraj kolem se vlastně proplétá celým mým životem.

Tak třeba Hanka Prokopová (nyní Svobodová) na vás vzpomíná moc ráda. I ona letos oslavila 70. narozeniny, které by jí, stejně jako vám, nikdo nehádal.

Hanka je moc prima a vždycky ji ráda vidím. Nedávno mě pokárala, že jsem se neozvala, když jsem v Rakovníku něco točila. Příště to budu muset napravit.

Jak vzpomínáte na babičku a dědu žijící na Zátiší? Byli hudebně založení?

Nebyli vůbec, babička byla v domácnosti, dědeček pracoval u dráhy a každý den chodil do práce s lucerničkou. Z toho asi vychází moje zaujetí světýlky, hvězdami a vším, co zavání romantikou. Velmi hudebně založení byli až rodiče. Ale vlastně i babička mě k hudbě vedla. Snažila se, abych cvičila na klavír. A snažila se tak usilovně, že kvůli tomu dělala různé skopičiny, jen aby mě u toho udržela. Takže si třeba hrála na baletku a různě se motala do záclon. Jenže já jsem to po deseti letech stejně vzdala, což mě teda do dneška mrzí.

Prý jste ráda chodila na Tyršák. Je po rekonstrukci, byla jste se podívat?

No samozřejmě! Byla jsem tam a je to opravené moc hezky. Musím ale říct, že pro mě měl Tyršák svoje kouzlo i bez rekonstrukce. Chodívali jsme tam nejenom v létě, ale i v zimě, protože se tam dalo bruslit. A pak i v dospělosti jsem se tam ráda vracela. Třeba když jsem jezdila na chalupu za mým báječným kamarádem textařem Edou Pergnerem do Lužné, tak jsem jezdívala v létě na Tyršák se koupat.

S dědečkem Františkem před domem na Zátiší v Rakovníku.

Pak jste se přestěhovala do Poděbrad. V té době už jste chtěla být zpěvačkou. Kde se to v člověku bere?

Já jsem nejdřív jako malá chtěla být zdravotní sestrou nebo lékařkou, ale pak převážila hudba. Naprosto jsem jí propadla a nešlo to jinak. Když je člověk mladý, vrhá se do všeho po hlavě a moc nepřemýšlí o nějakých úskalích. Nebo aspoň já jsem to tak měla. I když je pravda, že jsem si to všechno nejdřív chtěla osahat, jestli na to vůbec mám. Takže jsem začínala amatérsky, ale pak rychle přišly soutěže a nabídka prvního angažmá. Byl to můj sen, takže jsem neváhala ani vteřinu.

Do Rakovníka už jste v té době tolik nejezdila? A co na chatu ve Skryjích?

Jak jsem říkala, ten kraj mě provází celým životem, takže i když jsem se ještě jako školačka z Rakovníka odstěhovala, vždycky jsem tam měla vazby. V dospělosti hlavně přes Edu Pergnera, ale taky právě přes Skryje. Tu chatičku tam postavil táta, který ale poměrně brzo zemřel, takže jsme tam pak jezdily s maminkou. I když já jsem se stala opravdovou chatařkou až daleko později, když maminka onemocněla a nemohlo se už o chatu starat. Skryje. Berounka, ty lesy všude kolem, to je prostě krása! A třeba ty hvězdy. Takové hvězdné nebe jako ve Skryjích nikde jinde není!

Kdy jste se začala hudbou živit? Jaké to bylo v té době živobytí?

V roce 1967 jsem vyhrála soutěž Talent 67 a hned na to jsem uspěla na soutěži v Jihlavě. Tehdy mi Darek Vostřel nabídnul angažmá v Rokoku, kam jsem nastoupila hned po maturitě. Já pocházím z celkem chudých poměrů, takže jsem si vystačila s málem. Nebyly to závratné sumy, ale na živobytí to stačilo. Pro mě bylo vždycky hlavně důležité to, abych dobře odvedla svou práci. To je základ.

Měla jste v občance povolání zpěvačka? U amatérů byly povinné přehrávky. Jak to bylo u profíků?

Ano, měla jsem tam povolání zpěvačka a přehrávky byly i pro nás povinné. Byli jsme rozdělení do tříd, nejvyšší byla třetí, kde bylo maximum 600 korun za koncert. Člověk se musel postupně vypracovat.

V roce 1973 jste se společně s Janou Kociánovou dostala do týmu Karla Gotta, kde jste působila celých 14 let. Vnímala jste, že jste od 23 let na úplném vrcholu, nebo jste věřila, že může přijít ještě něco lepšího?

Já jsem o tom takhle nikdy nepřemýšlela. Práce u Karla jsem si moc vážila a byla jsem na ni hrdá, ale nikdy jsem nepřemýšlela o nějakých vrcholech. Byla jsem šťastná, že jsem mezi nejlepšími muzikanty, a tak to mám dodnes.

Proč se vlastně Karel Gott od roku 1967 už nikdy nevrátil na pódia do Las Vegas? Vzpomínal na to často?

Vzpomínal a myslím, že mu manažeři říkali, aby se odstěhoval do Ameriky a aby tam žil a udělal si jméno. Stejné to bylo v Německu, Karel ale zvolil cestu úspěšného zpěváka z Prahy, zpoza železné opony. Byl tím pádem tak trochu rarita, dneska by se to bralo jako dobrý marketingový tah.

Kde nejdál jste s jeho týmem byla?

Jitka Zelenková na snímku z roku 1969 s kamarády z Mandragora klubu na Tyršáku. Poznáte je, mlsouny?

Procestovali jsme opravdu hodně zemí, ale nejdál jsme byli na Kubě. Na ten zájezd mám krásné vzpomínky a pak jsem se tam taky sama ještě dvakrát vrátila a doprovázela mě kubánská kapela. Kuba v těch dobách, to jsou 80. léta, byla krásná země s úžasnými srdečnými lidmi. A hlavně – Kubánci milují dobrou hudbu, takže jsem si tam připadala jako v ráji.

V dalším období byly vašimi partnerkami Vlasta Kahovcová a Jarmila Gerlová. Dodnes mě baví vaše rozverné televizní vystoupení s muzikálovou písní Mňau. Měla jste růžové šaty a růži ve vlasech. Kde vůbec skončily ty kostýmy?

Asi dvoje šaty mám doma schované jako vzpomínku na svá první sólová vystoupení. Je to spíš rarita, ale taky vzpomínka na salon Mariany Wolfové, kde jsem si nechávala kostýmy šít. Tam jsem trávila opravdu hodně času (smích). Všechny ty šaty jsem si kupovala sama, ale nejsem typ, který by tyhle věci cíleně hromadil, takže mi zbylo opravdu jen pár kousků.

Jak vzpomínáte na Karla Gotta?

Karel byl skvělý šéf i kolega, naprostý profesionál a všichni kolem se od něj měli co naučit. Samozřejmě taky ovlivnil moje zpívání. Teď, když jsme připravovali seriál Příběhy písní, který běží na mém YouTube kanálu, jsem si znovu připomněla, kolik písniček mi vybral do repertoáru. Měli jsme velmi podobné hudební cítění, takže já jsem díky jeho tipu natočila třeba Zpívání, na koncertech dodnes zpívám jeho hit Já se tiše odporoučím, který jsem zařadila i na letošní výběrové album. A stejně tak on si do svého repertoáru převzal některé písničky, které jsem si nechala otextovat já, například Zpívám jednu píseň dál a dál, což je slavná americká skladba A Song for You.

Během pěvecké kariéry jste vydala přes 20 alb a máte též Zlatou desku Supraphonu za milion prodaných alb. To jsou dnes takřka nepředstavitelná čísla. Kupujete si i dnes desky nebo cédéčka? Co nejraději posloucháte v autě?

Já miluju desky, stará LP nebo i cédéčka, mám ráda, když si můžu prolistovat booklet, nebo si pročíst obal. Doma jich mám ale nastřádáno tolik, že se to snažím omezit a poslouchám hudbu on-line. V autě si pouštím buď rádio, anebo svoje oblíbence, podle toho, na co mám zrovna chuť. V poslední době poslouchám jazz, ale – a to hodně lidí překvapí – hodně ráda v autě poslouchám dobrou country hudbu. To je taková moje cestovací muzika.

A které písně z vašeho repertoáru máte nejraději?

Těch, které mám opravdu ráda, by byl dlouhý seznam. V posledních letech je ale přece jen jedna, kterou považuju za trochu speciální. Úžasný český text s názvem Sem tam k ní napsal Pavel Vrba a známá je mimo jiné z filmu Láska nebeská. V originále ji nazpívala Joni Mitchell pod názvem Both Sides Now. Tahle písnička má krásný vývoj, vlastně na každém mém vystoupení je trochu jiná a já si ji tak nějak hýčkám. No a pak samozřejmě nesmím zapomenout na I want to know what love is od skupiny Foreigner. V češtině Bez lásky láska není. To je vlastně už takový slogan a teď nově se dostal dokonce i na trička, o která mají mí příznivci velký zájem.

Nahrávka písně Bez lásky láska není, kterou pro vás k narozeninám natočilo 40 kolegů, je velmi emotivní. Koho jste na té nahrávce vůbec nečekala?

Já jsem hlavně vůbec nečekala tu nahrávku! To bylo obrovské překvapení. A pak každá další tvář, která se objevila, to bylo další a vždycky velmi milé překvapení. Se všemi kolegy, kteří v tom videu vystupují, mám nějaké pouto. A jejich gratulace mi udělala velikou radost! Taky má to video už kolem 300 tisíc zhlédnutí!

V letošním roce vás čeká celá řada narozeninových koncertů. Máme radost, že jednou ze zastávek bude 6. října i Rakovník. Kdo vás bude doprovázet a na jaké písně se můžeme těšit?

Já už se moc těším a doufám, že to všechno vyjde podle plánů. Doprovodí mě nejen kontrabasista František Raba a klavírista Lev Rybalkin, se kterými vystupuji pravidelně, ale taky další muzikanti – Camilo Caller na perkusy, Ivan Korený na kytary a vokalista Adam Koubek. V téhle větší partě nevystupujeme zas tak často a já se na to moc těším. A zpívat budu písničky, které mám ráda já a doufám, že i mé publikum. Samozřejmě vycházíme z aktuální výběrové desky Best Of, kterou vydal v květnu Supraphon, ale zazní i další písničky, které se na album nevešly a patří mezi mé oblíbené. Na turné už se opravdu moc těším a do Rakovníka dvojnásob!

Pavel Sklenička