1. divize Ruské osvobozenecké armády pobývala na Rakovnicku sedm dní.

Generálové Vlasov a Buňačenko porušili dohodu a přivedli své jednotky na pomoc Praze

Sedm dní Ruské osvobozenecké armády na Rakovnicku

V souvislosti se 75. výročím konce 2. světové války se opět rozvířila diskuze o podílu tzv. Ruské osvobozenecké armády (ROA) gen. Andreje Andrejeviče Vlasova na osvobození naší vlasti a její pomoci Pražskému povstání. Oddíly 1. divize ROA, které velel gen. Sergej Kuzmič Buňačenko, operovaly od konce dubna 1945 také na území dnešního okresu Rakovník…

Velitel ROA gen. Andrej Andrejevič Vlasov.

Schůzka v Kozojedech

Na Rakovnicko se divize přesunula přes Teplice a Louny 29. 4. 1945. Dopoledne se dostala do oblasti Kozojed, kde se utábořila k odpočinku. V té době představovala značnou sílu a měla velmi slušnou výzbroj včetně tanků, těžkých i lehkých děl a vozatajstva. „Přijeli do naší vesnice v neděli dopoledne vojáci v německých uniformách, ale ruské řeči. Bylo nám to záhadou. Od rána do večera přijížděly další a další oddíly všech zbraní. Konečně, zjistili jsme, že jsou to tzv. Vlasovci. Celkem bylo zde i v okolních obcích a lesích asi 25 tisíc mužů,“ zaznamenal místní kronikář Majer.

Na poli za Kozojedy byla zřízena provizorní přistávací dráha. Obyvatelé byli příchodem ROA zaskočeni, všude panovala nervozita, lidé se obávali příjezdu Němců, osud Lidic byl stále v živé paměti. Generál Vlasov se ubytoval v Kozojedech u starosty Platila v č.p. 1. Pozdě odpoledne přiletěl do vesnice polní maršál Ferdinand Schörner, velitel německé armády Mitte (Střed), a v sídle štábu divize, který byl zřízen ve statku č.p. 5 u Emingerů, jednal s Vlasovem a Buňačenkem o přesunu 1. divize ROA k Brnu, kde by se zapojila do jeho obrany. To však oba velitelé ROA odmítli jako nereálné, a tak nakonec Schörner souhlasil s jejím dalším postupem na jih, pokud se vyhne Praze. Tuto dohodu, jak je všeobecně známo, ale ROA porušila a do povstalecké Prahy vstoupila. V té době už v divizi zřetelně propukaly protiněmecké postoje a kázeň se začínala hroutit. Vlasovci plenili německé vojenské sklady, konfiskovali benzín a docházelo ke konfliktům s německými regulačními orgány. Např. v nedalekém Řevničově vojáci ROA vyrabovali německý sklad. Když je místní občané upozornili, že zřejmě přijede německá policie z Kladna, Vlasovci prý říkali: „Jen ať přijdou, už na ně čekáme.“ Podle záznamu kronikáře byly dojmy, které ROA v obci zanechala, nejednoznačné. Vojáci prý působili jako dobrodruzi, kteří ztroskotali a již nemají cesty zpět. Pamětnice paní Vetišková z Kozojed konstatovala: „Spali v domech, chlívech, na seně, kde se dalo. Měli přísný režim. Když jeden Vlasovec něco ukradl, půjčili si od otce večer před odjezdem lopatu a motyku a odvedli ho spoutaného za vesnici. Druhý den ho otec s matkou našli mrtvého zpola zahrabaného na poli Na Drahách. Na rozdíl od Rudé armády se většinou chovali slušně.“

Oddíly Vlasovců projíždějí Křivoklátem.

Incident na luženském nádraží

Dne 1. května okolo osmé hodiny večerní obsadili Vlasovci železniční stanici Lužná (tehdy Lužná – Lišany). Zabavili zde 9 tisíc litrů benzínu a vyprázdnili cisternu nafty. Den na to zde došlo ke krvavému incidentu s jednotkou SS. Četa ROA pod velením por. Semjonova hlídkovala na nádraží, když přijel vlak s příslušníky SS. Vlasovci je vyzvali k předložení dokladů a chtěli Němce odzbrojit. Došlo k divoké přestřelce, kdy vojáci SS pálili z oken vlaku kulometem a samopaly. Poručík Semjonov, dva poddůstojníci a tři vojíni ROA byli zastřeleni. „Esesáci“ měli čtyři mrtvé a několik zraněných. Zbylí vojáci byli zajati a převezeni do Kozojed. Když se tato událost rozkřikla mezi vojáky ROA, shromáždili se před budovou velitelství a požadovali, aby byli „esesáci“ postaveni před válečný soud a zastřeleni. To však gen. Vlasov odmítl a nechal po poradě s německými styčnými důstojníky svého štábu zajatce převézt na nedalekou hranici Říše. Zabití vojáci z tohoto incidentu jsou pohřbeni na hřbitově ve Vinařicích. Rozezlení Vlasovci se následně pomstili za smrt svých kamarádů povražděním vojáků německé spojovací ústředny, kteří ale neměli s incidentem nic společného. Po této události se již němečtí styční důstojníci necítili ve štábu ROA bezpečně, divizi opustili a už se k ní nikdy nevrátili.

Kozojedy opustili Vlasovci 3. května. Postupovali dál směrem na jih, na Řevničov a Nové Strašecí. Podle vzpomínek místních obyvatel prý Vlasovci říkali, že odcházejí „pobít Němce a osvobodit Prahu.“ Ještě 3. května se utábořili v zámeckém parku v Lánech. Další dny pak postupovali několika proudy přes Křivoklát, Nižbor, Beroun, Králův Dvůr do obce Suchomasty, kde je zastihla zpráva o povstání v Praze.

Rabování v Krupé a Krušovicích

V policejních protokolech můžeme číst mnohá hlášení o rabujících příslušnících ROA. S tím, jak upadala jejich morálka, přibývalo násilností. Ať již to bylo v Krupé, Krušovicích nebo 2. května v Rakovníku. „Toho dne odpoledne přijela motorová vozidla s Vlasovci, kteří měli s sebou také civilně oblečené muže, na nádraží v Rakovníku a hledali vagon s tabákem. Protože žádný vagon k drancování nenašli, odzbrojili alespoň dvanáctičlennou německou strážní četu a zbraně rozdělili přihlížejícím civilistům,“ uvádí jedno z policejních hlášení.

Zajímavý je i případ z Krupé. Líčí ho zdejší kronika: „Generál Vlasov nařídil starostovi Krupé, aby vylil do strouhy celý vagon lihu, který stál u nádraží. Přesto někteří vojáci ještě toto nabírali s vodou a pili. I lidé z vesnice si to nosili a vyráběli si vodku.“

Podle velitele četníků v Krupé Vlasovci dne 1. května vybízeli civilní obyvatele, aby se zmocnili vagonu s koberci, sami také rabovali, zbraně a majetek rozdávali obyvatelům. Také v blízkých Krušovicích vyrabovali sklad, tentokrát s jízdními koly v hodnotě tři miliony korun. Zcizili údajně také 25 tun cukru v ceně 200 tisíc korun z majetku fürstenberského pivovaru.

Hudební večer v Lánech

Jedno z prvních jednání vedení ROA se zástupci českého hnutí odporu zřejmě proběhlo v Lánech, kde pobýval se státním prezidentem Háchou strážní oddíl vládního vojska. Potvrdil to i jeho bývalý příslušník V. Neuman. Vlasovci se tam přesunuli z Nového Strašecí. Účastník povstaleckých bojů Josef Hofmann z Nového Strašecí vzpomínal na příjezd ROA takto: „Druhého května přišla do našeho města 1. divize generála Vlasova. Obyvatelé Nového Strašecí prý ze strachu před rabováním kvůli pověstem obklopujícím tuto armádu schovávali své zásoby, ale nebylo to nutné. Výměnou za cigarety se nám podařilo získat od Vlasovců několik ručních granátů a náboje do pušky VZ 24.“

V průběhu 2. května dorazil jeden z oddílů ROA do Lán a přenocoval tam. Podle lánské kroniky se vojáci spřátelili s místními (kronika uvádí, že zvláště mladé dívky se seznámily rychle) a večer 3. května uspořádali v sokolovně jazzový koncert za účasti lánského starosty a místních občanů.

Lánská kronika podává také svědectví o vztahu Rudé armády a Ruské osvobozenecké armády. Rudoarmějci považovali Vlasovce za satelitní armádu nacistického Německa a zrádce Sovětského svazu. Podle toho také s nimi jednali – bez milosti a velmi krutě. V kronice je také popsána likvidace čtyř Vlasovců sovětskou partyzánskou skupinou por. Sokolova, která operovala v křivoklátských lesích.

I po skončení války pronásledování příslušníků ROA pokračovalo. Ještě v červenci 1945 přijel do Lán oddíl 25 Rudoarmějců, rozdělil se do čtyř skupin a hledal v okolí uprchlé Vlasovce. V Lánech neobjevili žádného, ale v blízkém Vašírově našli dva. Ti byli ihned zastřeleni a pohřbeni.

Podle archivních pramenů, kronik a vzpomínek pamětníků zpracoval

Tomáš Bednařík