Třídní učitel 8. A Tomáš Lüftner při pokusu v hodině fyziky. Výuce přihlíží nad tabulí kolega Albert Einstein.

Od jarních prázdnin chodí děti do školy na počítače a mobily

Vyučovací hodiny jen pro prázdné lavice

Jsou to paradoxy. Ještě nedávno jsme dětem nadávali, kolik času tráví na mobilech, tabletech a počítačích. Teď jsme rádi, že si s technikou rozumějí. Nebýt toho, nemohly by se zapojit do on line výuky, která je nyní nejúčinnější formou „školní docházky“. O tom, jak to teď ve školách chodí, jsme si povídali s ředitelem 2. základní školy Zdeňkem Brabcem. Poté jsme v jeho škole navštívili i jednu hodně zajímavou hodinu fyziky.

Převažují počítače

„Máme dva základní kanály, kterými předáváme informace žákům a rodičům. Jedním jsou mailové schránky rodičů, které používáme na prvním stupni. Na druhém stupni má pak každý žák v rámci Office 365 svoji vlastní mailovou schránku. Druhým informačním kanálem je systém evidence Bakaláři. To je webová aplikace, která nabízí možnost komunikovat s rodiči. Jejím prostřednictvím si můžeme zasílat zprávy, zadávat úkoly, je tam i nástěnka, kde rodiče vidí vše, co se týká jejich třídy. Obsahuje i elektronickou žákovskou knížku.

Učitelé můžou komunikovat i přímo s dětmi. Někteří mají dokonce své vlastní webové stránky. Teď se docela dost na druhém stupni rozjíždí využití Microsoft teams. Jsou i tam i cloudové aplikace. Tam mohou žáci s vyučujícími spolupracovat, učitelé je mohou i hodnotit. Není potřeba nic tisknout, vše běží na elektronické bázi,“ popisuje Zdeněk Brabec.

Učitelé mohou vyučovat z domova, což ředitel doporučuje. Ale někteří chodí pracovat i do školy. Učitel může s žáky kdykoliv komunikovat. Před koncem období, kdy měli úkol zpracovat, kontroluje odevzdání a zadává další práci.

„Teamsy mají sféru, která se blíží sociálním sítím. Třídy si založí vlastní skupinu, další skupinu máme pro vyučující. Vyučující pak vidí, kdo úkol vypracoval, kdo ho jenom otevřel, ale nevypracoval. Funguje to podobně jako skutečná třída,“ říká.

Učitel fyziky u interaktivní tabule, kterou snímá jedna z kamer.

Jen pár dětí nedosáhne

Hodně vyučujících už používá také on line výuku. „Žáci dostanou avizo, že příští hodina bude tehdy a tehdy. V danou chvíli si pak sednou všichni k počítači a společně mají třeba půlhodinové vyučování. Vyučující vidí symboly dětí nebo jejich iniciály, mohou si tam dát i fotku. Ví, kdo je přítomen, žáci mají možnost s vyučujícím komunikovat, vyučující je může dokonce i vidět, pokud použijí kameru. Vedou pak společně řízený rozhovor, žáci mají možnost vidět, co je na tabuli. Nebo vyučující může nasdílet žákům plochu svého počítače. Vidí pak třeba prezentaci v power pointu. To využíváme také čím dál tím častěji,“ přibližuje Zdeněk Brabec.

Bohužel, ne všichni žáci na on line systém vyučování dosáhnou. „Jsme si vědomi, že ne každý žák má doma takové podmínky, aby mohl takto fungovat. Zpětnou vazbu máme od několika žáků, je to tak do pěti dětí, o nichž víme, že nedosáhnou na tyto možnosti a řešíme to jinak. Podklady pro domácí výuku nebo pracovní listy si mohou vyzvednout fyzicky ve vestibulu školy. Rodiče si materiál vyzvednou a telefonicky se domluví na dalším předání. Většina rodičů na naše výzvy reaguje, někomu to trvá déle. Když se sami vůbec neozvou, pak i voláme.“

Na dálku nejde známkovat

Máme začátek května, a tak se nabízí otázka, jak se postavit k letošnímu vysvědčení. „K hodnocení dětí snad teprve vydají nějakou metodiku. My to pojímáme tak, že všechny aktivity, které směřují od nás a zpětně od dětí k nám, nebudeme nijak kvalifikovat. Spíše chceme děti udržet v nějaké kondici, musíme je i seznamovat s novou látkou, a pak od nich získat zpětnou vazbu, co pochopili a co ne. Můžeme si všímat jejich aktivity, ale to není podklad pro hodnocení.“

Jsou však předměty, které na dálku vyučovat nelze. „Dal jsem kolegům instrukce, aby se děti věnovaly především hlavním předmětům. Já třeba vyučuji tělocvik a občanskou nauku, proto jsem v počátku žádnou práci ani nezadával, ale také na mě dojde, alespoň z občanské nauky, ale zadám dětem jen základní témata a delší dobu na vypracování.“

A co třeba hudební výchova nebo výtvarka? „Tam by to mělo být založeno na dobrovolnosti, spíš by to mělo být něco, co by děti motivovalo k tvůrčí činnosti.“

K zápisům jen rodiče

„Zápisy a přijímací zkoušky do naší matematické třídy se řeší jen s rodiči, tedy bez žáků. Zápisy řešíme i s řediteli dalších škol v Rakovníku, abychom byli na jednotné bázi. Objednali jsme si k tomu i nějaký program. Počítáme s tím, že bychom měli sbírat od rodičů přihlášky přes elektronický systém, který bude přístupný přes webové stránky školy. Rodiče vyplní tabulku, zašlou a nahlásí termín pro osobní návštěvu školy. Přijímačky na střední školy budou zřejmě až v červnu,“ uzavírá Zdeněk Brabec.

Sám na hodině fyziky

Podobně jako zbrusu nový akvapark teď zahálí i čerstvě dokončené učební prostory 2. základní školy. Ale ne tak docela. V prázdné třídě tu fyziku alespoň na dálku vyučuje Tomáš Lüftner. Je jedním z učitelů, kteří zvládají on line výuku.

Zbrusu nová učebna fyziky je v podkrovní přístavbě. Má spoustu střešních oken, takže je přirozeným světlem nasvícena jako filmový ateliér. To se bude hodit, protože v místnosti jsou dvě web kamery. Jedna snímá prostor před tabulí, druhá míří na pracovní prostor na katedře. Tam je připraven pokus na měření odporu. Je přesně 11 hodin a vyučovací hodina právě začíná.

„Dobrý den, děti. Ahoj,“ zdraví se s dětmi učitel Tomáš Lüftner. Ze systému se postupně ozývají i někteří žáci a zdraví svého třídního. „Dnes vidím, že je nás celkem 18. Byla vám minule zadaná práce v pracovním sešitě jasná?“ ptá se a chvíli čeká, protože odezva v systému není tak rychlá, jako kdyby žáci seděli ve třídě. „A už vidím, Bětuška píše: Všechno jasné. Výborně.“

Na sledování vyučovací hodiny stačí dětem i telefon, počítač je ale zase lepší na práci. Ti, co nemají mikrofon, použijí klasický chat. Už vidím, koho tady mám. Děti mohou také nasdílet své pracovní plochy,“ vysvětluje mi.

Stávám se tak jediným žákem ve třídě. V roušce sleduji pokus s moderními pomůckami, o kterých se nám za našich školních let ani nesnilo. Učitel přepíná mezi dvěma kamerami a po celou dobu s žáky komunikuje. „Dnes probíráme zapojení rezistorů, takže zkusíme změřit napětí a jaký proud protéká obvodem. Vidíte dobře na měřící přístroj? Kolik ukazuje ručička?“ A děti odpovídají.

Je vidět, že fyzika je v podání Tomáše Lüftnera velkou zábavou. „Když jsme probírali jadernou energii, žádnou odpovídající pomůcku jsme samozřejmě neměli, a tak jsem postavil ze stavebnice Merkur alespoň parní stroj, aby si děti uměly představit, jak se vyrábí energie,“ říká nadšeně Tomáš.

Výpočetní techniku v této třídě využívali ještě před karanténou. „ Máme k dispozici tablety, takže s nimi v hodinách běžně pracujeme. Děti to baví. Když jsme třeba dělali kvízy, hned viděly správnou odpověď, zda mají všechno dobře nebo ne. Nemusely čekat, až se to opraví. Myslím, že je to daleko účinnější forma,“ hodnotí.

Tomáš Lüftner ale učí nejen děti. Na on line výuku připravil i další vyučující. „Vím o šesti až sedmi kantorech, kteří to využívají. Na dálku učíme češtinu, angličtinu, dějepis i přírodopis. Mohl bych tak děti i zkoušet, ale to nedělám. Většinou se jen ptám, jestli všemu rozumějí. Je to trochu zvláštní, být sám v prázdné třídě, občas děti slyšíte, ale nevidíte jim na obličeje, někdy to trvá déle, než zareagují. Dal by se tak asi zvládnout i celý školní rok, ale není to ono. Už se těším, až děti zase uvidím do­opravdy. Je to moje třída, na konci vyučovací hodiny si vždycky zamáváme,“ říká trochu smutně Tomáš Lüftner.

Pavel Sklenička