Jana Císařová ve své jesenické ordinaci.

Lehké nemoci lze léčit po telefonu, zubaři řeší jen bolestivé případy

Lékaři se změnili v on-line rádce

RAKOVNICKO. Ještě před několika měsíci by si většina lékařů nedovedla představit, že budou své pacienty léčit pomocí rad po telefonu nebo informací z mailu. Jenže stav nouze a šíření nákazy onemocněním Covid-19 jim nedalo na vybranou. Dokonce i ti lékaři, kteří si mysleli, že už se bez výpočetní techniky ve své praxi obejdou, nyní posílají pacientům e-neschopenky a e-recepty. Vědí totiž, že je to teď to nejlepší a hlavně nejbezpečnější řešení jak pro lékaře samotné tak i pro jejich pacienty. Co ale nevědí, je to, jak dlouho to lze takto vydržet.

Po telefonu je to těžké

Praktické lékařce Janě Císařové se už v jesenické ordinaci po pacientech stýská. Potkává se jen s nejnutnějšími případy, těch je pár do týdne. Co jde, řeší telefonicky. „Čekárna je zamčená a venku máme vyvěšeno, že se pacienti na nás mají obrátit nejprve telefonicky,“ říká lékařka. „Rozhodování po telefonu je těžké. Mám třicet let praxe, ale ani tak to není jednoduché. Když je to nezbytně nutné, tak musím pacienty prostě vidět. Například dnes mám dvě návštěvy.“ Kde to jde, snaží se lidem předepsat potřebné léky. Může je poslat do rakovnické laboratoře na rozbory, popřípadě na rentgen. „Takový stav se dá vydržet týden, dva. Ale výhledově si to nedovedu představit,“ říká Jana Císařová.

Ochranných pomůcek má v ordinaci nedostatek. Například dezinfekci si musela zajistit sama. Za dobu nouze ji vyšla už na deset tisíc korun. „Máme nějaké roušky, respirátory, pak čínské prošlé respirátory, v kterých se nedá vůbec pracovat. Od státu jsme nedostali žádnou dezinfekci, ani brýle, o nějakých ochranných oblecích ani nemluvě.“

Oddělená ordinace

Také lékařka Bohunka Jeníková, která ordinuje v Lužné, pracuje nyní více s počítačem než s lidmi. „Máme nouzový režim. Když to jde, snažím se poradit po telefonu, odložitelné věci odložit. Recepty, karantény a neschopenky vystavuji online,“ vysvětlila. Když ale není zbití, za pacientem zajde i domů.

Na Covid-19 zatím nikoho netestovala, pouze nařídila karanténu lidem, kteří se vrátili z rizikových oblastí. Na potenciální případy chce být ale připravena. „Mám od obce dovoleno využít čekárnu a ordinaci po paní zubařce. Tak přemýšlím, že bych tam udělala takovou distanční ordinaci pro pacienty s podezřením na Covid-19,“ řekla Bohunka Jeníková.

Zubaři jsou na práci v ochranných pomůckách zvyklí.

Jen jeden v čekárně

Práce na dálku je ještě o něco těžší u dětí. Lékařka pro děti a dorost Lenka Benkovská, která ordinuje v Novém Strašecí, říká, že je to velice individuální. „Snažíme se diagnostikovat nemoci i podle fotografií, které nám pošlou rodiče do emailu. Když je ten problém na začátku, snažíme se jim poradit stejně, jako bychom to udělali v ordinaci. Když to nepomůže, tak pak děti musí přijít k nám.“

I tady ale nejprve platí telefonické objednání. Podezřelé případy navíc může lékařka vyšetřit v separované místnosti. „Máme dvě čekárny – pro zdravé a nemocné. Takže dítě s podezřením na onemocnění koronavirem můžeme vyšetřit přímo v separované čekárně. Děti si navíc objednáváme tak, aby se tady nepotkávaly,“ vysvětlila.

Specialisté bez omezení

Interní ordinace doktorky Evy Kašové funguje ve stejných ordinačních hodinách jako před vyhlášením stavu nouze. „Něco jde řešit online, ale rozhodně ne všechno. My ordinujeme bez omezení, tedy po celou ordinační dobu. Když ale někdo potřebuje jen předepsat léky, využiji k tomu e-recept, aby pacient bez obtíží nemusel zbytečně do ordinace.“

Ochranných pomůcek mají dostatek, denně dostávají zásilku od Středočeského kraje. „Máme k dispozici respirátory FFP2, každý den nám přidělují roušky, zítra by měly přijít brýle. Myslím si, že stát se snaží, dělají co mohou. Druhou otázkou je, že stát na to nebyl připraven, ale špatně si nevedou.“

Pacienta s podezřením na onemocnění Covid-19 ještě nevyšetřovali. „Chodí nám ale pacienti s bronchitidou, kteří potřebují antibiotika.“ Podle paní doktorky by ale takovému pacientovi stejně nemohli odebrat vzorek a museli by ho odkázat na hygienu nebo praktického lékaře.

„Takto nešťastně to měli zprvu nastavené i plicní lékaři, přitom tam lze těchto nálezů diagnotikovat spoustu. Naštěstí jim to už povolili. Já si myslím, že by právo na odběr vzorku měli mít všichni lékaři se specializací, při níž jde toto onemocnění odhalit. Byla by to nejsnazší cesta, aby pacienti s podezřením nemuseli absolvovat kolečko lékařů a vystavit tak riziku nákazy další lidi,“ míní Eva Kašová.

Zubaři se střídají

A jak se daří zvládat každodenní povinnosti stomatologům? V ordinaci jsme zastihli MUDr. Jiřího Reicha „Řada z nás už je bohužel v té věkové kategorii, pro kterou by nakažení koronavirem znamenalo ohrožení na životě. Proto jsme se s paní doktorkou Štíchovou, se kterou sdílíme společnou čekárnu v Trojanově ulici, dohodli na střídání,“ popisuje doktor Reich. Sám zajišťuje úterní a páteční dopoledne, jeho kolegyně pondělí a čtvrtek, ve středu mají ordinace zavřeno. „Řešíme jen bolestivé případy a neodkladné věci. Preventivní prohlídky, broušení a můstky zatím odkládáme. Já ordinuji ještě ve Slabcích, tam jezdím v pondělí,a když je potřeba, tak někdy i ve středu,“ vysvětluje.

Pacienti jsou většinou sami velmi rozumní. V čekárně sedávají ob židli a snaží se tam příliš neshromažďovat. „Ale zubům se moc poručit nedá. Jakmile bolí, nedá se nic dělat. Když jsem měl poslední pohotovostní službu, přišlo za sobotní dopoledne 13 lidí, tři byli mimo náš obvod.“

Ochranných pomůcek měli i stomatologové zpočátku málo. „Před třemi týdny jsme si museli jet pro respirátory až do Slaného, kde je pro nás zajistil předseda naší komory. Pak jsme dostali po deseti kusech respirátorů z krajského výdejního místa Na Jirkově. Já mám dvě ordinace, tam mi přidělili 20 kusů. Správně bych měl používat jeden respirátor na den, ale protože je jich málo, tak se je snažíme dezinfikovat persterilem. Máme sice nějakou rezervu, ale tu si zatím šetříme,“ uzavírá Jiří Reich.

Váží si pomoci a podpory

I přes nouzový stav a přirozený lidský strach jsou lékaři připraveni i nadále pomáhat. Jak sami říkají, je to jejich práce. Ale také je každé poděkování zahřeje u srdce. „Chtěla bych pochválit luženské občany. Od jedné z občanky mi přišla smska s poděkováním za to, že jsem a stále ordinuji. A že má pro mě připravené roušky. To mi až slza ukápla. Ale vážím si i všech ostatních, kteří ve svém okolí pomáhají potřebným, jak šitím roušek tak i jinou formou,“ říká Bohunka Jeníková.

Renáta Fryčová, Pavel Sklenička