Kateřina Blažková.

Hradiště na Dřevíči letos archeologové prozkoumají cesiovým magnetometrem

Parkoviště ukrývá pohřebiště z 12. století

Zbečno patří mezi nejstarší vesnice v Čechách. Dočtete se o něm už v Kosmově kronice. Když tedy obec přišla s tím, že začne kopat kanalizaci, dalo se vsadit jako na jasnou tutovku, že se při výkopech narazí na něco, co archeologům zvýší tep. A v lednu to skutečně přišlo. Jakmile se bagry přemístily na náves, začal houkat pomyslný archeologický alarm. V hloubce pouhého metru se pod vyasfaltovanou plochou parkoviště objevila první kostra. A brzy k ní přibyla další, a další, a další... Většinou kostry dětí. Ukázalo se, že část návsi je ve skutečnosti pohřebištěm z 12. století. Dokud není výzkum dokončen, jsou archeologové s interpretací opatrní, kostry by ale mohly značit, že románský předchůdce současného kostela stával právě v těchto místech. „A aby těch překvapení nebylo málo, pod první kostrou jsme našli ještě jeden starší pravěký objekt, laténský, čili Kelty. Ty zatím ve Zbečně doložené nemáme,“ říká archeoložka Muzea T. G. M. Rakovník Kateřina Blažková.

Ve Zbečně probíhá záchranný archeologický výzkum, kdy dozorujete výkopové práce během staveb, kolik takových v průběhu roku zajišťujete?

Záchranná archeologická činnost je základem naší práce. Máme na ni licenci od roku 2001 a v současnosti jsme na ni tři. Já, kolegyně Jana Bezáková z pobočky v Lánech a doktorka Dana Stolzová z pobočky v Novém Strašecí. Vše také administrujeme. Od roku 2018 znovu dozorujeme nejen výstavbu rodinných domů, ale i investiční akce s podnikatelským záměrem. Tím počet staveb narostl. Loni jich bylo přes stovku. Administrativně jsme vydaly přes 200 vyjádření.

Stavebníci nevídají archeology moc rádi z obavy, že v případě nálezů narostou náklady stavby. Jak to tedy s financováním záchranných výzkumů je?

Při stavbě rodinného domu ho platí muzeum, respektive náš zřizovatel Středočeský kraj, nikoli stavebník. A co se týče investic s podnikatelským záměrem, tak ty sice platí stavebník, ale náklady se dají odepsat z daní, což mnoho z nich pravděpodobně neví.

Pokud se ve výkopech něco objeví, zajišťujete to jen vy s kolegyněmi?

Malou bronzovou plastiku koníka ze starší doby železné nalezl na Dřevíči spolupracovník rakovnického muzea Zdeněk Šámal.

Základové pasy pro dům se snažíme dělat vlastními silami. U akcí většího rozsahu, což je i případ zbečenské kanalizace, která je plánována na rok a něco, už k sobě musíme vzít technika. Tedy člověka, který bude na výzkumu každý den. My pak dojíždíme, když nám ostatní povinnosti dovolí, ale zatím se tam denně vystřídáme všechny tři. Zbečno dozorovala Jana Bezáková od loňského listopadu. Loni se při dozoru v Újezdě nenarazilo na žádné narušené archeologické situace, až letos, když se bagry přesunuly na náves do Zbečna, se objevila první kostra. Tušily jsme, že něco přijde, starostu jsme na to i předem upozorňovaly a daly mu všechny zprávy o dosavadních nálezech v obci.

Dělat archeologický výzkum v zimě asi nebude nejpohodlnější?

V mrazivém období se kostry strašně špatně vyndavají. Hlína je ztuhlá a špatně se preparují. Pohřebiště je navíc v etážové podobě, kdy je několik mrtvol na sobě a ještě jsou přeházené. Podmínky nejsou ideální, ale jsou to velice zásadní nálezy. Potenciál výzkumu je velký. Co je pro nás už nyní velmi zajímavé a nečekané, že jsou tam ve velké míře děti od novorozenců po náctileté, ale i stopy po sečných a bodných zraněních či genetické vady. Některé kostry půjdou na antropologickou analýzu, při které se určuje pohlaví, věk a případně i zdravotní kondice a důvody smrti. Zajímavá by jistě byla i analýza DNA a informace, odkud lidé pohřbení ve 12. století pocházeli. Kostry jsou v dobrém stavu, mají i všechny zuby. Podle obsahu stroncia v zubu se dá určit místo, odkud člověk pochází. Navíc lze podle obrusu zubů a stavu kostí zjistit, čím se pohřbení živili a další věci.

Výkop je jen omezeně široký, co se stane, když kostra leží napříč?

To je velmi citlivá otázka. V rámci záchranného výzkumu můžeme dokumentovat jen to, co je bezprostředně ohroženo výkopem. Díky tomu, že jde často o dětské kostry, jich několik vyšlo přesně na šířku výkopu, ovšem ve většině případů se stalo, že kostry zabíhají do profilu. Ideální by bylo, kdyby se nebožtík mohl vyjmout celý, ale to by znamenalo značné rozšíření výkopu a další finanční náklady. Dělá se tedy kompromis.

Do jakého období kostry datujete?

Podle ženských záušnic jsme zhruba ve 12. století. To je doba, kdy spíš byly kostel i dvorec, který zmiňuje Kosmas, celodřevěné. I u celodřevěných staveb je ale možné objevit základy. Jak to známe z pravěkých situací, žlaby a kůly se v zemi projevují. Navíc jsme pod první kostrou našli ještě jeden starší pravěký objekt typu sídlištní jámy. Laténský, čili Kelti. Kolem Berounky máme u nás na Rakovnicku Kelty doložené minimálně. Nejblíže je náhodný nález keltské mince u Branova a jedno oppidum hned za zatáčkou Berounky.

Kolik loňských dozorů staveb přineslo zajímavé nálezy?

Jana Bezáková s Danou Stolzovou preparují kostru dítěte při záchranném archeologickém výzkumu ve Zbečně.

Nálezy jako ve Zbečně přijdou jen jednou za čas. Z loňské stovky staveb bylo pozitivních jen pár. A nešlo o nic světoborného. V Hořesedlích, kde také dozorujeme ČOV s kanalizací, se našly kosti, ale nakonec se ukázalo, že je to prase. V Kolešovicích jsou jen odpadové vrstvy, taková klasika, kdy se v minulosti kopaly sítě, pak se to znovu zasypalo a situace se přitom narušily. Máme tam raně novověkou vrstvu. V Jesenici, kde dělají sondy kvůli opravě ohradní zdi kostela, byly základy starších staveb a středověká keramika. A v Rakovníku v letním kině narušený cihlový odvodňovací kanál ze zhruba 19. století zasypaný barokní keramikou. Nic, co by zrychlilo tep tak jako ve Zbečně.

Zbývá vám čas i na „nezáchranné“ badatelské výzkumy?

Bohužel minimálně. Například v listopadu jsme ale udělali systematický jednodenní průzkum s důvěryhodnými spolupracovníky pod hájovnou na Kokrdech, a to v souvislosti s bitvou u Rakovníka 1620. Zatím jsme prochodili Bendovku coby útočnou zónu a louku pod hájovnou jsme si nechávali na později. Teď jsme ji konečně s detektory prošli a byl z toho zase pěkný soubor kulí a mincí. V rámci přípravy nové expozice do jesenického muzea jsme si ověřovali v terénu i jednu lokalitu u Vrbice. I když už je hrádek hodně zničený detektoráři, našla se tam keramiku a železné předměty. (O něm více v některém z příštích vydání, pozn. aut.)

A co váš spolupracovník a kolega Zdeněk Šámal, určitě jeho sběry s detektorem zase přinesly nějaké zajímavosti?

Zdeněk momentálně píše diplomku, takže nemá tolik času. Ale našel toho spoustu. U Branova se mu povedlo najít raně středověké, respektive avarsko-slovanské, kování opasku. Což je 9. nebo 10. století. Tím doložil, že lokalita byla využita také v raném středověku. Pochopitelně pokračuje s výzkumem u Kolešovic. Orba tu stále vynáší nějaké nálezy. Rozšiřuje se série mladořímských spon, kování nebo stříbrných denárů. U Senomat nalezl laténskou minci a sponu, takže nám tam doložil Kelty, které jsme na katastru dosud neměli. Je skvělé, co se dá z polí pořád zachránit. Pokud je to pod dohledem odborníka a dojde až k vyhodnocení, publikaci nebo vystavení, je to úžasné. Máme velkou kliku, že tu máme někoho, jako je Zdeněk. Skvěle dopadla i pravidelná kontrola po orbě loni na jaře na Dřevíči. Zdeněk odtamtud přinesl krásný soubor. Nevím, čím začít, tak zmíním jen to nejhezčí a tím je malá bronzová plastika koníka ze starší doby železné.

Nečekala bych, že se dá na Dřevíči ještě něco najít.

Pole musíme procházet po každé orbě, jinak bychom kvůli detektorářům o všechno přišli. Co se Dřevíče týče, měl by letos vyjít geofyzikální průzkum cesiovým magnetometrem. To je přístroj, který zachytává signál od konstrukcí a objektů pod zemí. Zachytí cesty, ohniště, sídelní objekty i pohřebiště. Přístroj je přidělaný na podvozku s koly, jede po poli v liniích a data software vynáší do mapy. Barevně odliší, když pod zemí něco zachytí. Tím můžeme bez narušení o památce něco zjistit. Vkládáme do toho velké naděje. Na hradišti v Libici tuto metodu aplikovali a výsledky jsou úžasné.

Markéta Hartlová