Tomáš Andraščík

Po sedmi letech v Rumunsku a Belgii se vrací do Rakovníka Tomáš Andraščík

P&G Rakona má poprvé českého ředitele

Od července minulého roku působí ve společnosti Procter & Gamble Rakona nový ředitel – Tomáš Andraščík. Je prvním českým ředitelem tohoto významného závodu, který nejenom vyrábí prací prášky, jary a aviváže pro celou Evropu, ale zároveň patří mezi nejvyspělejší továrny v oblasti automatizace a digitalizace na světě.

Kdy jste vlastně naposledy působil v Rakovníku? Bylo to těsně před vaším odchodem do Rumunska? A na jaké pozici jste pracoval?

V létě 2019 jsem se do Rakony vlastně vrátil již potřetí. Poprvé jsem tento závod poznal jako student ČVUT na letní praxi, a to v roce 1995. A hned po ukončení univerzity mi byla nabídnuta role procesního inženýra. Po osmi letech jsem poprvé dostal příležitost vycestovat s P&G za prací do jiné země, nejdříve do centrály firmy v Bruselu v Belgii a následně pak do továrny v Novomoskovsku v Rusku. Rok 2008 byl pro mne druhým návratem do Rakovníka na pozici personálního ředitele. A po čtyřech letech jsem Rakonu opět opustil, a to na tři roky jako ředitel továrny v Témešváru v Rumunsku, které byly následovány čtyřmi roky, kdy jsem působil jako ředitel továrny v Mechelenu v Belgii.

Jaké jsou vaše dojmy z Rumunska a Belgie, kde jste naposledy jako ředitel továrny pracoval? Jak se řídí továrna na Balkáně v porovnání se západní Evropou? Liší se nějak mentalita lidí?

Z jedné strany jsou Rumunsko a Belgie velmi podobné země jako Česká republika. Zní to možná zvláštně, ale v kontrastu s Ruskem nebo s Austrálií, kde jsem rok žil ještě jako student, je to porovnání podobné evropské kultury s jiným světem. Témešvár je třetí největší rumunské město, které bylo součástí Rakouska-Uherska. Při procházce v centru si tu připadáte spíše jak v menší Praze či Vídni. Je to tu jiné než jih země, který byl pod vlivem Turků. Témešvár je také domovem mnoha národností, žije zde hodně Maďarů, Srbů, Němců, po revoluci přišlo také hodně Italů. Je to místo, které se za posledních 30 let obrovsky změnilo ve všech oblastech. Vyrostly zde desítky nových továren přinášejících práci a prosperitu. Lidé jsou zde pracovití, skromní a změna je každodenním chlebem. Každý ví, že úspěch a lepší život je důsledkem píle a práce každého člověka. Mnozí si ještě pamatují situaci před rokem 1990, kdy životní podmínky byly nesrovnatelně horší než například v Československu té doby. Kultura je mnohem více než u nás orientována na rodinu, je méně uzavřená a je zde více věřících lidí. To je také poznat v práci, kde lidé více soucítí s týmem, kde pracují, je to pro ně více srdeční a emotivní záležitost. Práce byla v Rumunsku moc zajímavá – tam je svět ještě v pořádku a co nefunguje, to se zlepšuje.

A co Belgie?

Zajímavé je, že máme s vlámskou částí Belgie určitě hodně společného. A to nejenom láskou k pivu, ale i charakterem a chováním. Jsou jako my hodně racionální, pragmatičtí a méně emotivní, také mají v krvi technické dovednosti. Práce v Mechelenu byla velmi rozdílná v porovnání s Rumunskem z důvodu velikánského růstu výroby a investic. Belgická továrna vyrábí kapsle do myček na nádobí pro celý svět (u nás je znáte pod značkou Jar) a vzhledem k velkému úspěchu tohoto produktu a zvyšování objemu výroby to byl běžecký maraton, kdy se cíl závodu každou hodinu vzdálí o 10 km... Byla to ohromná zkušenost v oblasti automatizace a speciálních technologií výroby. Byl jsem také moc rád, že jsem továrnu předal novému řediteli, kterým je Jaromír Šimůnek z Rakovníka.

Do Belgie jsem se stěhoval již podruhé po devíti letech. Co bylo také zajímavé pozorovat, že se toho vlastně v Bruselu a okolí od mého minulého pobytu moc nepřihodilo, země vypadá stále stejně. Vše je v podstatě „hotové“ a lidé ani žádnou změnu nechtějí. A to je také jedna z velkých hrozeb pro západní Evropu – lidé si zvykli na blahobyt, bydlet v krásném domě a jezdit v novém autě je považováno za samozřejmost a povinnost státu. Už se tam začíná ztrácet vazba mezi prací a tím pověstným koláčem. V mnoha situacích mi to připomínalo Československo před rokem 1989. Měli bychom si dát velký pozor, ten „západ“ je určitě jiný než v roce 1980.

Těšil jste se do Rakovníka?

Strašně moc. Žít v jiných zemích je pro mne velmi zajímavé, nesmírně rád cestuji, snažím se držet vždy počet navštívených zemí vyšší, než je můj věk. Ale doma jsem v České republice. Navíc, jak jsem starší a jsem schopen porovnávat, tak jsem na naši zemi a národ ještě více pyšný. Naše země je super místo pro život a navíc má velký potenciál do budoucna. A do Rakovníka jsem se nevrátil jen za prací, ale také jsme se sem s rodinou přistěhovali. Syn zahájil první třídu na 3. ZŠ, jsme tu moc rádi. Je také radost vidět, jak se Rakovník za posledních sedm let změnil.

Jaké hlavní úkoly vás tu čekají?

Rakona patří do „rodinného stříbra“ továren společnosti Procter & Gamble, zaměstnanci mají u společnosti kredit solidnosti, vynikajících technických znalostí a mnoho z nich také pracuje v továrnách P&G po celém světě. Rakona je místem inovací a vývoje nových řešení. Rád bych tuto pozici Rakony upevnil a zlepšil. Také je třeba hledat budoucí možnou oblast růstu továrny a být na ni připraven.

Kolik lidí v současné době váš podnik zaměstnává a jak se budou tyto stavy nadále vyvíjet?

Jedná se asi o tisíc lidí. Rakona zaměstnává přímo 400 zaměstnanců, dalších 600 lidí pracuje v Rakovníku v mnoha firmách, které pomáhají naší továrně v oblasti manipulace, skladování, projektů či dalších služeb. Neočekávám žádné zásadní změny v počtu zaměstnanců, ale z důvodu běžné fluktuace stále hledáme nové kolegy do mnoha pozic.

Rakona je významným sponzorem a partnerem města v mnoha oblastech života. Ročně vynakládá na podporu vybraných aktivit 3 miliony korun. Jaké projekty budete preferovat vy?

Výběr projektů bude v souladu s přístupem posledních let, neočekávám zásadní změny. Jsem velmi rád, že Rakona jako jedna z mála firem v regionu dlouhodobě podporuje mnoho projektů a akcí města a dalších lokálních partnerů. Od roku 1992 Rakona přímo přispěla více než 90 miliony korun městu Rakovník, školám, školkám a partnerům v oblasti sociálních služeb.

Další velkou otázkou, kterou bude náš region do budoucna řešit, je sucho a zásoby vody. Jak velkou spotřebu vody má vlastně vaše výroba a jak se budete do budoucna s tímto problémem vypořádávat?

U vody je výhoda, že jí je na světě stále stejně, jen se točí v nekonečném cyklu. Ale Rakovnicko má jako region problém nevyvážené bilance objemu srážek s odtokem a spotřebou. Přivítali jsme rozhodnutí vlády ČR z dubna 2019, které má tuto bilanci napomoci vyřešit, neboť v regionu je mnoho velkých spotřebitelů vody a zdravý růst průmyslu. V Rakoně je spotřeba vody a její úspory prioritou, na které v pracujeme. Víme, že asi polovina naší spotřeby odteče obratem zpět do odpadních vod. Jen v minulém roce jsme ušetřili 13 milionů litrů vody v porovnání s rokem předcházejícím a máme mnoho projektů, které v budoucnu přinesou další úspory. Ale rozhodující pro bilanci je řešení na úrovni celého regionu Rakovnicka. Rakovník nesmí zůstat „na suchu”, když tu vaříme tak dobré pivo!

Pavel Sklenička