Dlouholetý učitel a starosta Josef Heller

I když by si měl užívat zaslouženého odpočinku, srší stále spoustou energie. Pečlivý a vždy připraven. Takový je Josef Heller (76 let), rodák z Panošího Újezdu, kde také šestnáct let starostoval. Nebylo to však jeho jediné povolání. Celkem jednačtyřicet let učil děti počítat a poznávat fyziku. Jeho rukopis najdete v obecní kronice a dlouhá léta vydával také místní zpravodaj. V současné době se věnuje vnoučatům a své celoživotní zálibě – včelaření.

Narodil jste se v Panoším Újezdu?

Ano, narodil jsem se doma, jsem takový místní patriot. Rodiče byli zemědělci a já jim doma jako malý pomáhal.

Od mala jste chtěl být učitelem?

To ani ne. Třeba můj strýc chtěl, abych se stal architektem. Nejprve jsem chodil na osmiletku do Slabec a pak jsem přešel na jedenáctiletku do Rakovníka (dnešní gymnázium). Až tam jsem se rozhodl jít studovat Pedagogický institut (dnes pedagogická fakulta UK v Praze) v Brandýse nad Labem a pak jsem končil postgraduálním studiem na UK v Praze.

Po studiích jste šel hned učit?

Ještě jsem byl rok na vojně. Měli jsme ji tenkrát zkrácenou. Pak jsem nastoupil na Lány jako učitel matematiky a fyziky. Na to období rád vzpomínám. Nedávno jsme měli sraz se žáky, a tam jsem si uvědomil, že někteří z nich jsou vlastně starší než moje žena. (smích)

A jak jste se s vaší paní seznámil?

Moje žena pochází z Křivoklátu a tenkrát pracovala na Okresní zemědělské správě. Moje sestra ji znala od kolegyně z práce a dala mi na ni tip. Tak jsem za ní jednou zašel, i když jsem vlastně nic nepotřeboval. Jen jsem jí vyprávěl různé blbosti, abych ji zaujal. Před Vánocemi jsem ji potkal v Rakovníku u nádraží, věděl jsem totiž, že do práce jezdí vlakem. Dříve nebyly mobily a setkat se s někým nebylo tak jednoduché. Jako by to bylo dnes, si pamatuji, že se mě zeptala, co tam dělám. A já jí řekl, že sháním filé. A tak nějak to mezi námi začalo.

Když jste učil na Lánech, bylo tam tak rušno, jako dnes?

Za prezidenta Novotného bylo strašně těžké se dostat k Masarykovu hrobu. Tenkrát se to nesmělo. Když pak ale padl komunistický režim, začaly tam jezdit davy lidí.

Jak dlouho jste na Lánech učil?

Tři roky. V roce 1968 jsem nastoupil do Slabec, kde jsem působil až do roku 2006. To znamená takřka čtyřicet let.

To je dlouhá doba. Jak na ta léta vzpomínáte?

Po vojně se mi tam moc nechtělo, protože tam chodila moje o deset let mladší sestra. (smích) Ale nakonec jsem tam šel. Učil jsem tam také matematiku a fyziku a později jsem dělal výchovného poradce. Byl jsem jeden z prvních na okrese. Byl tam výborný kolektiv. Na tu dobu rád vzpomínám.

Co jste jako výchovný poradce se žáky řešil?

Většinou to byla volba povolání. Dělal jsem s dětmi exkurze do fabrik, jezdili jsme na přehlídku škol a učilišť do Rakovníka. A pak jsem je připravoval na přijímací zkoušky z matematiky.

Je některý žák, který vám utkvěl v paměti víc něž ostatní?

Jeden z nejlepších žáků byl Franta Staněk, který je nyní vedoucí odboru výstavby a investic na Městském úřadě v Rakovníku. Ten postoupil nejdál v matematické olympiádě, byl to výborný žák.

Učit čtyřicet let děti dá jistě zabrat. Neměl jste někdy chuť s tím skončit?

Nikdy. Měl jsem tu práci moc rád. Nejhorší období přišlo ke konci mé učitelské kariéry. Do slabecké školy chodilo málo dětí a třídy se musely spojovat. Na prvním stupni je to něco jiného, ale spojovat odborné předměty na druhém stupni je špatně.

Dříve tam chodilo přes 200 žáků, teď jich je tam 70. Přitom tam byla vždy velice dobrá úroveň výuky. Mě tam naučila pravopis paní učitelka Kotková. My, co jsme pak šli do Rakovníka na jedenáctiletku, jsme byli v pravopisu nejlepší. Měl jsem to díky jejím diktátům tak nadrilované, že jsem nepřemýšlel, kde se co píše. Na ni hodně vzpomínám.

Ke konci vašeho učitelování přišla také první kandidatura do obecního zastupitelstva?

Foto

Kolektiv učitelů ze slabecké škole v roce 1970. Josef Heller je na fotografii nahoře druhý zprava.

To mnohem dříve. Do zastupitelstva jsem poprvé kandidoval v roce 1999, protože se v roce 1998 nepodařilo v obci sestavit ani jednu kandidátku. A až do roku 2006 jsem stále učil.

Kdy jste byl poprvé zvolen do čela obce?

Další volby se konaly v roce 2002, kdy jsem byl poprvé zvolen starostou.

Co vás poprvé vedlo k tomu kandidovat?

Já jsem rodák a patriot, o obec jsem měl vždycky zájem. A když nebyl nikdo jiný, kdo by to chtěl dělat, přistoupil jsem na tu možnost. Věděl jsem, že by toho šlo v obci spoustu udělat a že je možné získat i dotace. Tak jsem do toho šel.

Bylo to náročné stále učit a do toho vykonávat funkci starosty?

Ze začátku to bylo dost náročné. Dělal jsem to vždycky naplno, obě práce, a o to to bylo těžší. Písemky jsem opravoval až někdy před půlnocí, až když naše děti usnuly. Ale moc mě to bavilo a rodina mě v tom podpořila.

Nebyl jste po tom prvním čtyřletém volebním období unavený?

To jsem nebyl ani po šestnácti letech. (smích) Zažil jsem tři místostarosty, dobré, ale i špatné chvíle, ale vždy jsem měl tu práci rád. Mám sešity, do kterých jsem zaznamenal každý den na úřadě. Fotografoval jsem každou stavební i kulturní akci.

S čím jste jako starosta začal jako první?

První věc byla udělat nový územní plán, abychom mohli dělat další věci. Hned na to přišla na řadu lokalita Jáma. Koukal jsem na plac, kde byly metr vysoké kopřivy a děti si musely hrát na silnici. Takže jsme začali připravovat stavbu víceúčelové hřiště. A později k němu přibyly další dětské hrací prvky.

Co se zastupitelstvům, ve kterých jste byl, za ta léta povedlo?

Největší akcí byla stavba splaškové kanalizace v rámci mikroregionu Balkán v letech 2014 až 2018. Déle vybudování chodníků, nyní se bude dodělávat poslední část a tím bude propojena celá obec. Vybudování veřejného osvětlení a bezdrátového rozhlasu. Oprava sokolovny, mateřské školy, budovy obecního úřadu nebo kostela. A spousta dalších věcí. Starali jsme se samozřejmě také o zeleň. Například vloni byly provedeny bezpečnostní řezy starých a nemocných stromů a výsadba nových. Řadu let získávala obec pracovníka od úřadu práce se státním příspěvkem. Poslední akce byla 20. 10. 2018, kdy jsme vysadili dvě lípy – stromy svobody. Jedna je v obci u rybníka a jedna nad obcí Na Hůrce.

Psal jste také kroniku?

Ano, od pětaosmdesátého roku, stejně jako moje žena začala dělat knihovnici. Jsem čtvrtým kronikářem v obci a všichni jsme byli učitelé. Ještě ale musím dopsat chybějící ročníky. Teď na to snad budu mít více času.

Pořádali jste i kulturní akce?

Ano, spoustu. Podíleli se na nich myslivci, hasiči a sportovci. Pořádaly se plesy, dětské karnevaly, soutěže, sportovci dělali pouťové fotbalové turnaje a zábavy. Hasiči zase posvícenské zábavy. Organizoval jsem divadelní zájezdy do Prahy a vánoční koncerty v kostele.

Proč jste se rozhodl i se starostováním skončit?

Kvůli věku, už jsem na to starý. Sice jsem v roce 2018 kandidoval, ale už jen na posledním místě. Přenechal jsem to mladším. Budu se věnovat se svým koníčkům a vnoučatům.

Co jste se naučil, koho významného jste díky této práci poznal?

Naučil jsem se hodně věcí a poznal spoustu lidí. Poznal jsem, jaké je to vyřizovat dotace, připravovat tak velké investiční akce, jako je stavba kanalizace. Lidí jsem jako učitel i jako starosta poznal opravdu mnoho. Tím nejvýznamnějším byl asi kardinál Dominik Duka, který dvakrát navštívil obec a sloužil u nás v kostele mši. Díky němu se podařilo získat finance na opravu střechy zákristie kostela.

Jak na ta léta vzpomínáte?

Jak jsem řekl, byly lepší i horší chvíle. Řekl bych to asi takhle – nepoznal jsem žádnou obec, kde by všichni občané měli rádi svého starostu. Dělal jsem vše pro dobro obce a ničeho nelituji.

Máte ještě nějaké přání nebo sen, který byste si chtěl splnit?

Přeji si hlavně pevné zdraví a pak už dlouho nic. Čtenářům Raportu i jeho redakci přeji v tomto novoročním čase především hodně zdraví a štěstí.

Renáta Fryčová

« Zpět