Viktorie Čadková (vlevo) a Nelia Lembak.

I rodiče, kteří jako malí české Vánoce nezažili, se snaží, aby jejich děti zažívaly stejné svátky jako spolužáci

Jaký je vlastně rozdíl mezi Ježíškem a Mikulášem?

Na světě je spousta zemí, kde se Vánoce slaví jinak a jindy než u nás, nebo se neslaví vůbec. Když se pak z takové země přestěhujete do Česka a narodí se vám děti, nemáte to vůbec lehké. Už od konce listopadu se na vás ze všech stran hrnou nazdobené stromečky, mluví se o Ježíškovi, dárcích, zpívají se koledy. Zkuste pak dítěti říct: „Víš, ale v mojí zemi Vánoce neslavíme.“ Svátky by se změnily v slzavé údolí. I děti rodičů, kteří pocházejí z jiného státu a kultury, tedy Vánoce slaví. Také vás zajímá, jestli jsou u nich přeci jen trochu jiné než u nás? Na 2. ZŠ Rakovník jsme našli tři ochotné školačky, které se s námi o své vánoční zážitky a názory podělily. Třeťandy Nelia Lembak a Viktorie Čadková mají rodiče z Ukrajiny. Nelia oba a do Česka se s nimi přestěhovala ve čtyřech letech, Viktorie má z Ukrajiny maminku a v Česku už se narodila. U třetí z dívek jsme respektovali její přání zůstat částečně v anonymitě. Deváťanda Sarah se také narodila v ČR, její matka je Češka, otec pochází z Pákistánu.

Víte, jak byste slavily a jestli byste vůbec slavily Vánoce, kdybyste žily v zemi rodičů?

Nelia: Vím. Třeba bychom dělali k jídlu kuťu (je z máku, pšenice, medu, oříšků, rozinek, pozn. aut.). Na stole by muselo být dvanáct jídel. Podle dvanácti apoštolů, na jejich slávu. Vánoce na Ukrajině jsem zažila jako hodně malá, takže už si na ně pamatovat nemůžu.

Sarah: V Pákistánu, který je muslimský, bychom Vánoce, což je křesťanský svátek, neslavili. Jiný svátek, který by je něčím připomínal, v Pákistánu není. Nebo o něm nevím, moc muslimských svátků neslavíme, tak jich tolik neznám.

Viktorie: Já vím, že bychom začali slavit až 6. ledna (pravoslavní totiž používají juliánský kalendář, pozn. aut.) A letos poprvé Vánoce přímo na Ukrajině zažiju. Máma, teta, babička a já budeme 6. ledna vařit, uklízet a tak. Než si sedneme ke stolu, půjdeme se pomodlit za mrtvé, zapálíme za ně svíčku. Koukneme se na nebe na hvězdy, a když vyjde první hvězda, už půjdeme domů. Tam znovu zapálíme svíčku, pomodlíme se, najíme a pak k nám přijdou přestrojené děti a dospělí a ponesou obraz v jesličkách. Já s nimi půjdu zpívat. Ukrajinskou umím zatím jen koledu, kterou bude zpívat moje sestřenice (a že nelže, ihned dokáže a přeříká: Ja malinkij pastušok, po kolina kožušok...). Když se zpívá a lidem se to líbí, dají vám peníze nebo nějakou buchtu. Já chci nejdřív zazpívat ukrajinskou a pak se zeptám, jestli by nechtěli i českou koledu. Vybrala jsem si Tisíc andělů, kterou zpíváme ve škole se sborem. A 7. ledna půjdeme buď mi k rodinám na návštěvu, nebo oni přijedou k nám. Pak se bude slavit 19. ledna ještě jeden svátek. Náš cerk (církevní představitel) nás bude stříkat svatou vodou, abychom byli zdraví.

K ukrajinským svátkům patří dvanáct jídel, umíte si představit, že byste to opravdu všechno snědly?

Viktorie: To určitě ne. A těch dvanáct jídel nesmí být českých, musí být ukrajinské, třeba kuťa nebo boršč. Docela se na to těším. Bude hodně co ochutnávat, ale určitě nesním všechno. Asi se toho hodně nechá v lednici.

V Česku jsou Vánoce nejzásadnějším svátkem, co je, Sarah, nejzásadnějším svátkem v Pákistánu?

Sarah: Určitě je to ramadán. Myslím si, že to tak je, protože ramadán táta slaví i v Česku. Celý měsíc se při něm drží půst a nesmí se jíst a pít až do večera. Děti do dvanácti let, těhotné ženy nebo lidi, kteří mají nějaké zdravotní potíže, půst držet nemusí. Když ramadán skončí, tak se společně slaví a hodně jí. Já půst nedržím, když chodím do školy, tak by to ani nešlo. Ale někdy o víkendu se o to pokouším. A někdy to i zvládnu.

Viktorie: Takže ty přitom nemůžeš měsíc od rána do večera jíst? To bych asi nepřežila.

Nelia: Ale my přece nemáme kvůli tomu prasátku taky jíst až do večera.

Co máte na českých Vánocích nejradši?

Nelia: Když jdeme ven na procházku a pak se vrátíme a podíváme se, co nám Ježíšek pod stromečkem přichystal.

Sarah: Když se všichni sejdeme. A pak taky dárky. Mamka je Češka, takže Vánoce slavíme. Dodržujeme české tradice, pouštíme si koledy a někdy jdeme i do kostela.

Viktorie: Já mám ráda, když jdeme večer jíst. Ale nikdy nemůžu vydržet čekat. Když vím, že už tam jsou dárky, chtěla bych je hned rozbalit a ne čekat, až dojíme. Hrozně se těším na rozbalování a že tam bude dárek, o který jsem si napsala.

Jak u vás doma probíhají Vánoce?

Nelia: Probíhají u nás české i ukrajinské, ale na ukrajinské už se dárky nedávají, Ježíšek už je unavený. O Štědrý den, když přijde můj táta z práce, začneme vařit, třeba řízek. Hezky se oblékneme a začneme se ukrajinsky modlit, zapálíme svíčku, začneme jíst, co jsme navařili. Dvanáct jídel ale nemáme, to by bylo práce, to bychom dělali snad do půlnoci. Ježíšek vždycky přijde dřív, než začneme jíst.

Sarah: Slavíme normálně počesku. Zdobíme stromeček, Ježíšek nosí dárky, k večeři máme bramborový salát a kuřecí řízky nebo kapra. Rozkrojíme jablko, pouštíme si koledy a po večeři rozbalujeme dárky.

Viktorie: Navaříme, dáme to na stůl. Když u nás sestřenice a babička s dědou nejsou, zavoláme jim na Skype, ať si to s námi taky trochu užijou. Pak se pomodlíme, najíme, rozbalujeme dárky a někdy chodíme na ty prskavky, nebo jak se to jmenuje. Možná spíš ohňostroj. Moc by se mi líbilo, kdyby sem na každé Vánoce přijela babička a moje sestřenice a kdyby aspoň jednou za život přijel i děda.

Jak jste si jako opravdu malé představovaly, že vypadá Ježíšek? Nepřišlo vám divné, že stihne za jeden večer roznést tolik dárků?

Nelia: Já jsme si myslela, že nosí normální malou hůl, jakou mají dědečkové, a je v pruhovaném tričku. Když jsem byla malá, tak jsem viděla hodně lidí takhle oblečených. A že má normální kalhoty jako my a na hlavě čepičku s křížkem. To je křesťanské. A umí hodně rychle běhat, tak to všechno stihne roznést.

Sarah: Já si myslela, že vypadá jako Mikuláš. Jako malá jsem mezi nimi neviděla rozdíl. A připadalo mi divné, že vždycky, když měl Ježíšek přijít, zavřeli mě rodiče do pokoje a řekli mi, že nesmím vylézt. Ale říkala jsem si, že jestli chci dárky, musím tam holt zůstat.

Viktorie: Myslela jsem si, že je v červeném oblečení a má vousy. A že je neviditelný, takže vždycky přijde k oknu, spustí dárky a tak.

Jak je to s dárky. Nosí je sám Ježíšek, nebo mu pomáhají rodiče?

Nelia: Dárky nosí Ježíšek. Ale rodiče můžou pod stromeček taky něco dodat, když jsou hrdí na své děti. Ježíšek nosí to, co mu píšeme v dopise. Určitě to tak je.

Sarah: Máme doma takové průhledné dveře a jimi jsem jako malá jednou viděla, jak rodiče nosí dárky. A nebo jsem jednou vešla k bratrům do pokoje a oni tam zrovna dárky zabalovali. Jednou se mi ale stalo, že jsem byla v obýváku, na chvilku jsem si šla napustit vodu, a když jsem se vrátila, dárky tam byly. To jsem hodně přemýšlela, jak to tak rychle udělali. Takže kdo ví, třeba to nakonec opravdu nosí Ježíšek (dívá se s úsměvem na Neliu, která souhlasně kývá hlavou).

Viktorie: Já jsem jednou našla u babičky krabici a v ní byly různé věci jako fotky a dopisy. A mezi nimi byly i moje dopisy, které jsem psala Ježíškovi. Mamka mi říkala, že to přece Ježíšek nemůže sám všechno stihnout, tak mu rodiče pomáhají. A u tety jsem pak viděla kufr, kde byly dárky, které jsme si se sestřenkou přály, ještě nezabalené.

K českým Vánocům patří pohádky, také jste propadly jejich kouzlu?

Nelia: Já se někdy dívám na takovou pohádku, nevím, jak se jmenuje, ale říkají tam hodně: Nastěnku! Ano, Mrazíka, na tu se ráda dívám. Miluju Vánoce, v televizi by o svátky mohly být jen samé Vánoce a pohádky, žádné zprávy.

Sarah: O Štědrý den nemáme tolik času se na pohádky dívat, pomáhám mamce v kuchyni a podobně, ale když mám čas, díváme se na ně. Nebo si je pouštíme i k rozbalování dárků jako kulisu. Vyloženě oblíbenou asi nemám.

Viktorie: Na pohádky se spíš koukám ráno než večer, to si spíš pustíme písničky. Když sedíme u jídla nebo u dárků, na televizi se nedívám. To až další dny.

Je něco, bez čeho by Vánoce nebyly Vánocemi?

Nelia: Asi bez svíčky a modlitby. Bylo by divné, že hned večeříme. A bez dárků by taky nemohly být, ale některé neposlušné děti dárky nedostávají, ty už to prožívaly, já ještě ne. Já dárečky dostávám.

Sarah: Bez stromku, výzdoby a vánoční atmosféry. A taky kdybychom se nesešli všichni.

Viktorie: Určitě bez stromečku. A asi bych byla zklamaná, kdybych nedostala žádné dárky, nebo správné dárky, které jsem chtěla. A nebylo by to ono i bez jídla, prskavek, pomodlení. Všechno je důležité.

Markéta Hartlová