Robert Mráz-Marek.

Prázdných míst v životopise zvěrolékaře Roberta Mráze-Marka už není mnoho

Jedna fotografie odstartovala vpravdě detektivní pátrání

Aby se na slavné rodáky nezapomnělo, musí se většinou najít někdo, kdo je novým generacím znovuobjeví. Přesně to udělal ve Lhotě pod Džbánem Miloš Švestka. Vše začalo tím, že ho kolegové požádali, zda by se nepokusil získat fotografii zvěrolékaře Roberta Mráze-Marka (1879 – 1945), který stál u založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně a Komory čsl. zvěrolékařů. Potřebovali ji k článku do veterinárního časopisu Zvěrokruh. Jenže bádání postupně nabralo na obrátkách a pouze u fotografie a článku nezůstalo. Od května najdete ve Lhotě pod Džbánem pamětní desku, díky níž jméno významného rodáka hned tak nezapadne.

Od fotky k „pokladu“

Miloš Švestka je veterinář, žije v Lounech a v genealogii své rodiny má také jméno Mráz z Velhoty (jak se dříve jmenovala Lhota pod Džbánem). S Robertem Mrázem-Markem má proto dost společného. Když ho profesor Čeněk Červený, který psal článek k 95. výročí vzniku Zvěrolékařské komory pro Československo, se svojí prosbou oslovil, byl na té nejlepší adrese. Co se dělo dál, připomíná detektivní pátrání.

„Měl jsem to trochu usnadněné tím, že jsem o Robertu Mrázi-Markovi věděl z vyprávění mého otce. Za války nebo těsně před válkou byl prý u nás telit krávu. A když měl hotovo, tak si sedl a povídal si s jeho babičkou, tedy mojí prabábou. Tykali si. I ona se narodila ve Lhotě. To pro mě byla taková základní indicie. Moje prababička Agáta pocházela z pěti holek a její nejstarší sestra si vzala Vojtěcha Mráze z Velhoty. Věděl jsem tedy, že ve vesnici jméno Mráz opravdu bylo,“ popisuje Miloš Švestka.

Jeho první kroky vedly na matriku v Lounech. Tam si svoji domněnku potvrdil. V knize úmrtí bylo u jména Roberta Mráze-Marka napsáno, že se narodil 20. května 1879 ve Velhotě. V Mutějovicích na matrice pak měl obrovské štěstí, protože matrikářka je dcerou zdejšího bývalého veterináře, a tak mu pomohla rozjet pátrání a nakonec sehnala kontakt na příbuzné Mráze-Marka.

„Podařilo se mi napojit na Danu Portešovou, která je jeho praneteří. V tu chvíli už jsem věděl, že fotka bude. A pak mě čekalo obrovské překvapení. Na svatého Jakuba jsem převzal krabici plnou originálních písemností a dokumentace ze začátku existence komory. Byla tam korespondence s profesory Babákem a Hrůzou, kteří byli zakládající kantoři na vysoké škole, a spousta dalších pro nás velmi cenných věcí. Je úžasné, že pravnučky tohle všechno uchovaly a že to během několika desetiletí nikdo nehodil do kamen, jak se bohužel často stává,“ říká Miloš Švestka.

Pamětní desku Roberta Mráze-Marka odhalila jeho vnučka Hana Šmolová. Vlevo Miloš Švestka.

Proč dvě příjmení?

O Robertu Mrázi-Markovi měli rázem spoustu dalších informací do skládačky jeho životopisu. Výsledky bádání si nenechali pro sebe. Poprvé se Velhoťáci dozvěděli o osobnosti, která se narodila v čp. 4, loni při přednášce během oslav výročí republiky. Letos pak v časopise Zvěrokruh vyšel další článek. Tentokráte už věnovaný čistě MVGr. Robertu Mrázi-Markovi.

Autoři v něm osvětlili i to, kde přišel ke dvěma příjmením. Používal je už jeho otec Josef. Ten se totiž narodil Mrázovým, ale adoptovali si ho Markovi, proto používal příjmení biologických i adoptivních rodičů. Josef byl rolníkem. Robert se narodil jako čtvrté dítě ze šesti. „Nebylo mu ani pět let, když v březnu 1884 zemřeli jeho dva starší bratři na spálu. Ve stejném měsíci zemřely ve vesnici na spálu čtyři děti. Obecnou školu absolvoval v Domoušicích a poté v letech 1895 – 97 rakovnickou reálku. Co ho nasměrovalo ke studiu zvěrolékařství, však nevíme,“ přibližuje Miloš Švestka.

Každopádně se v roce 1897 ve Vídni zapsal na Vysokou školu zvěrolékařskou. Absolvoval na ní první semestr, další tři pak na zvěrolékařské škole ve Lvově v Haliči. Poté se na rok vrátil do Vídně a nakonec opět do Lvova, kde získal 1. března 1902 diplom a titul MVGr. Po promoci se doma příliš neohřál. Hned měsíc na to nastoupil na vojnu coby jednoroční dobrovolník. Byl odveden ke 4. husarskému pluku ve Vídni. Po roce byl převelen do zálohy jako vojenský podzvěrolékař v hodnosti nadporučík.

Vyznamenaný voják

Do Loun se přistěhoval v roce 1903. Prvního listopadu nastoupil na zdejších jatkách jako městský zvěrolékař a vyjma válečných let, kdy musel narukovat do armády, v nich působil až do penze. Na stejném místě tedy strávil přes třicet let. V Lounech poznal svoji ženu Annu, s níž měl dvě děti – syna Roberta a dceru Milenu.

Do armády byl povolán hned při mobilizaci vyhlášené po sarajevském atentátu na Františka Ferdinanda d´Este. Už 27. července 1914 byl v kasárnách u 30. pěšího zeměbraneckého pluku ve Vysokém Mýtě, následujícího dne vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a vypukla 2. světová válka. „Válečná léta 1914 až 1918 prožil ve službě vojenského zvěrolékaře. Byl velmi schopný a vážený. V roce 1915 ochránil koně před prašivinou a během bojových akcí věnoval koním mimořádnou péči. Dokonce mu za to bylo uděleno vyznamenání a získal Zlatý záslužný kříž,“ popisuje Miloš Švestka.

Příbuzné významného veterináře. Láska ke zvířatům se v rodině stále dědí.

Prvním prezidentem

Po válce se vrátil k práci městského zvěrolékaře. Potud se jeho životopis nijak zvlášť nevymyká. To, čím se zapsal mezi významné osobnosti, bylo úsilí, jaké věnoval vzniku české zvěrolékařské komory. V profesních organizacích byl aktivní už za studií. V době Rakouska-Uherska měli svoji komoru obchodníci, notáři, advokáti nebo lékaři. Zvěrolékaři ne. Usilovali o ni spoustu let. Ještě před 1. světovou válkou byl Robert Mráz-Marek tím, kdo byl Spolkem českých zvěrolékařů v Praze, v jehož předsednictvu působil, pověřen, aby za její vznik intervenoval přímo ve Vídni u ministra orby (tedy zemědělství). Snahy pak utnula válka.

Vznik samostatného Československa zvěrolékařům přál. V roce 1920 byla komora konečně založena. Robert Mráz-Marek se stal jejím prvním prezidentem. Velmi činorodý byl ale i v otázce zřízení vysoké školy zvěrolékařské v českých zemích. Prosadit ji nebylo rovněž jednoduché. Vídeňský vysokoškolský výbor totiž vydal memorandum, které v rakouské monarchii odmítalo zřízení jakékoli slovanské VŠ zvěrolékařské. Chtěl dokonce zrušit i tu ve Lvově. Ledy opět prolomil až pád Rakouska-Uherska. Již 12. prosince 1918 byla v Brně zřízena Vysoká škola zvěrolékařská.

Návštěva ze Sydney

Robert Mráz-Marek zemřel 17. května 1945 v lounské nemocnici. Spolu s manželkou a dvěma dětmi je pochován v Praze na Olšanském hřbitově. To, že jeho jméno opět znají i lidé mimo odborné veterinární kruhy, rodinu velmi těší. Potomci rodu Mráze-Marka přijeli i na slavnostní odhalení pamětní desky. Byla mezi nimi i Robertova vnučka Hana Šmolová, která žije v australském Sydney.

„Jsem poslední žijící, kdo ho osobně znal. Vzpomínky pětiletého dítěte na láskyplného dědečka jsou však velmi kusé. Teprve zájem doktora Švestky nás přiměl pročíst a roztřídit písemnosti poděděné po dědečkovi. Význam těch profesních mohou posoudit jen páni zvěrolékaři. My jsme tam objevili dědečka i jako 35letého mladého muže, který rukuje do války. O rok později píše na rubu fotografií ze života vojenské jednotky dopisy ženě a dětem. Domek, v němž bydlel, překřtil na Vilu Milena-Berta, což byla jména jeho dětí. Vím, že to není důvod, proč se mu odhaluje pamětní deska, ale je to důkaz, že nebyl jen veřejným činitelem se zásluhami o zvěrolékařství, ale i dobrým a upřímným člověkem,“ řekla při slavnostním odhalení desky Hana Šmolová.

Rodný dům Roberta Mráze-Marka už bohužel nestojí. Ze statku čp. 4 zbyly jen hospodářské budovy. Pamětní deska tedy byla umístěna na protější pečovatelský dům. A protože je na ní i jeho fotografický portrét, směřuje dnes zrakem přímo na místo, kde se před 140 lety narodil.

Markéta Hartlová