Pavel Wünsch se svojí přítelkyní Arianou Segešovou, která si divadelní šerm také zamilovala.

Historický šerm není jen o bitvách a zbraních, ale i o divadle a přátelství

Na středověk si hraje rád, žít by v něm ale nechtěl

JESENICE. Znáte festival Středověká Jesenice? Letos v létě se na pláži u Velkého rybníka uskutečnil už potřetí. Duchovním otcem a organizátorem festivalu, na kterém se pojí divadlo a šerm, je jesenický rodák a vedoucí skupiny historického šermu Dies Mortis Pavel Wünsch (26). Povídali jsme si s ním o jeho neobvyklém koníčku a cestě, která vedla od prvního uchopení meče až k uspořádání této jedinečné akce.

Jak jste se dostal k historickému divadelnímu šermu?

To bylo už na základní škole, kdy mě k tomu přivedl můj kamarád. Naše bývalá učitelka je manželkou jednoho šermíře, tehdy nás oslovili, jestli bychom se k nim nechtěli přidat. U mě to bylo hlavně kvůli mé vizáži, už v té době jsem měl dlouhé vlasy. To mi bylo 14 let.

Jaké byly začátky?

Krušné (smích). Museli jsme se naučit základní věci, jako postoje, kroky, držení zbraně a tak dále. Nejhorší byly právě ty začátky, pak už to šlo samo.

Takže například meč umíte ovládat tak, jako když ovládáte klasický šerm?

Ano, mohu o sobě říci, že ovládám základy německé školy šermu, i když pořád je jak se zlepšovat. Tady v Rakovníku máme i daleko zkušenější šermíře v oblasti různých speciálních technik.

Učil jste se všechno sám, nebo jste chodil na nějaké kurzy?

Každý týden jsme měli v Jesenici tréninky. Člověk toho hodně odkouká také z internetu. I na různých akcích se toho dá hodně pochytit od ostatních šermířů.

Musel jste si na začátku pořídit kostýmy a zbraně?

Já jsem nastoupil do jesenické skupiny Ordál, která v současnosti už nefunguje a ze které vzešla naše skupina Dies Mortis. Měl jsem to štěstí, že tam veškeré zbraně a kostýmy byly k dispozici. Samozřejmě pak jsem si už sám dokupoval další věci, jako přilbu, meč a tak dále. Ale ten základ jsem dostal a za to chci dnes také poděkovat panu Václavu Řehořovi zvanému Šakal.

Za jak dlouho jste se vše naučil?

Půl roku trvalo, než jsem jel na první vystoupení. Už si přesně nepamatuji, co to bylo. Měl jsem tam jen malý prostor. Odněkud jsem vyběhl, dostal klackem a tím má role skončila. Teď už je to o něčem jiném.Nyní už dostávám i dalšími zbraněmi (směje se).

Když jste vystupovali i v divadelních představeních, bylo to asi něco jiného, než jen klasický šerm?

V první řadě jsem se musel naučit nebát se publika. Taky jsem se musel naučit improvizaci jak v boji, tak v divadle. Kdykoli může člověk při vystoupení něco zapomenout a pak už je jenom na něm, aby to zahrál tak, aby to diváci nepoznali.

Jak se vlastně vyvíjela vaše šermířská cesta? Teď pořádáte dokonce celé bitvy, ale dříve to tak nebylo.

Se skupinou Ordál jsme dělali pouze divadelní představení a různé scénky se šermem. Pak se v roce 2013 skupina Ordál rozpadla na dvě půlky. Z toho jsme vzešli my – skupina Dies Mortis a Z Drahšperka. Začali jsme jezdit na bitvy a dělat různorodá vystoupení. Pořádáme i vlastní akci, kterou je Středověká Jesenice.

V Dies Mortis zastáváte roli vedoucího skupiny. Bylo to tak od začátku?

Více méně ano. Já jsem byl totiž jediný, kdo z původní skupiny zbyl. Zůstala mi spousta kostýmů, zbraní, scénářů k vystoupením a mně bylo líto to opustit. Tak jsem obvolal pár kamarádů, jestli si to nechtějí zkusit. Dával jsem tomu půl roku. A vidíte, fungujeme už šest let.

Skupina Dies Mortis. Zleva Jaroslav Randa, Pavel „Áda“ Sehnoutek, Pavel „Náčelník“ Wünsch, Vojtěch „Medvídek“ Martinovský a Miroslav „ I.N.R.I.“ Vinduška.

Říkal jste, že s Dies Mortis jste začali jezdit i na bitvy.

Ano. Bitvy jsou úplně něco jiného, než divadelní vystoupení. Člověk už musí mít lepší vybavení, a trošku jiné zbraně.

Jaké bylo vaše první vystoupení v novém složení?

Bylo to na začátku roku 2014, v Blatně na pouti. Sehráli jsme tam tehdy komediální scénku z prostředí hospody. Když to tak vezmu, v šermířských divadelních představeních se hospoda objevuje často. Může se tam stát totiž cokoli. Můžou se tam sejít jak pánové, tak šenkýřky, kurtizány... A ke konfliktům tak docházelo poměrně často.

Máte klasické zbraně, nebo jsou nějak upravené, abyste si s nimi neublížili?

Zbraně jsou klasické železné, mohou být i odlehčené, protože za posledních pár let se do šermu dostalo i něžné pohlaví. I když znám spoustu žen, které to i s neodlehčenými zbraněmi hravě natřou i urostlým chlapům. Každá bitva má svá pravidla, to znamená, že třeba s nabroušeným ostřím u kopí nejdete bojovat. Meče většinou ostrou špičku mívají, ale například dlouhé zbraně, které se do bitev používají, ostré nejsou, aby se předešlo zraněním.

Jak jste přišel na nápad uspořádat festival Středověká Jesenice?

Přišlo mi líto, že je na Rakovnicku spousta skupin a spolků, které se zajímají o historii, dělají divadlo i bitvy, ale není tu žádná akce, mimo Vysoké brány, na které by se mohly potkat a popovídat si. To byl takový první impuls, sjednotit rakovnické šermíře. Ten druhý byl, že v Jesenici nic takového dlouho nebylo a chtěl jsem to lidem představit.

Bylo těžké dát dohromady takový festival?

První rok to bylo velice náročné. Musel jsem sehnat místo, kde by akce mohla proběhnout, zajistit sponzory, stánkaře, občerstvení a spoustu dalších věcí. Chtěl bych velice poděkovat městu Jesenice, které nám vychází vstříc.Veliké díky patří také všem sponzorům. A když už děkuji sponzorům, tak musím poděkovat své rodině, která mi velice pomáhá.

Co všechno mohou návštěvníci festivalu zažít a vidět?

Festival nabízí ukázky divadla a šermu.Vrcholem programu byla smyšlená bitva o Jesenici. Mimo to se mohli návštěvníci zapojit do soutěží pro dětí i dospělé, jako byl vrh kládou nebo královský rybolov.

Říkáte smyšlená bitva. Takže si scénáře píšete sám, přímo pro dané místo?

Scénáře na vystoupení vymýšlíme kolektivně. Vždy po konci sezony si sedneme do hospody a probíráme, co bychom mohli spáchat na příští rok. Každý přijde s nějakým nápadem, z toho pak vznikne určitý celek, který celou zimu trénujeme a v sezoně, která trvá zhruba od května do září, s tím pak vystupujeme.

Je to finančně náročný koníček?

Do začátku je určitě potřeba zainvestovat. Výše investice se pak odvíjí od toho, co přesně chcete dělat za období a jak chcete vypadat. Když chcete být vyloženě „plechovka“, tak se to může vyšplhat třeba až na padesát tisíc. Ale liší se to podle výrobce, podle období. Pokud chce člověk dělat jen divadlo, kde zbroj není potřeba, tak tam se dá kostým pořídit do pěti tisíc.

Jaké období vy osobně máte nejraději?

Já mám nejraději gotiku, tu děláme my. Někdy bych si chtěl vyzkoušet zlatou éru pirátství. Hodně mám rád také období 1. a 2. světové války, ale to je už úplně o něčem jiném.

Kdybyste si mohl vybrat, ve které době se narodit, jaká by to byla?

Říká se, že jedna věc je horší než zemřít ve středověku, a to žít tam.Takže tam určitě ne. Podíval bych se eventuelně do doby baroka, rokoka. Jinak já jsem docela spokojený v 21. století, i když to 20. se mi líbilo ještě o něco více.

Renáta Fryčová