„Novináři kladou nepříjemné otázky, ale stále to jsou hlídací psi demokracie,“ říká Zuzana Štíchová.

Zuzana Štíchová: „Rozhodně nemáme zakázáno chodit na demonstrace“

Od novinářského stolu na ministerstvo zahraničí

Její první novinářský článek se před dvanácti lety objevil v Raportu. V té době studovala na olomoucké univerzitě žurnalistiku a češtinu. Po státnicích se hlásila do tiskové agentury patřící TV Nova, kde nakonec dostala nabídku pracovat v domácím zpravodajství a následně jako politická redaktorka. Zuzanu Štíchovou z Rakovníka dnes můžete v médiích vidět i slyšet dost často. Od července vede tiskový odbor Ministerstva zahraničních věcí České republiky (MZV).

Vaším prvním novinářským počinem byla reportáž o městské policii v Rakovníku. Vzpomenete si někdy na svoje začátky?

Můj úplně první článek byl z koncertu Gaia Mesiah, což mi nedávno připomněl festival Coombal, kterého jsem se zúčastnila a holky tu opět vystupovaly. Je pravda, že jsem ho napsala těsně před mojí první velkou reportáží o městské policii.

Tenkrát jste byla v Raportu na praxi v rámci studií. Odnesla jste si s té práce něco?

Především pokoru před editory. Tenhle text mi byl šéfredaktorem Pavlem Skleničkou asi třikrát vrácen. Byla jsem z toho dost zkroušená, ale pochopila jsem, že lépe je třikrát vrátit, než udělat chybu.

Kde vás to potom nejvíc bavilo?

Ačkoliv začátky na Nově byly krušné, tak jeden čas jsem tu měla na starosti reportáže z pražské zoo. A protože mám dost blízko k přírodě, tak tam mě to opravdu hodně bavilo. Když jsem pracovala v Blesku, tak mě bavily návštěvy Evropského parlamentu, kam jsme asi jako jediné komerční médium jezdili psát reportáže z Evropské unie. Což se dnes hodně zanedbává, a je to škoda.

Napadlo by vás, že za pár let budete ředitelkou tiskového odboru na ministerstvu zahraničních věcí?

Ne. Cestu na druhý břeh – jestli to tak můžu říct – jsem vždycky zvažovala, ale netušila jsem kdy a jak se to stane. A tahle příležitost si mě našla sama. Asi čtrnáct dní jsem tohle rozhodnutí zvažovala a loni v říjnu jsem na nabídku kývla.

Zjišťovala jste si, jestli některý z vašich předchůdců byl mladší než vy?

Nepátrala jsem, ale předchozí tisková mluvčí o moc starší než já nebyla. Asi to není úplně neobvyklé.

Stát se mluvčí významného ministerstva, je za tím cílevědomá práce nebo spíš být ve správnou dobu na správném místě?

Na začátku to tak určitě bylo. Nejde jen o to být na správném místě, ale znát se i s těmi správnými lidmi. V okamžiku, kdy jsem kývla na nabídku, už se moje cesta ubírala jen tímhle směrem. Dostala jsem nějaký čas se na ministerstvu rozkoukat a seznámit se s chodem státní správy, což pro člověka pracujícího předtím v korporátu (velké společnosti) nemusí být zrovna jednoduché. Od prvního července působím v roli ředitelky tiskového odboru, ve kterém pracuje deset lidí.

Vyžaduje vaše práce hodně cestování?

Lidé si to tak představují. Za půl roku jsem byla s panem ministrem na dvou zahraničních cestách a v létě nás čekají další. Neznamená to ale být každý týden někde. Někdy není nutné s panem ministrem odjet, nebo jede některý z kolegů z našeho odboru.

Sídlo MZV – Černínský palác – je bizarní budovou. Je tu okno, ze kterého byl v roce 1948 vyhozen Jan Masaryk. Už jste ho viděla?

Černínský palác je bizarní, ale současně architektonicky velmi krásnou budovou, kudy kráčely dějiny. Doporučuji ji každému k návštěvě během dne otevřených dveří. Byt Jana Masaryka je po rekonstrukci a je ponechán v takovém stavu jako v době, kdy tam tehdejší ministr zahraničí žil. Po předchozím objednání je přístupný i pro skupiny. Byla jsem tam ještě jako novinářka.

MZV bývalo vždy bráno jako strategicky významné. Ministr je představitelem zahraniční politiky státu. Dnes mám pocit, že lidé ani nevědí, kdo naším ministrem je?

To není problém jen ministerstva zahraničí. Dnes je obecně únava z politiky větší, než bývala. Doufám, že se to zase zlomí. Ať máme jakékoliv výhrady, člověk by neměl rezignovat na to, co se tady děje a pokud chce nadávat, měl by jít především k volbám. Jinak, jestli to někdo neví, tak ministrem zahraničí je Tomáš Petříček, a je to muž na svém místě. (smích)

Jaké téma dnes hlavně hýbe ministerstvem zahraničí?

Jsou to asi tři věci. Začíná se plánovat blížící se předsednictví Česka v Radě EU v roce 2022, kde probíhá boj o finance. Ten probíhá i v rámci rozpočtu Česka na příští rok. A za třetí jsou to konzulární případy, protože je doba dovolených a stále je hodně Čechů v zahraničí.

Lze se po misi mluvčího vrátit zpět k novinařině. Lze sestoupit ze zámku do podzámčí?

Já bych tohle přirovnání nebrala. Pro mě tím zámkem budou pořád novináři a podzámčím politici. Je to obtížné, ale dá se to. Mám příklad v jednom kolegovi, který dělal na ministerstvu průmyslu a obchodu pod Martinem Kubou z ODS. Byl s ODS dost svázaný, ale dnes je zpátky v médiích. Vyřešil to tak, že se odstřihl od jakéhokoliv zpravodajství s touto stranou. Asi to není na návrat do veřejnoprávních médií, ale komerční média, pokud mají editory, kteří jsou si vědomi tohoto hendikepu, tak jsou schopni s tím žít.

Jak je to jinde v zahraničí?

Vím, že v některých zemích je striktně oddělené PR a novinařina. Myslím, že u nás to tak není. Na druhou stranu, práce tiskového mluvčího je přínosem z hlediska kontaktů, k těm se řadový novinář nedostane. Každé médium si pak musí zvážit, jestli je to pro něj výhodné či naopak.

Mám pocit, že mluvčí – někdejší novináři – jsou k bývalým kolegům daleko vstřícnější?

Snažím se. Je to vítězství na obou stranách. S řadou novinářů se znám a dokáži pochopit, jak redakce fungují a snažím se jim vyjít maximálně vstříc. Oni se zase snaží pochopit, že i já mám svoje limity. Je to vždy o domluvě. Všichni jsme lidi a doufám, že to je ke spokojenosti všech.

Teď je módou vrcholných politiků (Trump, Putin, Zeman, Babiš) novináře dehonestovat. Jak by fungoval svět bez svobodných novinářů a médií?

Stačí se podívat do Ruska, asi tak by to fungovalo. Ano, novináři kladou nepříjemné otázky, občas i někdo něco překroutí, – to je asi pravda –, na druhé straně si stojím za tím, že jsou to hlídací psi demokracie. Jasně, pokud chce být někdo à la Vladimír Putin, ať už je pan premiér, prezident nebo státníci za našimi hranicemi, tak já jim do toho mluvit nemůžu. Ale pro mě je to forma totalitního vládnutí.

Máte nějaký příklad, kdy postoj novinářů ovlivnil politické dění?

Poslední dobré srovnání je, když po volbách měl být pan Ondráček z KSČM šéfem komise pro vyšetřování GIBS ve sněmovně. Strhla se kolem toho vlna demonstrací i mediální smršť a politici nakonec rozhodli jinak. To je podle mě krok, který byl legitimní a správný. Oba prostředky jsou stejně důležité: jednak vyjádřit svůj nesouhlas v ulicích nebo možnost svobodně napsat článek, byť se to někomu nelíbí. Sama mám podobných článků na triku několik, za všemi si stojím a nikdy za tím nebyla motivace poškodit konkrétního člověka. Jsem přesvědčena, že to tak má nastaveno většina novinářů.

Mluvčí bývá spojován s osobou ministra. Vaše angažmá s pádem vlády možná skončí. Neviděla byste svoje další působiště právě v politice? Je tam potřeba nových tváří, mladých lidí, kteří mají chuť vstoupit do veřejného života.

V tuto chvíli rozhodně ne. Na to bych neměla nervy. Nahlédla jsem pod pokličku obou komor parlamentu a nemohu říct, že by mě to lákalo. Možná bych úplně nevyloučila komunální politiku. Ale, že by se ze mě stala politička některé větší strany, nemám v plánu.

Obecně platí, že tiskový mluvčí by měl být loajální, ale i osobou apolitickou. Znamená to, že, že veřejně nemůže prezentovat svůj názor?

Je to spíš o osobní integritě. Lidé se mě ptali, proč nechodím demonstrovat proti jmenování ministryně spravedlnosti Marie Benešové a podobně. Já jsem odpovídala, že byť s tím nesouhlasím, tak je to protivládní demonstrace a ministr, za kterým já stojím, nic neprovedl. Že nemohu demonstrovat proti celé vládě, byť některé kroky mi nejdou po srsti. Rozhodně to není tak, že bychom měli zakázáno chodit na demonstrace.

Říká se, že naše společnost je rozdělená. Část lidí stojí za premiérem, přesto, že je trestně stíhaný, podle EU ve střetu zájmů a má minulost agenta STB. Část lidí proti němu stávkuje na Letné. Je možné dát společnost dohromady?

Je otázkou, co veřejnost rozděluje. Pokud to jsou principiální věci, tak stmelení nebude jednoduché. Například, když je někdo přesvědčen, že by tu neměla být svobodná média a druhý za jejich podporu demonstruje na Letné, tak to dohromady opravdu nejde. Pokud ale společnost rozdělují osobnosti – ať už je to prezident nebo premiér – tak ve chvíli, kdy se stáhnou z veřejného života, tak myslím, že problém rozdělení pomine.

Na závěr to trošku odlehčíme. V rodném Rakovníku vás spousta lidí zná. Určitě by je zajímalo něco z vašeho osobního života. Jak trávíte dovolenou, jestli jste zadaná nebo třeba nechystáte rodinu?

Moje dovolená se odvíjela od programu pana ministra. Čtyři dny jsem byla sportovat na sportkempu v Rumburku a týden jsem pracovala jako hospodářka na táboře na Velečíně kousek od Rakovníka, kam jezdím už léta. Do Rakovníku za rodiči jezdím zhruba jednou za čtrnáct dní, jinak bydlím v Praze. V současnosti jsem čerstvě zadaná, ale rodinu zatím neplánuji. Není to ale tím, že bych upřednostňovala kariéru.

Sláva Vaic

Vstřícná

Pokud bychom měli vlastnosti Zuzany Štíchové charakterizovat jedním slovem, tak je to – vstřícnost. S rozhovorem do Raportu souhlasila i v neděli, kdy měla volno. Během našeho odpoledního povídání neodmítla ani vyjádření na kameru redaktorům ČT do večerních zpráv. Podmínku měla jedinou: „Musíte přijet do Rakovníka.“