Jindřich Matuška.

Dobrými příklady jsou aktivity spolků ve Vrbici, Kostelíku, Lužné, Skřivani a Lubné

Kostely se opravují tam, kde mají místní a obec zájem

Kdyby se měl rakovnický vikariátní technik Jindřich Matuška trápit kvůli každému zanedbanému kostelu, nevyšel by, zvláště na území petrovické farnosti, z depresí. Kostelů, které by potřebovaly opravit, je na Rakovnicku několik desítek. Některé jsou na tom lépe, některé hůře. Vůbec nejohroženější jsou v Nesuchyni a Hořovičkách, které vede Národní památkový ústav kvůli kritickému stavu na seznamu ohrožených památek (ve společnosti zderazské synagogy, krušovické sýpky a zámeckých areálů ve Hřebečníkách a Olešné). „Na západě okresu potřebuje opravu skoro každý kostel, což ale není možné. Proto jdeme cestou, že opravujeme tam, kde se něco děje a je zájem, nebo tam, kde něco opravdu hoří. Zároveň se dělá údržba, která alespoň částečně na nějakou dobu zamezí a zabrání zatékání. Na podstatnější a závažnější zásahy na všech objektech bohužel nemáme dostatek finančních prostředků,“ říká Jindřich Matuška.

Které kostely se v loňském roce opravovaly?

Nejnákladnější byla oprava ve Veclově, pak třetím rokem pokračovaly záchranné práce na sv. Prokopu v Mutějovicích a také se řešila nečekaná havárie v Kolešovicích. Kromě toho se v některých kostelích restauroval mobiliář. V Novém Strašecí probíhá významné restaurování hlavního oltáře již čtvrtým rokem a do budoucna se připravují i záměry na boční oltář sv. Gonzagy. V kostele Všech svatých ve Hředlích také pokračuje restaurování hlavního oltáře. Je pozdně barokního a krásný. Z valné části je již hotov. Škoda, že stavba stojí mimo zájem obce.

Zmíněný Veclov je moc zajímavá vesnice s netradičně pojatou návsí. Trochu to působí, jako by kostel stál uprostřed kruhového objezdu. Proč jste se zaměřili právě na něj?

Největší částku loni církev investovala do kostela ve Veclově.

Ve Veclově byl velký problém kvůli zatékání. Podařilo se nám získat dotaci 160 tisíc korun z krajského úřadu na opravu nejkritičtější části střechy. Původně jsme tedy zamýšleli opravit jen těch nejhorších deset metrů. Když se ale střecha otevřela, ukázalo se, že jsou tam velké statické poruchy, které se za ta léta nakupily. Z půdy nebyly viditelné. Práce se zastavily a pozvali jsme statika, aby udělal návrh, co s tím. Nakonec se musely boční zdi lodi včetně presbytáře svázat železobetonovým věncem, protože stav byl opravdu katastrofální. Celá konstrukce byla hnutá a zkroucená. Odešly ztužující prvky, jako jsou vazné trámy, které ve zhlaví, tedy ve zdech, uhnily. Vodorovné tlaky měly tím pádem větší sílu, která se přenášela do obvodových zdí. Řešit se to muselo, pak teprve jsme mohli splnit to, na co jsme dostali krajskou dotaci. Kromě věnce se měnily nevyhovující části konstrukce krovu. Trámy se protézovaly a místy, kde byly krokve rozpadlé, se vyměnily. Stálo nás to skoro 700 tisíc.

Sehnat tak narychlo tolik peněz asi nebylo snadné?

Vzhledem k tomu, že to byla nepředpokládaná havárie, nám hodně pomohlo arcibiskupství. Poskytlo polovinu peněz, druhou polovinu dala farnost, a to z prostředků, které má z hospodaření. Že nám arcibiskupství pomohlo, bylo velké štěstí. Investuje hlavně do živějších částí diecéze, ale tady přispělo i s vědomím, že kostel ani poté využíván nebude. Místní o něj zájem celkem jeví, pořád jim nabízím, ať si ho vezmou do pronájmu, jak to dělají různé spolky, ale nechtějí. K opravě střechy se přistoupilo hlavně kvůli tomu, že byly stížnosti kvůli bezpečnosti. Tím, že je kostel objízdný a ze všech stran přístupný, je problém, když z něj opadává omítka nebo tašky. Asi před třemi lety se opravila plechová střecha věže a římsy, teď střecha hlavní lodi s východní stěnou věže. Ještě zbývá presbytář a kostel bude alespoň uzavřený proti vodě.

Nesehrála v onom finančním příspěvku od arcibiskupství roli i loňská inspekční cesta pana kardinála po Rakovnicku?

Panu kardinálovi se tu loni v létě na jedné straně hodně líbilo. Na druhé straně ale poznal, jak je stav kostelů neutěšený. V situaci jaká tu je, je třeba se zamyslet, co s tím. Na kterých objektech pracovat, na kterých méně a jaký to má vůbec smysl. Udělal na to konto jednání na arcibiskupství, na něž starosty obcí z Rakovnicka pozval. Byla tam i ministryně pro místní rozvoj a představila dotační tituly, které jsou pro obce vhodné. Popovídali jsme si i o tom, že bez zájmu obcí je církev v podstatě bezruká. Dával jsem za příklad Mutějovice. Kdyby se Spolek pro Mutějovice neozval, že chce se stavem kostela něco udělat a kdyby s tím nebyla ochotna pomoci i obec, nepohnulo by se to. I když jsou finanční možnosti spolků a obcí drobné a můžou poskytnout kolem 10 nebo 20 tisíc korun, je to pomoc. A když už nemluvím o penězích, tak při opravě půjčí elektřinu, vodu, přistaví kontejner a odvozí suť. To strašně pomáhá. Jednak to sníží náklady na rekonstrukci, jednak je na součinnosti vidět, že to místním není jedno. Je vidět vize do budoucna, že vznikne prostor, který bude pro obec využitelný. To je důležité. Myslím, že není správné stavět se ke kostelům zády, protože je to církevní majetek, tak ať s tím něco dělá církev. Je to samozřejmě pravda, ale církevní jsou proto, že byly zasvěceny Bohu. Protože ti, kteří je postavili, ať už místní lidé nebo šlechta, žili více sepjatě s Bohem. Pořád ale stavby také stojí na území obce a jsou jejich památkou. Jsem rád, že se na Rakovnicku objevují tendence a záblesky spolupráce, i když jich ještě není moc. Jako dobré příklady bych zmínil také aktivity spolků ve Vrbici, Kostelíku, Lužné nebo Skřivani a zejména obec Lubná, která je velkým vzorem přístupu k památce stojící v obci.

V Mutějovicích se zatím stále řeší statika, ale posun už je vidět na první pohled. Konečně zmizelo vnější železné stažení.

Mutějovický kostel sv. Prokopa se zbavil venkovního stažení.

Obvodové zdivo už drží pohromadě, proto se loni mohlo stažení sejmout. V prvním roce oprav se zpevňovaly základy, takže se zdivo na severní straně nově podezdívalo a v rozích presbytáře zakládaly mikropiloty. Pak se na severní stěnu dávala přes celou zeď táhla, která jsou již z minulosti i na protější straně. Vyspravila se i nadpraží oken. V klenbě se všechny hluboké praskliny proinjektovaly a zatáhly výstuží. Šikmo diagonálně se injektovaly i rohy v presbytáři. Na každé straně je asi osm kotev. Objekt už teď drží pohromadě. Letos se bude dělat ještě věnec, aby se zdivo zpevnilo. V minulosti se při opravě střecha nadsadila, ale neudělal se věnec. I proto se zdi dál roztahovaly. Bude se pracovat z lešení skrz střechu, a to po částech. Vždy se odebere jen úsek tašek. Letos jsme dostali menší dotaci než loni. Peníze postačí jen na dvě třetiny prací, ale možná se mi podaří další prostředky sehnat z druhého kola Havarijního fondu, abychom to mohli udělat celé. Tím bude statika hotová a můžeme přejít do interiéru na klenbu. Vyklínují se spáry a pomalu se může sundavat vnitřní výdřeva. Spolek by také chtěl podat žádost o dotaci na nová okna.

Zmínil jste havárii na kostele v Kolešovicích, co přesně se stalo?

Zjara se při velké bouřce rozlomil strom a spadl z části na kostel. Konkrétně na jednu oratoř a sakristii, rozbil na nich střechu. Musela se tedy opravit, v čemž se angažovala i obec. My jsme spravili jednu půlku, obec druhou. Starosta kostel vnímá jako významnou památku ve své obci a nechce ji mít v dezolátním stavu. Proto je otevřený spolupráci a také finančně přispívá, za což jsem moc vděčný.

Budete letos jen pokračovat v načatých opravách, nebo se pustíte i do něčeho nového?

V Panoším Újezdu chceme opravit sakristii, která je hodně poškozená a problémem jsou i holubi. Stejně tak se s pomocí dotace z rakovnického odboru památkové péče zaměříme na sakristii ve Zbečně. Na tamním kostele teď řešíme i statiku. Vítězný oblouk nad presbytářem je prolomený. Musíme nechat zpracovat projekt, abychom ho mohli začít segmentově opravovat. Chceme rovněž opravit farní zeď v Kněževsi, včetně oprav statiky na budově fary. Vesměs ale budeme pokračovat v započatých restaurátorských pracích v kostelích v Novém Strašecí, Hředlích a nově budou zahájeny restaurátorské práce na obrazech Křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Lišanech.

Markéta Hartlová