Vojta Mikšovský

Za keškami ušel už více než 70 000 kilometrů a poznal spoustu zajímavých míst

Na geocachingu mám nejraději to, že mě vytáhne ven

Vojta Mikšovský (20 let) bydlí v Novém Strašecí a vystudoval střední elektrotechnickou průmyslovou školu. Už pět let se věnuje geocachingu, který ho zcela pohltil. Sbírá kešky, kde se dá. Za pět let jich sebral kolem dvou tisíc a založil více než čtyřicet. Při cestách za nimi urazil vzdušnou čarou zhruba sedmdesát tisíc kilometrů, poznal spoustu krásných míst, zajímavých lidí a nasbíral hromadu zážitků.

Jak jste se ke své zálibě dostal?

Geocachingu se věnuji zhruba 5 let, ale aktivně asi 3 roky. Přivedl mě k tomu kamarád. Ten o tom slyšel jako první, tak jsme si vyrazili na výlet a sebrali jsme svoji první kešku. A mě to chytlo a zůstal jsem u toho až do dneška.

Jak se vlastně kešky sbírají?

Jsou různé typy kešek. Základní, kam si člověk pro krabičku dojde přímo na dané souřadnice pomocí aplikace v mobilu, kde také vidí všechny kešky v okolí, nebo pomocí GPSky. Další typ jsou Mystery Cache, ty se zobrazují jako otazník a většinou se v nich něco luští, nějaká šifra. Nebo jsou kešky udělané pro určitý film a odpovídá se na otázky. Multikeše mají vícero zastavení (stage), kde člověk dostává také nějaké úkoly. Dalším typem jsou Earth Cache a ty jsou založené na geologii. Potom jsou virtuální kešky, člověk se někde vyfotí a musí přiložit fotku k zápisu do aplikace. Podobná je Webcam cache, kde se člověk fotí pomocí webkamery. Takových je u nás aktivních jen pět v celé republice.

Jak se říká lidem, co kešky sbírají?

V Čechách se nám říká kačeři, je to odvozené od anglického slova Cacher.

Setkáváte se spolu někde, nebo jen náhodně na cestě za keškami?

Dělají se nejrůznější eventy. Event si může založit jakýkoli kačer, jedinou podmínkou je, že megaevent musí mít 500 přislíbených návštěvníků, gigaevent 3000 lidí.

Co se na eventech dělá?

Většinou je to založené na nějaké hře nebo na pokecání u piva. Megaevent byl nedávno v Terezíně a bylo to něco podobného jako Pevnost Boyard. Na eventech se také vyměňují taková dřívka – CWG (Czech wood geocoin), která si nechávají kačeři vyrábět právě za účelem výměny. CWG můžete najít i v keších, správně by se měly měnit kus za kus.

Dnes je geocaching hodně virtuální, že?

Je pár virtuálních kešek, jinak je to stále o souřadnicích a o hledání v terénu. Hodně hráčů stále hledá podle GPS. Já osobně hledám pomocí aplikací v chytrém mobilním telefonu, doma si vybrané kešky uložím a na místě si je jen otevřu. Ale třeba Wherigo Cache se hraje pomocí ještě jiné aplikace a člověk tam plní úkoly „levely“ jako např. v počítačových hrách.

Jaký typ vás nejvíce baví?

Základní výbava každého kačera. Krabičky na kešky, razítko do logbooku a Geocoiny.

Mě baví všechny. Mám na keškách nejraději to, že mě vytáhnou ven. Myslím, že každý si v tom najde to svoje. Jsou kešky, které jsou náročné v lezení po stromech, další jsou uloženy zase v několika metrech pod vodou, kešky najdeme prostě všude od různých památek až po vytvořenou sérii, třeba někde v lese. Někdo si s keškou doopravdy vyhraje (jsme národem šikovných kutilů) a vyrobí její úkryt třeba v podobě ptačí budky nebo vykutá pařez a keš vloží do něho. Fantazii se meze nekladou.

Kde nejdále jste pro kešku byl?

Na Kanárských ostrovech. Ale neletěl jsem tam za keškou, ale zpříjemnil jsem si tím letní dovolenou. Nejezdím na dovolenou za keškama, ale abych si něco prohlédl. V dnešní době ale najdete kešku skoro všude.

Kolik jich je zhruba na Rakovnicku?

To přesně nevím, ale určitě to bude něco přes tisíc.

Jak často chodíte hledat?

Vždy když to jde. Když jsem jel dnes za vámi, sebral jsem jich pět. Jinak se snažím za rok odlovit co nejvíce kešek.

Kolik kilometrů jste za keškama ušel?

Nemám to vysloveně spočítané. Ale mám své Geocoiny, které na sobě mají osobní číslo a když najdu kešku a dám tam svoje číslo, že jsem to navštívil, tak mi to dokáže vzdušnou čarou spočítat vzdálenost k dalším místům, kde jsem byl. To je u mě asi 70 000 kilometrů.

Geocoiny v kešce necháváte, nebo jen někam zapisujete vaše osobní číslo?

Geocoiny tam já osobně nenechávám, ty jsou totiž docela drahé. Děláme si plíšky nebo takové vojenské psí známky, které jsou označené taktéž osobním číslem. Já mám ve světě poslané dva. Jeden se mi někde ztratil a druhý byl naposledy u Verony v Itálii, kde já osobně nikdy nebyl. Také jsem měl předmět, který byl v USA. Takže někdy člověk žasne, odkud se k němu předměty z kešek dostanou.

Na jaká zajímavá místa jste se dostal?

Tak dříve byl geochaching o tom, že se zakládaly kešky na místech, která byla něčím zajímavá. Teď už je to spíše o tom, že se zakládají power traily (série), kde člověk za jeden den může nasbírat i 400 kešek a víc, protože jsou blízko u sebe. Moje nejhezčí keška se dá těžko určit, ale když to mám určit z pohledu krásného okolí, tak by to bylo na Slovensku v pohoří Roháče. Panoramatem to byla určitě nejhezčí keška.

A když to vezmete z pohledu nejcennějšího nálezu?

I když už se blížím k nějakým dvěma tisícům nálezů, stále mě dokážou některé kešky překvapit. Nedávno jsem byl u Kralup a tam jsem našel vyrobený mramorový pomníček a v tom byla keška. Sebral jsem také kešku z trezoru, který byl zabudovaný v pařezu.

Říkal jste, že se u kešek hádají šifry nebo plní úkoly. Zaujala vás některá z této kategorie?

Keška Trilobit v pařezu, kterou založil kačer Šachíno z Kačice.

Je jich spousta. Jsou třeba zlomkové šifry, písemné, a mnoho dalších. Já osobně nemám rád kešky, které jsou schované ve zdrojovém kódu. To jsem se nikdy nenaučil. Ale je nás v partě více a každý umí něco jiného.

Chodíte v partě?

Čas od času ano. Jsou to lidé, kteří bydlí v mém okolí. Je to o tom, že když se dělá nějaká série, jde více lidí. Naše parta se zaměřuje především na to, abychom byli u nově publikované kešky jako první. Máme v telefonu nastavené upozornění a kdo může, tak pro kešku vyrazí.

Má váš tým i jméno?

Říkáme si M0NG0L0VÉ, ale nezapisujeme se takhle do logbooku, to děláme sami za sebe svým nickem.

Pro jakou věkovou kategorii je tahle zábava vlastně určena?

Hodně lidí si myslí, že je to jen pro mladé lidi. Ale jsou v tom zastoupené všechny věkové kategorie. Znám i několik starších kačerů, kteří keškám propadli, ale hrají třeba i celé rodiny. Na geocachingu se mi líbí i to, že si drtivá většina kačerů mezi sebou tyká, chovají se k sobě přátelsky, pomáhají si atp.

Co by v kešce nemělo chybět?

Určitě logbook, do kterého se zapíše ten, který krabičku najde. Ten se dává i do nejmenších mikrokešek. V těch větších už je i propiska a také nějaké předměty na výměnu.

Co zakládání kešek obnáší?

Nejprve si člověk musí vybrat místo, zjistit, jestli je veřejně přístupné, a napsat k tomu nějaký příběh. Listing, což je takový popis kešky. Sejmout souřadnice, zadat je na internet a nakonec dát fyzicky kešku na místo a odeslat kešku ke schválení reviewerovi.

Je to finančně náročný koníček?

Jde o to, jak to člověk chce hrát. Jde to bez jakékoli investice, ale když tomu chcete něco dát, tak to také něco stojí. Ale není to nic extrémního.

Máte nějaký cíl?

Cíle si člověk musí dávat, protože ho to více baví. Existují také podpůrné webové stránky, kde se snažíte dosáhnout dalších cílů. Já jsem měl za cíl 500 laiků na svých keškách, což jsem si nedávno splnil. A nyní mám cíl odlovit si 300 prvních míst (FTF) na keškách.

Renáta Fryčová