Zbarvení bengálek je jedinečné. Na obrázku chovná kočka Dollarita Spongilit s Jarmilou Štolcovou.

Kočky bengálské jsou atraktivní vzhledem, temperamentem i inteligencí

Život s šelmou, která dokáže aportovat

Mít doma šelmu, to je sen nejednoho člověka. Jenže málokdo si ho doopravdy splní. Šelma není domácí mazlíček, i když tak třeba malí tygříci působí. Tím, jak rostou, se u nich projevují pudy šelmy a jejich pánové pak mají plnou hlavu starostí, aby vůbec zvládli jejich výchovu. Nehledě na nutné investice do potřebného zázemí a krmení. Pokud ale opravdu chcete žít s šelmou, není nic ztraceno. Můžete si pořídit kočku bengálskou. Tyto kočičky jsou chované jako domácí mazlíčci, ale svůj původ šelmy, především díky svému neobyčejnému zbarvení a temperamentu, rozhodně nezapřou. Jarmila Štolcová chová ve Hředlích tyto nádherné šelmičky. Název chovatelské stanice je odvozen od místní opukové horniny, kterou znáte pod názvem Spongilit.

Bengálské kočky jsou atraktivní nejen svým vzhledem, ale i pro svoji povahu a inteligenci. „Bengálská kočka je spíše takový kočkopes. Pokud očekáváte kočičku, která se spokojí s pelíškem na okně či u krbu a denně většinu hodin prospí, budete rychle vyvedeni z omylu. Bengálská kočka je kočkou společenskou a příjemně aktivní,“ popisuje povahu plemene Jarmila Štolcová a dodává: „Mezi její typické a zároveň výjimečné vlastnosti patří hravost, věrnost a inteligence. Jsou to kočky, které vyžadují pozornost, potřebují prostor, a na rozdíl od jiných běžných plemen koček je možné je i cvičit.“

Potřebují čas a péči

Stejně jako třeba pes, i kočka bengálská potřebuje péči a čas svého pána. „Toto plemeno řadíme jednoznačně k těm temperamentním. Nejvíce patrné je to do věku jednoho roku, kdy je třeba počítat s tím, že je nutné se jim více věnovat. Potřebují si hrát, vyžadují pozornost, a to buď lidskou, nebo druhého zvířecího kamaráda. Není to kočka, která celý život proleží na gauči. Je to parťák, který bude chtít být u toho, až budete pracovat u počítače, přesazovat kytku, či jen tak lenošit u televize,“ vysvětluje Jarmila Štolcová.

Dravá povaha se musí nutně odrazit také v jejich každodenním jídelníčku. Nejraději ze všeho jedí maso, a to na všechny možné způsoby. „Kočky jsou typičtí masožravci. Naše šelmičky krmíme prémiovými granulemi a 100% masovými konzervami. Mají rády také na kostičky nakrájené syrové maso,“ vysvětluje chovatelka. Jako všechny kočky, i ty bengálské mají mlsný jazýček a rády si pochutnají na nějaké dobrotě. „Mají rády tuňáka, kaviár, ale nepohrdnou ani kočičími sýrovými pamlsky. V létě nás pobaví jejich mrštné a úspěšné chytání much po celém domě a přes zimu číhají na pavouky, kteří vylezou ze dřeva, které přineseme ke krbu. Jak se říká: proti gustu žádný dišputát,“ dodává s úsměvem chovatelka.

Tyto kočky milují nejen vodu, ale i možnost lenošit v útulných domečcích a na odpočívadlech.

Vlastní prostor

Kočky bengálské se hodí do domu i do středně velkého bytu. Venkovní pobyt ale chovatelé z mnoha důvodů nedoporučují. V chovatelské stanici Spongilit CZ mají kočičky a kocouři své vlastní „bytečky“, kde si hrají a odpočívají. „Všechny chovné kočky a kocouři mají svůj domek s voliérou. Místnosti jsou vytápěné a v pokojích mají senzory hlídající teplotu i vlhkost. Mají spoustu pelíšků, škrabadel a odpočívadel. Kočičky, které mají před porodem, nebo kojí a starají se o svá koťátka, žijí s námi v domě.“ A protože toto plemeno miluje vodu, dopřává jim Jarmila Štolcová i takové radovánky, jako je bazének pro kočky. „Přes léto jim do voliéry umístíme malý bazének a vždy se kocháme jejich nadšením. Dokáží nanosit a utopit všechny možné hračky, které jim člověk nakoupí,“ prozrazuje. Dříve chodili s kočičkami i na procházky na kšírech. Ovšem kvůli velkému riziku kontaminace parazity a různými nemocemi a následnému komplikovanému a drahému léčení celého chovu od toho upustili a do nejrůznějších aktivit zahrnujících i aportování či hry na schovávanou se pouští jen v domácích podmínkách.

Chovatelská stanice

První bengálskou krasavici si Jarmila Štolcová pořídila před devíti lety. Dlouhou dobu měla ale jen chovnou kočičku a na krytí za kocourem dojížděli k jiné chovatelce. Chtěla mít ale vlastní chovatelskou stanici, s kočkou i s kocourem, tak aby vždy měla záruku kvalitních rodičů. „Časem jsme doma pro chovné kočičky a kocourky vybudovali zázemí s voliérou. Chovatelství je především o investicích, a to nejen do jejich zázemí, nýbrž i do dobré genetiky, testování a pravidelných vyšetření,“ vypráví o začátcích chovu koček.

Dnes má čtyři chovné kočky a dva kocoury, které mívají koťátka s původem. „Koťata máme pravidelně, je to takový zlatý hřeb každého chovatelského snažení,“ říká. Malé šelmičky si ale Jarmila Štolcová, stejně jako jiní chovatelé koček či psů, nenechává. „Zájem o toto plemeno je, i když povědomí o něm je stále ještě mezi lidmi malé. Bengálské kočky si pořizují lidé různého věku i finančního zajištění.“

Chovatelka si ale nový domov pro malé mazlíčky pečlivě vybírá. Nesvěřila by je někomu jen tak, aniž by věděla, do jakých podmínek odcházejí a kdo a jak se o ně bude starat. Přeci jen jsou to stále její odchovanci a ona chce pro ně jen to nejlepší. „Už mnohokrát se stalo, že jsem musela říct zájemcům, že jim kočičku nebo kocourka neprodám, neboť jsem nebyla o správnosti svého rozhodnutí přesvědčená.“

Se svými čtyřnohými mazlíčky jezdila Jarmila Štolcová také na výstavy. Bavilo ji to a její zvířata se vždy dobře umisťovala. Kvůli časové náročnosti a vytíženosti v jiných aktivitách s tím ale musela přestat. „Bengálské kočky mívají na výstavách úspěch. Není jich mnoho a jsou velice atraktivní a mezi posuzovateli oblíbené,“ vysvětluje. Sama doufá, že ji jednou zastoupí některé z jejich třech dětí. „Syn jeví již nějakou dobu o výstavnictví zájem, tak by mohl převzít štafetu. Nejprve však jako mladý chovatel.“

Plány do budoucna

Cílem Jarmily Štolcové je patřit v chovu bengálských koček k evropské špičce, což samozřejmě obnáší ještě mnoho let zkušeností a úsilí. „Nadále se chci věnovat čistokrevnému chovu s maximálním důrazem na zdraví, přátelskou povahu a atraktivní vzhled tohoto plemene,“ říká. Jarmila Štolcová již několik let přispívá do různých odborných periodik, kde se s ostatními chovateli dělí o své zkušenosti. Ty by jednou chtěla sepsat a vydat knižně. Ale základem je čas, kterého v současné době příliš nemá. Renáta Fryčová

Kočka bengálská

V 60. letech minulého století došlo v Americe k úspěšnému zkřížení kočky domácí a divoké kočky bengálské. Po několika desítkách let poté došlo k uznání nového plemene – kočky bengálské.