Ani Runcimanovi (uprostřed), ani Czerninovi (vlevo) nebylo shromáždění sudetských Němců v Petrohradu vhod. Henleinovci si však nenechali ujít příležitost, aby před anglickým vyslancem manifestovali svoje požadavky.

Neděle 11. září 1938. Zítra měla začít válka

Účastníci shromáždění ke dvaceti letům trvání republiky, které se konalo 11. září 1938 v Jesenici, nevěřili vlastním očím. I když se nacházeli v městě, kde téměř 90 procent obyvatel tvořili Němci, nikdo nezačal provokativně pískat, když drželi dvě minuty ticha za prezidenta Masaryka, ani nevystřelil po žádném z pěti set poštovních holubů, které vypustili. Zdálo se, že všichni místní henleinovci přes noc vymřeli. Nebylo po nich ani vidu, ani slechu. Ve městě vládl podivuhodný klid. Už brzy ale měla přijít bouře.

Návštěva Konrada Henleina v Žatci 29. srpna 1938 skončila fiaskem. Stoupenci Sudetoněmecké strany zaplnili sotva čtvrtinu náměstí, z oken viselo dohromady jen sedm stranických praporů a místo všech zvonů vyzváněl Henleinovi na uvítanou jenom jeden. Henlein nedokázal skrýt své rozladění. „Vzpomeneme-li si na měsíc květen a červen tohoto roku a srovnáme-li účast a nadšení na tehdejších demonstracích s pondělní slavností, musíme říci zcela objektivně, že Sudetoněmecká strana je v rozkladu,“ glosovaly Henleinovu návštěvu hraničářské české noviny Žatecký kraj.

Kéž by to byla pravda.

Německý plán

Prvního září 1938 upozornil deník Národní politika na rozhovor, který o týden dříve vedl jistý anglický novinář s maršálem Göringem, Hitlerovou pravou rukou. Tématem rozhovoru byla německá zahraniční politika. Göring se před anglickým novinářem rozhovořil i o nacionální „svaté válce“, kterou Berlín rozpoutá proti Československu, pokud nezasáhnou velmoci a svým „silným zákrokem“ neprosadí autonomii Němců v Československu. Ta by sudetským Němcům přinesla i právo rozhodnout se, ke kterému státu chtějí patřit. Göring nepochyboval, že si vyberou Německo a Hitler tak jako tak dosáhne svého.

„Německo žádá úspěch,“ pravil Göring. A vzhledem k hospodářským obtížím Německa a rostoucí nespokojenosti říšských Němců s nacistickou politikou je prý nezbytné dosáhnout úspěchu co nejdříve. „Co nejdříve“ znamenalo podle Göringa v době nadcházejícího sjezdu nacistické strany v Norimberku. Sjezd začne 5. září. Hitlerův závěrečný projev byl ohlášen na dvanáctého.

Henleinovci neušetřili před svou ideologií ani děti. Němečtí školáci z Jesenice zdraví zdviženou pravicí hákový kříž při oslavě 1. máje v roce 1938. Říšskoněmeckou vlajku vedle československé měli ten den úředně povoleno vyvěsit státní občané Německa. Objevila se na dvou domech.

Henleinovský obrat

V neděli 11. září se v Petrohradu blízko Jesenice konala manifestace henleinovců. Byla úplně jiná než ta před čtrnácti dny v Žatci. Nádvořím petrohradského zámku pochodovalo odhadem pět tisíc sudetských Němců z Jesenicka, Podbořanska, Žatecka, Žluticka a Bochovska. Zdviženou pravicí zdravili anglického lorda Waltera Runcimana, který v Petrohradu trávil víkend.

Lord Runciman přicestoval do Československa počátkem srpna 1938, aby z pověření anglické vlády prozkoumal postavení Němců v Československu a působil jako prostředník při bezvýsledných jednáních mezi československou vládou a Henleinovou Sudetoněmeckou stranou o postavení sudetských Němců v Československu. Henlein neustále stupňoval své požadavky a československá strana jim krok za krokem ustupovala. Přesto Henlein pořád nebyl spokojený.

Do Petrohradu pozval lorda Runciman hrabě Eugen Czernin. V eskalujícím národnostním sporu nestál podle vlastních slov ani na straně Němců, ani na straně Čechů. Zachovával neutralitu. Lady Runcimanová si o něm poznamenala do svého deníku, že „všechno, co chce, je žít s každým této zemi v míru.“

Manifestace henleinovců na nádvoří jeho zámku se Czernina nemile dotkla. Podle vlastních slov se cítil „nanejvýš trapně, zejména kvůli svému hostovi,“ kterému přislíbil ryze soukromý pobyt na neutrální půdě, vyplněný střílením bažantů a nenáročnou konverzací.

Czerninovi se protivila především separatistická hesla, která henleinovci skandovali. Znovu a znovu žádali Runcimana, aby je osvobodil od Československa. Když o čtrnáct dnů dříve při nevydařeném žateckém shromáždění několik osamělých henleinovců volalo „My chceme anšlus“, označil je i hraničářský Žatecký kraj za radikály. Teď henleinovci hromadně vyzývali k rozbití státu. „Tím je řečeno, co SdP vždycky doopravdy chtěla, i když její představitelé ujišťovali, že stojí o řešení v rámci československého státu,“ poznamenal si později hrabě Czernin do svého deníku.

Půl hodiny před petrohradskou manifestací se Runciman uvolil přijmout delegaci regionálních předáků SdP a starostů Jesenice, Podbořan a Žlutic. Delegace předala Runcimanovi memoranda, která měla dokazovat znevýhodňování Němců v pohraničí československou vládou po roce 1918. Upozorňovala hlavně na křiklavý nepoměr mezi vysokým počtem německých obyvatel a mizivým zastoupením Němců ve státních službách.

Runciman memoranda převzal a řekl, že údaje prověří.

Shromáždění v Jesenici

Zatímco do Petrohradu se od časného nedělního rána sjížděli ze všech stran henleinovci, aby se předvedli před lordem Runcimanem, do sousední Jesenice proudili po stovkách Češi, především z Rakovníka, aby oslavili dvacet let trvání republiky a společně podpořili zdejší českou menšinu a demokratické Němce, kteří ještě odolávali gangsterským metodám henleinovců. „Jest mnoho těch, kteří stojí v Sudetoněmecké straně jen proto, že se domnívají, že není jiného východiska,“ stálo v provolání, které organizátoři manifestace zveřejnili před jejím konáním.

Jedenáctého září se v Jesenici shromáždilo hodně přes tři tisíce lidí. Většina dorazila z Rakovníka. Byli mezi nimi sokolové, skauti, hasiči, letečtí modeláři nebo baráčníci. Většina přijela zvláštním vlakem, vypraveným z rakovnického nádraží, další přicestovali ve 45 plně obsazených autech Branného svazu československých motoristů a na 65 motocyklech Motor-klubu. Celkem z Rakovníka dorazily více než dva tisíce lidí. Další stovky účastníků přijely z Plzeňska a Lounska.

Shromáždění se zúčastnilo i velké množství Němců, kteří svou účastí vyjádřili loajalitu k Československu a nesouhlas s Henleinovou politikou.

Útoky henleinovců

V rozhovoru s anglickým novinářem Göring prohlásil, že pro rozpoutání „svaté války“ s Československem Německo použije taktiku „vybičování nervů“. Co to znamená, Hitler jasně ukázal ve své závěrečné řeči na sjezdu nacistické strany v Norimberku 12. září 1938. Ostře zaútočil na Československo a vyhrožoval, že další útisk sudetských Němců nedopustí. Když rozhlasový přenos z Norimberku skončil, henleinovci po celém českém pohraničí jako na povel napadli četnické stanice, celnice, nádraží, pošty a další úřady s českým personálem.

V Jesenici se střelbou zmocnili budovy nádraží. V české škole vytloukli okna a zhanobili obrazy prezidentů Beneše a Masaryka. Napadli i poštu, ale poštmistrovi se podařilo budovu uhájit. České a židovské domy počmárali hákovými kříži a vozovku státní silnice nápisem „Heil Hitler!“. V půl čtvrté v noci dorazily do Jesenice jednotky státní policejní stráže ze Žatce a Plzně a zatnuly henleinovcům tipec.

Hitlerova taktika „vybičování nervů“ v tomto případě totálně ztroskotala. Československo udrželo nervy na uzdě, nedalo svým tankům a kulometům povel k útoku, a i za cenu několika desítek obětí neposkytlo Hitlerovi záminku k okamžitému rozpoutání „svaté války“.

Hitlerův zákeřný úder z 12. září Československo ještě ustálo.

Roman Hartl