Kdysi Báře olympijský medailista Jan Řehula představil triatlon. Dneska ji připravuje na závody.

Jak uzavření bazénu ovlivnilo životní osud triatlonistky Báry Jedličkové

Závodila jsem s živou rybkou v dresu

Shody náhod zavedly dvanáctiletou Báru Jedličkovou z Roztok k triatlonu. Tento, pro někoho možná méně známý sport, se skládá ze tří disciplín. Kombinuje plavání, cyklistiku a běh. Kdo by si myslel, že je to sport pro tvrdé chlapy, po setkání s Bárou by musel svůj názor poopravit. Začala jako samouk a po roce závodění ve specializovaném oddíle se dostala ke špičce ve své věkové kategorii. Závodí jako mladší žákyně s děvčaty ve věku 12 – 13 let.

Z Rakovníka do Berouna

Jako pětiletá chodila do plaveckého bazénu v Rakovníku, kde se naučila základům plavání. V té době ji trénoval Michal Beránek. Zásadní bylo uzavření bazénu a manželé Jedličkovi se museli rozhodnout, co bude s plaváním dál. „Říkali jsme si, že ještě rok by chodila do kroužku, aby si upevnila dovednosti. Kdyby nezavřeli v Rakovníku bazén, pravděpodobně bychom ani neřešili přechod na školu do Berouna,“ začíná s vyprávěním maminka Lucie Jedličková. „Začali jsme tedy dojíždět do berounského plaveckého bazénu, kde byla možnost přihlásit Báru do oddílu přípravek. K plavání přibyla ještě atletika a pak už Bára nastoupila na tamní gymnázium. Zpočátku nevěděla, jakému sportu by se ráda v budoucnu věnovala a atletika byla výbornou všeobecnou průpravou. V plavání se spíš než se soupeři závodí s časem. Barču více motivuje, když má soupeřky na dohled a může se s nimi měřit,“ popisuje Lucie Jedličková.

Po příchodu do Triatlonové akademie Plzeň se Barča zlepšila především v cyklistické části triatlonu.

Ovlivněná pěti kruhy

Cesta k triatlonu byla překvapivá. Před dvěma lety, v době letní olympiády v Riu de Janeiru, celá rodina vyrazila na Lipno do olympijského parku, kde se představovaly nejrůznější sporty. „Barču nejvíce zaujal triatlon. Možná také proto, že o něm tak barvitě vyprávěl bronzový medailista z olympiády v Sydney z roku 2000 Jan Řehula. „Bára si chtěla triatlon vyzkoušet. S manželem jsme nebyli proti. Vyrazili jsme na amatérský triatlonový závod, který se konal v Postoloprtech. Jmenoval se příznačně Můj první triatlon. Byť se závod oproti klasickému v mnoha ohledech lišil, Barča si po jeho absolvování triatlon zamilovala. V té době jsme se začali poohlížet po klubech, které by byly v rozumné dojezdové vzdálenosti. Poptávali jsme se i v Berouně, zda by dceru nevzali do cyklistického oddílu, načež nám odpověděli, že berou pouze chlapce. Poté jsme se tedy shodli, že budeme trénovat jednotlivé disciplíny zvlášť a pak se prostě jen na závodech spojí. To jsme ještě nevěděli, jak důležitá je propojenost mezi jednotlivými částmi triatlonu,“ pokračuje maminka Barunky.

Svojí cestou

Samouk Bára odjela několik závodů, byť nikdy neprošla speciálními tréninky. Přesto se dokázala prosadit. „Prvním soutěžním závodem byl aquatlon v Plzni, který se odlišuje od triatlonu v tom, že se většinou koná za studenějšího počasí. Nejprve se odplave vše v bazénu a teprve potom, někdy i s dvouhodinou prodlevou, se jde ven, kde následuje cyklistická a běžecká část. Báře se tento závod nadmíru povedl. Vyhrála s velkým časovým rozdílem a cenu ji předával samotný Jan Řehula z Triatlonové akademie Plzeň. To nám pomohlo při následném výběru triatlonového oddílu. Původně jsme měli v hledáčku tři kluby – v Plzni, Praze a Příbrami. Nakonec jsme se rozhodli právě pro plzeňskou akademii, kde je celý oddíl zaměřen na mládež a nabízejí několik soustředění po celý rok. V posledním roce dokonce byla do programu zahrnuta i minipřípravka, aby se zabavili i mladší sourozenci. Na závody jezdíme společně, jako jedna velká rodina. Tato komunita nám velmi přirostla k srdci,“ nadšeně vypráví o sblížení s ostatními rodiči otec Jan Jedlička.

Doběhne mladá triatlonistka až do reprezentace?

Rozdílné „tlony“

Triatlon má více podob. Nejvýraznější je v cyklistické části. Dá se závodit na horském nebo silničním kole. „Během sezóny absolvuji obě formy. Zkouším terénní triatlony, ale plně se věnuji tzv. olympijskému triatlonu. Další rozdíly jsou ve vzdálenostech, které jsou úměrné věkové kategorii. V té naší (mladší žákyně 12–13 let) plaveme 300 metrů. Na kole musíme zvládnout 6 km a na závěr běžíme dva kilometry. V této kategorii budu závodit ještě příští rok. Poté se přesunu do starších žákyň, kde se trasy jednotlivých disciplín prodlouží. Věřím, že se jednou dostanu až na oficiální olympijskou vzdálenost. Další odrůdou je duatlon, který se skládá pouze z cyklistiky a běhu. Všechny tyto formy jsou fyzicky náročné a bez tréninku to nejde. Proto trénuji prakticky po celý rok. Vše začíná březnovými aquatlony, které přecházejí v triatlony. V případě nepřízně počasí se triatlon mění na duatlon. Poslední letošní závod se uskutečnil první zářijový víkend v Karlových Varech. Celou sezónu uzavřel přátelský Mácháčský pohodář, který je vhodný pro amatéry, kteří si chtějí vyzkoušet náročnost takového závodu,“ řekla Bára Jedličková.

Nejvíc mě baví kolo

Obecně se říká, že základem triatlonu je plavání. Bára sice nevybíhá z vody mezi prvními, je ale vidět, že plave úsporně a není vysílená. „Většina prvních plavců na trati postupně odpadává a v ten okamžik jsem já ve výhodě. Díky příchodu do triatlonové akademie jsem se nejvíc zlepšila především v cyklistické části. Na tréninku mě právě nejvíc baví kolo, protože je každá tréninková jednotka jiná, na rozdíl od plavání a běhu. Ale při závodu mě baví všechny disciplíny. Nejlepší jsou starty z mola. Hromadné, při kterých se vbíhá do vody, připomínají spíš boj. Kolikrát je to tak nahuštěné, že není překvapením, když vás někdo stáhne za nohu pod vodu. Pokud jsou v závodu spojené věkové kategorie, tak startuje najednou třeba i stovka dětí,“ popisuje Bára a přibližuje i pravidla triatlonu. „Ta jsou velmi přísná. Například v depu jsou striktní podmínky, kam umístit kolo, helmu a další příslušenství a vše se trestá penalizací. Během závodu se nesmí, mimo označená místa, podávat ani lahev s pitím, což zjistil táta před pár dny a oba jsme se tomu společně zasmáli.“

Pozvánka do reprezentace

Za pouhý rok, co Barča navštěvuje triatlonový oddíl, se její výsledky raketově zlepšily. Úspěchy v seriálu Triatlon Czech Series ji vynesly na konečné 2. místo. Skvěle se po celou sezónu umísťovala v aquatlonech, kdy dokonce dva závody zcela ovládla. Výborné výsledky zaznamenala i v terénních triatlonech, na které se nezaměřuje. Zlepšení neuniklo ani trenérům těch nejlepších a zaslali jí pozvánku na reprezentační sraz žactva do Nymburka. Kemp je zaměřený především na techniku a jedním z trenérů je i staronový učitel plavání Michal Beránek. Po trénincích jsou přizváni rodiče, s nimiž trenéři rozeberou, na co je nutné se zaměřit, aby došlo ke zlepšení. O reprezentačních úspěších mladé triatlonistky si něco povíme zase někdy příště. Alžběta Brabcová

Outdoorová kuriozita

Při jednom závodu Bára upadla, velmi sedřená ještě nasedla na kolo a triatlon dokončila nakonec i přes pohromu v relativně dobrém čase. Zklamaná se šla převléknout. Při svlékání kombinézy zjistila, že pod dresem měla po celou dobu společníka – živou rybku. Triatlon je prostě outdoorový sport se vším všudy.