Experimentální fyzik, špičkový vědec a vedoucí Astronomického kroužku v Novém Strašecí Peter Kodyš.

„Co bylo před vznikem vesmíru, zatím nevíme. Ale snažíme se na to přijít,“ říká Peter Kodyš

Astronomický kroužek má svoji definici světa

NOVÉ STRAŠECÍ. Klub Dům dětí a mládeže Rakovník nabízí zájemcům takové množství zájmových kroužků, že je těžké najít obor, který by nepokryly. Jedním z nich je poměrně mladý astronomický kroužek v Novém Strašecí. O jeho vznik se zasloužil člověk nad jiné povolaný. Vystudovaný biofyzik pracující dvacet let v Ústavu částicové a jaderné fyziky při Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jmenuje se Peter Kodyš a žije a vychovává své děti právě v Novém Strašecí. Zde kroužek před pěti lety založil.

Co vás k tomu vedlo?

Když nastoupily moje děti na základku, hledali jsme pro ně s manželkou kroužky technicky či přírodovědně zaměřené. K dispozici bylo pouze modelářství. Přišlo mi to málo, i když jsem v dětství také modelařil. Ovšem do astronomického kroužku jsem chodil celý gympl i na univerzitě a pak i v práci a mimochodem tehdejší přátelství nám vydržela dodnes. Nakonec jsem se dobral k DDM Rakovník a Jitce Samšukové, která je kontaktní osobou pro Strašecí. Do té doby jsem neměl žádné zkušenosti s vedením dětí, tedy kromě svých vlastních, ale zkusil jsem to.

Jak to šlo?

Docela dobře. Děti jsme oslovili a první rok se jich přihlásilo asi deset, pak se počet ustálil až do šestnácti. Navrhl jsem scházet se v pátek odpoledne a předložil hrubou osnovu činnosti. Vymyslel jsem si, že v prvním pololetí se budeme zabývat bližším vesmírem, tedy sluneční soustavou, Sluncem, orientací na obloze, prací s dalekohledy. Na druhé pololetí jsem naplánoval hvězdy, galaxie, vzdálený vesmír a jeho uspořádání. Vyhledal jsem svůj sešit starý pětatřicet let, tím jsem se inspiroval, i když jsem to popravdě kdysi dost odflákl.

Přijaly vás děti?

Vždycky jsem si připravil tak půlhodinové povídání a pak jsme si malovali. Nejen do sešitů, i na tabuli. Zpočátku co kdo chtěl, později i k daným tématům. Měl jsem je k tomu, aby povídaly co nejvíc samy. Zprvu úplně o čemkoliv. Chtěl jsem, aby se nestyděly a dokázaly se samostatně projevit. Ne jenom číst z papíru něco, co našly na internetu. Vysvětlovali jsme si neznámá či cizí slova, vedu je k vlastnímu myšlení. Snažím se, abychom o věcech společně diskutovali, aby nepřijímali všechno jen proto, že jsem to řekl.

Scházíme se ve škole. Učitelka fyziky Daniela Kalistová bývá s námi, vždycky uvaří čaj a také nás pouští do kabinetu, aby se děti seznámily s fyzikálními přístroji.

Není to na ně příliš složité?

Samozřejmě se snažím přizpůsobit svůj dospělý vědecký jazyk dětským otázkám. Vidí, že vědec je normální člověk, někdy neohrabaný a není dokonalý řečník. Naopak precizní výklad je nudí. Zkusil jsem povídání s promítáním, ale děti sledovaly jen obrázky a neposlouchaly mě. Tak jsem se vrátil ke křídě a tabuli. Dávám si pozor, abych nevykládal příliš komplikovaně, jinak neudrží pozornost. Mám tam holčičku Míšu snad z druhé třídy, ta je hodně zapálená. Pořád si něco maluje a chce být astronomkou. Jestli ale z někoho vyroste významnější fyzik, to nevím. Jisté je, že mají vesměs vztah k technickým oborům. Překvapující a milé je, když mi rodiče povídají, jak je děti doma poučují a zkoušejí o planetách a hvězdách, o teorii relativity a světelných spektrech.

Co považujete za nejdůležitější?

Učím děti, aby se nebály fyziky, aby se dokázaly vyjadřovat a samostatně přemýšlet. Chci, aby chápaly náš svět jako fungující a vzájemně související celek. Od nanočástic až po hvězdy.

Daří se vám to?

Pokusil jsem se dětem vyložit, jak je svět poskládaný. Rozdělil jsem tabuli na pět částí a do každé napsal jedno slovo: částice, atomy, molekuly, látka, život (ČAMLŽ). Vybídl jsem je, aby napsaly, co si pod každým termínem představují. Tak vznikla naše tajná zkratka ČAMLŽ. Definice světa.

Člen Astronomického kroužku Matyáš Valentin při exkurzi do Štefánikovy hvězdárny na Petříně.

Učím je, že hodně věcí už víme, ale spoustu ještě ne. Úroveň současného poznání to nedovoluje. Víme, že vesmír vznikl zhruba před čtrnácti miliardami lety a dolétl do vzdálenosti čtrnácti miliard let tak, jak dolétne za tu dobu světlo. Nic rychlejšího neznáme. Co bylo předtím, nevíme. Můžeme jen spekulovat. Částicová fyzika ukazuje, že svět funguje na základě principu – co se může stát, to se také stane. Může-li se něco stát pěti způsoby, stane se to pětkrát častěji než to, co se může stát jen jedním. To je vědecky ověřené.

Tohle děti pochopí?

Zjistil jsem, že nemá cenu je šetřit v tom smyslu, že se ještě o něčem neučily, nemají chemii apod. V jejich 4. či 5. třídě jsme se dotkli kyselin, řekli si, co je vodík, dusík, povídali si o teorii relativity. Jsou ve věku, kdy jsou přístupné různým myšlenkám a není důvod jim je neříct. Proč se bránit vysvětlení nejpodstatnější podstatové věci, kterou já vím o částicích a vesmíru? Tedy, že co se může stát, to se i stane?

Chodíte pozorovat hvězdy do terénu?

DDM Rakovník nám zakoupil krásný zrcadlový teleskop a za to jsem moc vděčný. Na podzim a v zimě, když je trochu jasno, se snažíme po večerech venku sejít. Učím děti orientovat se na obloze a rozeznávat souhvězdí. Teleskopem vidíme až tisíckrát víc světla, dokonce jsme jednou zahlédli i proužky na Jupiteru.

Navštívili jsme hvězdárny v Ondřejově a na Petříně, vše s odborným výkladem a myslím, že je zaujal.

Na jaře jste byli ve švýcarském CERN (Evropská organizace pro jaderný výzkum).

Pracuju jako experimentální fyzik v Ústavu částicové a jaderné fyziky na MFF UK a s laboratořemi v CERNu úzce spolupracujeme. Je to naprosto výjimečné zařízení. Nejlepší a největší současné výzkumné centrum pro částicovou fyziku na světě. Pověstný obří urychlovač částic LHC je 27 km dlouhý do zaobleného osmihranu zalomený spojený tunel. Uložený je padesát až sto padesát metrů pod zemí. Obrovské detektory (přístroje) zachycují srážky částic a pokoušejí se identifikovat ty, které srážkou vzniknou. Já se podílím na sestavování takových detektorových stanic. Úžasná práce na úžasném projektu s úžasnými lidmi. Jedna z našich bývalých šikovných studentek nás tam měla na starosti.

Byla to už druhá návštěva, že?

Ano, k té první mě děti před pár lety vyloženě vyprovokovaly. Dali jsme tehdy s jejich rodiči dohromady pár aut, a protože nadšení bylo veliké, zopakovali jsme si to letos na jaře.

Procházeli jsme se po laboratořích a na vlastní oči viděli experimenty, které děti znaly jen z teorie. Například vyzkoušely postavit si vlastní mlžnou komoru. V ní se pára podchladí na tak nízkou teplotu, že letící elektron nebo proton v ní vytvoří viditelnou dráhu z kapiček.

Děti se také podívaly do velínu experimentu ATLAS, odkud se měřící stanice řídí a kontroluje její chod. Navštívili jsme 3D projekci experimentu ve speciální místnosti jako v 3D kině. V muzeu experimentu jsme prošli všechny fáze měření částic různými detektory.

Perličkou byla návštěva prvního pokusu 600 MeV synchrocyklotronu (1957–1990) s efektní názornou audio-video prezentací. Po opadnutí původní radiace je od roku 2016 zpřístupněn veřejnosti. Exkurzí bylo asi pět a ještě jsme měli čas prohlédnout si Ženevu. Její hrad, parky i jezero, a hlavně známou fontánu, kde jsme se mnozí pořádně osprchovali.

Lída Faflíková

Roste mu nástupce?

Je možné, že dětský zájem o fyzikální jevy a astronomii některého nynějšího člena novostrašeckého Astronomického kroužku přeroste ve studium a následné uplatnění se v oboru. „Objem práce a šířka záběru je tak rozsáhlá, že jen vítáme nadšené mladé pokračovatele. Už ve druhém, třetím ročníku na universitě se snažíme studenty do výzkumu a spolupráce s CERNem zapojit. Česká republika tam má vynikající jméno a naši absolventi jsou teoreticky i experimentálně velmi dobře připravení,“ konstatuje Peter Kodyš.