David Nachtigal pózuje před redakcí Raportu.

K popularitě mu pomohl i článek v Raportu o letní herecké škole

Nachtyho videa už vidělo přes milion lidí

Že dnešní děti tráví stále více času s mobilními telefony, jsme si už tak nějak zvykli. Mnohdy ale vůbec netušíme, co vlastně dělají. Pokud natáčejí videa, na kterých na nejrůznější hudební nahrávky tančí, gestikulují a dělají všelijaké grimasy a gesta, mohlo by se jednat o aplikaci Musical.ly. V takovém případě je váš syn „muser“ a máte-li dceru, jedná se o „muserku“. Do tajemství světa muserů nás zasvětil David Nachtigal, zvaný Nachty. Je z Rakovníka, je mu 16 let, chodil na 3. ZŠ a nyní studuje gymnázium v Novém Strašecí. Jeho videa mají statisícová zhlédnutí a patří ve svém oboru k celebritám.

Abychom si to ujasnili: vy nejste youtuber?

Ne. Jsem muser.

A hlavní rozdíl je v čem?

Youtubeři působí na Youtube, museři na aplikaci Musical.ly. Naše videa trvají maximálně 15 sekund. A vůbec se v nich nemluví, jen se natáčí různé taneční kreace na písničku. Každý tak může ukázat svoji originalitu.

Tak vidíte, a já jsem vás našel na Youtube.

Dá se to tam také najít, pokud tam někdo videa vloží. A youtubeři na to někdy dělají i reakce a hodnotí to. Ale naše aplikace se jmenuje Musical.ly a s Youtube nemá vůbec nic společného.

Jak to vlastně děláte dlouho?

Začal jsem už před třemi roky, ještě na základní škole. Jenže to jsem v tom ještě nebyl tak aktivní. Ale zhruba rok a půl jsem teď hodně aktivní.

Co to obnáší být aktivním muserem?

Snažím se vydávat každý den minimálně jedno video. Připravit jedno video mi trvá hodinu, někdy i dvě. Protože to střihám i jinak upravuji. Ale ta časová náročnost je individuální. Každému to trvá jinak. Někdo to má za půl minuty.

Kde vybíráte muziku?

K tomu existují stránky s písničkami, na které člověk nahrává. Jsou upravené, zremixované, dává to tam sama aplikace Musical.ly.

Jedno video denně, několik let, to je docela fuška. Kde berete nápady?

Já to dělám tematicky na hudbu, kterou si vyberu. Nejdřív zvolím muziku, natočím video a pak to sestřihám do rytmu hudby. K tématu.

Kolik celkem už máte na kontě nahrávek?¨

Mám jich 504. Ale zpočátku jsem je nepřidával den po dni, to až v poslední době.

Jakou máte návštěvnost?

Návštěvnost se stále zvedá. Je pořád o něco větší. Jsem s ní spokojený.

Tak kolik? Aspoň přibližně?

Tak já se podívám, kolik mám teď sledovanost (bere do ruky telefon). Ono je to na každém videu úplně jinak. Průměrně to vidí kolem sedmdesáti tisíc lidí. Někdy se to povede, že mě dají na hlavní stránku. Díky tomu mám video, které už vidělo i milion lidí. Ale to je výjimka. Sto tisíc je poměrně běžný počet zhlédnutí. A „lajky“ se pohybují od deseti do dvaceti tisíc. Ale některá videa, když si jich všimne ten admin, co spravuje aplikaci, a dá je na hlavní stránku, což se také stává, se pak dostanou k větší sledovanosti. U videa, které má milion zhlédnutí, mám i sto tisíc lajků.

A za to už jsou i nějaké peníze?

To se dělá tak, že tu aplikaci můžete streamovat, tedy jako živé vysílání, a lidé vám můžou posílat dárky.

Jako balíčky?

Ne, dárky ve formě kreditu, který si ten dotyčný koupí a pak ho utratí. Lidé mi posílají dárky, každý má jinou hodnotu a jak se nastřádají, podle toho mám výplatu na streamech. Teď navíc dostanu zaplaceno i za akce. Nedávno jsme absolvovali českou Musertour. Objeli jsme sedm měst a za to mám také nějaké peníze. Mám také svůj merch (reklamní předměty, pozn. red.), své popsockety na telefon, plakáty a z toho také něco vytěžím.

Můžete se jako muser uživit?

To rozhodně ne, tak velkou sledovanost tahle aplikace ještě nemá. A také ten okruh, co videa sleduje, je v rozmezí deseti až patnácti let. Řekl bych, že je to spíš taková brigáda. Místo kapesného.

Jak vypadá takové turné?¨

Máme úvodní představení, kde tancujeme. A pak každý z muserů ukáže, co umí samostatně. Někdo zpívá, někdo tančí. Já tancuju. Dohromady jsem tam ve třech sestavách plus úvod. Je to sranda, užívám si to, baví mě bavit lidi.

Kdo tour zastřešuje?

To nám dělá manažer, je to youtuber, říká si PJay, Patrik Jareš.

To přijedete někam na náměstí, kde je stage, nebo jak to funguje?

Spíš do kulturních domů, výjimkou bylo nákupní centrum Europark, jinak jsou to divadla a kulturáky. Vstupné se pohybuje kolem stovky,

Míváte vyprodáno?

Většinou ano, takže jsme spokojení. Já jsem se toho obával, že to lidem bude stačit přes ten telefon a že ve skutečnosti to nebudou chtít vidět, ale byl jsem překvapen.

Předpokládám, že máte hodně fanynek? Jste i na FB?

Fanynek mám hodně, ale FB si střežím, tam mám jen dvě stě přátel. A to jsou jen lidi, se kterými se znám. Aby mi nemohl napsat každý. Na tyto věci používám spíš instagram.

Stává se vám, že jdete po ulici a lidi vás poznávají a chtějí podpis?

To se mi stává často. Třeba včera jsem šel do Slepice na čaj, najednou zabrzdilo prudce auto, já se úplně lekl, co jsem udělal, vylítla za mnou starší paní a říká: „Prosím vás, vyfotil byste se s mými dcerami?“. Někdy je to dobrý pocit, ale někdy se to nehodí. Třeba se mi stalo, že jsem byl v Praze. Měl jsem plný ruce a někam jsem pospíchal. Koupil jsem na Zličíne domů jídlo a za pět minut mi jel autobus, takže jsem pospíchal, ale neuměl jsem říct ne. Nechci být nepříjemný a někoho odpálkovat. Sám vím, když k němu vzhlížím, a on by mě odbyl, jak by mně to bylo nepříjemné.

Jsou museři všichni ve vašem věku, tedy maximálně středoškoláci, nebo se najdou i nějací starší týpkové. Co kdybych třeba natočil něco já?

Tak to ani ne. I když jsou tam asi nějaké výjimky, ale … já nevím, jak to říct.., když už tam něco natočí takhle starší člověk, tak je to většinou divný. Je poznat, že se v tom moc nevyzná, bývá to takové zvláštní. Ale většinou jsou museři v podobném věku jako návštěvníci stránek. Od deseti do dvaceti let.

A asi hlavně holky, že?

Jo, to určitě.¨

Musíte nějak víc investovat i do šatníku?

Podle mě lidi moc na oblečení nekoukají. Samozřejmě nechci mít na sobě pořád to samé, trochu to do šatníku zasahuje, ale ne moc.

Jako tanečník jste samouk?

Tancoval jsem v Lincejs Crew, poslední rok, co jsem tam působil, jsme byli i v soutěži Československo má talent. Pak jsem skončil, ale nikdy mě to nepřestalo bavit. Občas jsem si zatancoval i sám.

Všiml jsem si i nějakých prvků, jako je electric boogie. I to ovládáte?

Jo, dělám třeba i robota nebo popping (druh streetového tance). To se mi teď hodí, aspoň mám na turné co ukázat, protože zpívat neumím. Maximálně si zazpívám ve sprše, ale to bych nikomu nepřál…

A jak dlouho se chcete tímhle oborem zabývat, abyste nebyl divnej?

Než půjdu na vejšku. Je mi jasný, že navždy se tím živit nebudu, právě i z toho důvodu, že je to omezeno věkem.

Vaše maminka mi říkala, že vás k Musical.ly měl inspirovat dokonce i nějaký článek v Raportu. Je to možné? Vy čtete Raport?

Je to tak. Četl jsem článek o letní herecké škole a díky tomu jsem tam začal také jezdit. A to mi pomohlo zbavit se takových věcí, jako jsou stres před lidmi, na pódiu nemám trému a díky tomu jsem se nebál prosadit svůj originální pohled na aplikaci. Myslím si, že i díky tomuto přístupu mě lidé tolik sledují.

A čemu se chcete věnovat dál?

Chtěl bych se živit vlastně tím, co dělám i na té aplikaci. Střiháním videí. Chci jít na obor vizuální efekty a 3D animace. A jednou dělat animátora třeba v reklamě. Dělám to už tři roky a pořád mě to baví.

Co to je za školu?

Vysoká škola kreativní komunikace, jde o soukromou školu. Je v Praze a má strašně dobré prostředky, aby mě vybavila do budoucna.

Takže musíte na Musical.ly vydělat nějaké prachy, abyste měl na studium?

To jo. Střádám i na tu školu.

A co teď? Učíte se dobře?

Neřekl bych dobře, řekl bych průměrně. Jsem na gymnáziu ve Strašecí, teď jsem se docela zhoršil, ale vždycky to dokážu zase vytáhnout, když mi teče do bot.

Pavel Sklenička