Vladimír Soukup ve svém druhém domově – šatně A-mužstva HC Rakovník.

Vláďa Soukup považuje Otu Vejvodu za nejlepšího trenéra, který v Rakovníku byl

Jsem ulítlej, v kabině prakticky bydlím

Vladimír Soukup, vedoucí hokejového A-týmu HC Rakovník, obdržel při letošním vyhodnocování ankety Sportovec okresu cenu za celoživotní propagaci sportu. Jak sám přiznává, moc ho tato pocta potěšila a také velmi překvapila. Prý je v Rakovníku spousta jiných lidí, kteří by si to zasloužili víc. Na druhou stranu je to pro něj závazek k další práci pro rakovnický hokej…

Fotbal, hokej, basket

„Narodil jsem se v Rakovníku v únoru 1949. Ne v porodnici, doma, v činžáku na Krétě. Jsem rodilý kréťák a jsem na to hrdý. Tam bývala výborná parta. Když jsem četl Poláčkovu knihu Bylo nás pět, tak jsem si říkal, že přesně takhle jsme vyrůstali. Byla to periferie a na ní jsme vyrostli. V polích, v lesích a na zavážce,“ začíná své vzpomínání Vladimír Soukup. A protože je to z Kréty na fotbalový stadion SK, co by kamenem dohodil, logicky na tomto hřišti skončil i malý Vláďa. „Hrál jsem za žáky a mladší dorost. Měl jsem fotbal rád, ale moc jsem ho neuměl. Říkali mi Paťák, protože jsem běhal po patách. Stavěli mě vždycky jen na chvilku, ale mně to stačilo.“ Podobné to bylo i s hokejem, který Vláďa hrával za starší žáky a dorost na sokolovně.

Větší úspěchy zaznamenal jako basketbalista. Někdy v roce 1966 začal hrát za Lokomotivu Rakovník a hrál za ni asi dva roky. Pak ale objevil kouzlo muziky.

Zpěvák popu i bigbítu

„Na jedné taneční zábavě jsem slíbil své budoucí ženě, že jí zazpívám. O přestávce jsem se domluvil s kapelníkem Merkuru Jiřím Soukupem a opravdu jsem zazpíval. Tak se mi to zalíbilo, že jsem se přihlásil do soutěže Hledáme nové talenty a skončil na druhém místě. Netrvalo dlouho a dostal jsem lano do Melodie. Po Merkuru a Luxoru to na konci 60. let byl nejlepší orchestr na okrese – 5 saxofonů, 3 trumpety, 3 pozouny a vynikající vybavení. Zkrátka nádhera,“ vzpomíná na své hudební začátky Vladimír Soukup.

Brzy vznikla při Melodii bigbítová kapela The Undertakers. „Řekli jsme si s Pinďou (Mílou) Černohorským, který hrál v Melodii na basu, že zkusíme i bigbít. Pinďa oslovil Milouška Černého z Mandragory. Chvíli s námi bubnoval Vašek Matějka a po něm přišel Láďa Skoupý. Ke konci na bicí zaskakoval i Libor Laun, který později bubnoval s Jazz Q i s Petrem Novákem.“

Nejraději Vláďa Soukup vzpomíná na své angažmá v novostrašecké kapele Echo 85. „To byl pro mě velký zážitek. Kapelník Standa Brabec tam zavedl disciplínu a bylo to znát. Hráli jsme často a já to pak už nestíhal. Nechal jsem toho v roce 1994. S obnovenými The Undertakers jsem ještě na podzim 1994 zpíval v Rakovníku na akci Je to jenom rock and roll. Pak na to už nebyl čas,“ shrnuje Vláďa Soukup svoji hudební kariéru.

Koncem šedesátých let začala Vláďova hudební kariéra. Na archivním snímku zpívá s big­bítovou skupinou The Undertakers. Vlevo kytarista Míla Černý.

Od trenéra k bafuňáři

Vraťme se ale ke sportu. K hokeji se dostal víceméně přes svého syna Vláďu. „Kluk začal hrát hokej v sedmi letech a trénoval ho Pavel Švácha. Byl na to sám, a tak mi nabídl, abych šel trénovat s ním. To bylo někdy v roce 1985. Měli jsme tam šikovné kluky – Zdeňka Vyskočila, Křižáky, Sýkoru a další, 15–16 kluků. Hodně jich odešlo do Kladna. Z mladších žáků přes starší jsme s nimi šli až do dorostu. Když chodil Vláďa do 9. třídy, vytáhli si ho do Příbrami, kde se hrála liga. První dva roky jsem ho do Příbrami vozil. Když se odstěhoval na internát, tak jsem jezdil za ním. Bohužel, jeho hokejovou kariéru zastavilo ošklivé zranění nohy. Když se dal dohromady, zkoušel to ještě v Kladně, ale na extraligu neměl. Tak přešel do Rakovníka, kde ho stíhalo jedno zranění za druhým, absolvoval několik operací a s hokejem byl konec. Já jsem se vrhnul na hokejové bafuňaření, a to už dělám 30 let,“ vysvětluje Vláďa Soukup, jak se z něj stal hokejový funkcionář.

Vedoucí A-mužstva

Dlouho byl členem výboru a už nejméně dvacet let dělá vedoucího hokejového A-mužstva HC Rakovník. „Chvíli jsem s Vlasjukem trénoval béčko. Když kluci z áčka zjistili, že Kraj 2 je lehčí a nemusí se tolik trénovat, tak chtěli hrát za béčko. To vydrželo půldruhého roku, pak jsme béčko museli odhlásit ze soutěže, protože jsme neměli dost hráčů ani do béčka, ani do áčka.“ Pak se Vláďa rozpovídal o svých funkcionářských povinnostech.

„Práce vedoucího mužstva je v podstatě jednoduchá. Přijde na zápas, napíše zápis se sestavou, dá ho soupeři a rozhodčím, po zápase podepíše zápis, podá si ruku s rozhodčími a se soupeřem, a to je všechno. Jenže já jsem ulítlej, tak tady prakticky bydlím. Peru dresy, suším je, když je na některém díra, tak ji zašiju. Když se rozbijí brusle, spravím je, dělám tady všechny tyhle práce. A dělám je rád. Když jedeme hrát ven, balím tašky všem dojíždějícím hráčům. Když se vrátíme, dáme je sem, druhý den jednu pod druhé rozeberu, mokré věci usuším, a když přijdou kluci na trénink, mají všechno připravené. Dokud mi bude zdraví sloužit, budu vždy rád nápomocný,“ popisuje Vláďa Soukup svoji práci.

Spřízněné duše

Do oka si padl s trenérem HC Otou Vejvodou. Říká, že Ota je každým coulem profesionál, který má u hráčů obrovský respekt. „Byla tady už spousta trenérů slavných jmen – Krása, Hrabě, Bauer, ale Ota Vejvoda je nejlepší. Je ohromná autorita a je na něm vidět dlouholetá zkušenost. S Otou jsme spřízněné duše, scházíme se každý týden a probíráme hokej. Pro Rakovník bylo obrovskou výhrou, že takového Pana Trenéra získal. Dokáže hráče motivovat a vyždímat z nich poslední zbytky sil. Za jeho působení se tady hokej hodně zvedl. I hráčům se tady líbí, i když někdy dostávají pěkně zabrat,“ pochvaluje si Vláďa Soukup.

Překvapivé ocenění

Jak jsem již uvedl, byl Vladimír Soukup velmi překvapen oceněním za celoživotní propagaci sportu. „Když jsem šel na galavečer, vůbec jsem netušil, co se na mě chystá. Sportovní redaktor David Svoboda s Dušanem Godešou to na mě pěkně sehráli,“ směje se Vláďa. „Večerem jsem byl nadšený. Moderátoři Karolína Kříženecká a Pavel Sklenička byli vtipní a program pěkně odsejpal. Byla tam fůra zajímavých lidí, třeba ten mladý hokejista Matěj Zíka, který hraje za kladenské Rytíře. To je obrovský talent. Velkou pardubickou jsem viděl, ale vůbec mně nedocvaklo, že její vítěz je kluk z Rudy. A ta druhá holčina – florbalistka Martina Řepková – je taky z Rudy. Legrace je, že jsem s jejím dědkem vyrostl. Hezky jsem si popovídal s Karlinou Jirkovou. Je to ohromná ženská, která by mohla mladé učit, jak mít rád sport. Před ní klobouk dolů. S její dcerou jsem chodil do školy. Taky tam byla a já jí říkám: „Vidíš, kde jsme? Mamince je devadesát a nám sedmdesát, to snad ani není pravda, jak to uteklo!“

Tomáš Bednařík

Hudební pochoutka

Jako dlouholetý muzikant si Vláďa Soukup „pochutnal“ na koncertu revivalu Queen z Plzně. „Bylo to dokonalé, a to prý kluci neměli svého baskytaristu. Pro mě to bylo obrovské pohlazení na duši. Queeny a Fredyho Mercuryho jsem měl vždycky rád. Obrovský zážitek. Představte si, že se dobře znám i s muzikanty z kladenského The Beatles Revival. Jejich basák Zbyněk Maulis, který hraje v obráceném gardu přesně jako Paul McCartney, hraje hokej za Rynholec. Jednou jsem se s ním potkal, když hrál asi tři hodiny před odletem na turné po Nizozemí.