Starostka Blanka Čebišová právě vytahuje z kotle prasečí ocásek.

Co si čistečtí hasiči na Silvestra chytili, to si na Tři krále snědli

Odložte jednohubky, jde se na odlov prasat!

„Dva zranil, tři zhmoždil a jednoho zesměšnil.“ Čistecká hasičárna se otřásá smíchem. Replika z oblíbené pohádky totiž přesně zapadá do vyprávění. Zbrojnice je plná páry a vůně ovaru. Tříkrálová zabijačka nebyla plánovaná, završila silvestrovský výjezd, který se nejspíš jednou dostane do knížek o Čisté jako vtipné intermezzo. A nebylo by divu, kdyby ho do programu zařadil i zdejší masopustní Cirkus Sarasány. Číslo by se mohlo jmenovat Odlov prasat domácích, to podle znění SMS, která přišla hasičům na Silvestra. V hlavní roli chrabré lovkyně se představila starostka Blanka Čebišová, jejího moudrého poradce a vrchního naháněče bývalý starosta Jaroslav Kondelík a družiny udatných pomocníků jednotka SDH Čistá.

A je to tu. Ovar je hotov, degustace začíná.

Dva čuníci jdou

V příběhu jsou ale ještě další dvě důležité role. Ne moc veselé. Dva čuníci, kteří neměli štěstí na dobrého hospodáře. Proto se občas objevili u sousedů na zahradě nebo za humny hledali něco k snědku. Den před Silvestrem si však řekli, že jestliže platí přísloví: Jak na Nový rok, tak po celý rok, je potřeba vzít osud do vlastních rukou a vydat se za lepším. Ať už je tím lepším plné koryto, nebo řeznická sekera. A tak rozbourali chlívek a vyrazili na cestu.

Čistečtí hasiči s odchyceným čuníkem, kterého jim majitel za jejich úsilí daroval.

Ne mlýn, ale ráj

„Kdyby to býval někdo nafilmoval, byla by to nejlepší scénka, jakou mohli lidi na Silvestra vidět,“ smějí se hasiči. O čunících na útěku se vědělo už v sobotu večer. Pobíhali po Pavízkách a pak najednou zmizeli. Podařilo se jim totiž dostat do mlýna a vyčuchat pytle, které byly plné otrub, zbytků zrní a slámy. Museli si připadat jako v ráji. Dosyta se nažrali a usnuli na pytlích.

„V sobotu večer mi volalo několik lidí, jestli mi neutekla prasata. Moje prasata? Jako kdybych já měl chlívky na rozpadnutí,“ říká, nejprve s vážnou tváří, Jaroslav Kondelík, který jako jeden z mála Čisteckých ještě hospodaří. A pak se do jeho vyprávění začíná vkrádat smích: „Když mi zavolal první, tak jsem se ale pro jistotu běžel do chlíva podívat. Musel jsem do tepláků, ven do zimy. Prasata tam byla všechna.“ Pak už bylo jasné, odkud vítr fouká.

Jaroslav Kondelík, hlavní naháněč.

Silvestrovský vtip?

Druhý den už o prasatech věděla celá Pavízka. A tak měla silvestrovská scénka zaděláno na slušně početné obecenstvo. „Pavízka se starají o čistecký folklor. Blanka je z Pavízek, já jsem z Pavízek. Mezi námi je určitá spolupráce. A taky jsem vedle marxismu-leninismu studoval i ‚naháňanie a vyháňanie‘,“ vysvětluje Jaroslav Kondelík, proč se ochotně stal součástí hlavní naháněcí skupiny. Zapojil se i starostčin syn Jiří. Nastartoval traktor, připojil za něj káru na dobytek a přijel ke mlýnu.

I přesto bylo potřeba tým posílit, a tak vytočila Blanka Čebišová nejprve číslo na policii a poprosila o radu: „Jak reagovali? No, smáli se, popřáli nám hodně štěstí při chytání a doporučili veterináře.“ Ale starostka upřednostnila hasiče.

Zatímco doma připravovali jednohubky, dorazil jim v SMS pokyn k odlovu prasat domácích. „Je to vtip, není to vtip?“ četli váhavě zprávu. Do hasičárny ale nakonec běželi. „Radši jsem jim předem volala, aby proboha nehoukali a jeli jen na majáky, ať to neví i zbytek vesnice. Už tak bylo diváků dost,“ směje se starostka.

Divadlo v Pavízkách

Strategie byla taková, že hlavní naháněč Kondelík prasata naláká na jablka, která měl v kapse pro své králíky. Jinak by neměla důvod se ze svého blahobytného ráje na pytlích hnout. Jenže jablka brzy došla a jakmile se objevili hasiči s žebříkem, dostavil se pud sebezáchovy.

Kvíkala, pobíhala tu tam, tu zase jinam. Hasiči za nimi s žebříkem. Snažili se jim zahradit cestu a nahnat je do káry. Jenže čuníci se nehodlali lehce vzdát. Z vydatné večeře měli dost sil. Když už to vypadalo, že je vyhráno, prorazili v žebříku šprycli a byli opět na svobodě. A tradá k sousedce na dvůr. „Raději jsem jí zavolala, ať se neleká, že má na dvoře dvě prasata a spoustu hasičů,“ popisuje s úsměvem starostka.

Nedostatek chlívků

Nakonec se prasata unavila přeci jen dřív než hasiči, nechala si ovázat provaz kolem krku a následovala je, ač nerada, do káry. Majitel hasiče za jejich úsilí odměnil tím, že jim jednoho čuníka daroval.

„Jenže co s ním, na Silvestra? Ti z nás, kteří mají ještě doma chlívek, ho mají buď plný harampádí nebo dřeva, prázdný nemá nikdo. Zkusili jsme ho vnutit Vencovi Kožíškovi, který dělal na Silvestra v Cihelně ovar, s tím, že ať zapomene na hlavy, že mu přivezeme celé prase. Ale nechtěl o tom ani slyšet. V poledne už bylo na zabijačku pozdě.“ Spásnou myšlenkou pak bylo odvézt prase řezníkovi v Břežanech a nechat si ho zabít na příští sobotu. A tak se na Tři krále konala v Čisté neplánovaná zabijačka.

Jitrnice na Tři krále

„Obecním rozhlasem jsme to nevyhlásili, ale všichni o tom ví. Kdo chce, může přijít na ovar,“ říká starostka, zatímco mele v mlýnku játra. Se zabijačkami má letitou zkušenost, stejně jako ostatní hasiči. Dělají ji každoročně před masopustem. Před osmou rozdělali oheň pod kotli a brzy na to už se z nich valila pára. Kdo šel kolem, zastavil se, a pokud neměl štěstí, že byl na Silvestra u toho, nechal si vše převyprávět. „Jardo, pojď na pivo.“ „Vašíku, přijď pak na ovar,“ ozývalo se každou chvíli z otevřených vrat. Co se nesnědlo, skončilo v jitrnicích, tlačenkách a jelitech.

Takhle si nejspíš čuníci konec svého dobrodružného výletu nepředstavovali, ale na druhou stranu se díky němu dostali do novin a obecní kroniky. A to se povede málokterému praseti.

Markéta Hartlová

Prvně na Silvestra

V novodobé, a možné ani té vzdálené, historii čisteckého sboru dobrovolných hasičů se ještě nikdy nestalo, že by měli výjezd na Silvestra. O to nejistěji se hasiči vydali poté, co jim na mobilu pípla SMS zpráva, ke zbrojnici. Odlov prasat domácích? A není to náhodou silvestrovský vtípek? Nebyl. I tak ale měli čistečtí hasiči a celá Pavízka veselého Silvestra.