V příštím roce bude tento kolektiv oslaben o tři vyučující.

Je vyhrocená situace na MOA důsledkem nezodpovědného výběru nového ředitele?

Brání své právo na kvalitní studium

O situaci na MOA jsme vás informovali v minulém vydání Raportu. Dnes se k ní vracíme trochu obsáhleji. Jen na úvod zopakujeme, že první nesoulad na škole přímo souvisel s výběrovým řízením na ředitele v roce 2015. Vyhrál je tehdejší zástupce ředitele Emanuel Vambera, ale zřizovatel dosadil současnou ředitelku Radku Soukupovou. To rozvířilo vody na škole a někteří učitelé (Josef Podpěra a Marek Pavlík) se snažili proti tomuto rozhodnutí bojovat. Reportáž v ČT ani články v místním tisku však žádný efekt neměly. Je možné, že dnešní situace je vyústěním tehdejšího rozhodnutí? Nebo je za ní ještě něco více? Přímých odpovědí se možná ani nyní nedočkáme, nicméně v získání určitého úsudku nám možná pomohou následující výpovědi. Nejprve necháme promluvit studenty a jejich rodiče.

„Vadí nám, že kdysi ten, kdo studoval na MOA, byl někdo, ale dnes tam vezmou i člověka, co má na základce trojky. A také to, jak paní ředitelka začala měnit předměty učitelům. Například paní Pokorné, která celý život učila účetnictví a dle mého názoru byla na tento předmět skvělá, dala informatiku. Paní Hůlové, současné zástupkyni, zase účetnictví. Ta ho nikdy moc neučila a navíc ho ani naučit neumí,“ říkají studenti.

Jakmile zazní poslední věta, přidává se i jedna z nespokojených maminek: „Hlavně dává staré příklady, kde je třeba špatně uvedená daňová sazba. To mě vytočilo, proto jsem za ní šla a řekla, že teorie by měla korespondovat s praxí. Překvapil mě však konec našeho hovoru, kdy jsem zástupkyni řekla, že mi připadá, jako by škola byla vedena k zániku. Odpověděla mi – a vy už o tom víte?“

Přidávají se i další rodiče a dávají najevo svou nevoli: „Co došlo k výměně ředitele, jde to se školou od devíti k pěti. Atmosféra je napjatá, děti i my jsme znepokojení a nikdo neví, co bude. Děti šly na školu i kvůli dobrým učitelům a ti teď odcházejí nebo jsou vyhazováni. To, co budoval pan Blecha přes dvacet let, zničila nová ředitelka za dva roky. Chybí jí peníze i děti a bůhví, co s tou budovou kraj dále zamýšlí. Vedle je domov důchodců a možná, když tu bude málo dětí, rozšíří jej i sem. Stát na člověka na lůžku platí 22 tisíc měsíčně, na studenta střední školy za rok 33 tisíc. To jsou jednoduché počty.“

Když se ke slovu opět dostávají studenti, zaznívá především to, že brání své právo na kvalitní studium, ale i to, že nechápou, proč byly zkráceny třídní výlety, proč ustoupila do pozadí mezitřídní sportovní soutěž a proč nevznikají slíbené nové kroužky. Nechápou také, proč se ve mzdách učí deset let starý systém, který se v praxi vůbec nepoužívá, či k čemu jsou porady zástupců tříd s vedením, když tam student nesmí říct svůj názor.

Pochopitelně nejvíce komentářů je k závěru letošního školního roku: „Poslední kapkou byl vyhazov paní Jiráňové, která měla třídnictví a byla svého času vyhlášena nejlepší učitelkou školy, a pana Vambery, který vedení stále podával pomocnou ruku, aby školu udržel v chodu a v tradicích, které se tam desetiletí budovaly. Na škole vládne oligarchie,“ líčí studenti, kteří den po zmíněných výpovědích založili v půl deváté FB stránku a ve dvanáct už měla 500 příznivců.

Škola ztrácí renomé

Představte si situaci, že učíte na škole jedenáct let, máte téměř třicetiletou praxi a předpokládáte, že se posunete výš. Připravujete se na to, školou žijete, věnujete jí volný čas a pak přijde konkurz. Vyhrajete jej, jste spokojení v domnění, že můžete něco dokázat. Těšíte se na další práci, ale pak přijde rána – na ředitelské místo je dosazen někdo z politické garnitury tehdejšího vedení kraje. Právě v této situaci byl bývalý zástupce ředitele MOA Emanuel Vambera před zhruba dvěma lety.

„Protože nová paní ředitelka přišla až na začátku školního roku, musel jsem vytvořit úvazky včetně svého jako zástupce ředitele. První rok s novou ředitelkou ve vedení byl pro mě velmi namáhavý, vzal mi asi tak pět let života. Jsem tolerantní, ale komunikace – nekomunikace s ní mi šla velmi těžko. Jakékoliv návrhy smetla ze stolu a na poradách se objevovalo její – já jsem ředitelka, já jsem rozhodla. Vnímal jsem i určitou odtažitost od kolektivu, který se pomalu zatahoval do svých ulit a bál se cokoliv říct, protože ty dva roky v jejím podání jsou velmi direktivní a evokují totalitní režim,“ líčí bývalý zástupce, který dnes na škole končí. Dostal výpověď pro nadbytečnost.

Po dvou letech vidí Emanuel Vambera v činnosti nové ředitelky určitou nesystémovost ve smyslu odbornosti školy. „Bývalí ředitelé to nastavili tak, že některé předměty učí odborníci s praxí, ale paní ředitelka hýbe s odbornostmi a lidmi tak, že se škola stává neodbornou. Atributem tohoto je i to, že vloni vyhodila ‚ajťáka‘, který je pro školu nepostradatelný.“

Jak vyplývá z jeho dalších slov, je zcela logické, když škola nabere méně žáků a má určitý nadúvazek, že by měli někteří učitelé odejít nebo dostat výpověď. „Ale to, jak to letos dopadlo, bylo zase ryze účelové. Z pohledu člověka, který ve vedení školy pracoval, paní ředitelka ještě donedávna nevěděla, jak budou vypadat úvazky, byť už delší dobu ví, že budou jen dvě třídy, které se nebudou moci půlit (což opět znamená méně hodin). Podle mého je nesolidní, že dá výpověď v době, kdy už ostatní školy mají nasmlouvané učitele. Práci si najdu, ale mrzí mě její přístup k vyučujícím a ke škole jako takové, protože to je práce se živým organismem a s dospělými lidmi, kteří mají svou odpovědnost. Ředitel by měl v případě výpovědí zohlednit i to, jaký je vyučující, neboť ne všichni dávají škole stejně. Nechci kolem sebe kopat, nejsem ani iniciátorem vlny odporu, která je právě teď na škole. Vadí mi, že MOA ztrácí renomé a že to, co tu budovali předcházející ředitelé, je pryč. V mnohém jsme byli i nad gymnáziem, ale teď mu téměř nesaháme po kotníky,“ upozorňuje.

Děti dnes láká kvalita výuky, zázemí školy, jména, doprovodné programy apod. „Paní ředitelka má štěstí, že lidé, kteří jsou na škole, vědí, co mají dělat. To se týká i administrativy. Připadá mi, že je jako chirurg, který měl operovat slepák, spletl se a začal operovat srdce. A když ho na to někdo upozorní, řekne, že na ten také jednou dojde, takže je to jedno. Mám silný dojem, že má pocit uspokojení z toho, že je ve funkci, že něco znamená a to jí stačí. Bojím se, aby to neodnesly děti. Faktem je, že nedávná hloubková inspekce nic závadného neshledala, ale ani se neptala na to, jaké je klima na škole. Což je podle mého špatně,“ uzavírá Emanuel Vambera.

Přál bych si demokratické řešení

„Současnou situaci na MOA Rakovník sleduji a nemám z ní radost. Chtěl bych se ale vyjádřit k oficiálnímu prohlášení, které vydalo vedení MOA, a které je v některých částech zavádějící a neprofesio­nální, “ říká bývalý ředitel Miloslav Blecha.

Ona zavádějící část se týká toho, že dvě třídy na MOA jsou otvírány již od školního roku 2015/16 a podle prohlášení současné ředitelky Radky Soukupové: „Když bylo jasné, že v září ubude jedna třída, měla být tato situace řešena snížením úvazků či stavu zaměstnanců. K tomu však nedošlo a bylo na novém vedení školy, aby situaci řešilo.“

Z vysvětlení bývalého ředitele vyplývá, že i když bylo přijato pouze 48 žáků, byl tento počet dostatečný k tomu, aby nebylo nutné stav pedagogických pracovníků snižovat. „Navíc školní rok 2014/15 (rok přijímacího řízení) byl takový, že v něm došlo k největšímu poklesu počtu vycházejících žáků z rakovnických ZŠ a především z velkých škol jich vycházelo historické minimum (143). Zjistil jsem si, že v následujících letech bude situace opět příznivější. Personální situaci nebylo nutné měnit ani proto, že jsem začátkem dubna 2015 požádal o uvolnění z funkce ředitele z důvodu odchodu do důchodu. Do konkurzu se přihlásili i dva pedagogové školy a při jmenování jednoho z nich by se snížený počet žáků vykompenzoval snížením úvazků nového ředitele a jeho zástupce. Bohužel zřizovatel (krajský úřad) přistoupil k výběru značně nezodpovědně. Konkurzní komise jednala až v červenci 2015 a rada kraje jmenovala nového ředitele až 10. srpna s nástupem od 1. září. Navíc rada kraje jmenovala ředitelem školy člověka, který nevyhrál konkurzní řízení, který nebyl pedagogem školy a který zvýšil počet pedagogů. Na případné personální změny tedy bylo pozdě. Přesto školní rok 2015/16 proběhl bez personálních problémů. Dokonce i já jsem ještě učil 6 vyučovacích hodin v týdnu,“ přibližuje Miloslav Blecha.

Problém podle něho nastal v přijímacím řízení následujících dvou školních let. V prvním z nich se podařilo přijmout pouze 34 žáků, i když v okrese vycházelo 430 žáků. Celkový počet žáků školy se tak snížil na 208. Letos bylo přijato pouze 39 žáků, i když jen ze tří rakovnických škol vycházelo 163 žáků. Počet žáků školy tím dále klesl, neboť školu opustily tři třídy 4. ročníků. „Současná situace mě mrzí, protože dobré jméno školy (i jiné firmy) se velmi těžce a dlouho získává poctivou prací. Ztrácí se však velmi snadno a velmi rychle. Chtěl bych popřát, aby vše podařilo vyřešit demokratickými způsoby. K tomu by měla přispět aktivita školské rady a zřizovatele školy, které k tomu mají legální prostředky,“ uzavírá Miloslav Blecha.

Důležitá byla pouze odbornost

„Když mi paní ředitelka předala výpověď, dala mi zároveň lístek se třemi potenciálními zaměstnavateli a volnými místy. V tu dobu už ale byla tato místa obsazená. Tolik k její maximální snaze a pomoci při hledání zaměstnání, kterou prezentovala,“ říká Irena Jiráňová, která podobně jako Emanuel Vambera musí ze školy odejít.

„Vzpomínám si, jak v rozhovoru pro Raport po nástupu do funkce, reagovala na otázku, zda si umí představit, že by MOA byla spojena se SZeŠ. Odpověděla, že ano. Vzhledem k jejím krokům mám pocit, že byla dosazena proto, aby školu zlikvidovala,“ pokračuje domněnkou.

To, že se bude propouštět, se školou neslo prý už vloni. „Jako první dostal výpověď kolega Podpěra, který se nebál jít s kůží na trh a říci svůj názor. Když odešel, nastal problém, kdo bude učit výpočetní techniku. První verzí bylo, že se hodiny informatiky okleští a nebude se z ní maturovat. Pak si ale paní ředitelka uvědomila, že maturita z IT je dnes nutná, takže se maturita zachovala a IT v 1. ročníku zrušila a ve 4. snížila na jednu hodinu týdně.“

Skutečnost, že v příštím školním roce bude o 53 vyučovacích hodin méně, znamená, že na škole jsou navíc dva učitelé. „Ale nezájem o naši školu nepramení z nezájmu o to, co se tam učí, ale kdo tomu šéfuje. Ředitelka se snaží jít cestou kvantity. Do prvního ročníku bereme i děti s průměrem 2,25. Ale ani to nestačí. Na lyceum, kde jich bývalo 30, jich jde 17,“ konstatuje dále a připomíná i poradu, kde se rozhodovalo: „Dozvěděli jsme se, že devět učitelů souhlasilo se snížením úvazku o 1–2 hodiny a nikdo nechce odejít do důchodu. Ředitelka pak nechala hlasovat o tom, kdo je pro, aby se všem snížily úvazky na polovinu. Proti byl jeden vyučující, ostatní se zdrželi. Dále se hlasovalo o tom, kdo je pro, aby byli dva kolegové vyhozeni. Výsledek byl stejný. Nakonec kolegyně Šímová, aprobovaná matikářka, výpověď dala a já s kolegou jsme ji dostali pro nadbytečnost. Když jsem se ptala na důvod, odpověděla mi ředitelka, že důležitá pro ni byla odbornost – v mém případě výuka ekonomiky a účetnictví. Shodou okolností jsme právě my tři nastoupili shodně v roce 2003,“ dodává.

„Že se jednání paní ředitelky vůči mně změnilo, jsem cítila od maturit. V září jsem přebrala 4. A po současné zástupkyni. Připravit studenty k maturitě byla obrovská dřina, protože spoustu věci neprobrali. Devět jich nakonec nenapsalo praktickou maturitní zkoušku,“ konstatuje Irena Jiráňová. Nicméně, jak vyplynulo z rozhovoru se studenty, jeden z absolventů kvitoval právě její přístup a snahu je něco naučit: „Spíše by se mělo říci, že právě paní Jiráňové vděčíme za to, že většina z nás tuto část maturity zvládla.“

O tom, že za touto učitelkou nestojí jen studenti, ale i rodiče, svědčí i sms od jedné maminky: „Moc mě mrzí, co se teď na škole odehrává a že to odnášejí nevinní. Nevzdáme se vás. Se studenty, rodiči, absolventy a jejich rodiči připravujeme petici, která, pevně doufáme, zvrátí vaši nesmyslnou výpověď. Děkujeme za vaši vlídnost, obětavost a lidský přístup. Kéž by bylo takových učitelů více.“

Fakta, ne emoce

„Byl bych rád, kdyby se lidé snažili dozvědět o situaci na škole co nejvíce informací. Řada z nich si ji spojuje s konkurzem, ale ona vychází pouze z toho, že je méně tříd, méně dětí, méně hodin a tím pádem je nutné snížit i počet učitelů. Byl jsem jedním z těch, kteří byli proti návrhu, aby se všem snížil úvazek. Tato alternativa by znamenala rozpad školy, neboť je pro většinu učitelů ekonomicky nepřijatelná. Výpověď dvěma z nás byla logickým rozhodnutím,“ říká jeden z učitelů MOA Miroslav Koloc.

To, na koho tzv. vyšel černý Petr, souvisí podle Koloce se skladbou předmětů, jak je ten který člověk využitelný ve škole, jakou má aprobaci či zda se uplatní na trhu práce. „Toto rozhodnutí není vůbec lehké, když předmětově musí být škola obsazena. S počtem tříd a hodin asi nikdo nic neudělá. Je asi vhodné zamyslet se nad tím, proč je tu méně dětí a udělat vše pro to, aby příští rok byl lepší a škola byla pro budoucí studenty zajímavá. Paní ředitelka i její zástupkyně byly se studenty v rakovnických školách a další navštívili někteří učitelé. Navíc už vzniká určitý plán společných aktivit pro naše studenty a žáky ZŠ, aby získávání žáků nebylo jen o vysvětlování, ale i o společných akcích,“ přibližuje Miroslav Koloc.

Na otázku, jaká je atmosféra na škole, odpovídá, že se pochopitelně čeká, co bude dále. „Paní ředitelka o tom studenty informovala na pravidelném setkání se zástupci tříd. Ale myslím si, že i zde je určitá hranice, co mohou řešit studenti. Dnes se může ozvat každý a říci svůj názor, ale mně spíše vadí, když to někdo dělá emotivně, chybějí mu informace a nechce slyšet fakta. Ale je to mladá generace a já chápu, že svůj nesouhlas chce nějak vyjádřit. To však škole příliš nepomůže,“ uzavírá.

Lenka Pelcová