Jaroslav Froněk na loňském koncertě s Five Sins v rakovnickém pivovaře.

Jaroslav Froněk studuje prestižní uměleckou školu v anglické metropoli

V Londýně mu chybí příroda, klid a více Angličanů

Není to tak dávno, co jsme Jaroslava Froňka vídali s kytarou ve školní kapele Grippeds. Později hrával i s projektem Tomáše Fraňka Taky Fanky nebo se skupinou Five Sins. Pak najednou na delší dobu z Rakovníka zmizel. Od přátel jsem se dozvěděl, že byl přijat na The Institute of Contemporary Music Performance v severozápadním Londýně. Tedy na stejnou vysokou školu, kterou už před ním absolvoval další rakovnický kytarista David Hruška.

Jak vás napadlo jít studovat uměleckou školu do Londýna?

K Davidu Hruškovi, když asi dva roky učil na ZUŠ Rakovník, jsem rok chodil. A tak vznikl i nápad jít studovat do Anglie na stejnou školu jako on. Takže mě vlastně inspiroval. V září jsem nastoupil a teď jsem dokončil první ročník.

Musel jste dělat talentové zkoušky?

Talentovky jsem dělal přes skype. Popovídali jsme si nejprve o mých představách ohledně hudby, pak jsem zahrál nějaké vlastní i převzaté skladby. A to bylo vlastně všechno. Nakonec mi přišel až vlastní výsledek.

Jak vypadá výuka?

Oproti Česku nemáme zkoušková období mezi semestry, ale až na konci roku. Navíc obor, na kterém jsem, nemá zkoušky vůbec. Jenom odevzdáváme eseje a nahrávky, které jsme museli během roku vyprodukovat. A k nim komentáře.

Jak je škola na nahrávání vybavena?

Je tam studio, které bohužel první ročníky nemohou využívat, takže už se těším na další rok. Vybavení je na profesionální úrovni. Zahájili spolupráci se studiem, které je největší v Anglii a spolupracuje třeba s Adele a dalšími špičkovými umělci. My, jako studenti, budeme moci využívat prostory studia k naší práci a spolupracovat na produkci alb různých umělců.

Co všechno se vlastně učíte?

Výuka je rozdělená do čtyř modulů, které sestávají z různých předmětů. Jeden modul je kompozice pro média. Už jsme skládali hudbu pro filmy, pro videohru a dokonce i pro statické umění. Skládal jsem hudbu pro fotku, což bylo docela zvláštní. A pak je tu skládání hudby jako takové. Máme i další předměty, jako je textařina, hudební teorie, hudební produkce a další. Další modul jsou společenské vědy. Např. filozofie spojená s tvorbou, sociální teorie a kultura jako taková. Čtvrtý modul je živé hraní, kde odevzdáváme nahrávky našeho živého vystoupení. Každé tři týdny dostaneme jiné téma. Třeba rock, pop, jazz, hiphop, elektronická hudba. A máme tři týdny na to, abychom ve skupině, do které jsme byli vylosováni nebo si ji sami sestavili, složili skladbu, připravili ji a někde veřejně zahráli. Koncert se zaznamená na kameru a potom jsme hodnoceni podle toho záznamu.

Jak velká je vlastně vaše škola?

Docela malá. Všechny tři ročníky mají maximálně do 400 lidí. Náš ročník, v našem oboru, to je do padesáti lidí.

Převažují studenti z Anglie nebo spíš ze zahraničí?

Asi tak 60 až 70 % studentů je ze zahraničí. Mám spolužáka z Indonésie, Brazílie, ale i z Evropy, je tam hodně Italů, ale i lidí ze severských zemí, jako je Švédsko, Norsko.

Jsou mezi profesory i renomovaní hudebníci?

Máme tu docela známé umělce. Jako příklad mohu uvést učitele na živé hraní, což je hráč na klávesy z One Direction, navíc dělal kapelníka jejich doprovodné kapely.

Takže mladý člověk?

Kolem třiceti let, ale s obrovskými zkušenostmi. Vyprávěl nám, že s kapelami objel 300 světových měst a dohromady, když sečetl posluchače, hrál pro osm milionů lidí.

Součástí výuky bylo i setkání s Guthrie Govanem, jedním z nejlepších kytaristů světa.

A kdo vás učí přímo na kytaru?

Dostali jsme seznam učitelů a mohli jsme si vybrat. První semestr jsem měl učitele z Itálie se specializací na jazz a fusion. Což zrovna není to, co bych ovládal. Já bych se chtěl zaměřit na country. Druhé pololetí jsem si vybral učitele s touto specializací, který je také autorem mnoha učebnic. Jednou až dvakrát do měsíce máme také školou pořádané master classes. To znamená, že se škola domluví s nějakým renomovaným umělcem, který přijede a dá nám přednášku. Měli jsme tam např. Guthrie Govana, který byl v roce 1993 zvolen kytaristou roku a od té doby byl několika časopisy i žebříčky označen za nejlepšího kytaristu světa, V současné době hraje například s Hansem Zimmerem. Pak jsme tam měli producenta, který spolupracoval třeba na posledním albu Pink Floyd.

Kolik let budete ještě studovat?

Jsem na tříletém oboru, který bych měl zakončit bakalářským titulem.

Je možnost si při studiu přivydělat hudbou?

Možností je docela hodně. Studenti si spolu zakládají kapely, ale já se od toho zatím držel dost stranou. Škola má ve studovně oddělení, kam dvakrát týdně docházejí různí hudební manažeři, kteří fungují v nahrávacích společnostech. Jim můžeme pustit své nahrávky, a pokud se jim budou líbit, tak se můžou snažit to někam protlačit. Do školy chodí i nabídky k práci. Třeba přes léto se hodně hraje na výletních lodích. Možností je docela hodně, ale člověk musí projít konkursem a většinou jsou to nabídky, které jsou veřejně otevřené a konkurence je velká i mimo školu.

S kým z vašich bývalých projektů si o prázdniny zahrajete?

Taky Fanky už nehrají, tak snad jedině s Five Sins, s těmi chystáme koncert v Domě osvěty. Než jsem odjel, nahráli jsme EP. Myslím, že 30. června bude křest, tam si zahraju a ještě plánujeme nějaké překvapení.

Co váš bývalý učitel David Hruška? Vídáte ho?

Na škole v současné době pracuje. Je tam půjčovna vybavení, kde se podílí na servisu. A jako hudebník vystupuje na akcích, má vlastní kapelu. Hrál i v doprovodné kapele v televizním pořadu ve stylu X faktor. Takže se mu daří velmi dobře a vedle kytary se více věnuje také zpěvu.

Pokud by člověk chtěl jít vaší cestou, co to obnáší finančně?

Byť je to školství placené, v Anglii mají vymyšlený systém, že si můžete vzít na vzdělání půjčku. Studentská půjčka je po dobu studia bezúročná. Pokud dostuduji a dosáhnu určitého platového ohodnocení, začne se mi strhávat společně z daní i určité procento z té půjčky. Když naopak přestanu vydělávat, splátky se zase přeruší. Úrok přitom narůstá jen po dobu splácení. Takže to není nebezpečná půjčka, která by člověka mohla přivést k exekuci. Navíc po 30 letech, když se nesplatí, úvěr se promlčí a splácet se nemusí.

A školné je v jaké výši?

Na rok stojí 6300 liber.

Zlepšil jste se v angličtině?

Odborná slovní zásoba se mi hodně rozšířila, ale výslovnost se zhoršila. V Londýně je daleko víc cizinců, takže člověk chytá spíš cizí přízvuky, než ten anglický.

Jak vnímáte muslimy?

To je právě zvláštní. V Česku jich je minimum, ale taková ta protimuslimská averze je tu daleko větší než v Londýně. My se tu s muslimy setkáváme vlastně neustále. Když jste s nimi každý den a běžně s nimi komunikujete, zjistíte, že jsou to lidi jako kdokoliv jiný. Arabové jsou v Londýně něco jako Vietnamci v Čechách. Mají tu různé malé krámky, občerstvení, trafiky, i to podobně vypadá. Padesát lidí ze sta, se kterými se denně potkám, jsou Arabové. Zbytek Italové, Rusové, ale Angličanů je tu paradoxně opravdu málo. A když už nějakého potkáte, bude to spíše turista než Londýňan.

Co vám v Londýně nejvíc chybí?

Příroda a klid. Londýn je obrovské město, člověk je uvězněn půl roku v železobetonové džungli. Když jsme vyrazili na kole na výlet, tři hodiny jsme jeli, než jsme se dostali z města. Taky mi chybí ta krásná a plynulá doprava, jaká je třeba v Praze. Lidi na ni sice nadávají, ale oproti Londýnu je to idylka. Londýn bývá ucpaný i ve tři ráno. Dostat se z bodu A do bodu B je někdy zcela nemožné. Překonat 5 km je na hodinu, nejrychlejší je jít pěšky. Navíc se jezdí vlevo. A nefunguje ani metro. Třikrát jsem zažil, a to jezdím minimálně, že se metro porouchalo. A ani s anglickou kuchyní jsem se vůbec neztotožnil. To si raději vařím sám.

Pavel Sklenička