Sokolovna je první národní kulturní památkou v Rakovníku.

„Bílý dům“ je nejkrásnější ozdobou královského města Rakovníka, psalo se už roku 1914

Sokolovna povýšila mezi národní klenoty

Rakovnický „Bílý dům“ byl uveden do nejvyšší památkové společnosti. Sokolovna se stala národní kulturní památkou. Teprve druhou na Rakovnicku a první v samotném Rakovníku. I chrám sv. Bartoloměje, Vysoká a Pražská brána nebo Mariánský sloup mají nyní nižší stupeň památkové ochrany než jejich podstatně mladší kolegyně. Při prohlašování totiž nehraje roli stáří, ale význam a hodnota památky v širším kontextu. Právě proto je rakovnická sokolovna natolik jedinečnou a ceněnou stavbou, že v boji o začlenění mezi památkovou elitu porazila i takového okresního velikána jako je hrad Krakovec.

Podlahu vstupní haly člení dlažba keramické mozaiky s barevným čtvercovým dekorem, která je komponována jako protějšek k železobetonovému pohledově přiznanému trámovému stropu.

Ve společnosti Křivoklátu

Jedinou národní kulturní památkou (NKP) na Rakovnicku byl dosud hrad Křivoklát. Na seznamu čekatelů, jemuž se v památkářské terminologii říká indikativní, byl kromě rakovnické sokolovny i hrad Krakovec. Ten si však na povýšení do společnosti Křivoklátu musí ještě počkat.

Celý proces, pokud ho velmi zjednodušíme, probíhá následovně: Územní pracoviště Národního památkového ústavu zapisují do indikativního seznamu ty památky, které v daném okrese považují za nejvýznamnější součást kulturního bohatství národa (přesně tak popisuje NKP památkový zákon). Další kroky má na starosti Ministerstvo kultury. To vybírá, které čekatele mezi NKP nominuje a předloží ve svém návrhu vládě. Generální pracoviště Národního památkového ústavu pro ministerstvo zpracuje podklady k dané památce a ty pak návrh doplní. Konečné slovo má vláda, která NKP prohlašuje.

Momentálně jich je v Česku přes tři stovky, nejvíce na území hlavního města. Namátkou mezi ně patří Pražský hrad, Národní muzeum, hrad Karlštejn, vila Tugendhat v Brně, hrad a zámek v Českém Krumlově, Ještěd, hřebčín v Kladrubech atd. Moderní architektura, kterou zastupuje i rakovnická sokolovna, mezi ně začala pronikat až v posledních desetiletích. Prvním zástupcem byla Müllerova vila v Praze, prohlášená v roce 1995.

Jandačův sál, kde se konaly koncerty a divadelní představení, na dobové pohlednici.

Tři památky neprošly

Na seznamu, který Ministerstvo kultury vládě předložilo, bylo osmnáct položek. Národních kulturních památek nakonec bylo vyhlášeno patnáct. O tom, zda si to rakovnická sokolovna zaslouží, není třeba diskutovat. Vedle ostatních navrhovaných památek se rozhodně nemusela hanbit. „Představuje hodnotný příklad avantgardní architektury. Plány sokolovny vypracoval v roce 1912 přední český architekt, designér a teoretik architektury Otakar Novotný (1880–1959), žák profesora Jana Kotěry na VŠUP v Praze. Styl geometrické moderny sokolovny vyznívá vedle bohatě členěného exteriéru také v reprezentativním interiéru vstupní haly s tělocvičnou,“ popisují její hodnoty památkáři.

Jandačův sál dnes slouží jako pingpongová herna.

Jedinečně dekorativní

Možná rakovnický Bílý dům, jak se sokolovně vzhledem k barvě použitých cihel přezdívalo, vnímáte jen jako jednu z mnoha staveb. Ale zkuste se někdy zastavit, prohlédnout si ji ze všech stran a zaměřit se na detaily. S jediným strohým materiálem, jímž jsou bílé cihly, vykouzlil Otakar Novotný dekorativní fasádu, na níž nechybí pilastry, lizény, odstupňované římsy nebo zajímavý čtverečkovaný dekor zábradlí. Exteriér se navíc za více než sto let existence sokolovny nezměnil. Vyhnuly se mu stavební zásahy, které by ho poškodily. Je to díky tomu, že nad opravami bdí památkáři už od roku 1958, kdy byla sokolovna prohlášena kulturní památkou.

Ceněná je i pro své promyšlené uspořádání vnitřního prostoru, které je funkční a současně reprezentativní s množstvím zajímavých detailů. Většina z nich se dochovala bez poskvrny. Během více než stoleté existence se jí sice nevyhnuly různé úpravy, ale všechny nevhodně použité prvky jsou snadno odstranitelné. Ostatně i nešťastnému Jandačovu sálu, který se z kulturního stánku změnil v pingpongovou hernu, by se dal vrátit jeho někdejší lesk poměrně jednoduše.

Po vile sokolovna

Za tento architektonický skvost vděčíme nejen sokolům, ale i malíři a profesoru zdejšího reálného gymnázia Františku Lexovi. Ten totiž do Rakovníka přivedl svého spolužáka z pražské vysoké uměleckoprůmyslové školy Otakara Novotného. O mimořádných kvalitách jeho práce se Rakovničané poprvé přesvědčili díky Lexově vile s ateliérem, kterou projektoval a současně vytvořil i design jejího vnitřního vybavení. Vila byla dokončena v roce 1912. Ve stejném roce se Otakar Novotný ujal i plánů na výstavbu sokolovny. A opět architekturu povýšil na moderní perlu, když (v ještě výraznější míře než u vily) vytvořil fasádu z režných cihel. Tento prvek se v jeho tvorbě začal objevovat po studijní cestě po Holandsku, Belgii a Německu v roce 1908.

Patří mezi nej

Stavba sokolovny byla zahájena 30. března 1913 slavnostním výkopem a již 13. a 14. června 1914 se konalo její slavnostní otevření spojené se sletem župy Budečské. V průvodu šlo tehdy kolem dvou tisíc občanů a zástupců 44 sokolských jednot. Na hřišti před sokolovnou se konala tělocvičná akademie a součástí slavnosti byl i koncert Českého kvarteta a divadelní představení.

„Budova je jistě jedním z nejkrásnějších stánků Sokola v celých Čechách, ani Prahu nevyjímaje,“ psal tehdy o sokolovně časopis Zlatá Praha. „K četným, rozumnou konzervací zachovalým památkám věků minulých připojují Rakovničtí organicky architekturu moderní. Prostá a jednoduchá, ale výrazná stavba z bílých cihel ideálně splývá s okolím, jímž jest městský park se siluetou děkanského kostela,“ psalo se v Národní politice. Reportáž byla uzavřena větou, kterou nyní vláda ČR svým rozhodnutí posvětila: „Je nejkrásnější ozdobou královského města Rakovníka.“

Markéta Hartlová