Zeměpis bez mobilu. Jen nástěnné mapy, atlas a meotar.

„Nejhorší bylo vypnout sebe samotného,“ říká učitel 3. ZŠ v Rakovníku Petr Steidl

Bez chytrých telefonů, internetu a sociálních sítí

Schválně si to zkuste sami. Před spaním nařiďte mechanický budík a vypněte mobil. Ráno už vyrazíte bez něj, v práci nezapnete počítač, nepřipojíte se k internetu a všechno budete vyřizovat prostřednictvím pevné linky a poznámkového bloku. Že už byste takové „retro“ nepřežili? Žáci a učitelé 3. ZŠ dokázali, že to jde. A vůbec se přitom nenudili.

Ticho, které učitel Petr Steidl vnímá každou školní přestávku, je až mučivé. Za jeho školních let byl zvonek na konci hodiny signálem vyrazit na chodbu, debatovat se spolužáky nebo provést drobnou skopičinu. Dnešní žáci základních škol svůj „přetlak“ ventilují jinak: pohrouží zrak do displejů chytrých telefonů a rozjíždějí komunikaci na Facebooku. Kamarád, na jehož profil zrovna „lajkují“ či komentují, možná stojí o dva metry vedle.

Že tenhle podivný svět znáte? Máte-li v rodině školáka, tak bezpochyby. Stejně dobře víte, že pokud mu k této slasti neumožníte každodenní přístup, jste v jeho očích nejnemožnějšími rodiči pod sluncem. Spolužáci pak vaši ratolest odsoudí do role outsidera, „mimoně nebo socky“.

„Hrobového ticha o přestávkách si ­všiml i kolega informatik Zdeněk Heteš z trutnovské ZŠ. Den Off-Line uspořádal už loni a nyní ho pro velký úspěch zopakoval. Do akce se zapojila další škola z Trutnova, Ostravy a my,“ přibližuje autor rakovnického projektu Petr Steidl.

Na 3. ZŠ vyučuje informatiku a dílny a jako bývalý žák školy pamatuje dobu, na kterou si tu v pátek před jarními prázdninami „hráli“. K výstřelům výukové techniky tehdy patřili počítače IQ 151, kotoučové magnetofony, meotary...

Při vzpomínání už na dveře jeho učebny klepou první nedočkaví „off-linisté“. Mají si vyzkoušet dorozumívání prostřednictvím Morseovy abecedy. Před sebou mají tabulky se znaky a tlačítkem vyťukávají písmena. Spolužáci za plentou odezírají z blikající žárovky tečky a čárky. Chvíli jim trvá, než se dostanou k prvnímu slovu, ale nakonec se to Tadeáši Turkovi a Lukáši Fiškovi docela líbí. „Není to tak strašné,“ konstatují oba šesťáci. Na očích je jim vidět, že přes mobilní aplikaci „messenger“ nebo „what´s up“ by jim to šlo lépe. Jejich chytré telefony ale teď odpočívají vypnuté doma.

Retro s turkem

„Vážení rodiče, v pátek 10. 2. se naše škola vrátí o 25 let zpět do doby, kdy ještě nebyly mobilní telefony, počítače a internet. Naše děti odmalička vyrůstají ve světě internetu, tabletů a telefonů. Domluvit se například do kina často zvládnou jen přes messengery. Touto akcí chceme poukázat na to, jak moc jsme všichni závislí na moderních vymoženostech. A že to může jít i bez nich! I když třeba jen na chvilku. Ve škole nebudou fungovat počítače ani internet a nikdo nebude mít mobilní telefon...“ Vzkázala škola prostřednictvím návratového lístku rodičům. Potvrdit na něm měli, že jejich ratolest vydržela nejen ve škole, ale celých 24 hodin „off-line“. A světe div se. Většina rodičů byla akcí nadšená a vzkázali, že se doma zúčastní i s dětmi. Někteří je do školy vybavili i starými foťáky a walkmany.

„Každý účastník se při vstupu nechal dobrovolně označit off-line páskou. Nefungují čipy na otevírání šaten a na oběd žáci vyfasují papírové stravenky. Bez mobilů jsou i učitelé a na pevnou linku je odkázán i pan ředitel. Paní sekretářka uklidila presovač a ve sborovně se vaří turek,“ seznamuje s „retro“ podmínkami Petr Steidl.

Facebook? Alespoň na zdi.

Hecli jsme se

Představu, jak výuka „bez moderních vymožeností“ fungovala, si měli žáci udělat na devíti stanovištích. Průvodkyněmi po nich se nám staly Veronika Holá a Aneta Svobodová. „Ve třídě na Facebooku ujíždí většina z nás, ale hecli jsme se a mobily jsme nechali doma,“ připouští „třídní závislost“ sympatické deváťandy. Jedním dechem dodávají, že nápad se dnem bez internetu se jim líbí.

To už vcházíme do třídy, kde kraluje učitel zeměpisu Tomáš Kressl. Výuka tohohle předmětu s aplikacemi digitálních map v mobilu je opravdovou radostí. „Mají v nich to, co v atlase nevidí,“ říká učitel. Na klasický atlas ale nedá dopustit, z výuky rozhodně nezmizely.

Přírodopis bez internetu by byl krokem zpátky i podle Lenky Blažkové. Na dalším stanovišti předvádí, jak se učilo za pomoci diaprojektoru, meotaru nebo optického mikroskopu. „Když vykládám, že kukačka klade svoje vejce do cizího hnízda, podíváme se na video na YouTube,“ pochvaluje si kantorka.

No a co takhle nevyplňovat formulář v textovém editoru na PC, ale založit do válce psacího stroje papír s kopírákem? Anebo nehledat údaje z dějepisu během pár vteřin na Wikipedii, ale potrápit se s abecedou v knižní encyklopedii nebo šuplíkové kartotéce. Tyhle „starodávné“ dovednosti předvádí dětem Jitka Švolbová a Zuzana Gellrichová.

Ale pozor, máme tu i Instagram. Vedle Facebooku jedna z nejnavštěvovanějších sociálních sítí. V pátek se v něj proměnila zeď chodby proti učebně výtvarné výchovy. Julie Kolocová ukazuje žákům, jak mají správně nakreslit obličej, aby byl portrét spolužákovi co nejvíce podobný. Místo virtuálního prostoru slouží pro jeho zavěšení provázková síť. Vzniká tak originální výstava portrétů.

Jiná motivace

Výstavu – tentokrát dobové techniky – mohou účastníci Dne Off-line vidět i ve vestibulu školy. Stolní elektrické kalkulačky, kotoučové magnetony nebo již vzpomínanou legendu: počítač IQ 151. Vestibul se proměnil i v herní centrum. Jen počítačové konzole (playstation) tu nahrazují ušlechtilé hry jako šachy, dáma, halma nebo polozapomenutý Logik. Kdo už má přemýšlení dost a chce se trochu rozhýbat, pokračuje do tělocvičny.

Parta školáků se tu učí florbalovou hokejkou dávat góly. Jinak se tu na první pohled mnoho nezměnilo. „Snad jen materiály a sporty,“ směje se učitel Petr Zrubec. To podle něj neznamená, že by po dnešních žácích nikdo nechtěl skrčku přes kozu nebo výmyk na hrazdě. „Je fakt, že motivace je dnes jiná. My jsme měli tělocvik spíš za odměnu,“ připouští učitel. Že by pro dnešní děti byl odměnou přístup na sociální sítě? Z výrazů jejich tváří během Dne Off-line to tak nevypadalo, žádné abstinenční příznaky nebo nervozita, že v kapse nemám své mobilního miláčka. Fakt je, že i ten Facebook tu na chodbě měli (byť v podobě papírové plachty s nalepenými fotkami a vzkazy) a pro svoji originalitu se těšil čilému zájmu.

Nabízí se otázka, zda prvotními iniciátory „mobilmánie“ dětí nejsou samotní rodičové? „Rodiče věnují zpravidla dětem chytrý telefon proto, aby s nimi měli kontakt. Ti mladší na něm nejdříve hrají on-line hry a později přejdou k sociálním sítím nebo poslechu muziky,“ má vypozorováno Petr Steidl.

Na podobné otázky Den Off-Line odpovědi nehledal. Šlo spíš o to, vyzkoušet, jak to fungovalo dřív a jestli to vůbec jde „odpojit se“. „Vypnout sebe samotného bylo pro mě horší než vypnout celou školu, ale snad jsme to zvládli. Jsem zvědav, kolik dětí přijde po prázdninách s potvrzením od rodičů, že vydrželi bez připojení celý den. Odměnou jim bude originální placka Den Off-line,“ slibuje Petr Steidl.

Radost může mít ještě z jedné věci: během akce zmizelo ze tříd a chodeb školy ono hrobové ticho, které bylo impulsem pro uspořádání akce. Inu, děti jsou pořád stejné, jen my na ně koukáme očima dospělých.

Sláva Vaic