„Měli tu i sekanou v housce a párek v rohlíku, ale to se teď nesmí.“ (Tomáš Kučera a František Linke, v pozadí „kantýnská“ Petra Hladíková).

„Marcel Chládek to možná myslel dobře,“ říká ředitel Zdeněk Brabec

Pamlsková vyhláška vstoupila do škol

RAKOVNÍK/NOVÉ STRAŠECÍ. Často se jí říká Chládkova vyhláška. Někdejšímu ministru školství vadilo, že žáci mohou v automatech a prodejnách na půdě školy nakoupit nezdravé potraviny, jako jsou slané chipsy, čokolády, cola nebo jiné energetické nápoje a prostřednictvím předpisu chtěl zjednat nápravu. Zdá se, že se to pamlskové vyhlášce, která vstoupila platnost od 1. ledna, podařilo. Většina pedagogů si však myslí, že s vaničkou bylo vylito i dítě.

Pizza přes ulici

„To víte, že nám to chybí. Nejvíc kafe a čokoládové tyčinky, když jsme ve stresu před písemkou,“ usmívají se na chodbě rakovnického gymnázia Diana Hrčková a Veronika Vildmanová. Na studentky třetího ročníku se pamlsková vyhláška nevztahuje, ale co naplat, když vedle čtyřletého je ve škole i osmileté gymnázium. A to navštěvují i dvanáctileté děti.

Protože není striktně dáno, které potraviny vyhláška zahrnuje a které ne, považuje ji „za neštěstí“ ředitelka gymnázia Zdeňka Voráčková: „Ministerstvo školství mělo alespoň určit firmy zabývající se zdravou výživou, které by garantovaly, že sortiment v automatech bude v souladu s vyhláškou. Takhle to ředitelé řeší po svém.“

Na gymnáziu již před časem odstranili automat s obloženými bagetami a „nezdravými“ potravinami a zbyl jen přístroj na balenou vodu. Jestli to přispělo ke správnému stravování dětí, není jasné. „Z domova si nosí svačiny tak 30 % žáků a dalších 15 % si ji koupí po cestě do školy. Na patrech jsme zachovali alespoň automaty na horkou vodu, aby si studenti mohli zalít čaj nebo instantní polévku,“ doplňuje ředitelka. Tím, že se „svačinka“ nedá zakoupit na půdě školy, se množí jiný nešvar: o přestávku si doběhnout pro pizzu přes ulici. To je pochopitelně zakázáno, a tak má pedagogický dohled o zábavu postaráno.

S nynějším stavem se na GZW nehodlají smířit. „Jsme součástí projektu Zdravá škola a společně chceme iniciovat schůzku s ředitelem školní jídelny panem Kremerem o možnosti nákupu potravin ve školní jídelně. Iniciativu vyvíjí i členové studentského parlamentu, kteří si vytipovali firmu s automatem na zdravou výživu,“ dodává optimisticky Zdeňka Voráčková.

Kdo to překombinoval?

Nad novým předpisem se pozastavuje i ředitel 2. ZŠ v Rakovníku Zdeněk Brabec. Před čtyřmi lety tu zrušili školní bufet a před dvěma i automat na „slaďárny“. Dnes je tu jen automat na balenou vodu, kde dodavatelská firma garantuje, že hodnoty cukrů vyhovují pamlskové vyhlášce, a u tělocvičny neškodný sodobar. K tomu je škola přihlášena do projektů Ovoce do škol a Mléko do škol – dotovaných EU.

„Víte, on to Marcel Chládek možná myslel dobře, ale v poslanecké sněmovně to asi někdo překombinoval. Nelíbí se mi, jak je vyhláška zpracována, a nechápu, kdo vymyslel ty hodnoty,“ kroutí hlavou Zdeněk Brabec.

Velká přestávka začíná. Buď máte svačinu v batohu nebo si stoupnete do fronty v kantýně.

Chudé pro bohaté

Míry škodlivých hodnot nechápe ani ředitel největší základky na okrese Jan Křikava. Jak slyší – pamlsková vyhláška –, už zdálky halasí: „No coment“. Rozpovídá se až nad jejím naplňováním v praxi. 3. ZŠ totiž provozuje tzv. vedlejší hospodářskou činnost, kam patří i školní jídelna. V jejím sousedství stojí malý bufet, kde kuchařky o přestávky prodávají svačiny, které samy vyrábějí. Díky vyhlášce zmizely z regálů potraviny nesplňující hodnoty tuků a cukrů. „Když mi vedoucí kuchyně ukázala, které potraviny už nesmíme prodávat, tak jsem si v první chvíli řekl, že bufet zavřeme,“ přiznává Jan Křikava.

Nakonec se přeci jen ponořili do množství „cifer“ a začali ze sortimentu vypouštět to, co tam podle nové normy nepatří. Aby máslo nebylo moc mastné, šunka moc slaná, pečivo neobsahovalo moc cukrů, atd. Náplně obložených housek a chlebů obsahují i kus rajčete nebo jiné zeleniny. S nadsázkou by se asi dalo říci, že aby většina škol vyšla vyhlášce vstříc, začne vyrábět z energetického i výživového hlediska „hubenější“ svačiny než předtím. Něco jako „chudé svačiny, pro bohaté děti“.

Přesto se ceny svačin na 3. ZŠ pohybují okolo snesitelných patnácti korun.Podle ředitele je teď horší, že v kantýně nekoupíte ani pytlík bonbónů, který byl oblíbenou odměnou při sportovních soutěžích ve škole.

Z čerstvých surovin

I základní škola v Novém Strašecí sdílí společný objekt s gymnáziem. Jeho součástí je malá kantýna. „Nadstandardní služby nám tu už léta poskytuje paní Petra Hladíková. Většinu potravin připravuje sama z čerstvých surovin. Jako tělocvikář jsem schopen rozpoznat, co odpovídá zdravé výživě a mohu potvrdit, že nic nezdravého se tu neprodává,“ tvrdí ředitel školy Petr Chochola.

Je právě půl desáté dopoledne, když se rozezvučí zvonek velké přestávky a během několika vteřin se před kantýnou objeví dlouhá fronta. Stojí v ní i deváťáci Tomáš Kučera a František Linke. „Většinou si tu kupujeme balenou vodu a obloženou sezamovou housku. Měli tu i sekanou v housce a výborné párky v rohlíku, ale to se teď nesmí,“ mrkají spiklenecky a kupují si zapečený toast v alobalu. Oba kluky by mrzelo, kdyby prodejna ze školy zmizela. To ale nebude záležet jen na jejich přání.

Během dvacetiminutové přestávky se „kantýnská“ Petra Hladíková nezastaví. Ruce školáků chňapají po zapečených tortillách a panniny se šunkou, sýrem, rajčetem a kapií, zapečených toastech, obloženém pečivu ale i miskách s ovocným či zeleninovým salátem. Od prodávání vysvobodí paní Hladíkovou až školní zvonek. „Bufet tu provozuji třináct let. Ráno jsem tu od půl páté. Přivezou mi pečivo z krušovické pekárny a dám se do přípravy obložených housek, rohlíků tortill a salátů. Vše je absolutně čerstvé. Otevírám v sedm hodin,“ popisuje ranní přípravu.

Za léta praxe se umí trefit do vkusu zákazníků. Ti vědí, že jim prodává samé kvalitní věci. „Děti i učitelé jsou jako moje rodina. Nikdy bych si nedovolila prodat jim něco špatného. Co dnes ale vyžaduje vyhláška, je do nebe volající. Ať si takovou stravu zavedou na zkoušku poslanci v parlamentu, než to navrhnou pro naše děti,“ navrhuje energická žena.

Zdravý rozum

Hlavou kroutí i nad tabulkami s novými normami tuků, solí a cukrů. „Tak vidíte, nesmím prodat ani müsli tyčinku, pribináčka nebo kojeneckou dětskou výživu. Nesmí se použít ani čerstvé máslo, dětská šunka, nebo obyčejný rohlík. Jenže, kdo z toho má být moudrý. Jediné co tabulky splňují, je nízkotučný bílý jogurt a tvaroh, ovoce a zelenina. Postupně jsem se obrátila na ministerstvo školství, zdravotnictví i zemědělství, ale nikdo vám nic neřekne. Jediný, kdo mi pomáhá, jsou paní Pilařová a Pešková z rakovnické hygienické stanice. Kvůli výmyslům ministerstva bych to tady kolikrát nejraději zavřela,“ postěžuje si vyučená kuchařka.

Jenže o to ze strany školy zájem není. V rámci rekonstrukce staré budovy se staví i nová kantýna, kam by se paní Hladíková měla s bufetem přestěhovat. V základní škole i na gymnáziu je osm stovek dětí a studentů a pro nějakou tu svačinku si denně přijde více než polovina z nich. „Okolo vyhlášky se stále vede polemika a věřím, že zvítězí zdravý rozum nad názory „chytrých“ jedinců,“ uzavírá Petra Hladíková

Chleba a voda

Z toho, co jsme si od pedagogů vyslechli, se dá odhadnout, že pamlskovou vyhlášku považují za další zbytečný předpis zatěžující školní administrativu. O tom, jestli má „vyprodukovat“ zdravého, urostlého žáka se správnými stravovacími návyky, směle pochybuje i již zmíněný ředitel Zdeněk Brabec. „V době, kdy jsem jako žák navštěvoval 2. ZŠ, byl standardní svačinou většiny dětí chléb s máslem (někdy i se salámem a jablkem), který vám do školní brašny přibalila maminka. K pití jsme si dali vodu z kohoutku a nikdo se nad tím nepozastavoval,“ vzpomíná s úsměvem ředitel. Spíš než do naplňování vyhlášky, by podle ředitele bylo lépe investovat do osvěty a výchovy ke zdravému životnímu stylu. Pak by si děti uměly vybrat správné potraviny nejen ve škole samotné, ale i kdekoliv jinde.

Sláva Vaic