Jmenovku z kongresu si Milan Kounovský přivezl domů na památku.

Milan Kounovský na kongresu karikaturistů v Moskvě

Putina kreslit mohou, ale do šuplíku

V Moskvě byl poprvé v osmnácti letech. Z obchodního domu GUM se linul odér z ryb, brambor a cibule. Po pětatřiceti letech se nestačil divit. Prodávají tu zboží světových značek a hlavní město Ruské federace vypadá jako z amerického filmu o Vánocích. Rakovnický kreslíř Milan Kounovský (53) navštívil na začátku prosince mezinárodní kongres karikaturistů. Setkal se tu s ikonou evropských kreslířů Jeanem Plantu.

Co bylo impulsem k tvojí cesty do Moskvy?

Nabídka na kongres karikaturistů přišla přímo z Moskvy z Českého centra, což je instituce zastupující zájmy ČR v oblastech společenských a kulturních v různých zemích světa. Chvíli jsem váhal, protože před Vánoci mají kreslíři nejvíc práce. Nakonec rozhodlo, že se zúčastní i hvězda francouzské karikatury Jean Plantu, který kreslí do Le Mondu. Jeho kresby mám rád a chtěl jsem ho poznat osobně. Plantu je i šéfem organizace Cartooning For Peace, která slučuje karikaturisty celého světa a kongres pořádala.

Jaký na tebe udělalo hlavní město Ruské federace dojem?

Hned po příletu jsem si připadal jako v americkém vánočním filmu. Obrovský baráky, fůra sněhu, velká auta, všechno nazdobené a nasvícené. Všude jsem platil bezkontaktní kartou VISA, rubl jsem vůbec neměl v ruce. Zašel jsem i do jejich samoobsluhy pro láhev vody. Potěšilo mě, když jsem tam viděl Bakaláře, stál asi 200 rublů, což je 70 korun. Byl v regálu mezi Plzní a Krušovicemi.

Moskva má 12 milionů obyvatel. Jak je to tam s dopravou?

Koupil jsem si kartu na metro asi za 100 korun na den. Jel jsem i taxíkem, což je ale vzhledem k tamnímu provozu šílenost. Mají tam i službu Uber (systém komunitní osobní dopravy). Jsou tam šesti, osmi proudové silnice a jsou plné i ve tři ráno. Platí tam, že čím větší auto, tím lepší, to vychází z jejich nátury. Je fakt, že litr benzínu tam vyjde na deset korun.

Připadá si tu turista z Čech jako v demokratické zemi?

Vánoční atmosféra před chrámem Vasila Blaženého.

Já jsem nebyl ničím omezený, ale je vidět, že jsou ostražití. Z důvodů bezpečnosti jsou tam policisté všude v ulicích. Třeba do metra se prochází skrz bezpečnostní rámy. Jdeš do kulturního centra a zase rámy. Možná se jedná o psychologický dojem, ale asi to funguje.

Jak ses domluvil?

Každému návštěvníkovi kongresu byla přidělena asistentka jako doprovod. Většinu věcí mi překládala do češtiny. Když zjistila, že rusky rozumím, tak se už moc nenamáhala. (smích) Potěšilo mě, že jsem ruštinu ze základní školy úplně nezapomněl a velice rychle jsem se rozmluvil.

Poprvé jsi tu byl před 35 lety za éry SSSR. Určitě jsi srovnával.

Tenkrát jsem se sem dostal s rodiči na odborářskou rekreaci a jako osmnáctiletého mě to moc nebralo. Zavedli nás i do obchodního domu GUM, ze kterého si pamatuju jen zápach ryb, brambor a cibule. Dnes je to opravdová výkladní skříň Moskvy, kde prodávají světové značky luxusního zboží: Louis Vuittone, Prada, Yves Saint Laurent...

Pojďme ke kongresu...

Program byl docela nabitý. Přiletěl jsem ve čtvrtek 8. prosince a ubytovaný jsem byl v Českém domu, což je čtyř hvězdičkový hotel nedaleko české ambasády; tři stanice metrem od Rudého náměstí. V pátek jsem absolvoval prohlídku Moskvy a večer na francouzském institutu vernisáž výstavy Jeana Plantu. Po ní v nedalekém kinosálu proběhlo ocenění festivalu dokumentárních filmů pořádaných Českým centrem. Tady jsem se setkal s režisérem Filipem Remundou, který dostal ocenění za film o Ukrajině.

Takže samotný kongres proběhl až v sobotu?

V podstatě ano. Sobota začala společným obědem v Sacharovově centru. Tady jsem ochutnal ruský borč a bliny (což jsou takové palačinky s kaviárem z jesetera a smetanou) – neuvěřitelná mňamka. Po výstavě o životě v sovětském Rusku jsme se přesunuli na derniéru výstavy světových karikaturistů za lidská práva. I když pozvali osmadvacet karikaturistů, přijelo jich jen pět. Seděli jsme u kulatého stolu a prostřednictvím videoprojekce prezentovali svoje kresby. Nejvíc dotazů ze strany veřejnosti směřovalo samozřejmě na Jeana Plantu.

Na co se návštěvníci ptali tebe?

S Jeanem Plantu.

Překvapilo je, že karikaturu dělám od roku 1990. Tehdy jsem kresby posílal poštou a než vám obrázek vyšel v novinách, trvalo to čtyři dny. Dotkli jsme se i témat, z čeho si Česku můžeme dělat legraci a z čeho ne. Západní karikaturisté například nechápali, proč se u nás raději nevyjadřujeme k romské problematice, protože u nich nemají s Romy nejmenší problémy. Oni se zase vyhýbají tématu homosexuality, naopak v kurzu je teď přistěhovalectví a brexit.

Zabývali jste se i technikami kreslení?

Dnes všichni kreslí tužkou nebo prstem na tablety. Když jsem vytáhl originály z roku 1990 (co vyšly v Dikobraze), sahali na ten papír a ptali se, jestli je ta kresba originál. Předvedl jsem jim, že kreslím na speciální papír, na kterém se nechá dobře gumovat tužka.

Takže máš od každé kresby originál?

Přesně. Oni tohle nemají. Když jsem se jich ptal, co budou dělat, až jim shoří počítač, tak na mě koukali jako na blázna. Navíc, když třeba kreslím někoho z fotbalistů a věnuji mu originál, má z toho obrovskou radost.

V Kremlu vládne Vladimir Putin pevnou rukou. Stává se i on terčem kreslené satiry?

Když jsem se ptal, jestli mám do Moskvy poslat i moje karikatury Putina, tak řekli, to raději ne. Když promítali kresby ruských kreslířů, tak u jednoho obrázku se Plantu ptal, co představuje balónek s pusou převázanou ostnatým drátem. Platu říkal, že mu připomíná Putina. Oni na to, že Putina sice kreslit mohou, ale do šuplíku, protože jim to nikdo neotiskne. V Rusku teď prosazují politiku jakési tlusté čáry za minulostí. Podle oficiální linie se buduje nové, sebevědomé, demokratické Rusko. I když nevím, jak se jim to povede, když se teď přemílá aféra s dopingem sportovců. I to je pro kreslíře tabu podobně jako konflikt s Ukrajinou a Krym, díky kterému jsou na Rusko uvaleny sankce.

Je začátek nového roku. Pojďme skončit nějak optimisticky.

Namaloval jsem „péefko“, kde se ruka s palcem nahoru a cedulí PF 2017 vynořuje z vody. Chtěl jsem tím naznačit, že se nám dobře daří a optimismus nás táhne z vody ven.

Kde se kromě časopisu Gól a deníku E15 můžeme setkat s tvými kresbami?

Teď čerstvě i v Rakovníku v Trojanově ulici v kavárně Adolf Engel. Za šestadvacet let mi bylo otištěno skoro jedenáct tisíc kreseb a bude tu vystaven jen zlomeček mojí tvorby. Mimo jiné i humorný kalendář, který jsem vytvářel pro středočeskou policii.

Sláva Vaic