Architekt Zuska (vpravo) musel čelit kritice tváří v tvář, ale je prý na podobné reakce zvyklý. Uprostřed muž, kterému se změny v parku naopak líbí. V pozadí je vidět strom, který zasahuje do střechy lávky.

Komentovaná procházka parkem skončila pro tvůrce díla rozpačitě

Byly Čermákovy sady skutečně znehodnoceny?

Vlna nevole proti úpravám městského parku se nedá přeslechnout. „Čermákovy sady byly znehodnoceny necitlivými zásahy architekta,“ říkají nejradikálnější odpůrci. A 24. listopadu v 11.30 to přišli říct do očí i autorovi projektu, starostovi a jeho spolupracovníkům z odboru výstavby a investic. Komentovaná procházka parkem se tak zvrtla v malou protiradniční demonstraci. Zajímavé bylo, že nikdo z představitelů města se tu vlastně nepřihlásil k odpovědnosti. Projekt schválili zastupitelé v roce 2008, ale už si na něj přesně nepamatují. A současná rada ho jen vytáhla ze zásobníku a jednu jeho část uvedla do života. Utratila za to 4,5 milionu korun a podle oponentů tak parku zasadila smrtící ránu.

Úkol zněl jasně...

Hned na úvod dostal slovo architekt Karel Zuska: „Dostali jsme zadání upravit park tak, aby se stal pobytovou zónou s možností shromažďování lidí a pořádání akcí. Měli jsme park vybavit několika prvky pro zábavu a pohyb lidí, rozšířit dětské hřiště a vybudovat veřejné záchodky. Součástí celého našeho projektu bylo také uvést altán do původního stavu a vytvořit k němu posezení pro pořádání kulturních akcí. Důležitým prvkem byl i páteřní chodník a jeho provedení, jenž by umožnilo průchod parkem i v nepříznivých ročních obdobích, kdy pískové a šotolinové povrchy neumožňovaly zimní údržbu. Páteřní chodník byl doplněn lavičkami a novým osvětlením. Parkem nyní můžete projít suchou nohou celoročně. A to ve dvou osách. Z východu na západ a ze severu na jih. K tomu bylo navrženo několik atypických prvků. Projekt vznikal v letech 2008 až 2009, kdy byla nálada ve společnosti optimističtější než dnes a přístup byl tak asi i velkorysejší. Z těch původně navrhovaných prvků zůstaly jenom tři. Měly evokovat vstupní brány do parku. U sokolovny jsou to dva jehlany se svítícími špičkami. Druhý prvek stojí na rohu pod obchodní akademií, třetím prvkem je lávka ve svahu, která navazuje na lávku přes potok. Studie prošla konzultací a byla dlouhou dobu vyvěšena ve vestibulu radnice. Žádné připomínky či názory proti jsem nezaznamenal,“ uvedl Karel Zuska.

„Dobrá, děkujeme,“ procedil starosta Pavel Jenšovký, který na setkání působil jako osoba, která nemá s úpravami zhola nic společného a do role hlavního hříšníka tak trochu pasoval samotného architekta. „Když jste si to vymyslel, tak si to pojďte před občany obhájit,“ znělo tak trochu mezi řádky.

Je to katastrofa

Anna Jakubská má naopak dojem, že odpovědnost by mělo nést celé zastupitelstvo. „Pane Laňko,“ vyvolala přítomného zastupitele a promovaného biologa. „Jak zastupitelé schvalovali tento projekt?“ „Projekt byl schvalován v roce 2009 a v tu dobu jsem bohužel na zastupitelstvu nebyl,“ uvedl na přímý dotaz. Když se ale podíváme na soupis zastupitelů, kteří byli zvoleni v řádných volbách v roce 2006, promovaného biologa Václava Laňku v něm bezpečně najdeme. Je ale možné, že mínil absenci na inkriminovaném zasedání.

„To se současné zastupitelstvo vůbec k přestavbě parku nevyjadřovalo?“ pokračovala Jakubská v palbě otázek. „Nemělo důvod. Projekt byl v zásobníku projektů,“ odpovídal trpělivě starosta. „Ale je to přece investiční akce, pokud vím? Kolik to stálo?“ pokračovalo v ostrém tónu Jakubská. „Zásobník projektů schvaluje zastupitelstvo a realizaci pak schvaluje jen rada. Stálo to 4,5 milionu korun. Zastupitelstvo schválilo rozpočet, kde tato akce byla uvedena,“ odpověděl starosta. „No je to katastrofa,“ zhodnotila Anna Jakubská.

Do diskuse se zapojila i Lenka Somolová, absolventka zahradnické akademie v Mělníku. „Namalovat zámkovou dlažbu do parku, to by nám na škole neprošlo ani v prváku. A co ten strom? To jste si nevšimli, že vám lávka vychází do kmene? Nebo to byl záměr?“ poukázala na další nešvar.

„Prvky jsou kontroverzní, uznávám. A byly dány snahou dostat do parku prvek městské architektury,“ vysvětloval Karel Zuska.

„Ale ta je tady přece zastoupena okolními domy. Vidíme tady Librovu školu nebo Lexovu vilu. Ale jak se k těmto významným stavbám hodí tyto nové prvky? Nevidím žádnou tvarovou inspiraci?“ oponovala Somolová.

„Jsem autorem projektu na dostavbu školy, kde jsem ctil charakter Librova díla. A tady jsem ctil charakter lávek, které ve městě na stezkách jsou,“ hájil se Zuska.

Chodník pomůže vozíčkářům

„Hrozně mě mrzí, pane architekte,“ pokračovala Jakubská, „že jste k našemu parku nepřistupoval jako Rakovničan. Jsme tu přece ve srážkovém stínu. Zámková dlažba bude v létě rozpálená, po tom budou běhat děti. V zimě se bude muset solit. Navíc jsme tu bez vody a my to tady v zeleni zabetonujeme.“

„S tímto povrchem jsme mysleli hlavně na vozíčkáře. Navíc je to polopropustná vrstva,“ hájila projekt vedoucí oddělení výstavby a investic Jana Jirátková.

„Já bych rád navázal: Jsem taky Rakovičák, po 40 letech jsem se vrátil. Slyším tu jenom plivání. Přirovnal bych to tu k lázeňským prostorám, které by jinde obdivovali. V Rakovníku se hodně změnilo, město se mění ke krásnému. Podívejte se na kolemjdoucí. Všichni jdou po novém chodníku. Važte si toho, co tu město buduje,“ pronesl další účastník setkání.

K ožehavému tématu se vyjádřil i radní Ludvík Vožeh: „Důvěřuji ing. Zuskovi. Jeho projekty jsou vesměs zdařilé a většinou se líbí. Ale vyjádřil bych se k vozíčkářům. Jsem ze speciální školy, kde imobilní děti máme. A nový chodník jim usnadní pohyb parkem. Je tu i domov seniorů, kde je řada občanů na invalidním vozíku. I pro ně je to přínos. Po těch starých cestách jet s vozíkem nebylo snadné.“

Stejný názor připojil i starosta. „Tato komunikace tak jak je, umožňuje vozíčkářům se pohybovat po parku, který navazuje na zahradu domova seniorů, kteří také mohou park využívat,“ dodal Pavel Jenšovský.

Brána jako do kasáren

Když se účastníci přesunuli k sokolovně, pokračoval Karel Zuska ve výkladu. „Sokolovna architekta Novotného je pro mě vstupem do parku. Do prostoru, kde je nyní busta Smetany, by se nabízelo umístit bustu starosty Čermáka, kterou město má. Ale to by znamenalo přesunout bustu Smetany, najít pro ni vhodné místo, což je opět citlivá záležitost. Pomyslnou bránu do parku tvoří dva vysoké jehlany z nepravidelných plátů oceli se svítící špičkou. Brána je v místě hlavního vstupu do parku. Ono to vypadá, že jsem si něco vymyslel, město to vzalo a něco z toho postavilo. Ale to tak není. Vývoj projektu byl bouřlivý, a ten názor, co by tu mělo nebo nemělo být, se měnil. Výsledek byl společným dílem,“ vysvětloval Zuska.

„To je ze šrotiště?“ ptal se další občan na původ rezavých plechů, jenž tvoří opláštění jehlanů. „To je corten, velice oblíbený materiál, který si řízenou korozí vytvoří vlastní antikorozní vrstvu. Za pár měsíců to dostane úplně jinou patinu a barvu. Provedení je perfektní, autor se s tím pohrál a vytvořil po řemeslné stránce naprosto dokonalou věc,“ pochválil architekt práci kováře Václava Staňka, který dříve působil v Roztokách a nyní žije na Lounsku. „Jsou to čtyři velikosti tabulek, které jsou přibité ručně kovanými hřebíky, kterých je asi 1400. Oba jehlany jsme tvořili současně, pracovali jsme na nich skoro dva měsíce. Pomáhala mi Petra Jirkovská z Rakovníka,“ popisoval kovář.

„Já proti tomu materiálu ani provedení nic nemám. Mně tu vadí jen ty jehlany jako takové. Ale něco mi na nich chybí. V Milovicích tam byly u vjezdu do sovětských kasáren taky takové dva stojany a na nich svítily dvě rudé hvězdy,“ dodala Anna Jakubská.

Počkejme na jaro

„Neposuzujme projekt teď, kdy tu není listí ani tráva, jen bláto. Počkejme do jara. Pak uvidíme park znovu, jinýma očima,“ vyzval Pavel Jenšovský.

O slovo se přihlásil i bývalý starosta Zdeněk Nejdl. „Projekt vznikal v době, kdy byla možnost získat z regionálních dotačních titulů velké peníze. Proto byl zpracován velmi velkoryse a nyní se vybrala k realizaci jen první část. Já jsem rád, že nové vedení města navazuje na naši práci. Bál jsem se, že nové vedení naše projekty zahodí. Jsem rád, že se udělal páteřní chodník, otázkou je, zda byla vhodná zámková dlažba. Tyto projekty nemůžou vymýšlet zastupitelé ani samotní občané. To je práce pro architekta. Jsem rád, že město využívá architekta a má na oddělení investic lidi, kteří se umí podívat na věci z jiného úhlu. Jsem nakonec vždycky rád, že jsme někdy šli do různých na první pohled nestandardních řešení, na která jsme si později zvykli. A když sem přijede někdo odjinud, tak musí uznat, že se tady pořád něco děje,“ zhodnotil Zdeněk Nejdl.

Pavel Sklenička