Grafoložka Jitka Kůsová.

Dopisy psané rukou jsou osobnější, citovější, neobyčejné a stávají se vzácností

„Písmo je zrcadlo duše,“ říká grafoložka Jitka Kůsová

ROZTOKY. Grafologie (z řeckého slova grafein – psát; logos – věda) bývá označována jako psychologie písma. Dokáže z něj vyčíst obraz charakteru pisatele, aniž by vyžadovala jeho přítomnost. Už v období starověku se zjistilo, že rukopis člověka nabízí jedinečnou příležitost k projekci těla, duše i ducha. „Žádnou z těchto stránek nelze oddělit, neboť spolu úzce souvisejí a jedna by nemohla existovat bez druhé,“ říká Jitka Kůsová z Roztok, která se grafologií zabývá už mnoho let.

Jak jste se dostala ke grafologii?

Na začátku všeho stála moje touha po poznání sebe i druhých. Aniž bych měla předtím jakékoli poznatky o grafologii, pozorovala jsem, jak se moje písmo během života mění. Už na střední škole jsem si všímala, jaký rukopis mají moji spolužáci a později i kolegové v zaměstnání. Vnímala jsem, jak jsou si některá písma něčím podobná, stejně tak jako vlastnosti jejich autorů. Cítila jsem potřebu dozvědět se o psychologii písma více, proto jsem pročítala literaturu z této oblasti a nakonec absolvovala studium grafologie a psychologie při České grafologické komoře a Institutu aplikované a poradenské grafologie v Praze. Tady jsem pod vedením odborníků získala teoretické i praktické zkušenosti, které již řadu let uplatňuji ve své praxi. Psychologické poznatky jsem následně prohloubila i ve studiu Sociální a mediální komunikace na Univerzitě Jana Amose Komenského v Praze, kde se písmo, jako způsob mezilidské komunikace, stalo předmětem mé bakalářské práce.

K čemu všemu grafologie slouží?

Grafologie se vy­užívá jednak za účelem sebepoznání, v osobním poradenství, ale např. i v personalistice nebo v kriminalistice. Dost často je zaměňována s písmoznalectvím – forenzní disciplínou, která se nezabývá povahovými vlastnostmi pisatele, ale pouze zkoumáním pravosti rukopisu či podpisu. Z grafologického rozboru rukopisu se můžeme dozvědět, jak jsme na tom např. s vůlí, s vitalitou, temperamentem, emocionalitou, racionalitou, sebepojetím, komunikačními schopnostmi apod. Právě proto, že rukopis člověka dokáže poskytnout spoustu informací, bývá v některých firmách grafologický rozbor jednou ze součástí výběrového řízení. Ve výsledném posudku pak grafolog filtruje pouze ty charakteristiky, které se týkají dané pracovní funkce. Písmo je vlastně mozkopis, který je řízený pohybem ruky. Je zrcadlo naší duše.

Sleduje grafolog při zpracovávání rozboru jenom písmo, nebo i obsah napsaného textu?

Obsah textu není pro rozbor úplně důležitý, ale musím se přiznat, že já ho sleduji. Ne však prioritně, spíš až nakonec, aby mě při rozboru zpočátku neovlivnil. První, co udělám, je komplexní pohled na text. Jako kdybych se dívala na obrázek. Nechávám ho na sebe působit, nesoudím. Pak jen popisuji, co vidím, a rozebírám jednotlivé znaky.

Kdybych vám dal dvě strany textu napsané řekněme v maďarštině, kterou tady moc lidí neumí, byla byste z něj schopná udělat rozbor?

Byla bych schopna určit dominantní znaky charakteru pisatele, ale je třeba znát psací předlohu, která v té zemi je a kterou se pisatel naučil. Pokud ji neznám, nemohu dobře kompletní rozbor udělat.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetl, že by neměl být předkládán k rozboru opisovaný text. Proč?

Pokud něco opisujete, tak vlastně jen přenášíte text na papír podle nějakého vzoru, nemusíte u toho moc přemýšlet, soustředíte se více na formu, chybí tam spontánnost. Při rozboru je důležité vědět, jak pisatel přemýšlí, u kterých slov se např. „zasekne“, kde dělá větší mezery, zda si sám podle svého uvážení udělá někde odstavec nebo text naopak nečlení vůbec apod.

Proč se musí uvádět, zda pisatel nosí brýle, zda měl nějakou oční poruchu, jestli nemá něco s rukou…?

Je to kvůli větší objektivnosti. Někdo třeba píše velkým písmem, což může být jedním z vypovídajících znaků jeho charakteru, ale on tak možná píše pouze proto, že špatně vidí. Podobně i nějaké zranění ruky může písmo výrazně ovlivnit. Kdybych k tomu nepřihlédla, mohla bych písmo špatně vyhodnotit.

Ukázka písma jednoho z textů, jehož rozbor grafoložka Jitka Kůsová prováděla.

A proč musí být text napsán na nelinkovaném papíře?

Jeden faktor, který se při rozboru hodnotí a má svůj význam, je řádkování. Zkoumá se, jak jsou řádky pravidelné, zda stoupají, klesají atd. Když jsou řádky předepsané, tak v podstatě pisatele vedou, což může ovlivnit výsledné hodnocení.

Jak vůbec grafolog postupuje při zpracovávání rozboru písma?

Nejprve co nejpřesněji popíše tak zvané komplexně dojmové znaky. Sestaví písmový obraz, zkoumá tvar grafických znaků, pohyb, fixaci, harmoničnost, individuálnost, rytmus. Z nich pak sestaví první náčrt osobnosti a označí dominantní znaky. Potom se zabývá popsatelně měřitelnými znaky, kde zjišťuje např. velikost písma, vázání, pravidelnost písma, tlak, šířku písma, plnost, oblost, tah a charakter čáry, sklon písma… popsatelně měřitelných znaků je přibližně třicet. Písmo se tzv. rozseká na jednotlivé znaky a z nich se pak vyvozují psychologické významy. Po analýze následuje syntéza, kde se nám pisatel jeví jako celek. Další věc, která se zkoumá, je podpis. Ten je dost důležitý, protože je jedinečný, charakteristický. Je to vlastně logo člověka, kterým se prezentuje. Podpis je vyjádření toho, jak chci, aby mě lidé viděli, často ale nevypovídá o tom, jaký opravdu jsem.

Nemáte obavy, že se blíží soumrak grafologie, když dneska už skoro nikdo nepíše rukou?

To je velmi častá otázka. Sama si někdy říkám, jestli psát rukou není přežitek. Na druhou stranu, dnes všichni píšeme sms, posíláme e-maily, píšeme na tablety, když pak ale dostaneme dopis nebo pohled psaný rukou, tak nás to těší. Je to osobnější, citovější, neobyčejné, dnes čím dál vzácnější. Od svých klientů slýchávám, že už psát rukou ani neumí, ale já jim říkám, že stejně jako se naučili jezdit na kole nebo plavat, tak nezapomenou psát, stačí si to občas připomenout. Západní kultura je v tomhle jiná než východní, tam přistupují k písmu daleko víc duchovně, tam je pro ně písmo téměř posvátné.

Jak si k vám klienti najdou cestu?

Já klienty přímo nevyhledávám, někteří lidé ale vědí, že se grafologií zabývám. Jako svému koníčku se jí věnuji už více než deset let a do budoucna bych se jí chtěla věnovat intenzivněji. Lidé mě vyhledávají spíš ze zvědavosti. Zajímá je, co o nich jejich písmo prozradí. Tím, že mám práci, ve které mj. odpovídám na dopisy klientů, prošla mi rukama už docela slušná „sbírka“ dopisů. Když se pak s některými pisateli setkám osobně, nebo s nimi mluvím po telefonu, často se utvrzuji v tom, že písmo nelže.

Jak dlouho trvá udělat rozbor třeba dvou, tří stránek písma?

To je individuální, většinou rozbor nedělám v kuse jeden den. Zjistila jsem, že je dobré od rozboru na chvíli odejít, vyčistit si hlavu a pak se k němu zase vrátit. Kdybych to měla sečíst, tak základní dominanty v rukopise zjistím poměrně rychle, ale celkový rozbor trvá minimálně 5–6 hodin, i více.

Dá se v dnešní době grafologií uživit?

Myslím, že samotnou grafologií těžko, proto se mnoho grafologů zabývá současně poradenstvím v oblasti osobního rozvoje, případně psychoterapií. Je výhodou, když má grafolog nasmlouvané nějaké personální agentury, pro které pravidelně dělá grafologické rozbory, pak se tím možná může i uživit.

***

Příjemné povídání s grafoložkou Jitkou Kůsovou se nachýlilo ke konci. Pokud byste se chtěli o grafologii dozvědět více, případně zjistit, co o vás vypovídá vaše písmo, můžete navštívit webové stránky grafoložky na adrese www.poradenstvi-jk.cz, nebo přijít v sobotu 5. listopadu do Studia Harmonie v Rakovníku, kde bude Jitka Kůsová o grafologii přednášet. Můžete s sebou přinést i vlastnoručně psaný text a uděláte si představu, jak grafolog s písmem pracuje.

Tomáš Bednařík