Pavel Callta na podiu s kytarou a bubeníkem Filipem Zangim.

Kariéru Pavla Callty nastartovala píseň Terapeut

Zpěvák by neměl být zadaný

Když jsme dávali dohromady program 20. ročníku Rakovnického autosalonu, došlo řeč i na mladé interprety, jako jsou Marek Ztracený a Pavel Callta. Jejich písně znějí v rádiích denně a facebookové stránky lámou rekordy v návštěvnosti. V našem termínu měl nakonec volno Pavel Callta, o němž jsme do té doby příliš nevěděli. Ale jeho vystoupení nás velmi mile překvapilo. Přijel sympatický a skromný mladík, původem z České Lípy, dnes žijící v Praze, a odvedl perfektní jevištní práci. Sám hraje velmi slušně na doprovodnou kytaru, takže si na jevišti vystačí jen s basákem a bubeníkem. Hodinové vystoupení pobavilo několik stovek diváků a dlužno podotknout, že tolik lidí jsme pod podiem ve dvoře zimního stadionu ještě neviděli. Po koncertě se pak ještě minimálně další hodinu trpělivě podepisoval svým fanynkám a nakonec souhlasil i s rozhovorem pro Raport.

Dá se říct, že tvoji hudební kariéru nastartovala soutěž Česko Slovensko má talent?

No to právě moc nepomohlo. Jezdit po koncertech jsem vlastně začal až letos. Před tím jsem měl třeba dva koncerty týdně, ale úplně plný diář mám až tenhle rok.

A co tedy bylo tím zlomovým okamžikem?

Já myslím, že to nastalo v momentě, kdy jsem udělal píseň Terapeut. Tu písničku začala zařazovat česká rádia, takže najednou ji znali úplně všichni. A pak jsem vydal i první cédéčko.

Jak si tě všimlo vydavatelství Warner Bros?

Prostě jsem je oslovil. Přinesl jsem jim hotové demo nahrávky, to se jim líbilo a nakonec jsme se domluvili na smlouvě. První CD jsem vydal vloni, jmenuje se Momenty, druhou desku mám připravenou a budu ji točit v únoru a březnu.

Říká se, že cédéčka jsou už pomalu ale jistě za zenitem. Skoro nikdo už je nekupuje, všechno je ke stažení na internetu.

Tak to musím zaklepat, ťuk, ťuk, ťuk, ale jsem prý jeden z mála mladých interpretů, jejichž desky se prodávají velmi dobře. To je super.

Čekal jsi, že tvoje publikum budou převážně takhle mladá děvčata? Mám dojem, že průměrný věk tvých fanynek je kolem třinácti let.

To tak většinou je. I Marek Ztracený má podobně složené publikum. Dívky v tom­hle věku to daleko víc prožívají. Ale chodí často i s maminkami, ty stojí většinou v povzdálí, ale nakonec i ony přijdou na autogramiádu. Takže si nemyslím, že mám v publiku jenom mladá děvčata, i když je jich opravdu asi většina. Ale já si připadám taky pořád hodně mladě. Je mi sice už 27 let, ale připadám si na dvacet. To mám po tátovi. Byl taky takovej, ale bohužel, před třemi roky mi umřela maminka na rakovinu, táta se pak dostal do psychickejch problémů, byl úspěšný podnikatel, ale zadlužil se a krátce na to se oběsil. Dva roky po tom, co maminka umřela. Bylo mu 57 let. Přitom to byl velký optimista, úspěšný člověk, ale dostal se do paranoidních stavů a vzdal to.

Tak to je mi líto. To jsi tedy prožil hodně těžké období. Píseň Terapeut je tedy podle skutečné události? Máš svého terapeuta?

Chodím na terapie už rok a půl, taky píseň Mami je z toho období.

Písničky si píšeš sám včetně textů? Ostatně dnes jsi při koncertě předvedl, jak to vzniká. Přišel jsi s novou melodií a částí textu a normálně jsi to pustil do lidí s tím, že se kapela musí chytit. To děláš klukům často?

No jasně, přesně takhle to funguje. Kluci jsou skvělí, jsme na sebe napojení.

Mezi fanynkami při autogramiádě. Každý chce mít selfie s Pavlem Calltou.

Přitom basák mi přijde generačně trošku starší.

Márovi je 40 let, hráli jsme spolu, ještě když jsem zpíval s bigbandem, to mi bylo šestnáct let. A pak to nějak vyplynulo, že teď jezdí s námi.

A bubeník Filip Zangi to je, zřejmě, syn slavného hráče na perkuse, na kterého já jsem chodil jako kluk, když hrával s Yo Yo Bandem a dalšími kapelami jako tehdy jediný hráč na perkuse v Čechách. Imran Musi Zangi se jmenoval, je to tak?

No jasně, to je Filipův otec. Hraje pořád. Je to přitom oční lékař. Pochází z Íránu. Filip je na bicí taky samouk. Mají to v genech.

Dnes jste hráli jen ve třech, ale máte i větší partu?

Na festivaly někdy jezdíme ještě s jednou kytarou a klávesami. Ale já se cítím líp v tom­hle menším uskupení, kde se lépe slyším. Ale větší kapela má asi plnější zvuk. Pořád to ještě nemám úplně rozhodnuté.

Jak se bude jmenovat nová deska?

Jedno tělo, jedna duše. Bude na ní asi deset úplně nových písniček a z minulého alba čtyři bonusy v úplně jiném kabátě. Chystám k nim i nějaké nové klipy.

Který koncert z letošní dlouhé šňůry byl pro tebe úplně největším zážitkem?

Asi Sázavafest, tam bylo plno skvělých lidí, kteří na nás velmi dobře reagovali. A pak samozřejmě nejrůznější městské slavnosti, tam si to také užíváme.

Na tvých webových stránkách mě zaujala informace, že jsi byl, podobně jako Tomáš Klus, vrcholovým sportovcem. Že si profesionálně plaval. Co byla tvoje disciplína?

Šlo mi úplně všechno, dálka i krátké tratě a vlastně všechny styly. Kraul, znak i motejl. Jak to tak říkáš, tak si uvědomuji, že jsem hrozně dlouho nebyl plavat. Pořád hrajeme, ale musím si zase někdy udělat čas. Je to super relax. Ale času je hrozně málo. Teď dokonce točím film. Dostal jsem roli ve filmu Muzikanti. Hraje tam Jarek Nohavica, Pavel Kříž, Martin Dejdar, Maroš Kramár a pak ještě nějaký polský herci. Je to muzikantský film, který režíruje slovenský režisér Dušan Rapoš, který točil i Fontánu pro Zuzanu. Teď mám za sebou patnáct natáčecích dnů, to bylo obden. Hraju muzikanta, který v mladé kapele mastí na baskytaru, přitom na basu já nikdy nehrál.

A na co všechno umíš?

Na kytaru a na klávesy, ale nejsem žádný profík, nikdy jsem žádný nástroj nedotáhl k dokonalosti.

Teď tady mám ještě jednu otázku, která bude zajímat hlavně tvoje rakovnické fanynky. Jsi zadaný?

No nejsem. To zpěvák nesmí být. Podívej se na Karla Gotta. V dobách jeho největší slávy byl také pořád svobodný. Jako ženáč by těch slavíků nikdy tolik nezískal.

Pavel Sklenička