Albrecht Croÿ přijímá gratulace po odhalení pamětní desky věnované jeho otci Alexisovi.
Městys Slabce udělil poslednímu šlechtickému majiteli zdejšího zámku čestné občanství
Zásluhy Alexise von Croÿ byly konečně veřejně uznány
Najít odvahu odčinit spáchané křivdy, nebývá jednoduché. Někdy to trvá několik generací. Tak jako ve Slabcích, kde uběhlo dlouhých jednasedmdesát let, než se představitelé městyse vypořádali s ostudnými událostmi z roku 1945 a konečně uznali, že poslední šlechtický majitel zdejšího panství Alexis princ von Croÿ (1910-2002) byl výjimečným dobrodincem svého rodného kraje. Zvláště v těžké a nebezpečné době druhé světové války. Ocenili jeho zásluhy udělením Čestného občanství městyse Slabce in memoriam.
Místo uznání vyhnání
Alexis Croÿ miloval svůj rodný kraj. Proto měl potřebu ho chránit. Bylo mu devětadvacet, když nacisté v březnu 1939 obsadili to, co po odtržení Sudet zbylo z Československa. Měl ženu, dvě děti a třetí na cestě, a přesto nasazoval krk za záchranu cizích lidí, jejich majetku i životů.
Odměna, které se za svou lidskost dočkal, byla smutnou ukázkou lidské povahy. Princ Alexis se narodil ve Slabcích, mluvil česky, myslel česky, úředně byl ale Němec. A co především, měl majetek. To bylo hlavním důvodem, který vedl ke zneuctění a vyhnání rodiny prince z Croÿ ze Slabec.
Krátké poválečné naděje
Jen prvních několik poválečných dnů mohl princ Alexis doufat, že se nemá čeho bát, a události tomu skutečně nasvědčovaly. Postavilo se za něj několik obcí a řada jednotlivců, kterým pomohl. Byli mezi nimi i ti, kteří mu pak vrazili nůž do zad. Když se totiž na obzoru objevily takzvané Benešovy dekrety, které otevíraly směšně snadnou cestu k obrovskému majetku Němců v Čechách, pro část obyvatel Slabec se válečné hrdinství prince Croÿe stalo nepohodlné a rozpoutali nenávistnou kampaň, na jejímž konci stálo ostudné vyhnání rodiny prince Croÿ ze Slabec.
Alexis princ von Croÿ.
Poválečné mlčení
Letos je tomu 150 let, kdy slabecké panství koupil šlechtický rod Croÿ-Dülmen. Ve stejném roce se narodil mlynář Václav Čech, který ve svém mlýně ve Šlovicích vybudoval jednu z prvních elektráren v Čechách a ve Slabcích první mlýn na elektrický pohon v Československu. Mlynářův vnuk Petr Čech se rozhodl obě jubilea připomenout malou slavností ve Slabcích a při té příležitosti odhalit na budově svého mlýna pamětní desku, která by připomínala statečné činy prince Alexise.
Na zdi Čechova mlýna už jedna pamětní deska je. Od roku 1945 hlásá, že „Josef Čech, mlynář v Slabcích, zasloužil se ve válce 1939-1945 o obživu obyvatelstva.“ Desku věnoval Místní národní výbor ve Slabcích a vyjádřil tak svůj vděk za to, že mlynář za nacistické okupace zásoboval Rakovnicko i okolní regiony lacinou moukou, kterou za zády okupačních úřadů mlel ve mlýně ve Slabcích.
Každý pytel obilí, který ilegálně putoval do Čechova mlýna, znamenal podepsaný rozsudek smrti, pokud by se na něj přišlo. Nejen pro mlynáře Čecha, ale i pro prince Alexise, který obilí dodával a celé akci poskytoval krytí. O tom ale při slavnosti v roce 1945 nepadlo ani slovo. Téma Croÿové a jejich zásluhy se stalo tabu.
Otec Slabecka
Prázdné místo vedle strýčkovy pamětní desky nedalo Petru Čechovi spát. Vzpomínku na okamžik, kdy se rozhodl vzdát poctu i princi Alexisovi, uvedl při slavnosti konané 25. června úryvkem z knihy Romana Hartla o regionálních osobnostech, která vyšla před třemi lety: „Alexis Croÿ, který měl při slavnosti v Čechově mlýně stát po boku Josefa Čecha a přijímat stejné pocty, tou dobou se svou rodinou potupně opouštěl Československo v dobytčím vagonu, který z republiky odvážel vyhnané sudetské Němce. Tento úryvek tu čtu proto, že rozhodl o tom, proč se tu dnes scházíme. Tak jako máme Otce vlasti, je dle mého mínění pan princ Alexis Otcem Slabecka. On lidi zachraňoval nejen od hladu, ale i smrti, která jim hrozila od gestapa a nacistů, o čemž jsou očitá svědectví.“ Přáním Petra Čecha bylo, aby se pamětní deska k poctě prince Alexise co nejvíc podobala té, která připomíná zásluhy jeho strýčka. Nejen provedení desky, i text je podobný: „Alexis princ z Croÿ zasloužil se ve válce 1939 – 1945 o záchranu našich obyvatel.“
V sobotu 25. června byla deska slavnostně odhalena za přítomnosti dvou ze čtyř princových potomků (syna Albrechta a mladší dcery Anny-Marie) a dalších členů rodiny.
Vyzbrojen lidskostí a odvahou
„Odkaz prince Alexise je inspirující,“ říká autor zmíněné knihy Roman Hartl: „Vojáci jdou do války vyzbrojeni puškami a výcvikem, princ Alexis se ale odhodlal vzdorovat tyranii beze zbraně, vyzbrojen jen svojí lidskostí a odvahou. Neumím si představit větší statečnost a nepřestává mě naplňovat obdivem.“
Není sám, kdo je přesvědčen, že statečné činy prince Alexise patří mezi nejvýznamnější momenty v dějinách Slabec. Potvrdilo to i hladké udělení čestného občanství. Od podání návrhu ke schválení neuběhl ani měsíc. „Proč jsme tak v zastupitelstvu rozhodli? Protože je to správné a zásadní a je potřeba uvést věci na pravou míru,“ říká starosta Slabec Vlastimil Štiller.
Alexis Croÿ s manželkou Elizabeth, rozenou Beaufort-Spontin.
Podpora jen dočasná
Oficiální postoj obce Slabce vůči princům z Croÿ v poválečné historii definují tři dokumenty. Prvním je usnesení takzvaného revolučního národního výboru z 23. května 1945. Všech 21 členů výboru i s náhradníky tehdy potvrdilo, že Alexis Croÿ před válkou a především během války vždy vystupoval ve prospěch českých obyvatel Slabecka. Obdobné dobrozdání vydalo i několik dalších obcí Slabecka – Modřejovice, Krakovec nebo Skřivaň, kde ho podepsalo šestapadesát obyvatel obce. O pár týdnů později bylo ve Slabcích všechno jinak. Dočasný revoluční národní výbor byl rozpuštěn a správu obce převzal nový výbor, který sestával především z agilních komunistů. A tento nový výbor odeslal 18. srpna 1945 Ministerstvu vnitra dopis, ve kterém stálo: „Místní národní výbor prohlašuje, že nemá naprosto nic společného s tím, co vydal první místní národní výbor o německé šlechtické rodině Croÿ-Dülmen, a žádá, aby příslušníci této rodiny byli ihned zatčeni a internováni.“ Mezi signatáři dopisu byli i lidé, kterým princ Alexis za války zachránil před nacisty majetek a v některých případech i život.
Triumf bezpráví
Přestože Ministerstvo vnitra po prozkoumání případu a posouzení písemných svědectví, která předložil právní zástupce prince Alexise, nařídilo Místnímu národnímu výboru, aby zacházelo s princem Alexisem jako s Čechem (čili oficiálně uznalo jeho zásluhy), národní výbor, podporovaný pražským komunistickým ústředím i ministerstvy, ovládanými komunisty, nařízení ignoroval. Vyhnal prince Alexise a jeho rodinu ze Slabec a zkonfiskoval mu velkostatek. Bezpráví slavilo triumf.
Spravedlnosti se nedožil
Trvalo dlouhých sedmdesát jedna let, než z úst představitele obce, dnes už městyse Slabce, veřejně zazněla slova, která by spáchanou křivdu odčinila. Sedmdesát jedna let čekání na spravedlnost. Princ Alexis už se jí nedočkal, ani jeho žena Elizabeth, ani jeho starší syn Maximilian.
V sobotu 25. června krátce po druhé hodině odpoledne předstoupil před účastníky slavnosti v Čechově mlýně starosta městyse Slabce Vlastimil Štiller a pronesl zázračná slova, kterým nejen členové rodiny Croÿů v čele s princem Albrechtem a jeho sestrou Annou-Marií naslouchali s neskrývaným pohnutím.
Velkou vášní prince Alexise byli koně. Na snímku je před slabeckým zámkem.
Osvícené rozhodnutí
Vládlo absolutní ticho, když starosta oznamoval, že: „Zastupitelstvo městyse Slabce se usneslo na zasedání 8. června 2016 jmenovat pana Alexise prince von Croÿ Čestným občanem městyse Slabce in memoriam. A to za jeho příkladnou lidskost a statečnost, kterou jako majitel velkostatku Slabce prokázal v době ohrožení a okupace Československa v letech 1938–1945, kdy bez ohledu na vlastní nebezpečí nezištně poskytoval pomoc obyvatelům svého rodného kraje, a to jak formou materiální podpory, tak formou osobních intervencí ve prospěch osob pronásledovaných, uvězněných a jinak perzekvovaných. Obětavě zachraňoval před zcizením historicky a umělecky hodnotné předměty, zejména zvony, a v neposlední řadě se z vlastní vůle a přesvědčení aktivně zapojil do mobilizace k obraně ohroženého Československa v září 1938.“
Třetím čestným občanem
Když starosta Vlastimil Štiller předával listinu Albrechtu princi z Croÿ, lidé tleskali ze všech sil. Tleskali hrdinství prince Alexise, tleskali odvaze, se kterou městys Slabce dokázal překročit svůj stín a udělat správnou věc, třebaže to vůbec nebylo jednoduché.
Alexis Croÿ je první osobností, která po roce 1989 získala nejvyšší vyznamenání, které může obec, respektive městys jednotlivci udělit, a teprve třetí osobností, bezprostředně svázanou se Slabcemi svým životem či dílem, od roku 1869.
Lidé už jsou vřelejší
Po roce 1989 se princ Alexis vracel do Slabec pravidelně. V roce 1993 se jeho synu Albrechtovi podařilo koupit někdejší provozní křídlo zámku a upravit ho na svou víkendovou rezidenci. Když tu poprvé od smutného odchodu rodiny z rodného kraje přespal, neviděl budoucnost ve Slabcích příliš dobře. Ráno nalezl rozkopané domovní dveře.
Dnes už je však ve svém rodišti opět vítaný. Je členem sboru dobrovolných hasičů, patronem hudebního festivalu Dobře utajená country a když zavítá na zahrádkářskou výstavu, vítají ho pořadatelé kyticí. Právě on v sobotu 25. června převzal za svého tatínka Čestné občanství městyse. Snad poprvé od roku 1945 se ve Slabcích mohl cítit opravdu doma. „Dnešní den pro mě znamená strašně moc,“ svěřil se. „Myslím na tatínka, který se z toho určitě musí nahoře hrozně moc těšit. Situací, která tu po válce nastala, velice trpěl, bylo to pro něj hodně těžké. Po revoluci v roce 1989 získal vytoužené československé občanství, ale že se někdy stane Čestným občanem ve Slabcích, to nikdo z naší rodiny opravdu nečekal. Od té doby, co se o poválečném dění ve Slabcích začalo otevřeně mluvit, vnímám ve smýšlení místních lidí velký posun. Jsou vřelejší.“
Dědičná láska
Láska ke Slabcím se v rodině Croÿů dědí z generace na generaci. „Slabce jsou mým druhým domovem,“ potvrzuje Albrecht Croÿ mladší, vnuk prince Alexise a syn Albrechta Croÿe. Žije v Mnichově, je úspěšným architektem a i když rodiště svého tatínka i dědečka nemůže navštěvovat tak často, jak by si přál, Slabce prý má v krvi. „Jako dítě jsem často doprovázel mého dědečka na cestách do Čech, proto vím, jak důležité pro něj až do jeho smrti bylo spojení naší rodiny se Slabcemi,“ napsal v dopise, který při slavnosti přečetl Petr Čech. „Díky jeho vyprávění a návštěvám u mnoha přátel a známých, kteří při nás stáli i v těžkých dobách, mi Slabce přirostly k srdci. Tím více jsem potěšen a pyšný na to, že se dnes mému dědečkovi dostane takové trvalé pocty a že jeho zásluhy a angažovanost pro jeho rodiště budou navždy potvrzeny.“
„Je to ohromné a velká pocta pro celou rodinu. Jsem velice šťastná,“ ocenila gesto městyse Slabce i Jana Bělohlávková-Croÿ, druhá manželka prince Alexise. „Jsem si jistá, že i Alexis by měl velkou radost a určitě by k tomu řekl něco velice vtipného a všechny by rozesmál.“ Svým suchým anglickým humorem byl princ Alexis pověstný.
Markéta Hartlová
