Honza Frolík (23) sleduje souboj svého spoluhráče se soupeřovým obráncem v ligovém utkání Sparty Praha sledge hokej s Karlovými Vary.

Ve třinácti přišel o nohu, o deset let později reprezentuje Česko v sledge hokeji

Honza Frolík: „Není to sport pro slečinky.“

Psal se srpen roku 2006, když tisícovce posluchačů festivalu Dobře utajená country ve Slabcích zazpíval a na kytaru zahrál svůj příběh tehdy čtrnáctiletý Honza Frolík ze Zbečna. Vyprávěl o tom, jak si v prosinci před rokem hráli se dvěma spolužáky v lese poblíž učiliště na Pískách a on spadl tak nešťastně na nůž, že si přivodil vážné poranění nohy. Jen díky duchapřítomnosti stejně starých kamarádů nepřišel o život, ale „jen“ o levou nohu.

Poté, kdy Honzův příběh proběhl médii a jeho spolužáci dostali od ministra školství ocenění za statečnost, chlapec jako by ze zorného úhlu veřejnosti zmizel. Já jsem ho ještě zaregistroval jako kytaristu nepříliš známé skupiny, kde hrál s Adamem Šímou z Křivoklátu a dvěma kamarády z Kryr. Pak najednou „ticho po pěšině“. Po Honzovi jako by se slehla zem. Až nedávno jsem se čirou náhodou dozvěděl, že Honza Frolík hraje hokej za českou sledge hokejovou reprezentaci. O tom, jak se rockový kytarista dostane ke sledge hokeji, jsme si s Honzou popovídali před necelým měsícem. I když měl před státnicemi na dřevařské fakultě České zemědělské univerzity v Praze, udělal si na týdeník Raport čas.

Honza Frolík.

V dresu Sparty

„Po devítiletce jsem vystudoval stavební průmyslovku v Kladně a po maturitě jsem se přihlásil na stavební fakultu ČVUT v Praze. Po půlroce jsem ale zjistil, že to není moje parketa, tak jsem se nechal ze školy vyhodit a šel jsem do Suchdola na dřevařskou fakultu. Dřevo, jako materiál, mě vždycky přitahovalo a dřevostavbám nebo nábytkářství bych se chtěl v budoucnosti věnovat,“ říká Honza Frolík.

Když si ujasnil, že bude bydlet v Praze, začal se poohlížet po nějakém sportu, který provozují hendikepovaní. Zaujal ho florbal, hodně ho lákalo lyžování. To je ale prý po finanční stránce velmi náročné. Když prohlížel stránky České asociace tělesně hendikepovaných sportovců, zjistil, že v Praze sídlí klub HC Sparta Praha sledge hokej. Domácí stadion má v Neratovicích a se Spartou prý má společný jen ten název. Na podzim roku 2013 začal s tímto klubem trénovat a po roce začal hrát soutěžní zápasy.

Konec zápasu. Ve tvářích hráčů se odráží únava. Sledge hokej není rozhodně sportem pro slečinky.

Jediná liga v Evropě

Jen na vysvětlenou. Sledge hokej je sport, který je příbuzný lednímu hokeji (pravidla jsou stejná, pouze se hraje na 3x15 min.), ale je určen pro hráče, kteří mají postižení v dolní části těla. Vznikl v roce 1969 ve Švédsku, kdy skupina pacientů z rehabilitačního centra vymyslela, jak hrát hokej i přes svůj handicap. V ČR byl první sledge hokejový tým založen v roce 1999 ve Zlíně. Postupně vznikala mužstva v Kolíně, Olomouci, Karlových Varech, Českých Budějovicích, Praze, Studénce, Pardubicích a Litvínově. Jako jediná v Evropě má Česká republika pravidelnou ligovou soutěž. Reprezentační tým patřil dlouho ke světové elitě. Bohužel, po neúspěchu (7. místo) na posledním MS v Buffalu v roce 2015 spadl český národní tým do skupiny B.

Reprezentační tým s bronzovými medailemi z turnaje v Naganu. Honza Frolík stojí v horní řadě třetí zprava.

Něco jako rugby

Vraťme se ale k Honzovi Frolíkovi. „Abys mohl hrát sledge hokej, musíš mít zdravé ruce, bez toho to nejde. Nejlepší hráči jsou ti nejvíc ořezaní. V našem týmu jsou kluci po rozštěpu páteře nebo ampuťáci. Když se podíváš na Američany nebo Rusáky, tak to jsou samí bývalí vojáci. Všichni jsou totálně ořezaní. Slyšel jsem, že když se vracejí s těžkými zraněními domů, tak už na ně čekají skauti a verbují je do klubů sledge hokeje,“ tvrdí Honza.

V pravidlech sledge hokeje je, že za každé mužstvo můžou nastoupit i zdraví hokejisté. „V mančaftu jich může být sedm, na soupisce k zápasu pět a na ledě během zápasu dva. Samozřejmě se musejí pohybovat jako my, to znamená, sedí na saních a mají úplně stejnou výstroj a výzbroj jako ostatní. Jen na hlavě musí mít odlišné přilby, aby je rozhodčí na první pohled rozeznal.

Honza říká, že sledge hokej je možná tvrdší, než normální hokej. „Není to sport pro slečinky. Kontakt s protihráčem je dovolený. V hokeji uhraješ někoho bokem, zadkem, ramenem a můžeš si vybrat pozici, v jaké do protihráče půjdeš. U sledge hokeje můžeš jet na saních jen jedním směrem. Couvat nemůžeš. Pokaždé, když chceš někoho obehrát, tak ho musíš hrát tělem. Trošku bych to přirovnal k rugby. Můžeš sice používat ruce, ale máš v nich hokejky a na jejich konci ostré hroty. Musíš dávat velký pozor, abys někoho nezranil. Jsou tam krosčeky, buchnutí na mantinel. Nikdy jsem ale nezažil, aby někdo někoho hrotem hokejky rozpáral. Zásadní fauly jsou téčka saní, nesmíš nikoho nabořit na kolmo nebo zezadu. To si pak jdeš sednout na dvě minuty,“ popisuje Honza Frolík.

Sledge hokej je nesmírně fyzicky náročný sport. Všechno je to o práci břichem a od pasu nahoru. „Tréninky jsou zaměřené víceméně na souhru, fyzičku si každý musí potrénovat sám. Většina kluků dělá víc sportů, třeba ještě florbal, para-box a další. V podstatě nejsou chvilku v klidu.“

V reprezentaci

Sparta Praha sledge hokej patří k pěti nejlepším českým mužstvům. To, že Česká republika má jako jediná v Evropě pravidelnou ligu, jí dává punc výjimečnosti. „Letos třeba s námi hrály i týmy Vídně a Dolního Kubína ze Slovenska. Hodně Slováků ale hraje i ve Zlíně, v Litvínově je zase hodně Němců, ve Studénce hodně Poláků. Od podzimu se ale bude asi počet mužstev trošku redukovat, protože hrát tolik utkání je náročné na cestování. Většinou jezdíme k zápasům auty, ale když jsme hráli s Vídní, jeli jsme autobusem. Protože to bylo před Vánoci, tak jsme si to udělali trošku jako rodinný výlet,“ směje se Honza.

V týmu hraje pravé křídlo. Na tomto postu nastupuje od loňského roku i v české reprezentaci. „Průměrný věk reprezentace je 35 let, ale je tam třeba i padesátník. Vloni se podařilo kouči Jiřímu Břízovi na svazu prosadit, aby se do reprezentace dostalo co nejvíc nováčků a tým se trošku omladil. Tak jsem tam pronikl i já. Jezdili jsme na soustředění, seznamovali jsme se s partou stálých reprezentantů a byla to pro nás, mladé hráče, velká zkušenost. Absolvovali jsme i několik zahraničních soustředění. V zimě jsme se zúčastnili turnaje v Rusku, kde hrály tři domácí týmy a my.“

Zlatý duch Nagana

Vrcholem Frolíkovy reprezentační kariéry byl zatím letošní turnaj skupiny B v japonském Naganu. „Byl to obrovský zážitek hrát v aréně, kde před 18 lety získali čeští hokejisté zlaté olympijské medaile. Dokonce jsme měli šatnu, jako tenkrát oni. Město vzpomíná na olympiádu dodnes a na hokej zejména. Čechů si tam váží. Na stadionu jsou fotky hokejistů a dodnes nese olympijskou symboliku. Chodil tam třeba chlapík, který měl na sobě dres Jágra ještě z Pittsburgu a hrozně nám fandil. Byl nejen na zápasech, ale docházel i na tréninky a pořád skládal oregami, které nám pak dával. Kluci, kteří byli na paralympiádě, říkali, že nikde nezažili, že by město dýchalo olympijským duchem, jako je tomu v Naganu,“ svěřuje se Honza se svým velkým zážitkem.

V Naganu skončila česká sledge hokejová reprezentace na třetím místě, když s Italy a Korejci prohrála o gól, a porazila domácí Japonsko. „Měl jsem tam několik šancí, ale neproměnil jsem je. Kdybych dal gól, mohli jsme být třeba stříbrní,“ přiznává Honza.

Sen o paralympiádě

Jeho velkým snem je dostat se na paralympiádu v Jižní Koreji. To však bude záviset na tom, jak se Češi umístí na mistrovství světa 2017, které se bude hrát v Bratislavě. „Příští rok se pokusíme vrátit do skupiny A mezi světovou elitu. Výsledek bude rozhodovat i o účasti na paralympiádě. Budu muset pořádně máknout, abych se do reprezentačního kádru dostal a týmu pomohl k dobrému umístění,“ říká Honza Frolík.

Až dostuduje (minulý týden složil bakalářskou zkoušku a bude pokračovat v magisterském studiu), chtěl by se věnovat více sportům. „Mým snem je lyžování. Za těch deset let, co nemám nohu, jsem byl na horách jen třikrát. Ale nechat si udělat protézu na lyžování je hodně drahé. Tak uvidíme,“ dodává mladý muž, kterého těžké zranění psychicky nezlomilo. Naopak. Dá se říci, že dalo jeho životu nový smysl. A před tím nelze, než hluboce smeknout klobouk.

Tomáš Bednařík