V mladší aucklandské lize se hraje tvrdě „do těla“ a někdy je to pěkný mazec. Ondra při střetu s jedním ze soupeřů.

Dva tituly v aucklandských ligách a návrat do nejvyšší soutěže

Druhý hokejový rok Ondry Kozáka u protinožců

Řada regionálních sportovců se vydává ve své kariéře jídat chlebíček do zahraničí. Většinou jsou to fotbalisté, kteří odcházejí do blízkých zemí – Německa, Rakouska nebo Švýcarska. Lední hokejista Ondřej Kozák se rozhodl pro Nový Zéland a za pár okamžiků začne „kroutit“ třetí sezónu. Jaká byla ta druhá, se dozvíte z následujících řádků.

In-line „padl“

Když jsem seděl s Ondrou po první sezóně na Novém Zélandu, tak jsme se loučili s tím, že možná zanechá ledního hokeje a bude se věnovat in-line hokeji. „Je pravda, že jsem s touto myšlenkou koketoval, ale během pár týdnů mě to přešlo a začal jsem se připravovat na klasický lední hokej. Jen s tím rozdílem, že v konkurenčním klubu. První sezónu jsem hrál (spíš nehrál) za Botany Swarm a nyní jsem přešel k West Admirals. Bohužel, po šesti měsících přípravy jsem udělal úplně stejnou zkušenost. Začala soutěž, a byť jsem v přípravě hrál a měl dobré statistiky, tak jsem nebyl nasazen do prvního zápasu. Šanci dostali nováčci ze Spojených států a Kanady. Bouchly ve mně saze a tým jsem opustil. Hokej hraji celý život a chtěl jsem jej hrát i nadále. Najednou přišlo „laso“ z jedné ze dvou aucklandských lig, které bych přirovnal zhruba k našemu krajskému přeboru. A bylo to úplně o něčem jiném. Sice úroveň nižší, ale v jedné z lig je šestnáct týmů a hraje se osm měsíců v roce už spoustu let. Druhá soutěž je tři roky stará. Založil ji jeden Kanaďan a je výkonnostně lepší. Nakonec jsem nastoupil v obou těchto ligách. Nejprve jsem naskočil do té historicky starší soutěže, abych si posléze zahrál i mladší odnož. Výhodou bylo, že jedna skončila a hned na ni navázala druhá,“ začal své vyprávění Ondra Kozák.

S trofejí pro vítěze pro vítěze mladší odnože aucklandské ligy, která zůstává klubu.

Vítězství outsidera

Ondra žije hokejem celý život, proto neřešil, že nabídka z nejstarší aucklandské ligy přišla od nejslabšího týmu. „Přišli za mnou zástupci, zda bych jim nepomohl. Jelikož jsem řadu hráčů znal a věděl jsem, že v týmu nejsou hokejisté ze zámoří, což zaručovalo dobrou partu, tak jsem neváhal ani chvilku. Byť jsme měli asi nejslabšího brankáře v této lize, tak se nám podařilo celou soutěž vyhrát a získat titul. Krásně to bylo vidět v semifinále, kde jsme neměli na první dva zápasy našeho gólmana, a vypomohla nám holčina, která chytá za reprezentaci Nového Zélandu, a chytala výborně. Na další dva zápasy se vrátil náš gólman a my dvakrát prohráli, a to jsme v těchto dvou zápasech nastříleli šestnáct gólů. Nakonec jsme v rozhodujícím zápase předloňského vítěze vyřadili a čekal nás ve finále největší favorit soutěže. To byla bitva, ale nakonec jsme dokázali vyhrát 3:2 na zápasy a mohl jsem zvednout pohár pro vítěze nejstarší aucklandské ligy.“

Titul i u konkurence

Po zisku titulu v nejstarší aucklandské soutěži přešel Ondra do její mladší odnože, kde paradoxně hrál i bývalý kapitán West Admirals, kvůli kterému Ondra vypadl ze sestavy „Admirálů“. „Opět jsem se dostal do nejslabšího týmu. Podle mne to bylo cílené, protože majitel soutěže a bývalý kapitán „Admirálů“ jsou kamarádi a oba Kanaďané. Perličkou je, že majitel soutěže je i vlastníkem jednoho z týmů, kde hraje právě bývalý kapitán „Admirálů“, a měli velký zálusk na zisk trofeje pro vítěze. Tým, do kterého jsem přišel, byl sice nejslabším, ale byl v něm novozélandský reprezentant v in-line hokeji a okamžitě jsme si herně sedli. Vytvořili jsme parádní dvojici. On vyhrál kanadské bodování ve vstřelených gólech a já v asistencích. Soutěž hraje šest týmů a hraje se tříkolově. Finále potom na tři vítězné zápasy. Vstup do bojů o titul se nám nepovedl a první utkání jsme prohráli 12:4. Ale ve druhém jsme to soupeři oplatili stejnou mincí a vyhráli jsme 10:1. Až třetí utkání bylo vyrovnané a my po boji vyhráli 3:2. Ve čtvrtém byla na soupeři, který byl velkým favoritem a měl nejlepší hráče, znát velká nervozita, protože takový průběh nikdo nečekal. My jsme ale byli na vítězné vlně. Vyhráli jsme 5:3 a mohli slavit nečekaný titul. Náš tým byl jako Rocky v Moskvě. Nikdo nás neměl rád. Pískali proti nám rozhodčí i fanoušci, ale s přibývajícími zápasy a díky naší pěkné hře jsme tuto nevoli dokázali otočit a ve finále už jsme měli diváky na své straně. A hlasitě nás podporovali. Oslavy sice byly střídmé, ale všichni byli šťastní. Po nějakém času jsem ze zákulisí zjistil, že mě dali do nejslabšího týmu z toho důvodu, aby všem ukázali, že nemám na to, abych na Zélandu hokej hrál. Po této sezóně ale většina fanoušků i odborníků přešla na moji stranu, z čehož jsem měl největší radost.“

Ondra Kozák v akci na novozélandském ledě.

Rozhodčí – katastrofa

Ondra vyzkoušel na Zélandu již tři hokejové soutěže, které mají odlišnou kvalitu. „Největší výkonnost má samozřejmě nejvyšší novozélandská soutěž. Obě aucklandské ligy nejsou špatné, ale jsou rozdílné. Je v nich řada zahraničních hráčů, jejichž země patří do stejné výkonnostní skupiny MS. Potkal jsem se s Mexičany, Turky, Brity, Rusy a samozřejmě Novozélanďany. Ani jedna tato hokejová národnost nebyla lepší než česká. On je rozdíl i mezi oběma aucklandskými soutěžemi. Ta nejstarší soutěž se skoro vůbec nehraje do těla. To je takový in-line na bruslích a je zaměřená hlavně na střílení gólů. Její mladší kolegyně je o něčem jiném. Jak je tam hodně zámořských hokejistů, tak se hraje mnohem více do těla a je to úplně jiný hokej. Někdy to ale byla i pěkná řežba. O rozhodčích se nemá cenu bavit. Hokej na Zélandu je hlavně politika, a jak to je v zákulisí, tak to bylo i při posuzování faulů. Nás vylučovali za všechno, ale proti majitelům soutěže se bojí pískat. V Čechách se mluví o korupci ve fotbalu nebo i jiných sportech, ale na Zélandu to je mnohem horší.“

Návrat do Botany Swarm

Po skončení velmi úspěšné sezóny nestačil Ondra odolávat náporu nabídek. „Mladší aucklandskou soutěž už hrát nebudu. Přišla nabídka z nejvyšší novozélandské hokejové ligy, tak jsem v jednání s týmem Botany Swarm. Sice jdu na tenký led, ale chci to zkusit a poprat se o místo v sestavě. Obavy ale mám. Z týmu odešel jeden Američan, který v něm dělal zle a já jej mám nahradit. Uvidíme. Jelikož se nejvyšší soutěž hraje pouze dva měsíce, tak si nechám jako druhou soutěž tu nejstarší aucklandskou ligu, kde budeme obhajovat prvenství. Ta už začala a já první tři zápasy nestihl. Hráči i trenér už mi psali, kdy přijedu, protože dvakrát prohráli (smích). Jelikož už to pro mě bude třetí sezóna, tak nebudu považován za cizince a tím nebudu brát místo případným novým hráčům ze zahraničí. Jinak na Zélandu se mi moc líbí. Mám jinou práci. Už nedělám sádrokartony, ale pracuji ve stavařské firmě. Sice je to dřina, ale baví mě to. Proto se zatím domů nechystám. S přítelkyní jsme dostali rezidenstké vízum, což je výhoda při hledání práce i života na Zélandu. Ovšem do budoucna nás láká Austrálie. Jak životním stylem, tak kvůli hokeji. V Sydney jsem se sešel s Kamilem Jarinou, který chytával naši extraligu, hraje hokej právě v Austrálii a už jsme na toto téma debatovali. Hlavně australský hokej má vyšší úroveň než novozélandský. Hraje zde třeba Aleš Padělek. A právě to by mne lákalo. Sním i o švédské soutěži, ale to je hudba budoucnosti,“ ukončil naše povídání Ondra Kozák. David Svoboda