Finálová pyramida v podání akrobatů.

Žáci kouzlili, žonglovali, plivali oheň nebo viseli hlavou dolů na visuté hrazdě

Kdepak školáci, z dětí se stali cirkusáci

Proč jen mi nemůže být deset let a nemůžu chodit do kněževeské základní školy? Litovala určitě spousta dospěláků, kteří se v pátek a sobotu 22. a 23. dubna přišli podívat na vystoupení Cirkusu Happy Kids. Tajně lamentovali, že v čase, kdy oni sami chodili do školy, ještě žádné podobné projekty neexistovaly. A pokud náhodou ve škole zažili něco nad rámec výuky, tak to nebylo nic natolik úžasného, jako vystupovat v cirkusu. A to v blyštivém kostýmu, po boku kamarádů a ve vyprodaném šapitó, které každou chvíli bouří potleskem. Děti ze základní a mateřské školy v Kněževsi, Olešné, Chrášťanech a Kolešovicích získaly zážitek na celý život. Na jeden týden se staly členy cirkusu.

Školáci při chůzi po laně.

Školy plné talentů

Chodit po laně, nechat zmizet v kouzelnické bedně kamaráda, plivat oheň, houpat se hlavou dolů na visuté hrazdě, vytvořit pyramidu z těl, bavit rozvernými legráckami publikum... To všechno a ještě mnohem víc školáci natrénovali do programu cirkusového představení, kterým vyvrcholil pozoruhodný projekt Týden v pohybu. Samozřejmě, že některá čísla byla složitější, jiná lehčí, ale všechny děti daly do svého výkonu maximum a kdyby měly na tréninky více času, některé by se mohly směle postavit vedle profesionálů. Však i sami členové cirkusu hodnotili některé školáky jako netušené talenty, které by se nezdráhali okamžitě angažovat.

Fakíři plivali oheň i leželi na hřebíkách.

Pohádková spolupráce

Cirkus Happy Kids vymyslel projekt pro školy před šesti lety a od té doby s ním sklízí úspěch zejména v Německu. „Při cestách blízko pohraničí jsme zkusili oslovit i pár českých škol a zjistili, že by byl zájem i u nás. Letošní šňůru jedeme poprvé celou v Čechách. Smyslem projektu je rozhýbat děti, protože dnešní školáci mají opravdu strašně málo pohybu. Navíc všechny děti mají rády cirkus, tak proč je nenaučit v rámci možností nějaké naše kejkle. Projekt se chytl velice dobře, jen bylo překvapením, že o něj mají v Čechách zájem hlavně menší školy. Je vymyšlený pro 120 žáků a více, ale když jsme viděli, jak o něj malé školy stojí, přistoupili jsme na menší počet. Spolupráce s takovou školou, jako je v Kněževsi, je pohádka. Zjistili jsme, že čím menší škola, tím větší zápal,“ vysvětluje Ludvík Tříska.

Kněževeská škola se pro cirkusový týden obrovsky nadchla. A nakonec i okolní školy, kterým ředitelka nabídla, jestli se nechtějí zapojit. Čtyři školy a jedna mateřinka daly dohromady kolem stovky dětí. „Nadšení dětí bylo tak velké, že nás jednoznačně přesvědčilo, že do toho musíme jít. I když jsme věděli, že to bude náročné,“ říká ředitelka Dana Vondrušková.

Čísla na visuté hrazdě sklízela obrovský aplaus.

Kdo bude plivat oheň?

Ačkoli to hlavní se odehrávalo od 18. do 23. dubna, první setkání s cirkusem a svými budoucími trenéry děti zažily již v pátek, kdy se společnými silami stavělo šapitó. Účast rodičů a dalších pomocníků byla hojná. „Nálada byla skvělá a kamarádská, protože zaměstnanci cirkusu jsou příjemní a úžasní lidé, takže si děti hned získali. Děti byly zvědavé a pořád se na něco vyptávaly. Samotný Týden v pohybu začínal v pondělí ráno, kdy jsme se sešli v manéži a jako dárek jsme dostali vystoupení od profesionálů. Hráli jen pro nás, abychom se vzájemně poznali a děti viděly, jak cirkus vypadá,“ popisuje ředitelka. Pak se již rozdělily do svých skupin a začaly pracovat.

Disciplíny si mohly vybrat předem. V nabídce jich bylo osm. Pro mateřinku bylo dané nejjednodušší černé divadlo, školáci se mohli stát fakíry, kouzelníky, akrobaty, žongléry, klauny, provazochodci nebo artisty na visuté hrazdě. „Nejvíc dětí se vždycky přihlásí k akrobatům, tady ale byly překvapivě jen tři a největší zájem byl o kouzelníky, fakíry a visutou hrazdu. Akrobati dělají v programu různé pyramidy, což se třemi dětmi nejde, takže jsme museli některé žáky přemluvit, aby se přehlásili,“ říká Ludvík Tříska.

Andrea Steinerová z Kolešovic je nepřehlédnutelný talent. Byla tahounem všech klaunských čísel. Rozená komediantka prý zdědila divadelní vlohy po mámě.

To chce odvahu

Že vystoupení nebude žádná hračka, začalo školákům docházet v úterý, kdy se všichni poprvé postavili do manéže. „To byla zatěžkávací zkouška a některým trochu zatrnulo, když zjistili, že není jen tak se před diváky postavit a něco předvádět,“ směje se Dana Vondrušková. „Ono není až tak složité děti něco naučit, protože jsou šikovné a učenlivé. I pověsit se na hrazdu, která je z disciplín nejnáročnější, za kolena a pustit ruce, pro ně nic není. Nejtěžší je vejít do manéže. To chce dávku odvahy a přemáhání. Já sám jsem poprvé stál v manéži, když mi bylo devět let a dodnes si pamatuji, jak ze mě kapal pot a klepal jsem se, když jsem čekal za oponou,“ vzpomíná s úsměvem Ludvík Tříska.

S méďou po světě

I když některá odvážná čísla (zejména na hrazdě) sledovaly učitelky s obavou a napětím, mohli je zaměstnanci cirkusu uklidnit, že za šest let existence projektu se nikdo nikdy nezranil nebo nepopálil, což hrozilo fakírům. „Při vystoupení u dětí vždycky jsme, abychom jim pomohli a přidrželi je, pokud je potřeba. Náročnější triky vždycky děti dělají podle svých možností, nenutíme nikoho, aby dělal něco, z čeho má strach,“ říká Ludvík Tříska.

Program je vymyšlený pro děti od školky do deváté třídy. Větší chuť se zapojit ale mívají žáci z prvního stupně. „Choreografie se vyvíjí každý rok. Tak, jak ji máme nastavenou teď, je úplně nová. Jednotlivá čísla spojuje příběh, ve kterém vystupuje malá holčička, která spolu s plyšovým medvědem cestuje po světě a poznává různé země. Disciplíny tedy představují různé země.“

Neutečou k cirkusu?

Školáci svá čísla trénovali každý den dvě hodiny, v pátek dopoledne se konala generálka pro školy, odpoledne premiéra pro veřejnost a v sobotu derniéra. Na vystoupení dostali všichni kostýmy (ve fundu cirkusu jich mají kolem pěti stovek), takže mělo stejný glanc a šmrnc jako představení profesionálů. Atmosféra byla jedinečná a ve finále, kdy všichni vyrazili skotačit do manéže, až dojemná.

Projekt měl mezi dětmi tak velký úspěch, že se teď možná někteří rodiče strachují, aby jim jejich dítko za pár let neuteklo k cirkusu. „Zatím se nám to nestalo, přeci jen to jsou menší děti. Ale víme, že se to občas děje. Koneckonců i moje manželka je toho příkladem. Kamarádila se s holkama od cirkusu, a když vystudovala střední školu, zjistila, že ji dělat účetní v kanceláři nenaplňuje, a tak v 21 letech odešla k cirkusu,“ směje se Ludvík Tříska.

Markéta Hartlová