Ředitelka Domova seniorů a Domova Pohoda v Novém Strašecí Miluše Jůnová

S ředitelkou Domova seniorů Nové Strašecí Miluší Jůnovou o stavebních plánech, úpravách a nejbližší budoucností

Klienty čeká rušné období, pak to bude pohoda

Když vyjde vše, co Miluše Jůnová, ředitelka Domova seniorů a Domova Pohoda v Novém Strašecí, plánuje, budou mít v následujících měsících či dokonce letech opravdu napilno. „Bude to prostě pohoda,“ usmívá se a přibližuje už rozjeté plány. Pokud bychom chtěli začít tím největším, museli bychom mluvit o přístavbě druhého pavilonu Domova Pohoda, který zatím označuje jako Domov Pohodička. Pokud bychom začali u menších a také o něco bližších plánech, hovořili bychom o rekonstrukci sociálních zařízení a výtahu v domově seniorů. Ale začneme ještě z trochu jiného soudku. Trochu si zmíněné strašecké zařízení představíme.

Od dobového chorobince k Alzheimerovi

Domov seniorů a Domov Pohoda tvoří tři budovy – stará, která byla uvedena do provozu v roce 1897 jako císařský chorobinec Františka Josefa I., dále ubytovací část ze 70. let 20. století, a nový pavilon, který se zaměřuje na péči o nemocné s poruchami paměti – Domov Pohoda. V původní budově jsou dnes převážně kanceláře, ale také renovovaná jídelna, která slouží k pořádání větších akcí (poslední byl již osmý ples seniorů), a modernizovaná kuchyně, kde se denně vaří až 120 jídel. Není bez zajímavosti, že strašecký domov seniorů má i vlastní prádelnu a žehlírnu.

Vlastní ubytovací část domova seniorů má dvě patra, kde jsou jedno a dvojlůžkové pokoje, a poskytuje péči a podporu seniorům, kteří potřebují pomoc v základních lidských činnostech (umývání, pohyb a především život). Přistavěnému pavilonu, což je domov se zvláštním režimem pro osoby s Alzheimerovou chorobou a jinými formami demence, se tu neřekne jinak než Domeček. V současné době je v něm 26 klientů a řada dalších čeká na umístění. Všechny budovy jsou propojeny tak, aby se mezi nimi dalo pohodlně převážet jídlo a projít suchou nohou a v teple i za nepříznivého počasí. Součástí domova je i reminiscenční zahrada, která má stejně jako i další zařízení sloužit tomu, aby klienti co nejdéle žili tak, jak byli zvyklí.

Místo přestavby nový objekt

Původně ředitelka domova zamýšlela realizovat půdní vestavbu do historické budovy původního chorobince. „Půda je zde velká, prostorná a není poškozená. Nicméně, když jsem tento návrh předložila zřizovateli, přiklonil se spíše ke stavbě dalšího – nového pavilonu na ‚zelené louce‘, kterou má Domov seniorů k dispozici. Navíc by i z tohoto prostoru měli klienti přímý vstup do reminiscenční zahrady, “ přibližuje.

V případě půdní vestavby by se rozšířila kapacita domova pro seniory. Ale vzhledem k tomu, že je i nadměrný příliv žádostí do Domova Pohoda, není rozhodně od věci zvýšit i počet těchto lůžek. „Žádostí máme opravdu hodně i proto, že jsme v podstatě na rozmezí tří bývalých okresů a jiné obdobné zařízení tu není. I proto poskytujeme nadstandardní služby rodinám pečujícím o blízkého se středně těžkou nebo těžkou demencí, které nemají možnost jej umístit. Pokud už u nás mají podanou žádost, mohou sem svého blízkého přivézt a získaný volný čas věnovat svým potřebám či odpočinku. Díky tomu si i potenciální klient postupně navykne na prostředí, a když jej přijmeme, nejde do neznáma,“ upozorňuje ředitelka.

Nesnadné financování

Financování tohoto záměru však rozhodně nebude jednoduché. Už dnes je však jasné, že z 25 % se na něm bude podílet kraj, jehož rada již případné financování odsouhlasila. „Zbytek“ zhruba dvacetimilionové částky by měl domov získat díky projektu Ministerstva práce a sociálních věcí – ISPROFIN, což jsou finance, které jsou určeny na reprodukci majetku, rozvoj a obnovu materiálně technické základny sociálních služeb. Dnes má domov seniorů již podanou žádost, byť uzávěrka je až na konci března, a čeká, zda se svým projektem uspěje v republikové konkurenci.

Bez pomoci by to nešlo

Ještě než došlo na toto řešení, konzultovala Miluše Jůnová se starostou Karlem Filipem, zda město nedisponuje budovou, která by se pro tento účel dala využít. „Nic vhodného se tu ale nenašlo. Když jsem pak za ním přišla s tímto záměrem, snažil se jej spolu se senátorkou a krajskou radní pro oblast sociálních věcí Emilií Třískovou prosadit. Paní senátorka byla nadšená, když viděla, jak to u nás funguje. Realizujeme tu totiž koncept SET, což je terapie sebeudržení, kterou jsme převzali z partnerského Domova St. Bilhildise v Mainzu (Mohuč) v oblasti Porýní – Falcko. Koncept tohoto programu tvoří rehabilitační a multimodální aktivity určené speciálně pro lidi s demencí, zvláště s Alzheimerovou. Nadšená naším přístupem a projektem byla i náměstkyně ministryně Marksové, Zuzana J. Stöcklová, takže doufáme, že s naší žádostí uspějeme. Ale upřímně řečeno, sama bych do toho jít nemohla. Ředitel je velmi malý člověk na to, aby něco takového prosadil,“ pokračuje Miluše Jůnová.

Snížení stavby

Původní plány Miluše Jůnové byly na větší – patrové zařízení v hodnotě zhruba 30 – 40 milionů. „Ale když jsme s projektantem znovu posoudili prostor, který máme k dispozici, usoudili jsme, že nejvhodnější bude obdoba stávajícího domečku (přízemní objekt). Navíc nás i poměrně tlačil čas, takže obsáhlejší projektovou dokumentaci bychom asi nezvládli. Proto jsme zůstali na dvaceti milionech, což je cena, za kterou byla postavena i Pohoda,“ přibližuje a podle zkušeností dodává, že tato částka by měla stačit i na vnitřní vybavení.

„V podstatě to není velká stavba. Mělo by tu vzniknout jedenáct pokojů, terasa, kterou by se stejně jako z domečku vstupovalo na reminiscenční zahradu, takže i tito klienti by mohli volně vycházet do celé zahrady. Opět tak budou mít volnost pohybu a rozroste se tu i možnost komunikace s dalšími lidmi.“

22 klientů a 22 míst

Stavební řešení bude velmi podobné nynějšímu Domovu Pohoda. „Byl to původně můj návrh a můj plán, který se realizoval do původní podoby. Protože to vlastně ani jinak nejde – pavilon je koncipován tak, aby v něm klient nemohl zabloudit. Nový domov by tu mělo nalézt dvaadvacet klientů a cílovou skupinou by tu opět měli být lidé s různými formami demence, se středně těžkým a těžkým stupněm a s dobrými pohybovými schopnostmi. Pro ně jsou hrozné domovy, kde nemohou jít sami ven, protože hrozí nebezpečí, že někam odejdou a ztratí se. Proto jsem ráda, že bychom tu mohli realizovat přístavbu. Zvýšíme počet lůžek z 26 na 48 a také tu vznikne dvacet nových specializovaných pracovních míst,“ vypočítává.

Stavba jde rychle

Pokud by vše dobře dopadlo, mohla by během příštího roku vyrůst v areálu plánovaná stavba. „Nemám tušení, jak dlouho potrvá výběr projektů. Pak musí proběhnout veřejná zakázka na dodavatele stavby. Ale toto vše už bude záležet na krajském úřadu. Vím však, že když už se začne stavět, pokračuje to rychle. V případě Domečku bylo první rýpnutí bagrem v březnu 2011, v listopadu mi jej předávali a otevírali jsme 1. ledna 2012.

Pochopitelně, když to vyjde, budeme potřebovat sestřičky a specializované pečovatelky. Máme sice výhodu, že jsme kousek od Kladna, Prahy i Rakovníka a že už se v této sféře trochu zvýšily mzdy, ale přesto je problém získat kvalitní personál, který u této náročné práce vydrží dlouhodobě,“ líčí problém, který se však netýká jen sociálních služeb a zdravotnictví, ale v poslední době i řady dalších oborů.

Koupelny i výtah

Jak už jsme nastínili v úvodu, plánů má ředitelka domova seniorů více. Tím druhým, byť časově přijde asi podstatně dříve, je poměrně velká rekonstrukce toalet a koupelen, které jsou v ubytovacím prostoru domova seniorů. „I když už jsme tu leccos vyměnili, dlaždice a dveře pocházejí ještě ze sedmdesátých let,“ přibližuje Miluše Jůnová.

Tato akce bude financována z investičního fondu domova seniorů a už je na ni vypsána veřejná zakázka. Ke každému pokoji bude vybudována jakási „buňka“ obsahující koupelnu a toaletu. Samozřejmostí bude i pohodlný vjezd na vozíku. „Jde o sedmnáct buněk, které jsou v přízemí i v patře a vzhledem k tomu, že se tu budou vyměňovat i stoupačky, bude se rekonstruovat současně přízemí i patro, což bude poměrně velká rozdělávka.“

Poslední plánovanou akcí je rekonstrukce výtahu, jejíž realizace je závislá na krajském úřadu. „Ale myslím si, že by i toto mohlo dobře dopadnout, neboť kraj je velice nakloněn věcem pro sociální účely. Zatím nám tu slouží stará a nevyhovující zdviž. Jedno patro jede minutu dvacet sekund. A dveře jsou tak těžké, že tam člověka na vozíku přibouchnou. Proto bychom tu chtěli výtah. Pokud nám vyjdou všechny naše plány, budeme tu mít opravdu veselo. Bude to opravdu pohoda,“ usmívá se Miluše Jůnová.

Lenka Pelcová