Zasedání školního sněmu probíhá zhruba jednou za čtyřicet dní. Na snímku někteří zástupci tříd. Zleva Kristýna Polcarová a Luboš Hošek z 5. A, Marek Žihla a Patrik Klekner ze 7. B a Laura Ciesariková z 9. B.
Marek Bradáč: „Všichni přistupují k projednávaným námětům vážně, jinak by to nefungovalo.“
Žáci na 2. ZŠ v Rakovníku mají svůj školní sněm
Už několik let se schází na 2. základní škole v Rakovníku školní sněm. Tvoří ho žáci čtvrtého až devátého ročníku, zástupci celkem 17 tříd, a tzv. styčný učitel, který zastřešuje vše potřebné okolo sněmu a je prostředníkem mezi žáky – „poslanci“ – a vedením školy. V podstatě se jedná o podobu s opravdovým parlamentem s tím rozdílem, že zástupci tříd se v něm mohou střídat dle libosti. Až do svého jmenování ředitelem školy byl styčným učitelem Zdeněk Brabec. Od začátku školního roku 2013/2014 tuto funkci převzal Marek Bradáč. Žáci si ho sami zvolili. Na to, jak takový školní sněm funguje, a v čem je pro školu i žáky přínosný, jsme se zeptali právě jeho…
Proč vůbec školní sněm na 2. ZŠ vznikl?
Prvotním popudem ke zřízení školního sněmu byla naše snaha o větší angažovanost našich žáků.
Na školní prostředí totiž děti nejprve reagují zpravidla přirozeně. Někdo vstřícněji, jiný opatrněji, ale všichni přirozeně. S rostoucími nároky a zkušenostmi si ovšem každý v sobě pomaličku začíná stavět bariéru – jakousi zeď „já a oni“. Přitom čím starší děti jsou, tím více by si naopak měly uvědomovat svou zodpovědnost za okolí, a zároveň se naučit využívat vliv, který na jeho podobu mohou mít.
Dospělý, co se nebojí zastávat a prosadit své názory, které kultivují svět, ve kterém žije, totiž z dítěte nevyroste zničehonic. Tak, jako vstřebává základní sociální návyky, by se dítě mělo naučit, že jeho jediným úkolem ve škole nemusí být pouze plnění školních povinností.
A my školní sněm vnímáme jako jednu z dobrých možností, jak ho o tom přesvědčit. Jak dát každému žákovi a žákyni možnost, přijít s nápadem, prezentovat ho, obhájit a o jeho správnosti přesvědčit ostatní. Právě prostřednictvím sněmu dítě může pochopit, že pasivita a lhostejnost ničemu neprospějí.
Jak jednání takového sněmu probíhá?
Scházíme se zhruba jednou za 40 dní, vždy ve středu. Každá třída, počínaje čtvrtou a konče devátou, má právo, nikoli však povinnost, na sněm vyslat svého zástupce. Může přijít jeden, ale i víc, a mohou se podle potřeby střídat.
Po úvodní prezenci se věnujeme vlastnímu programu. Nejprve procházíme nová témata a nápady, které přinesl minulý sněm. Dříve jsem je konzultoval s ředitelem Zdeňkem Brabcem nebo s jeho zástupcem, Jiřím Kotlíkem, případně se správcem technických budov, školníkem Václavem Tobrmanem. Pak jsem jejich stanoviska tlumočil na sněmu.
Letos jsme přišli s inovací – reakce vedení školy na každý žákovský podnět sdělí v úvodní části sněmu pan ředitel osobně přímo zástupcům tříd.
Program pokračuje předkládáním nových námětů a technických nedostatků a končí výčtem pozitiv. Je totiž důležité, aby kromě negativ děti zároveň samy vyhodnotily, co se škole, jejím žákům, nebo přímo zástupcům školního sněmu povedlo. Na úplný závěr si domluvíme příští setkání.
Berou děti školní sněm vážně? A naopak, jak se staví vedení školy k námětům dětí?
Pochopitelně, všichni se snaží ke sněmu přistupovat zodpovědně. Ostatně, jinak by ani nefungoval. Pokud bychom třeba my, učitelé, návrhy žactva bagatelizovali, nebo je nechali vyšumět do ztracena, děti by to velice rychle poznaly. Rázem bychom je demotivovali a ztratili jejich důvěru.
A naopak, sněm neberou na lehkou váhu ani žáci. Zástupci docházejí pravidelně a jsou pyšní, když se jim jejich nápad podaří prosadit.
Samozřejmě, rozdílně prezentují své názory žáci 4. tříd a kupříkladu deváťáci. I s touto dimenzí ale školní sněm počítá. Od starších se jejich mladší spolužáci učí komunikovat. Nezřídka nápad žáka ze čtvrté nebo páté třídy osmáci a deváťáci podpoří. Jindy ho korigují, nebo citlivě odmítnou jako nerealistický.
Dá se třeba na procenta určit, kolik nápadů a námětů se realizuje a kolik jich vedení školy odmítne?
Záleží na povaze připomínky. Když třeba děti urgují blikající zářivku ve třídě, mívají stoprocentní úspěšnost. A to v řádu dní, možná i hodin. Náprava stížnosti na slabou lampu v projektoru na tabuli se už ale váže na finanční prostředky, které škola může vyčlenit. A ty – znáte naše školství (povzdech) – bezprostředně bývají k dispozici jen výjimečně.
Styčným učitelem školního sněmu na 2. ZŠ v Rakovníku je Marek Bradáč.
Realizace připomínky tohoto druhu se pak leckdy protáhne. Snažíme se ale, aby se žádný podnět nezametl pod koberec. U nápadů typu „co by se mělo ve škole zlepšit“ pak procentuální úspěšnost klesá. A to úměrně tomu, jak jsou v praxi uskutečnitelné.
Pro ilustraci – děti by ve dvoře uvítaly přístřešek na kola. Jasně, super nápad ve všech směrech! Problém je ale v tom, že z hlediska zákona je škola za majetek „na svém území“ zodpovědná. Pokud by náhodou došlo k poškození nebo odcizení kola, což přes veškerou snahu nelze vyloučit, musela by škola postiženému uhradit finanční kompenzaci. A to by byl citelný zásah do jejího rozpočtu.
Nicméně, i na tomto poli se už podařilo prosadit spoustu zajímavých a účelných zlepšení.
Můžeš nějaké konkrétní uvést?
Regulaci počtu odpadkových košů v prostoru šaten. Odstranění laviček před školou v parku, kde vysedávali kuřáci a problémová mládež. Stanovení jednotných a spravedlivých pravidel pro pořádání školních výletů. Opětovné pořádání sportovních zápasů mezi žáky a učiteli na konci školního roku…
Je toho fakt hodně. Za „majstrštyk“ sněmu ale považuji impuls k řešení příšerné akustiky v tělocvičně. Vedení školy v čele s panem ředitelem se nápadu chytlo, u příslušných subjektů se mu podařilo vyjednat finanční podporu projektu a tělocvičnu revitalizovat. Zatímco dřív byla hodina tělocviku spolehlivým receptem na migrénu, dnes je řev sportujícího kolektivu radost poslouchat! (smích)
Stává se, že se na sněmu projednávají i otázky týkající se výuky nebo učitelů?
Kupodivu ne. Jedna z mála připomínek, která se na toto téma objevila, směřovala na využívání wi-fi. Logicky – pro žáky základních škol je mimořádně atraktivní o přestávkách zdarma surfovat na internetu. Naše škola ale razí politiku využívání wi-fi pouze při vzdělávacím procesu.
Žáci tedy následně navrhli, zda by učitelé mohli více využívat wi-fi ve výuce. Na posledním sněmu pak mezi pozitiva zařadili, že ji někteří učitelé využívají ve větší míře než ostatní. Děti zkrátka moderní techniku milují. Na tomto místě chci ale zdůraznit, že kantoři, kteří wi-fi v hodinách využívají méně nebo vůbec, automaticky nejsou horšími učiteli. Leckdy právě naopak. Dítě je totiž obrazovkami mobilů, tabletů, notebooků, stolních počítačů a televizí nasvíceno od rána do večera.
Jakkoli jsem velký příznivce moderních technologií a v hodinách je využívám prakticky neustále, domnívám se, že opravdu moderní škola musí poskytovat i jiný pohled než skrze elektronická média.
Charismatický, vzdělaný a vstřícný pedagog je zkrátka pořád víc než všechny wi-fi světa. A s tím zástupci tříd na našem sněmu, kteří by jinak odblokovanou „wifinu“ brali všemi deseti, mimochodem bezezbytku souhlasili.
Zazněly na sněmu otázky týkající se šikany?
Co se týká šikany, bohudík patříme mezi takřka bezproblémové školy. Ale i u nás se čas od času objeví nějaký blbeček, co se vyžívá v ponižování svých spolužáků. Naštěstí máme dobře nastavenou zpětnou vazbu mezi žáky a učiteli. Když k něčemu takovému dojde, žáci vědí, že musí ihned kontaktovat pedagoga, aby vzniklou situaci mohl řešit okamžitě. A ne třeba až za měsíc, až se vymkne kontrole. Podotýkám, že naše škola postupuje proti agresorům a tyranům z řad žáků opravdu velmi nekompromisně.
A ohledně „doobčerstvování“ prostřednictvím různých automatů nainstalovaných přímo ve škole?
Potravinové automaty patří mezi nejčastější žákovské podněty. Jíst a pít zkrátka děti fakt baví (smích). Dřív jsme vedle ředitelny mívali bufet. Majoritní podíl prodávaných věcí dlouhodobě tvořily nezdravé potraviny (chipsy, majonézové bagety, kolové a energetické nápoje), a proto vedení školy ukončilo s provozovatelem kiosku smlouvu. Rozumím tomu, že některým žákům či rodičům se tohle rozhodnutí nemusí zamlouvat. Oni by ale na oplátku měli pochopit, že škola se snaží žáky nejen vzdělávat intelektuálně, ale i vést ke zdravému životnímu stylu. Proto jsme ostatně zrušili i automat na kávu. Je bez diskuze, že není vhodné, aby děti měly ke kofeinovým nápojům volný přístup. Místo nich jim nabízíme automaty s nízkokalorickými nápoji, zdravé mléčné výrobky z programu Mléko pro evropské školy v projektu Happysnack, plus jsme partnerem akce Ovoce a zelenina do škol.
Neobjevily se na sněmu nějaké připomínky ke změně provozovatele školní jídelny?
Na to si žáci nestěžovali. Spíš se objevily pochyby ohledně systému objednávání obědů minimálně den dopředu. Troufnu si říct, že po počátečních zmatcích, kdy nastalé problémy nové vedení jídelny muselo řešit za plného provozu, si na něj strávníci zvykli.
Pozitivní roli v jejich vztahu k nové jídelně určitě sehrála i skutečnost, že se kvalita stravy ve školní jídelně očividně zlepšila.
Jak se přenáší jednání sněmu do jednotlivých tříd?
Laura Ciesariková.
Zástupci tříd obvykle konzultují průběh jednání sněmu se svými třídními učiteli. A následně informují své spolužáky. Navíc, z každého sněmu pořizuji zápis. V elektronické podobě ho posílám vedení školy a zveřejňuji na webu. Vše je veřejné a transparentní. Každý rodič, žák i pedagog si může přečíst, o čem jsme na sněmu jednali.
Pro styčného učitele musí být vedení školního sněmu poměrně časově náročná záležitost. Nabyl jsi dojmu, že je to produktivně využitý čas? Vyplatí se sněm ve škole mít?
Je nemožné hodnotit, co je a není produktivní, jen na základě investovaného času. Čas v tomhle ohledu opravdu nejsou peníze. Vždyť drtivá většina učitelek a učitelů 2. základní školy vykonává značné penzum práce navíc, s vidinou de facto nulového finančního přilepšení, zato s jistotou ztráty části osobního volna.
V českém školství to tak – bohudík i bohužel – chodí už desetiletí, ne-li spíš staletí. Ta chuť vychovat děti i jiným způsobem než výkladem zpoza katedry je natolik silná, že na kontrolu času nezbývá čas (smích).
Bohatě stačí uspokojení z toho, že to nese ovoce. Že to má smysl. A školní sněm evidentně smysl má. Tomáš Bednařík
Sněm není ztrátou času
Předsedkyní školního sněmu 2. ZŠ v Rakovníku je Laura Ciesariková z 9. B. Také jí jsem položil několik otázek.
Lauro, co má na starosti taková předsedkyně školního sněmu?
Z mé funkce vyplývá, že se snažím, jako jejich vrstevnice, komunikovat se zástupci ostatních tříd. Vedu je k tomu, aby žáci vymýšleli nové nápady na zlepšení školního prostředí.
Jak dlouho jsi členkou školního sněmu?
Od šesté třídy. Nikomu z naší třídy se tenkrát moc nechtělo do sněmu chodit, tak jsem řekla, že tam půjdu. Chytilo mě to a od té doby tam docházím pravidelně.
Myslíš si, že sněm má pro vás nějaký smysl?
Určitě ano, protože díky sněmu se ve škole udělalo mnoho změn k lepšímu.
Jak přenášíš podněty na třídu, a jak je naopak od spolužáků získáváš?
S některými spolužáky si sednu, popovídáme si o tom, co se na sněmu událo, ti to zase přenesou na další. Když má někdo nějaký nápad, tak může se mnou zajít na příští sněm, nebo mi to řekne a já to pak na sněmu přednesu. Takhle podobně to funguje i v ostatních třídách.
Jak hodně problematiku probíráš s třídním učitelem?
Já mám výhodu. Naším třídním je pan učitel Bradáč a ten se sněmu zúčastňuje jako styčný učitel. Tak s ním diskutuji víceméně přímo na sněmu.
Jaký podnět jsi řešila v poslední době?
Spolužáci si stěžovali, že je ve třídě zima, tak to. A také se řešil nepořádek na toaletách. Školní sněm určitě není ztrátou času, už se podařilo hodně věcí vyřešit.
Tomáš Bednařík
